Při znalecké a kontrolní činnosti se často setkáváme s tím, že kotvicí zařízení {viz ČSN EN 795 prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení a ČSN P CEN/TS 16415 (83 2630) Prostředky ochrany osob proti pádu - Kotvicí zařízení – Doporučení pro kotvicí zařízení v případě použití více než jednou osobou současně} jsou nevhodně nebo dokonce nesprávně navržena a instalována. Nejčastěji je tomu tam, kde v rámci snahy o získání zakázky ve výběrovém řízení, hledá uchazeč všechny možnosti, jak být levnější.

Často i tak, že nedodrží všechny požadavky na individuální ochranu proti pádu. Rozhodli jsme se tedy sepsat následující desatero zásad pro navrhování a instalaci kotvicích zařízení určených k ochraně proti pádu.

1. Je kolektivní ochrana proti pádu ve smyslu § 3 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „nařízení vlády“) nezbytná?

Nařízení vlády požaduje zajišťovat ochranu proti pádu přednostně formou kolektivní ochrany. Pouze ve jmenovaných případech je možná individuální ochrana. Mezi tyto případy patří: případy, kdy to charakter prací vylučuje, nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné. V § 3 odst. 3 nařízení vlády se nehovoří o nákladech na kolektivní nebo individuální ochranu proti pádu, ale “pouze“ o povaze, rozsahu, době trvání a počtu zaměstnanců. V případě, že nám to nařízení vlády dovoluje, můžeme přistoupit k návrhu individuální ochrany proti pádu.

2. Posouzení rizik, která mohou nastat při všech předpokládaných pracích.

Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby mimo jiné požaduje, aby stavba byla bezpečná při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby. U střech je nutné počítat zejména s kontrolou střešního pláště a zařízení na střeše umístěných, kontrolou/revizí zařízení určených k ochraně proti blesku, kontrolou a údržbou světlíků a jiných otvorů nechráněných proti propadnutí. Dále také s opravou tmelených spár, čištění vpustí a bezpečnostních přepadů, čištění okapových žlabů, přístupem ke klimatizačním a vzduchotechnickým jednotkám, anténním zařízením, fotovoltaickým panelům, výduchům, odvětráním atd.

Rovněž je potřebné zvážit, zda v budoucnu nenastane situace, kdy bude nutné odstraňovat nadměrné množství sněhu. Tato činnost je mimořádně nebezpečná a nelze ji odložit.

3. Posouzení, zda lze udržovací práce odložit, nebo je bude nutné provádět i za nepříznivé situace, např. když plocha střechy bude kluzká.

Zvláště u střech, které nemají atiku a které jsou spádované do okapních žlabů, je riziko uklouznutí mimořádně vysoké. Střechy s povlakovou krytinou tvořenou m-PVC bývají kluzké i v situaci, kde je folie mokrá. Individuální ochranu proti pádu je tedy nutné předpokládat v maximálním možném rozsahu. Některé práce odložit nelze a v návrhu kotvicího zařízení je nutné s tím počítat. Takové je již zmíněné odstranění nadměrného množství sněhu, které by mohlo narušit statiku objektu. Také ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení ve své příloze uvádí časovou četnost některých prací, které je potřebné na střeše provádět.

4. Dodržení požadavku uvedeného v § 3 odst. 4 písm. a) nařízení vlády, tedy, že ochranu proti pádu není nutné provádět na ploše se sklonem do 10°, pokud je pracoviště vymezeno vhodnou ochranou proti pádu.

Nařízení vlády požaduje zajistit ochranu proti pádu na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště (popřípadě přístupová komunikace), je vymezeno vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu. Autor článku se domnívá, že vhodně umístěné kotvicí zařízení určené k ochraně proti pádu, může za konkrétních podmínek tvořit požadovanou ochranu proti pádu. Jen obtížně si lze představit, že na rozlehlých střechách vybavených kotvicím zařízením, se pracovník bude pomocí osobních ochranných prostředků proti pádu chránit i ve velké vzdálenosti od volného okraje, který tvoří dostatečně vysoká atika. Spojovací prostředek o délce i několika desítek metrů postrádá smysl.

5. Volba systému zadržení pádu nebo zachycení pádu.

Pro volbu systému je nutné vyhodnotit, zda je k dispozici dostatečná výška pro bezpečné zachycení pádu. Na plochách s výškou zhruba méně než 6 metrů je nutné pečlivě posoudit, zda je dostatečná výška pro bezpečné zachycení pádu. Důležitou roli hraje nejen prodloužení textilního tlumiče pádu, délka spojovacího prostředku, která přesahuje volný okraje, ale také deformace – ohnutí sloupku kotvicího zařízení a průhyb poddajného kotvicího vedení. Průhyb poddajného kotvicího ocelového vedení při nepřerušené délce 100 metrů může činit až 1 500 mm. U přenosných poddajných textilních vedení to může být až 3 500 mm. Výška člověka 2 000 mm a potřebná rezerva 1 000 mm v celkovém součtu dostatečné výšky hraje zásadní roli.

6. Vzít v úvahu místo výstupu na střechu a způsob, jak se bezpečně dostat ke kotvicímu zařízení.

U střech vybavených pevným kovovým žebříkem s řešením místa výstupu dle platné ČSN 74 3282 Pevné kovové žebříky pro stavby, tedy, kdy místo výstupu je opatřeno zábradlím, je situace jednodušší. V ostatních případech je nutné počítat s tím, že v okamžiku, kdy pracovník vstoupí na plochu střechy, je ohrožen pádem a musí být proti pádu chráněn. Cesta ke kotvicímu zařízení je často stejně nebezpečná jako pohyb při provádění údržby. Pokud je kotvicí zařízení mimo dosah z místa výstupu a při cestě ke kotvicímu zařízení hrozí riziko pádu, bude zpravidla pracovník riskovat a vystavovat se riziku pádu.

7. Možnost snadného vysvětlení i pochopení způsobu, jak kotvicí zařízení používat.

Mimořádně důležitá je možnost poučit pracovníka o maximální délce spojovacího prostředku. Optimální je jedna maximální délka spojovacího prostředku na celé ploše střechy. Pokud to z dispozičních důvodů není možné, je potřebné maximální délky spojovacího prostředku navrhnout tak, aby nemohlo dojít k záměně. Jedním z možných řešení je, že je stanovena jedna délka spojovacího prostředku při pohybu u volného okraje střechy a druhů při pohybu v blízkosti otvorů nechráněných proti propadnutí, například, světlíků. Není přípustné, aby na jedné střeše bylo mnoho délek spojovacích prostředků bez toho, aby bylo vycházeno z logiky prací. Záměna maximální povolené délky spojovacího prostředku, může mít i fatální následky.

8. Nutnost vyhodnotit plochy, na kterých musí být pracovník trvale chráněn proti pádu.

Na střeše se často vyskytují plochy, kde použití osobních ochranných prostředků proti pádu není nutné. Jsou však místa – plochy, kde pohyb bez použití osobních ochranných prostředků proti pádu není možný. Toto vyhodnocení je mimořádně důležité pro rozhodnutí, zda na dané ploše navrhnout permanentní poddajné kotvicí vedení, nebo použití přenosného poddajného kotvicího vedení, většinou ve formě textilního lana. Přenosné poddajné kotvicí vedení je určeno k propojení dvou nebo více samostatných kotvicích bodů. Osazení přenosného poddajného kotvicího vedení vyžaduje možnost přiblížit se k jednotlivým prvkům bez nutnosti ochrany proti pádu. Pokud to možné není, je nezbytné, aby na takové ploše bylo permanentní poddajné kotvicí vedení, ke kterému by osobní ochranné prostředky proti pádu byly trvale připojeny.

9. Dodání potřebných pokynů pro používání kotvicího zařízení.

Jednotlivé návrhy kotvicích zařízení nejsou totožné. Dodávat jednotné pokyny pro používání kotvicích zařízení je nepřípustné. Pokyny – návody k používání kotvicícho zařízení musí odrážet danou konkrétní situaci, dané řešení, rozsah a charakter prováděných prací. Musí obsahovat všechny skutečnosti, které musí pracovník, který kotvicí zařízení použije, vědět. Chyby v použití prostředků ochrany proti pádu mohou vést k vážným následkům. Pokyny – návody k používání musí být srozumitelné a snadno pochopitelné, musí odrážet skutečnost, že na střeše se mohou pohybovat lidé s různou znalostí zásad pro práce ve výšce a bez znalosti zásad používání daného typu kotvicího zařízení.

10. Vycházet z nejméně příhodné situace, která může při pohybu na ploše s rizikem pádu z výšky nastat.

Návrh kotvicího zařízení vyžaduje komplexní posouzení budoucího způsobu užívání stavby, spolupráci s provozovatelem stavby, u nových objektů pak s projektantem stavby. Předpokladem je nejen znalost technických norem a předpisů platných pro práci ve výšce, ale také znalost osobních ochranných prostředků, které na trhu jsou a které mohou být následně používány. Dobrý návrh kotvicího zařízení také druh osobních ochranných prostředků proti pádu definuje.

V rámci projekčních prací je nezbytné dořešit i způsob upevnění kotvicícho zařízení na daný typ konstrukce. Pokud výrobce kotvicího zařízení není schopen doložit zkoušky od akreditované laboratoře o způsobu upevnění kotvicího zařízení, je nutné vše posoudit formou statického výpočtu. Při navrhování kotvicího zařízení formou zámečnických výrobků, je statický výpočet nezbytný i pro dané kotvicí zařízení.

Vypracování projektu kotvicího zařízení je ucelená a velmi odpovědná činnost. Zpracovatel musí mít neustále na mysli bezpečnost práce budoucích uživatelů kotvicího zařízení. Změny ve vypracovaném návrhu je nezbytné odsouhlasit s autorem návrhu, aby nedošlo ke vzniku nežádoucího rizika.

KLAS, Mojmír. Desatero správného navrhování kotvicího zařízení určeného pro provádění údržby na střechách se sklonem do 10°. Portál BOZPinfo.cz, dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/desatero-spravneho-navrhovani-kotviciho-zarizeni-urceneho-pro-provadeni-udrzby-na-strechach-se.