Znalostní systém prevence rizik v BOZP

Ionizující záření

Kategorie: Ionizace ovzduší
Pojmem ionizující záření (IZ) se rozumí jakékoliv záření schopné ionizovat atomy a molekuly prostředí (odtrhnout elektrony z atomového obalu a vytvořit iontový pár – záporně nabitý elektron a kladně nabitý zbytek atomu): 
  • záření alfa 
  • záření beta 
  • neutrony 
  • rentgenové záření 
  • záření gama. 
Radioaktivní zářiče se používají ve formě uzavřených nebo otevřených zářičů. 
Základní veličinou pro popis biologických účinků ionizujícího záření je dávka (D) definovaná jako hmotnostní hustota energie předaná ionizujícím zářením ozářené látce (jednotka gray Gy). Další veličinou je aktivita a její jednotkou je becquerel (bq).
Efektivní dávka je veličina vyjadřující pravděpodobnost, že u ozářené osoby nastanou závažné stochastické účinky ionizujícího záření. 
Při hodnocení pravděpodobnosti, že rakovina plic byla způsobena alfa zářením dceřinných produktů rozpadu radonu, používáme veličinu inhalační expozice vyjádřenou v jednotkách working level months (WLM). 
 
Účinky ionizujícího záření na lidský organismus
Orientačně lze seřadit orgány a tkáně podle vnímavosti takto: 
  • lymfoidní orgány, aktivní kostní dřeň, pohlavní žlázy, střevo; 
  • kůže a epiteliální výstelky (hltan, jícen, žaludek, močový měchýř), oční čočka; 
  • jemné cévy, rostoucí chrupavka, rostoucí kost; 
  • zralá chrupavka a kost, dýchací ústrojí, žlázy zažívacího systému, žlázy endokrinní; 
  • svaly, centrální nervový systém. 
Akutní nemoc z ozáření -  v závislosti na stupni ozáření převládají v klinickém obraze příznaky poškození krvetvorných orgánů, trávicího ústrojí nebo centrálního nervového systému.
Z lokálních účinků je třeba věnovat největší pozornost kůži, která je při každém zevním ozáření vstupním polem svazku záření. 
Tento základní obraz je modifikován podmínkami ozáření. Roli hraje:
  1. charakter záření,
  2. časové rozložení dávky,
  3. působení zdravého okolí,
  4. lokalita ozáření.
Dalším významným lokálním poškozením je postižení fertility po ozáření pohlavních žláz. 

Zhoubné nádory vyvolané ozářením - akutní leukémie a solidní nádory
Genetické účinky jsou významnou skupinou pozdních účinků IZ, odhad pravděpodobnosti genetického poškození potomstva exponovaných rodičů je určen v závislosti na dávce záření a stanovení koeficientu rizika v experimentech na malých hlodavcích.
Rakovina plic - ze stochastických onemocnění z ionizujícího záření, která se vyskytují profesionálně, je nejčastější, vzniká v důsledku vdechování radonu a působení jeho rozpadových produktů, popř. dalších složek radioaktivního aerosolu v uranových dolech. Doba latence je u tohoto onemocnění zpravidla kolem dvaceti a více let. Za nemoc z povolání se pokládají některé druhy leukémií u pracovníků.

Soubor hlavních zásad, opatření a metodika měřících postupů pro zajištění optimální úrovně radiační ochrany na konkrétním pracovišti, jsou sepsány v tzv. Monitorovacím programu pracoviště (co se měří, jak často se měří, kde se měří, jak a čím se měří, interpretace výsledků měření).

Součástí monitorovacího programu je stanovení referenčních úrovní:

  • záznamová,
  • vyšetřovací,
  • zásahová.

Základní veličinou pro popis biologických účinků ionizujícího záření je dávka (D) definovaná jako hmotnostní hustota energie předaná ionizujícím zářením ozářené látce (jednotka gray Gy). Odezva živých organismů je však i při stejné dávce rozdílná, a proto se tyto rozdíly v relativní biologické účinnosti vyjadřují dávkovým ekvivalentem (jednotka sievert Sv).

K měření (dozimetrii) ionizujícího záření se používají metody založené na ionizaci plynů:

  • tužkové dozimetry, Geiger –Mϋllerův počítač
  • metody scintilační – počítače se scintilačním detektorem
  • luminiscenční
  • fotografické
  • a aktivační metody pro měření neutronů.

Měření dávek se používá v ochraně před zářením ke stanovení zátěže osob, které jsou vystaveny působení ionizujícího záření. K osobní dozimetrii pracovníků pracujících se zdroji ionizujícího záření, je zavedena filmová dozimetrie. Vyhodnocování filmových dozimetrů se provádí centrálně 1 krát za měsíc nebo za čtvrtletí.
Roční limit pro pracující se zářením je stanoven takto:

  • vzhledem ke stochastickým účinkům – limit efektivního dávkového ekvivalentu 50 mSv
  • vzhledem k nestochastickým účinkům - limit efektivního dávkového ekvivalentu v oční čočce 150 mSv
Ochrana před ionizujícím zářením
Máme 4 základní způsoby ochrany před zářením:

  • Čas: obdržená dávka je přímo úměrná době expozice

  • Vzdálenost: intenzita záření a tím i dávkový příkon jsou nepřímo úměrné druhé mocnině vzdálenosti od zdroje záření (přesně platí pro bodový zdroj)

  • Stínění: Velmi efektivní ochranou je odstínění záření vhodným absorbujícím materiálem. Pro záření gama jsou to materiály s velkou měrnou hmotností – především olovo, ze stavebních materiálů pak beton s příp. příměsí barytu apod. Používají se olověné kontejnery pro přepravu a skladování zářičů, zástěny z olověného plechu, tvarované olověné cihly atd.

  • Zabránění kontaminace – může dojít jednak k povrchové kontaminaci těla, jednak k vnitřní kontaminaci (nejnebezpečnější) 

Pro dohled a koordinaci celého komplexu opatření pro bezpečné používání zdrojů ionizujícího záření byl zřízen Státní ústav jaderné bezpečnosti (SÚJB). Kromě legislativní činnosti SÚJB posuzuje projekty pracovišť se zdroji ionizujícího záření, vydává příslušná povolení a vykonává inspekční činnost na těchto pracovištích. 

V provozním řádu pracoviště je obsažena řada konkrétních zásad pro správnou a bezpečnou práci se zdroji ionizujícího záření.

Každé použití zdrojů záření musí být zdůvodněno přínosem, který je vyšší než škody plynoucí z jejich užívání (princip zdůvodnění)

  • Dávky pracujících a obyvatelstva při používání zdrojů záření musí být tak nízké, jakých lze rozumně dosáhnout s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním ukazatelům (princip optimalizace)
  • U jednotlivců nesmí zátěž ionizujícího záření překročit stanovené nejvýše přípustné limity

Problematiku ionizujícího záření v životním prostředí řeší SÚRO - Státní ústav radiační ochrany se sídlem Bartoškova 28, 140 00 Praha 4 - Nusle. Státní zdravotní ústav je spolupracujícím subjektem v radonovém programu. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

ochrana zdraví , ionizující záření , EXPORT

Neionizující záření

Kategorie: Ionizace ovzduší

Neionizující záření představuje elektrické a magnetické pole, elektromagnetické záření včetně viditelného světla, ultrafialového a infračerveného záření a problematika laserů. Způsob, kterým se zjišťuje, zda v dané situaci není překročena přípustná expozice, je stanoven v nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.

Úraz elektrickým proudem
Vážnost následků zasažení osoby elektrickým proudem závisí na čtyřech hlavních faktorech:
1) intenzitě proudu
2) době trvání průchodu proudu
3) dráze průchodu proudu tělem
4) zdravotním stavu toho, kdo byl zasažen.

Biologické účinky elektrických a magnetických polí a elektromagnetických vln jsou tepelné a netepelné (mohou se vyskytovat chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy srdečního rytmu, poruchy potence, revmatické poruchy, chronická únava, náchylnost k infekcím, choroby kardiovaskulárního systému, problémy s učením, deprese, paměťové poruchy, prostorová dezorientace, snížená imunitní reakce, leukémie, srdeční infarkt a změny krevního tlaku).
Magnetické pole vzniká pohybujícím se nábojem působícím silově na jiné pohybující se náboje, například kolem vodiče, kterým teče elektrický proud, kolem svazku letících elektronů v katodové trubici, kolem iontů v elektrolytické lázni atd.
V kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla. Hlavními zdroji jsou vysílače pro radionavigaci, lékařské aplikace, videodisplejové terminály, indukční ohřevy a pájecí a rafinační zařízení, rozhlasové, radionavigační a amatérské vysílače, indukční ohřevy, vysokofrekvenčně spínané obloukové svářečky apod.
Viditelné světlo je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm.
Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm, podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti (UVA, UVB,UVC).
Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery.

Hodnocení expozice neionizujícího záření – měřením elektrického a magnetického pole.
O účinku UV záření rozhoduje dávka záření (J.cm2), kterou lze vypočítat z intenzity záření a doby expozice.
Pro měření v užších pásmech infračerveného spektra nejsou komerčně dostupné přístroje, rutinně se proto neprovádí.
Měření parametrů záření laserů se rutinně neprovádí. Hodnocení potřebná pro určení velikosti potenciální expozice osob záření se opírají obvykle o údaje výrobce a o výpočty.

Ochrana zdraví před nepříznivými účinky neionizujícího záření
• úprava zdroje
• stínění (Faradayova klec), izolace
• zabránění přístupu (vybudováním překážek)
• osobní ochrana (vodivé obleky; izolační rukavice k omezení dotykových proudů).

Pro záření laserů jsou nejvyšší přípustné hodnoty stanoveny diferencovaně. Lasery jsou rozděleny do 4 tříd. Na každém laseru musí být vyznačena třída a jí odpovídající varovný nápis.
Pro UV a IR záření nejsou stanoveny nejvyšší přípustné hodnoty.

 

elektrická zařízení , fyzikální faktory , neionizující záření , elektrický proud , EXPORT