Ke stažení Počet zobrazení: 10565
Jednou z povinností zaměstnavatele je komplexně řídit rizika. Současně k jeho povinnostem podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) náleží i nepřipustit, aby zaměstnanci vykonávali zakázané práce, stejně jako práce, ve kterých by náročnost nebyla adekvátní jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti. Ke splnění těchto povinností by měl být výrazně nápomocný poskytovatel pracovnělékařských služeb. Ten je obeznámen s problematikou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v takové míře, že by se měl podílet na snížení počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání, což se týká především méně rizikových prací. S účinností od 1. dubna 2012 jsou pracovnělékařské služby definovány v ustanovení § 53 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“). V této souvislosti je možné poznamenat, že podle Úmluvy ILO č. 161 o závodních zdravotních službách pojem závodní zdravotní služba přesahuje pouhé provádění pracovnělékařských prohlídek zaměstnanců. Závodní zdravotní služba je důležitá hlavně z pohledu prevence vzniku onemocnění. K tomu je nezbytná důkladná znalost pracovního prostředí. Ačkoliv pod pracovnělékařské služby spadá preventivní, diagnostická a konzultační péče, stěžejní je zvláště služba posudkové péče. V jejím rámci poskytovatel pracovnělékařské péče zjišťuje, je-li zaměstnanec schopen vykonávat dosavadní práci.