Šetření kvality pracovního života 2018

Základní údaje

Na základě uzavřené smlouvy o účasti na řešení projektu mezi VÚBP, v. v. i. a Sociologickým ústavem AV ČR, v. v. i. bylo v květnu a červnu roku 2018 realizováno terénní reprezentativní šetření „Kvalita pracovního života 2018“.

Byl sestaven výzkumný nástroj ve formě standardizovaného dotazníku s rozsáhlým počtem 217 proměnných. Výběr respondentů proběhl kvótním výběrem ekonomicky aktivního obyvatelstva ČR ve věku od 18 let (velikost výběru 2300, počet dotázaných 2 068). Metoda sběru dat byla stanovena na formu osobního rozhovoru tazatele (celkový počet tazatelů byl 246 odborně vyškolených osob) s respondentem. Terénní reprezentativní šetření proběhlo v ČR od 26. května do 13. června 2018. Základní údaje jsou uvedeny v technické zprávě ze šetření.

Rámcové shrnutí hlavních zjištění ze šetření

• V hodnocení života i jeho jednotlivých aspektů převažuje spokojenost.
• Spokojenost s pracovním životem rovněž převládá, je však v průměru nejnižší ze všech hodnocených aspektů života.
• Nejdůležitějšími aspekty práce jsou ty, jež souvisejí s její základní sociálněekonomickou funkcí, tedy se zajištěním stabilní obživy pro sebe a domácnost: samotná výše výdělku a spravedlivé odměňování.
• V hodnocení všech dílčích aspektů práce pak vždy nadpoloviční většina ekonomicky aktivních inklinuje k tomu, že jsou dobré, ty, které jsou spjaty s odměňováním, patřily k relativně nejméně pozitivně hodnoceným.
• 86,1 % ekonomicky aktivních v současnosti působí v nějakém zaměstnaneckém poměru, přičemž zhruba tři ze sta zaměstnanců mají více než jeden zaměstnanecký poměr.
• Necelá pětina (17,5 %) ekonomicky aktivních má alespoň jednu samostatně výdělečnou aktivitu.
• Zaměstnání se samostatně výdělečnou aktivitou propojuje 3,6 % ekonomicky aktivních, 13,9 % má pouze samostatnou činnost a 82,5 % vyvíjí ekonomickou aktivitu pouze v zaměstnaneckém poměru.
• 85,6 % ekonomicky aktivních za svou hlavní ekonomickou aktivitu má práci v zaměstnaneckém poměru, 14,4 % tvoří ti, kdo jsou ve své hlavní ekonomické aktivitě samostatně činní.
• Týdenní pracovní doba všech ekonomicky aktivních bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance či o samostatně činné, činí 43,5 hodin a průměrná cesta do a z práce trvá necelých 44 minut (průměr 43,8 minut) mezi těmi, kdo do práce dojíždějí a nepracují přímo z domova (při jejich zahrnutí průměr klesne na 42,5 minut). Pracující z domova pak představují 2,8 % všech ekonomicky aktivních.
• Asi čtyři pětiny (80,9 %) ekonomicky aktivních alespoň někdy pracují přesčas, o málo více než polovina (53,7 %) tak činí asi jednou týdně nebo vícekrát.
• 64,2 % respondentů uvedlo, že nikdy nepracuje v noci, naopak o málo více než čtvrtina (26,2 %) tak činí alespoň jednou za týden.
• Více než dvě pětiny (43,9 %) nemusejí být nikdy k dispozici mimo pracovní dobu zaměstnavateli nebo zákazníkům, naopak zhruba třetina (32,4 %) tak činí jednou týdně nebo i vícekrát.
• Nadpoloviční většina (53,0 %) nemá nikdy možnost upravit si vlastní pracovní dobu podle svých osobních potřeb, naopak čtvrtina (25,0 %) takovou možnost má alespoň jednou týdně.
• Práce v sobotu je častější než práce v neděli, jíž pravidelněji (tzn. jednou měsíčně nebo častěji) vykonává asi třetina (34,6 %) ekonomicky aktivních, zatímco u soboty to je polovina (50,3 %).
• Téměř dvě třetiny (63,2 %) ekonomicky aktivních někdy musejí na poslední chvíli měnit své osobní plány kvůli nenadálým pracovním záležitostem, pro necelou třetinu (30,7 %) je to pravidelnost, s níž se potýkají alespoň jednou za měsíc.
• Více než tři čtvrtiny (78,8 %) si nikdy neberou volno bez toho, že by to v předstihu oznamovaly, asi desetina (9,1 %) to může dělat celkem pravidelně alespoň jednou za měsíc.
• Přibližně čtvrtina (24,7 %) ekonomicky aktivních ve svém hlavním zaměstnání využívá flexibilní pracovní dobu, o málo více než desetina má volnou pracovní dobu (13,9 %) či možnost pracovat z domova (12,3 %) a 6,4 % využívá formu tzv. sdíleného pracovního místa (job sharing), tedy práci na zkrácený úvazek společně s někým dalším na místě, kde by jinak pracoval jeden zaměstnanec na plný úvazek.
• Tři čtvrtiny (74,7 %) těch, kdo využívají některou z flexibilních forem práce, soudí, že jim to sladit práci s osobním životem usnadňuje, podle jedné šestiny (16,4 %) to nemá žádný vliv a jen 4,8 % si myslí, že flexibilní formy práce, jež využívají ve svém hlavním zaměstnání, mají na soulad jejich práce a osobního či rodinného života negativní vliv.
• Celkový průměr čistého příjmu z hlavního zaměstnání deklarovaného respondenty činí 21 866 Kč, hodnota v mediánu je 20 000 Kč. Zde přitom existuje rozdíl mezi zaměstnanci, kde průměr činil 21 034 Kč a medián byl 20 000 Kč, a samostatně činnými s průměrem 29 543 Kč a mediánem 30 000 Kč.
• Jako více či méně dobrou svoji práci v hlavním zaměstnání označilo 81,8 % dotázaných, jako více či méně špatnou ji vnímá 7,7 % ekonomicky aktivních respondentů.
• Práce v hlavním zaměstnání v ČR je vnímána tak, že je spíše náročná psychicky než fyzicky, přičemž fyzická náročnost se v průměru pohybuje nepatrně pod středem škály, že v ní spíše převažuje vyšší pracovní tempo a že je spíše pestrá a různorodá než jednotvárná a monotónní.
• Pouze přibližně pětina ekonomicky aktivních uvádí, že procesy spojené s vývojem a zaváděním nových technologií nepřinesly žádnou změnu v jejich hlavním zaměstnání, zatímco tři čtvrtiny (75,3 %) konstatovaly, že alespoň v malé míře k nějakým změnám došlo, v tom více než třetina všech dotázaných uvedla změny pouze v malé míře, další necelá třetina uvedla změny ve střední míře a necelá desetina změny ve velké míře.
• Výrazná většina ekonomicky aktivních (71 %) pokládá přizpůsobování se vývoji v oblasti elektronických zařízení a technologií za snadné, když 21 % to označilo za „velmi snadné“ a 50 % za „spíše snadné“. Asi pětina (19,3 %) to považuje za náročné, v tom převážná část tvořící v celém souboru asi šestinu to má za „spíše náročné“, asi tři lidé ze sta pak za „velmi náročné“.
• Prakticky polovina (49,1 %) ekonomicky aktivních ve svém hlavním zaměstnání používá elektronická zařízení a technologie polovinu či větší část svojí pracovní doby, téměř čtvrtina je pak používá prakticky neustále, zatímco třetina je nepoužívá vůbec, nebo jen velmi málo.
• Zhruba tři z deseti ekonomicky aktivních soudí, že se v důsledku nových technologií jejich práce stala lepší, více než polovina situaci hodnotí jako nezměněnou a 6 % konstatuje zhoršení.

Šetření, jež při měření důležitosti, spokojenosti a hodnocení různých aspektů souvisejících s životem a prací používalo většinou jedenáctibodové škály, prokázalo způsobilost těchto škál poměrně citlivě zachycovat diference v hodnocení a postojích různých skupin ekonomicky aktivních v těchto otázkách. Jak v obecných, tak specificky zaměřených otázkách se zpravidla objevovaly významné sociodemografické, profesní a odvětvové rozdíly, které se daly předpokládat.

Z hlediska výsledků šetření svědčí o tom, že v hodnocení života i jeho jednotlivých aspektů převažuje spokojenost, což odpovídá v obecné rovině zkušenostem z jiných výzkumů, včetně výzkumů veřejného mínění, jež zpravidla používají čtyřbodové nebo pětibodové škály s verbálně definovanými kategoriemi v celém spektru a nikoli jen na okrajích, jako tomu bylo v daném výzkumu.

Výsledky šetření přitom ukázaly, že navzdory celkově pozitivnímu vyznění pracovní život je v průměru vnímám kritičtěji než jiné oblasti života. V práci nejdůležitější roli hraje to, co souvisí s její základní sociálněekonomickou funkcí, tedy se zajištěním stabilní obživy pro sebe a domácnost. Za nejdůležitější aspekty práce jsou celkově pokládány samotná výše výdělku a spravedlivé odměňování, přičemž ale právě tyto prvky související s odměňováním jsou v průměru hodnoceny hůře než většina jiných oblastí, ačkoli i v jejich případě pozitivní hodnocení jednoznačně převládá.

Ve většině otázek se v rámci ekonomicky aktivní populace vyskytuje velmi výrazný rozdíl mezi zaměstnanci a samostatně činnými, kteří jsou obvykle v průměru spokojenějšími a pozitivněji naladěnými. V hodnocení se jako významné diferenciační faktory zpravidla objevují vzdělání, příjem, subjektivní hodnocení životní úrovně, profese a obor, často se objevují i rozdíly z hlediska statutu zaměstnavatele a velikosti zaměstnávající organizace, ale občas i pohlaví či věku, případně regionu. Zřetelný vliv na hodnocení práce a pracovního života má i délka a režim pracovní doby a její flexibilita z pohledu zaměstnance. Spokojenost s dílčími položkami práce vždy významně koreluje s celkovou spokojeností s prací, poměrně často jsou ale i tyto dílčí položky navzájem korelovány a provázány. Vedle objektivního stavu se do hodnocení mohou promítat ovšem i osobnostní dispozice respondentů (např. sklon k optimismu nebo k pesimismu, zdravotní stav a jiné), což může vést i k vytváření falešných korelací.

Z hlediska subjektivního pohledu a hodnocení samotných ekonomicky aktivních obyvatel ČR práce v hlavním zaměstnání u nás je spíše náročná psychicky než fyzicky, přičemž samotná fyzická náročnost se v průměru pohybuje velmi těsně pod středem hodnotící škály, v práci spíše převažuje vyšší pracovní tempo a je spíše pestrá a různorodá než jednotvárná a monotónní. V tomto ohledu ovšem samozřejmě existují hluboké rozdíly mezi profesemi a obory.

Většina ekonomicky aktivních se bez větších problémů přizpůsobuje používání elektronických zařízení a technologií ve svém hlavním zaměstnání a dopady jejich působení hodnotí většinou neutrálně nebo pozitivně. Existuje ovšem i menšinová, ale nikoli zanedbatelná skupina těch, kterým to v minulosti i současnosti dělalo či dělá problémy, a kteří problémy v tomto ohledu očekávají i do budoucna.

• K šetření vyšlo také tematické číslo časopisu JOSRA, v němž jednotlivé články analyzují různé aspekty kvality pracovního života, kteé z šetření vyplynuly. 
• Aplikace Kvalita pracovního života v České republice