Pracovní místo (soustava) vymezuje kombinace a prostorové uspořádání pracovního vybavení (například u stroje) v určitém pracovním prostředí za podmínek daných pracovními úkoly.
Pracovní místo charakterizuje část pracoviště, na kterém zaměstnanec vykonává pracovní činnost požadovanou technologií výroby, včetně obsluhy, údržby a oprav technických objektů. Je to také místo na pojízdném stroji, místa v řídícím centru (dozorny apod.).
Pracovní místo zahrnuje mimo technologických zařízení též nutná další zařízení, jako jsou skříňky pro pracovní nástroje, pracovní sedadlo atd.

Rozlišuje se pracovní místo:

• trvalé, na němž je pracovník déle než polovinu času pracovní směny,
• přechodné, na němž se pracovník zdržuje kratší dobu než polovinu času pracovní směny,
• vedlejší, na němž jsou vykonávány krátkodobější přípravné a pomocné práce.

Hlavní zásadou pro vytvoření vhodného pracovního místa je odstranit všechny škodlivé, rušivé a obtěžující vlivy a vytvořit takové pracovní podmínky, aby bylo dosaženo co největšího pracovního pohodlí. Při prohlídce a hodnocení pracovního systému se především snažíme zjistit příčiny/nedostatky, jejichž důsledkem je nebo může být například pocit nespokojenosti, diskomfortu nebo různých tělesných a psychických příznaků, mezi které lze zařadit přetížení pohybového aparátu, zvýšení tělesné námahy, příznaky svalové únavy, zrakové potíže, pocit monotonie atd.

Cílem ergonomického řešení pracovního místa je vytvořit takové pracovní podmínky, aby nedocházelo k nepřiměřené pracovní zátěži, např. svalově-kosterního aparátu.

Za pracovní místa ve výškách se považuji místa, jejich výška je větší než 2 metry a v omezeném prostoru pak pracovní místa např. v bunkrech, kanálech, kesonech apod., včetně pracovišť v podzemí.

Rozměry uspořádání a vybavení pracovního místa musí umožňovat snadný přístup k technologickému zařízení, možnost rychlého úniku v případě vzniku nebezpečí, musí odpovídat tělesným rozměrům pracovníka, rozsahu jeho pohybů, umožňovat viditelnost a rozlišitelnost všech přímých i nepřímých zdrojů zrakových informací a musí být vybaveno nezbytnými sdělovači a ovládači. Nedostatky v uspořádání a vybavení pracovního místa mohou mít za následek přetížení pohybového aparátu (nevhodná výška pracovní roviny), zvýšené riziko pracovních úrazů při chybějících krytech, při nepořádku na podlaze a okolí (omezený pohyb) apod.
K muskuloskeletárním onemocněním (onemocnění pohybového aparátu) přispívají různé skupiny faktorů pracovního prostředí. Charakter ergonomického uspořádání pracoviště a pracovního místa bezesporu patří k základním ukazatelům, také ovšem nefyziologická pracovní polohu a v neposlední řadě individuální faktory zaměstnance. Tyto faktory mohou působit samostatně, působí-li jich však více najednou, riziko onemocnění se stupňuje.
Onemocnění z přetěžování pohybového aparátu a periferních nervů končetin představuje medicínsky ne zcela homogenní skupinu onemocnění neurologické, ortopedické či revmatologické povahy. Jediným jednotícím faktorem je primární příčinná souvislost s pracovním přetěžováním horních nebo dolních končetin, s nevhodným uspořádáním pracovního místa.
Onemocnění vznikají následkem nerovnováhy mezi biologickou odolností tkání organizmu a fyzickými nároky, které na ně konkrétní práce klade. Nemoci pohybového aparátu (MSD) jsou nejčastějšími nemocemi z povolání v Evropě.

Hodnocení rizika onemocnění pohybového aparátu v souvislosti s výkonem povolání:

• skladba zaměstnanců (ženy, muži, mladiství, těhotné ženy, apod.)
• fyzická zdatnost zaměstnanců
• umístění pracoviště anebo prováděných prací
• ergonomické parametry pracovního místa
• pracovní nebo výrobní zařízení, materiály, a používané technologické procesy
• charakter prováděných úkolů
• intenzita práce
• rizika, která již byla identifikována a zdroje těchto rizik
• technické údaje o zařízení, materiálech nebo používaných látkách
• technologické postupy, manuály a příručky
• výsledky měření škodlivých nebo nebezpečných a zdraví ohrožujících faktorů na pracovišti
• činnosti vykonávané v pracovním prostoru
• výskyt fyziologicky nevhodných poloh a doba jejich trvání
• potenciální následky existujících rizik
• použitá preventivní opatření k ochraně zdraví
• statistika úrazů a nemocí z povolání na pracovištích
• právní a jiné požadavky ve vztahu k pracovišti

Nejdůležitější hlediska pro popis a charakteristiku pracovišť, pracovních míst a činnosti jsou:

• plocha a prostor
• uspořádání a vybavení pracoviště
• pracovní poloha
• pracovní pohyby
• kontrola řízení, regulace
• seřizování, opravy, čistění
• organizace práce
• osvětlení, mikroklima a další rizikové faktory vyskytující se na pracovišti.

Základními úkoly při vytváření ergonomického pracoviště jsou:

• přizpůsobení pracovních povinností a pracovních podmínek člověku = schéma práce,
• přizpůsobení člověka pracovním povinnostem a pracovním podmínkám = vzdělání, přizpůsobení se práci, rehabilitace, atd.

Působení pracovního prostředku, tj. určitého typu stroje či zařízení, používané pracovní postupy a technologie, ale i charakter prostředí, může být jak pozitivní, tak negativní. Důsledky negativní, jsou souhrnně označované jako různé subjektivní příznaky až poškození zdraví a duševní rovnováhy jako je únava (lokální, celková, chronická), potíže a příznaky týkající se dysfunkce smyslových analyzátorů (zrak, sluch), poškození svalově kosterního, či nervového systému, vnitřních orgánů, až po vznik pracovních úrazů, průmyslových otrav a nemocí z povolání.

Funkce člověka, tj. typ úkonů, operací a účinnost jeho zásahů v rámci pracovního úkolu, tj. druhý typ interakcí, je závislá na jeho celkové připravenosti a vybavenosti. V souhrnu jde o výkonovou kapacitu, jež je závislá na řadě faktorů, jako je pohlaví, věk, fyzická zdatnost, trénovanost, znalosti, dovednosti, motivace k práci, celkový a aktuální zdravotní stav apod.
Formy interakcí mezi člověkem, pracovním prostředkem a prostředím, v němž je pracovní úkol vykonáván, jsou závislé na typu pracovního systému.