Při výkonu práce je člověk vystaven působení rizikových faktorů, které vždy v jisté míře negativně ovlivňují jeho zdraví. Pod pojmem rizikový faktor rozumíme každou okolnost, podmínku, činitele či vlastnost pracovního systému, jež může být příčinou pracovního úrazu, nemoci z povolání, profesionální otravy nebo jiného poškození zdraví. Je proto nutné je vyhledávat a následně eliminovat. Pokud toto není možné, musí se učinit taková opatření, která povedou k omezení jejich působení. Lze k nim přiřadit i uspořádání pracoviště nebo jiné aspekty související s pracovní činností, včetně organizačních opatření. Zmíněný přístup se nazývá prevence rizik.
Mezi rizikové faktory z hlediska pracovních podmínek podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., řadíme:
- Nepříznivé mikroklimatické podmínky (zátěž teplem a chladem);
- Chemické faktory (chemické karcinogeny, mutageny, olovo, azbest aj.);
Biologické činitele; - Fyzickou zátěž, tj.:
- celkovou fyzickou zátěž (nadměrné zatěžování – zvýšené fyzické úsilí, námaha),
- lokální svalovou zátěž (jednostranná a opakovaná zátěž – opakované používání stejné svalové skupiny (statické nebo dynamické činnosti),
- pracovní polohy (nevhodná pracovní pozice těla nebo některé jeho části během pracovních činností),
- ruční manipulaci s břemeny (překračování hygienických limitů kladených na hmotnosti přenášených břemen);
- Fyzikální faktory, tj.:
- hluk,
- vibrace a
- neionizující a ionizující záření.
Podle vyhlášky č. 432/2003 Sb., se dále mezi rizikové faktory, jejichž expozici či zátěž je nutné hodnotit, řadí také:
- Prach (s převážně fibrogenním účinkem, s možným fibrogenním účinkem, s převážně nespecifickým účinkem, s převážně dráždivým účinkem, minerální vláknité prachy);
- Psychická zátěž (stres, napětí a jiné okolnosti narušující duševní pohodu pracovníka);
- Zraková zátěž (používání zvětšovacích přístrojů, práce vykonávaná za zvláštních světelných podmínek, spojená s neodstranitelným oslňováním, spojená s náročností na rozlišení detailů);
- Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.
Nemoci z povolání jsou nemoci, které vznikají dlouhodobým nepříznivým působením rizikových faktorů, tedy chemických, fyzikálních, biologických a jiných škodlivých vlivů, a které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání (viz příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající působením chemických látek.
To, že jednotlivé faktory pracovního prostředí mohou výrazným způsobem ovlivňovat jednání člověka, je dobře známo. Ovšem málo se přihlíží ke skutečnosti, že nikdy na pracovníka nepůsobí jen jeden rizikový faktor, ale obyčejně několik faktorů současně, tzv. kumulativním působení faktorů pracovního prostředí. Následky tohoto působení ale nemusí být vždy jen negativní – záleží totiž na způsobu a délce expozice a na odezvě člověka, resp. míře jeho tolerance či rezistence vůči danému působení.
Ačkoli nelze tyto vztahy ani následky zobecnit, přesto je možné na základě dosavadních zjištění podat určité závěry. Studiem kumulativního působení vybraných faktorů pracovního prostředí na člověka se jako první vážněji zabýval H.J. Bullinger. Jeho výsledky, které byly v rámci výzkumných prací ověřovány také u nás, shrnuje tabulka. V ní je uvedeno, zda daný faktor pracovního prostředí (uvedený ve sloupci vlevo) ovlivňuje (koreluje) či neovlivňuje (nekoreluje) pracovníka z hlediska potenciálních následků – tedy zda působí či nepůsobí pozitivně, tj. například zda zlepšuje jeho pracovní výkon či jeho pracovní pohodu, nebo naopak negativně, tj. zda způsobuje pracovníkovi nepohodlí či stres, zda zvyšuje četnost jeho chyb, chronickou újmu na zdraví či dokonce pravděpodobnost vzniku úrazu nebo zranění.