Dobře ergonomicky navržené používané nářadí (myšlena ručně vedená zařízení, nástroje a nářadí k ruční práci a ručnímu použití) přispívá k efektivní práci. Umožňuje dobré držení a vedení, snadnou manipulaci, svým vlivem na pracovníka mu umožňuje dlouhodobou činnost bez zátěží na organismus (teplo, vibrace, hluk, emise) a nevynucuje si nepřirozené polohy těla při práci.

Většina ručních nástrojů obsahuje zdroj tepla případně chladu. U některých nástrojů se tato teplota přenáší i na povrch zařízení, což může být uživatelem považováno za nepříjemné, či dokonce pociťováno bolestivě, případně může způsobit popálení pokožky. Zpravidla se jedná o popálení teplem, nikoli chladem. K nepopálení se o teplý či chladný povrch nám zpravidla pomáhá práh bolestivosti našeho těla. Ten je nižší, než prahové hodnoty pro vznik popáleniny (v případě úměrně teplých povrchů). Pro plast či dřevo je to 55 % prahové hodnoty pro popáleniny, v případě oceli a hliníku 72 až 75 % prahové hodnoty. Hraniční teploty mohou ovlivnit následující faktory:

• délka kontaktu doteku s povrchem či časové rozpětí kontaktu,
• teplotní inertnost materiálu (kombinace hustoty, kalorické vodivosti a zvláštní termické kapacity materiálu),
• chemicko-fyzikální složení materiálu,
• vlastnosti a struktura povrchu (hrubý, hladký).

Důležitou součástí nástroje je jeho vlastní ergonomické provedení. Některá nářadí nedoznala změny po staletí (už Keltové používali obdobné tvarování ručního nářadí), nicméně, dnešní tlak na vědecký přístup k definování nejvhodnějšího tvaru přináší i do této problematiky nový přístup a nezvyklá tvarová řešení. Při výběru vhodného nářadí je vhodné držet se základních atributů dobré rukojeti:

• musí být dobře uchopitelná (celou rukou, nikoli pouze prsty – nejedná-li se o jemnou manipulaci),
• musí být dostatečně dlouhá, aby na rukojeť působila celá dlaň a tím i síla ruky,
• musí být dostatečně široká – přiměřený průměr rukojeti (větší do dlaně, menší při držení prsty – špetkou),
• mohou být tvarovaná (různé prolisy, výstupky – zpravidla ochranné) – uplatňuje se u technických zařízení, u zařízení větších hmotností, ale i u nožů, kleští apod.,
• nesmí být tvarovaná pro úchop – tvarování omezuje použití nářadí různými osobami, protože je vytvarované na konkrétní velikost ruky a ostatním se špatně drží (což je nebezpečné při silových úchopech),
• musí mít měkčený povrch, aby se zabránilo vzniku útlaků – stlačitelný uchopovací povrch zlepšuje přilnavost k ruce (úchop, pevnost), či přenosu vibrací.

Mezi základní, neopomenutelné atributy ergonomicky správného vedení ručních nástrojů patří:

• nestrkat prsty mezi jednotlivé pohyblivé části držadel (kleště, nůžky apod.),
• používat nástroje s co nejmenším zakřivením pracovní části (snížení zátěže na zápěstí při vedení nástroje),
• změna nástroje při změně činnosti – nástroj vhodný pro jednu činnost nemusí být vhodný i pro jiné použití,
• při vedení nástroje držíme lokty u těla,
• při vedení nástroje nevytáčíme zápěstí – viz obr. 2.2 c) a d),
• při vedení nástroje udržujeme rovný postoj (neskláníme se, nekroutíme se),
• při volbě nástroje volíme ten, při kterém pracují velké skupiny svalů (ramen, paží, na úkor svalů ruky a prstů), 
• při práci nemáme přívodní kabel před tělem, pod rukou, přes rameno,
• používají se jen odborně navržené nástroje, z kvalitních materiálů, vhodné pro praváky a vhodné pro leváky dle vůdčí ruky,
• nepoužívají se nářadí s vyčnívajícími ostrými hranami, nářadí poškozená, nekompletní či špinavá,
• nepoužívají se nářadí, která vyvíjí tlak na zápěstí, nebo pro jejichž vedení je třeba vynaložit mnoho síly,
• nepoužívají se nářadí nerovnoměrně vyvážená,
• nepoužívají se nářadí s kluzkými držadly,
• místo práce musí být vhodně osvětleno, nesmí vrhat stín na místo výkonu práce, nesmí odrážet světlo z okolních prostor či vlastního stolu, nesmí oslňovat (svítit do očí),
• místo práce musí být v přiměřené pracovní rovině podle vyvíjené síly (jemná mechanika (stůl cca v úrovni prsou), běžná síla práce (stůl cca ve výšce pasu), těžká práce (pilování, řezání – stůl cca ve výši boků, kyčlí).