Každá z existujících metod pro stanovení rizik byla generována pro určitý specifický problém, a proto jednotlivá paradigma nejsou vzájemně porovnatelná.

Patří sem např.:

• kontrolní seznam (checklist)
• bezpečnostní kontrola (bezpečnostní audit)
• analýza "co se stane, když" (what if analýza)
• předběžná analýza ohrožení (PHA)
• analýza kvantitativních rizik procesu (QRA)
• analýza ohrožení a provozuschopnosti (HAZOP)
• analýza stromu událostí (ETA)
• analýza selhání a jejich dopadů (FMEA)
• analýza stromu poruch (FTA)
• analýza lidské spolehlivosti (HRA)
• metoda mlhavé logiky verbálních výroků (FL-W)
• relativní klasifikace (RR)
• analýza příčin a dopadů (CCA)
• metoda pravděpodobnostního hodnocení (PSA)
• metoda BOMECH
• metoda JBM
• metoda ZHA (Zürich Hazard Analysis)

Charakteristika obvykle používaných postupů pro stanovení rizik

Kontrolní seznam (Check List)

Kontrolní seznam je postup založený na systematické kontrole plnění předem stanovených podmínek a opatření. Seznamy kontrolních otázek (checklists) jsou zpravidla generovány na základě seznamu charakteristik sledovaného systému nebo činností, které souvisejí se systémem a potencionálními dopady, selháním prvků systému a vznikem škod. Jejich struktura se může měnit od jednoduchého seznamu až po složitý formulář, který umožňuje zahrnout různou relativní důležitost parametru (váhu) v rámci daného souboru.

Kontrolní seznam je pečlivě sestavený, obsáhlý seznam ochranných opatření, procedurálních kroků, vlastností materiálů, nebezpečí, nebo rysů správného postupu projektu [„good practise“], které byly sestaveny zkušenými pracovníky k dílčí, přesné aplikaci. Kontrolní seznamy jsou používány k systematické kontrole projektů, operací, stavu systému pro splnění požadavků legislativy, standardů nebo jiných specifických požadavků.

Bezpečnostní kontrola (Safety Audit)

Bezpečnostní kontrola je postup hledající rizikové situace a navržení opatření na zvýšení bezpečnosti. Metoda představuje postup hledání potencionálně možné nehody nebo provozního problému, který se může objevit v posuzovaném systému. Formálně je používán připravený seznam otázek a matice pro skórování rizik.

Analýza toho, co se stane když (What – If Analysis)

Analýza toho, co se stane když, je postup na hledání možných dopadů vybraných provozních situací. V podstatě je to spontánní diskuse a hledání nápadů, ve které skupina zkušených lidí dobře obeznámených s procesem klade otázky nebo vyslovuje úvahy o možných nehodách. Není to vnitřně strukturovaná technika jako některé jiné (například HAZOP a FMEA). Namísto toho po analytikovi požaduje, aby přizpůsobil základní koncept šetření určitému účelu.

Předběžná analýza ohrožení (PHA, Preliminary Hazard Analysis)

Předběžná analýza ohrožení – též kvantifikace zdrojů rizik je postup na vyhledávání nebezpečných stavů či nouzových situací, jejich příčin a dopadů a na jejich zařazení do kategorií dle předem stanovených kritérií. Koncept PHA ve své podstatě představuje soubor různých technik, vhodných pro posouzení rizika. V souhrnu se nejčastěji pod touto zkratkou jedná o následující techniky posuzování: Chat-if; Chat-if/checklists; hazard and operability (HAZOP) analysis; failure mode and effects analysis (FMEA); fault tree analysis; kombinace těchto metod; ekvivalentní alternativní metody.

Analýza kvantitativních rizik procesu (QRA, Process Quantitative Risk Analysis)

Kvantitativní posuzování rizika je systematický a komplexní přístup pro predikci odhadu četnosti a dopadů nehod pro zařízení nebo provoz systému. Analýza kvantitativních rizik procesu je koncept, který rozšiřuje kvalitativní (zpravidla verbální) metody hodnocení rizik o číselné hodnoty. Algoritmus využívá kombinaci (propojení) s jinými známými koncepty a směřuje k zavedení kriterií pro rozhodovací proces, potřebnou strategií a programy k efektivnímu zvládání (řízení) rizika. Vyžaduje náročnou databázi a počítačovou podporu.

Analýza ohrožení a provozuschopnosti (HAZOP, Hazard Operation Process)

HAZOP je postup založený na pravděpodobnostním hodnocení ohrožení a z nich plynoucích rizik. Jde o týmovou expertní multioborovou metodu. Hlavním cílem analýzy je identifikace scénářů potencionálního rizika. Experti pracují na společném zasedání formou brainstormingu. Soustřeďují se na posouzení rizika a provozní schopnosti systému (operability problems). Pracovním nástrojem jsou tabulkové pracovní výkazy a dohodnuté vodící výrazy (guidewords). Identifikované neplánované nebo nepřijatelné dopady jsou formulovány v závěrečném doporučení, které směřuje ke zlepšení procesu.

Analýza stromu událostí (ETA, Event Tree Analysis)

Analýza stromu událostí je postup, který sleduje průběh procesu od iniciační události přes konstruování události vždy na základě dvou možností – příznivé a nepříznivé. Metoda ETA je graficko statistická metoda. Názorné zobrazení systémového stromu událostí představuje rozvětvený graf s dohodnutou symbolikou a popisem. Znázorňuje všechny události, které se v posuzovaném systému mohou vyskytnout. Podle toho jak počet událostí narůstá, výsledný graf se postupně rozvětvuje jako větve stromu.

Analýza selhání a jejich dopadů (FMEA, Failure Mode and Effect Analysis)

 Analýza selhání a jejich dopadů je postup založený na rozboru způsobů selhání a jejich důsledků, který umožňuje hledání dopadů a příčin na základě systematicky a strukturovaně vymezených selhání zařízení. Metoda FMEA slouží ke kontrole jednotlivých prvků projektového návrhu systému a jeho provozu. Představuje metodu tvrdého, určitého typu, kde se předpokládá kvantitativní přístup řešení. Využívá se především pro vážná rizika a zdůvodněné případy. Vyžaduje aplikaci počítačové techniky, speciální výpočetní program, náročnou a cíleně zaměřenou databázi.

Analýza stromu poruch (FTA, Fault Tree Analysis)

Analýza stromu poruch je postup založený na systematickém zpětném rozboru událostí za využití řetězce příčin, které mohou vést k vybrané vrcholové události. Metoda FTA je graficko analytická popř. graficko statistická metoda. Názorné zobrazení stromu poruch  představuje rozvětvený graf s dohodnutou symbolikou a popisem. Hlavním cílem analýzy metodou stromu poruch je posoudit pravděpodobnost vrcholové události s využitím analytických nebo statistických metod. Proces dedukce určuje různé kombinace hardwarových a softwarových poruch a lidských chyb, které mohou způsobit výskyt specifikované nežádoucí události na vrcholu.

Analýza lidské spolehlivosti (HRA, Human Reliability Analysis)

Analýza lidské spolehlivosti je postup na posouzení vlivu lidského činitele na výskyt živelných pohrom, nehod, havárií, útoků apod. či některých jejich dopadů. Koncept analýzy lidské spolehlivosti HRA směřuje k systematickému posouzení lidského faktoru (Human Factors) a lidské chyby (Human Error). Ve své podstatě přísluší do zastřešující kategorie konceptu předběžného posouzení PHA. Zahrnuje přístupy mikroergonomické (vztah „člověk – stroj“) a makroergonomické (vztah systému „člověk – technologie“). Analýza HRA má těsnou vazbu na aktuálně platné pracovní předpisy především z hlediska bezpečnosti práce. Uplatnění metody HRA musí vždy tvořit integrovaný problém bezpečnosti provozu a lidského faktoru v mezních situacích různých havarijních scénářů, tzn. paralelně a nezávisle s další metodou rizikové analýzy.

Metoda mlhavé logiky verbálních výroků (FL-W, Fuzzy Set and Verbal Verdict Metod)

Metoda mlhavé logiky a verbálních výroků je metoda založena na jazykové proměnné. Jde o multikriteriální metodu rozhodovací analýzy z kategorie měkkého, mlhavého typu. Opírá se o teorii mlhavých množin a může být aplikována v různých obměnách, jednak samostatně s přímým výstupem priorit, anebo jako stupnice v pomocn7ch bodech [PB], namísto standardní verbálně-numerické stupnice v relativních jednotkách [RJ], tj. ve spojení s metodou TUKP – Totální ukazatele kvality prostředí (možnost uplatnění axiomatické teorie kardinálního užitku). Umožňuje aplikaci jednotlivcem i kolektivu.

Relativní klasifikace (RR, Relative Ranking)

Relativní klasifikace je ve skutečnosti spíše analytická strategie než jednoduchá dobře definovaná analytická metoda. Tato strategie umožňuje analytikům porovnat vlastnosti několika procesů nebo činností a určit tak, zda tyto procesy nebo činnosti mají natolik nebezpečné charakteristiky, že to analytiky opravňuje k další podrobnější studii. Relativní klasifikace může být použita rovněž pro srovnání několika návrhů umístění procesu nebo zařízení a zajistit tak informaci o tom, která z alternativ je nejlepší nebo méně nebezpečná. Tato porovnání jsou založena na číselných srovnáních, která reprezentují relativní úroveň významnosti každého zdroje rizika.

Analýza příčin a dopadů (CCA, Causes and Consequences Analysis)

Analýza příčin a dopadů je směs analýzy stromu poruch a analýzy stromu událostí. Největší předností CCA je její použití jako komunikačního prostředku: diagram příčin a dopadů zobrazuje vztahy mezi koncovými stavy nehody (nepřijatelnými dopady) a jejich základními příčinami. Protože grafická forma, jež kombinuje jak strom poruch, tak strom událostí do stejného diagramu, může být hodně detailní, užívá se tato technika obvykle nejvíce v případech, kdy logika poruch analyzovaných nehod je poměrně jednoduchá. Jak už napovídá název, účelem analýzy příčin a dopadů je odhalit základní příčiny a dopady možných nehod. Analýza příčin a dopadů vytváří diagramy s nehodovými sekvencemi a kvalitativními popisy možných koncových stavů nehod.

Metoda pravděpodobnostního hodnocení (PSA, Probablistic Safety Assessment)

Metoda stanovuje příspěvky jednotlivých zranitelných částí k celkové zranitelnosti celého systému. Tato technologie se používá například k modelování scénářů hypotetických jaderných havárií, které vedou k tavení aktivní zóny a k odhadnutí četnosti takových havárií. V zemích OECD byly doposud zpracovány stovky studií PSA. Metodika PSA se skládá z: pochopení systému jaderného zařízení, a ze shromáždění relevantních dat o jeho chování při provozu; identifikace iniciačních událostí a stavů poškození jaderného zařízení; modelování systémů a řetězců událostí pomocí metodiky založené na logickém stromu; hodnocení vztahů mezi událostmi a lidskými činnostmi; vytvoření databáze dokumentující spolehlivost systémů a komponent.

Metoda BOMECH

Metoda BOMECH pro hodnocení nebezpečnosti strojů (vhodná však i pro posouzení zařízení a pracovišť) umožňuje s dostatečnou přesností stanovit stupeň nebezpečnosti jednotlivých nebezpečných faktorů. Jako všechny bodové metody ani BOMECH však není absolutně objektivní – závisí na hodnotiteli, jeho znalostech a praxi. V zájmu objektivizace výsledků je tedy žádoucí splnit dvě základní podmínky - posuzování provádět v týmu (skupina minimálně 3 odborníků) a dostatečná kvalifikace posuzovatelů (výcvik a praxe). Podstatou metody je formulace kritérií, na kterých je závislý stupeň nebezpečnosti nebezpečného faktoru. Metoda BOMECH vychází z funkce těchto kritérií:

• n (nebezpečnost) = f (funkce, závislost) (N, O, P, E, R, Z, K, I, D, V),

kde znamená:

• N… odhadovaný možný následek ohrožení
• O… počet současně ohrožených osob
• P… možnost existence nebezpečného místa
• E… doba, po kterou je člověk v poli rizika za rok
• R… možnost obranné reakce
• Z… nároky na psychofyzické vlastnosti člověka v poli rizika
• K… nároky na bezpečnostní kvalifikaci
• I… identifikovatelnost – poznatelnost rizikovosti nebezpečného faktoru
• D… dynamičnost –změna stupně nebezpečnosti nebezpečného faktoru v čase
• V… citlivost nebezpečnosti nebezpečného faktoru na vliv pracovního prostředí

Metoda JBM

Snadno aplikovatelnou metodou nevyžadující zvláštní zapracování pro její použití je jednoduchá bodová metoda. Její výstupy jsou dobře srovnatelné, mají dostatečnou vypovídací hodnotu o míře rizika a jsou srozumitelné i osobám neznalým této metody, tedy především vedoucím zaměstnancům, kteří mají s jejími výsledky pracovat. Metoda slouží k snadnému vyhodnocení pomocí kritérií:

• pravděpodobnost nežádoucího následku, tedy, jak často se nežádoucí jev, jenž může způsobit škodu, vyskytuje,
• expozice rizika, tedy doba, po kterou je zaměstnanec potencionálně riziku vystaven za rok (nachází se v poli rizika),
• ochranná reakce při vzniku rizikové situace před ohrožením zdraví,
• následky rizika.

JBM se osvědčila na různých typech pracovišť, například ve výrobě, v oblasti tvorby software a montáže PC, ve zdravotnictví. Též ji používají firmy poskytující služby v oblasti BOZP.

Metoda ZHA (Zürich Hazard Analysis)

Pro stanovení pojišťovacích podmínek mají pojišťovny vypracovany své metody pro hodnocení rizik. Jednou takovou metodou je ZHA, jež byla vyvinuta Pojišťovnou Zürich. Hodnotí se podle relativní četnosti a relativní velikosti následků. Pro relativní velikost následků jsou vytvořeny čtyři kategorie: 1 – katastrofické, 2 – kritické, 3 – malé, 4 – nevýznamné. Pro pravděpodobnost (četnost) výskytu je šest kategorií: A – velmi častý, B – častý, C – příležitostný, D – možný, E – nepravděpodobný a F – nemožný. Příslušné relativní velikosti následků a relativní četnost výskytů se zanášejí do rizikového profilu, který je tvořen sítí polí A až F a 1 až 4. Všechna rizika nacházející se vpravo od čáry akceptovatelnosti jsou rizika nepřijatelná a musí být provedena jejich eliminace či minimálně redukce. U metody ZHA čára prochází mezi poli A a B/4, 4 a 3/B, B a C/3, 3 a 2/C a D, D a E/2, 2 a 1/E, E a F/1.

Počítačová podpora a softwarové produkty

V dnešní době velkého rozvoje informačních technologií (IT) je k dispozici mnoho (několik set až tisíc) softwarových produktů, jejichž výsledkem je hodnocení rizik. Softwarové produkty jsou založeny na fyzikálních modelech jednodušších či složitějších, což pochopitelně předurčuje lepší či horší správnost a spolehlivost výsledků. Většinu z existujících software, popsaných v odborné literatuře lze použít jen k hodnocení určitých typových případů. Proto každý uživatel musí z hlediska žádoucího cíle hodnocení rizik nejprve vyhodnotit předpoklady použité při sestavení software, poté musí zhodnotit, zda jeho datové soubory mají vypovídací hodnotu z hlediska živelní pohromy, jejíž rizika se sledují a zda naplňuje požadavky software.Teprve poté je možno provést výpočet. Interpretaci výsledků lze provést pouze v rozsahu, který je určen předpoklady metody a modelu, kterým software odpovídá.

PROCHÁZKOVÁ, Dana. Metodiky hodnocení rizik. 112, 2004, č. 3, s. 22-23.