Pro umístění kamer na pracovišti musí mít zaměstnavatel závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti, která je tam vykonávána. Účelem je například ochrana majetku zaměstnavatele nebo zaměstnanců, pokud jí nelze dosáhnout jinou cestou. Z Listiny základních práv a svobod - čl 10 odst. 3 – vyplývá, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Umístění kamer na pracovišti
Pro umístění kamer na pracovišti musí mít zaměstnavatel závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti, která je tam vykonávána. Účelem je například ochrana majetku zaměstnavatele nebo zaměstnanců, pokud jí nelze dosáhnout jinou cestou.
Bezpečnost zaměstnanců není důvodem instalování kamer, ta by měla být zajištěna jinak. Vždy by se měl vážit důvod, který má toto opatření splnit. Ten může být někdy směšný proti zásahu do soukromí.
Záznamy mohou být využity pouze v souvislosti se zjištěním události, která poškozuje důležité, právem chráněné zájmy zaměstnavatele.
Přípustnost využití záznamů pro jiný účel musí být omezena na významný veřejný zájem, např. boj proti pouliční kriminalitě.
Je třeba stanovit lhůtu pro uchovávání záznamů. Doba uchovávání dat by neměla přesáhnout časový limit maximálně přípustný pro naplnění účelu provozování kamerového systému. Uchovávaná data by měla být uchovávána v rámci časové smyčky např. 24 hodin, pokud jde o trvale střežený objekt, nebo případně i dobu delší, v zásadě však nepřesahující několik dnů, nejde-li o pořizování záznamů policejním orgánem podle zvláštního zákona, a po uplynutí této doby vymazána. Pouze v případě existujícího bezpečnostního incidentu by měla být data zpřístupněna orgánům činným v trestním řízení, soudu nebo jinému oprávněnému subjektu.
Zaměstnanci musí být seznámeni s tím, kde jsou kamery umístěny a který prostor bude monitorován.
Právní předpisy
Je-li kamerový systém využíván na pracovišti, musí provoz kamer a využití záznamu být v souladu s pracovněprávními předpisy, zejména § 316 zákoníku práce, odst. 3, který uvádí, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.
Na evropské úrovni platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů - GDPR). Ochrana osobních údajů se řeší také v rámci národních předpisů členských zemí. Například zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, mimo jiné upravuje zpracování osobních údajů podle nařízení GDPR.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, hovoří o tom, že zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením (§ 84). Podle § 88 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. Dále se může bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.
Pokuty na základě záznamů z kamer (ani jinak) zaměstnavatel udělovat nemůže.
Pokud se zaměstnanci domnívají, že jsou bezdůvodně sledováni kamerou na pracovišti, mohou se obrátit na Státní úřad inspekce práce nebo místně příslušný oblastní inspektorát práce.