Hodnocení rizik je klíčovým nástrojem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel musí dbát na to, aby úroveň ochranných opatření byla v souladu s výsledkem hodnocení rizik. Hodnocení rizik představuje řadu logických kroků vedoucích k tomu, aby byla systematicky provedena analýza a hodnocení rizik. Existuje mnoho způsobů a metod používaných pro identifikaci nebezpečí a kvantifikaci rizika, každá z nich má určité výhody a nedostatky. Proto je výběr vhodné metody velmi důležitý. Při výběru vhodné metody je třeba vzít v úvahu určité informace zahrnující účel posouzení, současný stav podniku, dosažitelnost údajů, finanční možnosti a rovněž osobní dispozice hodnotitele. Každá metoda vyžaduje dostatečnou transparentnost jednotlivých kroků jak pro uživatele výsledků hodnocení rizik, tak i pro všechny zaměstnance, kteří v práci podstupují určité riziko.

Cílem celého procesu hodnocení rizik při práci a uplatňování preventivních opatření je snížit riziko na přijatelnou úroveň, to je taková úroveň, na níž lze dané riziko v souvislosti se závažností případných ztrát již přijmout.

Princip metodiky hodnocení rizik

• Krok 1: Specifikace úkolu
• Krok 2: Identifikace nebezpečí
• Krok 3: Odhad rizik a hodnocení rizik
• Krok 4: Snížení rizika (výběr a přijetí vhodných opatření)
• Krok 5: Kontrola

Specifikace úkolu

Spočívá ve sběru úplných a aktuálních informací týkajících se druhu úkolů vykonávaných pracovníkem a způsobu jejich provedení, pracovních podmínek, jakož i používaných strojů a nástrojů a ochranných opatření, která jsou již zavedena. Je nezbytné vzít v úvahu všechny typy úloh včetně těch, které jsou prováděny mimo obvyklé pracovní prostory (stacionární a mobilní pracoviště).

Způsoby získávání informací o nebezpečí:

• sledování plnění úkolů na pracovišti a mimo ně - včetně způsobu práce, užívaných strojů a nástrojů, jakož i organizace práce;
• pozorování okolí, tj. přítomnost zaměstnanců jiných společností, kteří mohou mít vliv na bezpečnost práce, vliv počasí;
• rozhovory s pracovníky;
• analýzy dostupných dokumentů - technické specifikace strojů a nástrojů, jež jsou na pracovišti používány (cílem je porovnání se skutečným stavem na pracovišti), specifické postupy, výsledky testů a analýzy vzorků nebezpečných látek či faktorů (prach, hluk), provozní dokumentace o chemických látkách, doklady o pracovních úrazech a nemocech z povolání;
  • informace o příčinách zastavení provozu;
  • informace o nápravě chyb zaviněných lidským faktorem.

Identifikace nebezpečí

Nejdůležitější fáze v procesu hodnocení rizik spočívá v identifikaci všech nebezpečí, která, jsou-li aktivována, mohou vyvolat nežádoucí účinky (úrazy a jiné nepříznivé dopady na zdraví, hmotné škody a jiné druhy ztrát, například ztrátu určité schopnosti) V praxi si v této fázi musíme odpovědět na následující otázky: CO představuje nebezpečí a KDO je nebezpečí vystaven. Lze využít např.:

• kontrolní listy (checklisty, ukázka ergonomických checklistů) připravené pro jednotlivé technologické procesy a výrobní podmínky nebo různé typy nebezpečí;
• metody jako je analýza bezpečnosti práce, která se skládá:
• o z určení jednotlivých operací, které pracovník provádí,
• o vypracování popisu činností a určení nebezpečí, jež jsou spojena s výkonem těchto činností.

Rizika lze odhalit a určit takto:

• budoucí - pomocí přímé metody (např. inspekce, rozhovory) nebo
• zpětně pomocí nepřímé metody (např. vyšetřování nehod, šetření pracovních úrazů či nemocí z povolání).

Předběžné zjištění nebezpečí se provádí v následujících krocích:
1. Stanovení relevantních nebezpečných faktorů (působících zranění a nemoc), které převažují na pracovišti nebo jsou spojeny s určitou konkrétní činností - určení všech nebezpečí a překážek, kterým by pracovníci mohli být na pracovišti vystaveni;
2. Určení zdrojů nebezpečí - zjištění příčiny možných nebezpečí;
3. Stanovení nebezpečných podmínek - nebezpečné podmínky jsou ty okolnosti, které mohou za přítomnosti nebezpečného faktoru představovat možné nebezpečí pro přítomnou osobu; je též nutno zabývat se lidským selháním (opomenutí, přehlédnutí nebo zapomenutí použití bezpečnostních zařízení či ochranných prostředků, atd.);
4. Posouzení možností výkonu jednotlivých skupin pracovníků – řeší individuální potřeby pracovníků nebo skupin pracovníků (př. Mladiství, těhotné ženy, starší pracovníci, zahraniční pracovníci);
5. Sběr informací – shromáždění dostupných informací (národní legislativa, standardy a nařízení (zákony, vyhlášky, bezpečnostní předpisy, prevenci, technické výkresy, atd.) stanovené pro nebezpečné faktory, jež jsou pro podniky závazné (např. nepřekročitelné množství nebezpečných látek skladovaných na pracovišti).

Odhad rizika a jeho vyhodnocení

Jedná se o proces, ve kterém se odhaduje kombinace pravděpodobnosti vzniku škody a závažnosti této škody. Odhad rizika zahrnuje následující parametry:

• stanovení rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti rizika (stupnice může být kvalitativní nebo kvantitativní)
• pravděpodobné důsledky rizika
• stanovení dopadu rizik
• vyhodnocení celkové přesnosti odhadu rizika.

Rizika jsou poměřována vzhledem k potenciálním dopadům a pak jsou stanoveny priority. Existují tři faktory, které ovlivňují vnímání dopadu:

• povaha rizika (což označuje, zda se mohou problémy vyskytnout),
• rozsah rizika, v kombinaci celkové závažnosti jeho výskytu,
• načasování rizika (kdy a na jak dlouho se dopad projeví).

Odhad rizika může být proveden kvalitativně nebo kvantitativně (konkrétní, měřitelné hodnoty).

Kvalitativní atributy rizika mohou být např.:

• typy zdravotních účinků vyplývající z expozice,
• odhadované frekvence expozice,
• lokace nebezpečí.

Kvantitativními atributy rizika jsou např.:

• naměřené údaje o expozici,
• množství látky,
• důvod úmrtnosti či onemocnění,
• frekvence expozice.

Obojí, kvantitativní a kvalitativní složky rizik, by měly dostatečně jasně vystihnout celou událost. V případě, že expozice (fyzikálnímu činiteli, látce, pracovní doba na konkrétním stroji atd.) je vyčíslitelná, je nutné ji kvantifikovat.
Kvantitativní odhad rizika závisí na jeho povaze, možnosti jej změřit a vhodných kritériích nebo normách. Jedná se o:
1. frekvenci - může být určena pomocí údajů, jako jsou např. historické informace o expozici nebo záznamy o nehodách,
2. pravděpodobnost - jaká je šance, že určitá událost nastane,
3. následky – jsou důsledkem expozice určitému nebezpečí (mohou být oběti na životech a způsobená zranění, poškození (drobné nehody, nemoci z povolání, trvalá invalidita, atd.), náklady na škodu).
Omezením kvantitativního odhadu rizika je, že neuvažuje s naším individuálním a subjektivním vnímáním daného nebezpečí. Kvantitativní odhad rizika je rovněž základem pro hodnocení opatření.
Kvalitativní odhad rizika pomocí kvalitativních metod je subjektivní a často jsou možné jeho různé výklady a diskuze. Existují různé metody odhadu rizik, které se na pracovištích používají. Existuje řada nástrojů, které mohou být použity (např. matice pro kvalitativní odhad rizika).

Po odhadu pravděpodobnosti vzniku rizika se provádí jeho hodnocení a zjišťuje se, zda je riziko přijatelné či zda existuje přijatelný bezpečnostní standard nebo zda je nutno riziko snížit. Jestliže je riziko nepřijatelné, musí dojít k jeho snížení.

Snížení rizika (výběr a přijetí vhodných opatření)

Cílem snížení rizika je vytvořit nebo najít metody řízení, které budou minimalizovat expozici, ať už jde o nebezpečí fyzikální, chemické, biologické, ergonomické nebo psychosociální. Strategie snížení rizik mohou zahrnovat:

• vyhýbání se riziku,
• optimalizaci postupů,
• zabránění riziku či jeho přenos.

Pro provádění opatření ke snížení pracovních rizik existují závažné důvody, jsou to:

• ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků vystavených expozici,
• ochrana ostatních pracovníků a osob, které mohou být ovlivněny riziky, které vznikají na pracovišti nebo při pracovních procesech,
• zajištění pohody a bezpečnosti pracovníků,
• soulad s právními předpisy,
• snížení znečištění životního prostředí,
• minimalizace ekonomických ztrát z hlediska surovin, produktů.

Zvolené metody řízení musí být realistické a nákladově efektivní. V mnoha případech existuje několik možností snížení rizika na přijatelnou úroveň.

Hierarchie realizace opatření při snižování rizik je následující:

1. Odstranění - jde o nejlepší řešení, avšak v některých případech se riziko (zcela) odstranit nedá;
2. Náhrada - např. v případě nebezpečných látek musí mít náhradní látka nižší toxicitu; problémem může být, že náhradní látka nemusí mít tentýž efekt či výsledek než původní (více nebezpečná) látka;
3. Technické řešení (bezpečnostní zařízení, ventilace, izolace, atd.) - jde pravděpodobně o nejčastější postup; jde o fyzickou změnu toku látky či izolaci pracovníka od nebezpečí způsobeného nebezpečnou látkou či prostředím;
4. Personální řešení (tj. výuka, výcvik, osobní ochranné prostředky) - jde zejména o zlepšení lidského chování a důsledné a správné používání osobních ochranných prostředků (OOP) jako jsou respirátory, rukavice, pracovní obuv, ochranné brýle, kryty či ochrana sluchu.

Organizační opatření, jako je kratší expozice, pracovní rotace a střídavé umístění pracovníka, dobré hospodaření a hygiena, údržba, monitorování, zdravotní dohled a plánování práce jsou důležitá doplňující opatření.

Kontrola

Preventivní opatření by měla být integrována a koordinována na úrovni celého podniku. Tento přístup poskytne základ pro rozvoj účinného systému řízení rizik na základě toku informací a harmonizovaných opatření. Další výhodou uspořádání preventivních opatření tímto způsobem je, že podléhají systémové kontrole, týkající se:

• přijímání odpovídajících opatření,
• dosažení nastaveného cíle (odstranění nebo snížení rizika),
• efektivního fungování implementovaných opatření během určitého časové období.

Proto je nutné provádět pravidelné kontroly s cílem zajistit, aby se nová rizika neobjevovala nebo byla rychle zjištěna.
Stanovení pravidelných lhůt, v nichž se budou uplatňovaná opatření kontrolovat, není příliš praktické. Důvodem je to, že pracovní podmínky se dynamicky mění.
Tento proces zahrnuje např. zavádění nových strojů, výměnu látek nebo používaných materiálů za nové, zavádění nových technologií, změny v organizaci práce a v pracovních postupech. Bylo by vhodné, aby se následné kontroly zaměřily na výše uvedené situace. Podobně jako byly dokumentovány jednotlivé předchozí fáze procesu, měla by být tato fáze rovněž uzavřena písemným dokumentem o tom, že určitých předem definovaných požadavků a efektů bylo dosaženo. Informace obsažené v tomto dokumentu mají zvláštní význam pro pracovníka, kterého se přímo dotýká. Proto by měl být tento dokument dán pracovníku k dispozici.

Hodnocení rizik: identifikace a vyhodnocení rizik, navrhovaná opatření. ISSA, 2012. (Příručka pro hodnocení rizik v malých a středních podnicích). ISBN 978-80-86973-71-5.