OSVČ za dodržování BOZP odpovídají hlavně sami sobě. Ale mají také povinnost dodržovat předpisy BOZP, především některá ustanovení zákoníku práce a zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Stěžejní je § 12 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. OSVČ je povinna stejně jako zaměstnavatel plnit povinnosti stanovené v § 101 odst. 1 a 2; § 102; § 104 a § 105 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP) a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Předpokladem naplnění těchto požadavků je znalost právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP dle § 349 ZP.

Zákoník práce v § 102 odst. 3 a 4 stanoví povinnost OSVČ soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika, přijímat a realizovat opatření k jejich odstranění. Není-li možné rizika odstranit, je povinna je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví své osoby, případně jiných osob, bylo minimalizováno. V tomto případě o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je stejně jako zaměstnavatel OSVČ povinna vést dokumentaci. S těmito riziky a přijatými opatřeními k jejich minimalizaci je OSVČ povinna seznámit všechny osoby, které budou těmito riziky ohroženy.

Zpracování a vedení dokumentace o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních si může OSVČ podle § 9 odst. 3 písm. a) z. č. 309/2006 Sb. provádět sama za předpokladu, že k tomu má potřebné znalosti. Další možností je obrátit se s touto problematikou na odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů v prevenci rizik.

Až na výjimky (například činnosti podle § 87 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) pracovnělékařské prohlídky pro OSVČ povinné nejsou a právní úprava pracovnělékařských služeb podle § 53 a následujících zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, se na ně nevztahuje.

Stejně tak se na OSVČ nevztahuje právní úprava kategorizace práce podle § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, protože § 43 zákona č. 258/2000 Sb., který tuto povinnost stanovoval i pro OSVČ, byl zrušen zákonem č. 267/2015 Sb.

Mezi povinnosti, které se na OSVČ nevztahují, patří i školení. Školení BOZP je upraveno v § 103 zákoníku práce, nepředpokládá se, že OSVČ bude školit sama sebe v BOZP.

Zadavatel prací ale může vyžadovat, aby i OSVČ byly vyškoleny, měly zdravotní způsobilost. To platí například u velkých firem ve stavebnictví, které si najmou OSVČ jako dodavatele, a zajistí jejich vyškolení.

Na odškodnění pracovního úrazu podobně jako zaměstnanci OSVČ nárok nemají. Pouze pokud by se pro tento případ samy pojistily.