Biologické účinky chemických látek - účinkem se rozumí projev interakce látky s organismem, biologická změna vyvolaná nebo související s působením škodliviny.

• Akutní otrava je náhle vzniklá porucha zdraví způsobená biologicky aktivní látkou.
• Chronická otrava je poškození zdraví, které vzniká po delší expozici, chemická škodlivina se kumuluje v organismu, klinické projevy mohou být zpočátku nezřetelné.
• Subchronická otrava je výsledkem několikrát opakované expozice nebo expozice trvající omezenou dobu.
• Pozdní účinky chemických látek škodlivých zdraví - projevují se po dlouhé době expozice, případně po jejím skončení. Časový odstup, tzv. stádium latence může trvat i několik let nebo desítek let dokonce se mohou projevit až v následujících generacích.

Do této skupiny se řadí:

• karcinogeny,
• mutageny,
• látky působící nepříznivě na reprodukci a vývoj (teratogeny),
• alergeny.

Dále se rozlišují:

• místní účinky chemických látek škodlivých zdraví - účinky v místě kontaktu chemické škodliviny s tkání (leptavé účinky žíravin, louhů a kyselin na kůži anebo dráždivé účinky oxidu siřičitého nebo chlóru na dýchací systém). Dále se může jednat o podráždění až otok spojivek, zakalení rohovky,
• celkové účinky chemických látek škodlivých zdraví - látka při vstupu do organismu proniká do ostatních struktur a orgánů člověka a vyvolává reakce, případně poškozuje orgány vzdálené od původního místa vstupu

Kombinované účinky chemických škodlivin nebo aerosolů, vznikají tehdy, vyskytují-li se na pracovišti v současné době dvě a více škodlivin.

Pokud může být jakákoli činnost spojena s expozicí zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům, musí být stanoveny typ, výše a trvání této expozice, aby mohla být vyhodnocena veškerá nebezpečí pro zdraví zaměstnanců a stanovena odpovídající opatření. Hodnocení se opakuje pravidelně alespoň jedenkrát ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, která může mít vliv na výši expozice zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům. Při hodnocení výše rizika musí být zhodnoceny všechny cesty expozice zaměstnance včetně vstřebávání kůží a další skutečnosti, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance.

Za pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity se považují:

• práce spojené s expozicí parám polycyklických aromatických uhlovodíků, překračují-li 10 % hodnoty přípustného expozičního limitu benzo(a)pyrenu při zpracování černého a hnědého uhlí, ropy nebo při vulkanizaci kaučukových směsí, a parám a prachům polycyklických aromatických uhlovodíků přítomných v uhelných sazích, dehtu nebo smole,
• práce spojené s expozicí prachům, dýmům a kapalným aerosolům vznikajícím při pražení a elektrolytické rafinaci kuproniklových rud,
• práce na pracovištích, kde probíhají silně kyselé procesy při výrobě isopropanolu,
• výroba auraminu,
• práce s tvrdými dřevy, zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví9) do kategorie třetí nebo čtvrté.

Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, kteří jsou při práci vystaveni účinkům chemických látek, které se považují za zdraví škodlivé, také zahrnuje

• zjištění přítomnosti chemické látky a prachu na pracovišti,
• zjištění nebezpečných vlastností chemické látky a prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnanců,
• využití údajů z bezpečnostních listů upravených zvláštním právním předpisem,
• zjištění úrovně, typu a trvání expozice,
• popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou nebo spojených s vývinem prachu,
• využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo ukazatelích biologických expozičních testů, zejména přijatých členskými státy Evropské unie,
• posouzení účinku opatření, která byla stanovena příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví
• využití závěrů již provedených lékařských prohlídek a vyšetření a dalších informací z dostupných zdrojů. 

Přípustné expoziční limity (PEL – P) jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu znalostí vystaveni zaměstnanci při osmihodinové pracovní směně, aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a výkonnosti. Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena.
Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin. V případě vyšší plicní ventilace nebo delší doby výkonu práce se přípustné expoziční limity stanoví podle Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
U prachu jsou vyhlašovány pouze hodnoty PEL.

Biologické monitorování expozice (biologické expoziční testy) - stanovení původní látky nebo jejího metabolitu v moči, nebo krvi, méně často ve vydechovaném vzduchu, mají stanoveny vlastní limity.
Biologické monitorování efektu - sledování reversibilních biochemických změn způsobených expozicí (např. kyselina δ-aminolevulová v moči po expozici olovu, nebo tvorba protilátek).
Použitelnost BET je dána:

• znalostí biotransformacea vylučování-nalezení vhodného biomarkeru (možnost jeho stanovení, specifičnost)
• znalostí vztahu mezi expozicí a hladinou biomarkerů.

Biologické limity jsou většinou odvozeny z PEL, jsou aplikovány pro 8 h expozice pro 5 denní pracovní týden. Při nastavení limitů bylo vycházeno zejména z doporučení aplikovaných v SRN a USA - limitní hodnoty nemají povahu ostrého rozhraní mezi nebezpečnými a bezpečnými expozicemi a ve srovnání s PEL je limitů BET relativně málo.

Cytogenetická analýza periferních lymfocytů – sledování chromozomálních aberací (chromozomálních odchylek) v biologickém materiálu (krvi) při expozici chemickým látkám s karcinogenním účinkem.
Limitní hodnoty jsou minimální standardy. Samy o sobě nejsou zárukou zdraví a bezpečnosti, ale v kombinaci s dalšími opatření na ochranu zdraví mohou zdraví a bezpečnost zaměstnanců chránit.

Metody stanovení chemických látek

Existují dvě základní volby při analýze ovzduší pracoviště:

• použití zařízení, které odebírá vzduch a stanovuje škodliviny okamžitě či téměř okamžitě (detekční stanovení škodlivin v ovzduší, speciální analyzátory)
• odebrání vzorku (pasivní dozimetry, aktivní osobní odběry pomocí čerpadla) s jeho následnou analýzou později v laboratoři využívající analytické postupy (atomovou absorpční spektrofotometrii (AAS), plynovou chromatografii (GC), kapalinovou chromatografii (LC), hmotnostní spektrometrii (MS))

Odběry vzorků ovzduší jsou:

• krátkodobé – obvykle do 10 minut a užívají se zejména ke zjištění úniku škodlivin a na pracovištích s akutně toxickými a dráždivými škodlivinami (chlór, fosgen); zjišťuje se jimi především překračování NPK-P
• dlouhodobé – v trvání 10 – 480 minut ke stanovení průměrných koncentrací a průměrných celosměnových koncentrací; mají význam zejména u škodlivin s převažujícím chronickým a kumulativním účinkem
• celosměnové – postihující nejméně 70% doby trvání pracovní směny ke stanovení průměrných koncentrací a průměrných celosměnových koncentrací - mají význam zejména u škodlivin s převažujícím chronickým a kumulativním účinkem