Tato oblast faktorů zahrnuje organické i anorganické sloučeniny v čistém stavu i ve směsích. Chemické sloučeniny v pracovním prostředí vstupují do organismu nejčastěji dýchacími cestami (ve formě plynů, par nebo pevných či kapalných aerosolů - dýmu, prachu, mlhy), dále pokožkou nebo požitím. Velikost expozice chemickým sloučeninám se zjišťuje nejčastěji jejich stanovením přímo v pracovním ovzduší, které zohledňuje vstup inhalační cestou. Biologické monitorování (stanovení výchozích látek nebo produktů jejich přeměny, obvykle v moči nebo krvi) zachycuje vstup do organismu všemi cestami.

V pracovním ovzduší se chemické látky vyskytují buď ve formě tuhých a kapalných aerosolů anebo ve formě plynné. 

Účinkem se rozumí projev interakce látky s organismem, biologická změna vyvolaná nebo související s působením škodliviny.
Vystavení organismu účinku chemické látky je expozice účinku chemické látky.
Dávka je množství chemické látky škodlivé zdraví, které proniklo do organismu.
Rozlišují se:

• místní účinky chemických látek škodlivých zdraví - účinky v místě kontaktu chemické škodliviny s tkání
• celkové účinky chemických látek škodlivých zdraví - látka při vstupu do organismu proniká do ostatních struktur a orgánů člověka 

Akutní otrava je důsledkem jednorázové nebo krátkodobé expozice toxické látce.
Chronická otrava je poškození zdraví, které vzniká po delší expozici. Subchronická otrava je výsledkem několikrát opakované expozice nebo expozice trvající omezenou dobu.
Pozdní účinky chemických látek škodlivých zdraví - projevují se po dlouhé době expozice, případně po jejím skončení. Do této skupiny se řadí:

• karcinogeny, látky, které mohou vyvolat zhoubné bujení tkání
• mutageny, látky schopné vyvolat trvalou změnu v množství nebo struktuře genetického materiálu buňky
• látky působící nepříznivě na reprodukci a vývoj (teratogeny),
• alergeny jsou škodliviny, které zvyšují aktivitu organismu vnímavého jedince změnou imunitní odpovědi. 

Nebezpečností chemické látky se rozumí její potenciální schopnost vyvolat poškození zdraví.
Klasifikace je postup zjišťování nebezpečných vlastností látky nebo přípravku, hodnocení zjištěných vlastností a následné zařazení látky nebo přípravku do jednotlivých skupin nebezpečnosti.
Bezpečnostní list je souhrn identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci a údajů o látce nebo přípravku.
Riziko je pravděpodobnost, že se v důsledku expozice látce projeví poškození zdraví.
Kontrolované pásmo se zřizuje, jde-li o práci, při níž se zachází s chemickými karcinogeny a mutageny skupiny 1, a jde-li o pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity.
Biologické expoziční testy (BET) – dají se využít k prokázání expozice člověka určité látce z pracovního prostředí. Metabolity látky se stanoví zpravidla v moči a v krvi, výjimečně v jiném biologickém materiálu, např. stolici, vlasech, nehtech, mateřském mléce apod.
Rozlišujeme BET přímé a nepřímé. Pro stanovení škodliviny nebo jejího metabolitu v moči se odebírají:

• celodenní vzorky
• celosměnové vzorky
• krátkodobé vzorky
• namátkové vzorky (rovněž nejčastěji na konci pracovní doby). 

Hodnocení rizika expozice chemickým látkám v pracovním prostředí

• identifikace možného zdroje významné expozice
• zjištění nebezpečné vlastnosti látek
• určení délky a typu expozice
• zhodnocení výsledků lékařských preventivních prohlídek.

Metody stanovení chemických látek
Existují dvě základní volby při analýze ovzduší pracoviště:
a) detekční stanovení škodlivin v ovzduší
b) odebrání vzorku (pasivní dozimetry) s jeho následnou analýzou.

Přípustné expoziční limity (PEL) jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu vědomostí a znalostí vystaveni zaměstnanci po zákonem stanovenou pracovní dobu, aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdravotního stavu, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a pracovní výkonnosti.
Nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) chemických látek a přípravků jsou koncentrace těchto látek, které nesmí být překročeny v žádném časovém úseku pracovní směny.
Riziko expozice chemických látek vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření (organizační opatření, OOPP, zdravotnický dohled).

Zvláštní pozornost zasluhuje ochrana dýchadel:

• filtrační přístroje
• ochranné masky 
• respirátory
• sebezáchranné přístroje s vlastním zdrojem kyslíku 
• izolační dýchací přístroje.

Kvalifikovaná první pomoc musí být zajištěna i při pouhém podezření na akutní otravu.

Některé příčiny úrazu:

• nesprávné zacházení s chemickými látkami zejména kapalného a plynného skupenství (přemisťování, převážení, nebezpečné skladování), při němž může dojít k:
  • uvolnění toxických výparů nebo jiných nebezpečných plynů
  • působení žíravin (silné kyseliny a zásady), na jejichž bázi jsou chemické látky vyrobeny na tělo, dýchací ústrojí nebo zrak člověka

• nesprávné skladování chemických látek (nedostatečné nebo chybné označení látky nebo prostoru, kde je skladována, nesprávná teplota vzduchu - teplo nebo naopak chlad -, vlhkost vzduchu, vytápění, větrání)
• kombinace tří faktorů – paliva, kyslíku a zdroje vzplanutí nebo výbuchu, přičemž palivem může být právě chemická látka