- zaměstnavatelé nemají dostatek informací o změnách předpisů, dozvídají se o nich většinou až při kontrolách inspekce práce, státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení, státního zdravotního dozoru a státního požárního dozoru;
- neprovádějí prevenci rizik prostřednictvím odborně způsobilých osob, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku nežádoucích událostí a jevů, tedy úrazů, nemocí z povolání a havárií; následně pak vedoucí zaměstnanci těchto podniků čelí pokutám ze strany dozorčích orgánů státní správy, pokutám zdravotních pojišťoven, vč. náhrady léčení zraněných a někdy i trestnímu stíhání;
- nepřidělují zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky podle právních předpisů a dostávají se tak do konfliktu nejen s inspekcí práce, ale i s finančními úřady;
- neznají nové požadavky hygienických předpisů, které jsou zaměřeny zejména na stavebně technické řešení objektů a zařizovacích předmětů z hlediska hygieny práce a vystavují se tak riziku uzavření provozu;
- nezařazují zaměstnance do kategorií prací podle právních předpisů z hlediska zdravotních rizik a vystavují se tak nebezpečí pokut ze strany státního zdravotního dozoru a nežádoucímu poškození zdraví zaměstnanců;
- neznají požadavky norem a jiných předpisů na revize, kontroly a prohlídky vyhrazených technických zařízení, což vede k haváriím, výbuchům, otravám a úrazům s veškerými ekonomickými a trestně právními důsledky;
- nevědí, že jim zákon ukládá identifikovat a hodnotit rizika, která nelze odstranit a činit opatření na jejich minimalizaci;
- neznají, jak mají sepisovat, vyšetřovat a ohlašovat pracovní úrazy a nemoci z povolání a jak je mají odškodňovat, což vede často ke sporům se zaměstnanci a k soudním jednáním;
- školení zaměstnanců a jejich seznamování s riziky práce neprovádějí často vůbec nebo jen formálně a nemohou pak prokazovat požadované obecné nebo specializované odborné školení.