Podle § 46 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, jsou prováděcím právním předpisem stanovené fyzické osoby, které mají být zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění, povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování. Zaměstnavatel může na základě vyhodnocení rizik a po dohodě s lékařem pracovnělékařské péče nabízet i další očkování.

Prováděcím předpisem je vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů. V § 2 vyhlášky je definováno zvláštní očkování. Jedná se o očkování, které souvisí s profesí – očkování proti virové hepatitidě A, virové hepatitidě B, vzteklině. Dříve se provádělo také zvláštní očkování proti chřipce, ale to již vyhláška neupravuje. Naopak novelou vyhl. č. 355/2017 Sb. přibylo v § 11a zvláštní očkování proti spalničkám. Mimořádné očkování, jak už napovídá název, se provádí v mimořádných situacích. Například při povodních se očkovaly určité ročníky dětí z obavy, aby nevznikla epidemie žloutenky typu A, nebo v případě pandemie chřipky.

Zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B se provede u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému (z. č. 239/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru (§ 10 vyhl. č. 537/2006 Sb.). Zvláštní očkování proti vzteklině u fyzických osob pracujících na pracovištích s vyšším rizikem vzniku vztekliny, což jsou laboratoře, kde se pracuje s virulentními kmeny vztekliny (§ 11). Zvláštní očkování proti spalničkám se provede u fyzických osob, které jsou nově přijímány do pracovního nebo služebního poměru na pracovišti infekčním nebo dermatovenerologickém (§ 11a).

Vyhláška definuje ještě v § 2 odst. 2 pravidelné očkování, které se provádí jako

a) základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky potřebných k dosažení specifické odolnosti proti dané infekci, a

b) přeočkování, při kterém se podává obvykle jedna dávka očkovací látky, která opětovně navodí požadovaný stav odolnosti proti dané infekci.

V době koronavirové byly ve vyhlášce ještě § 8 a 10a, které upravovaly pravidelné a zvláštní očkování proti nemoci covid-19. Ty se však záhy zrušily.

Na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění (uvedená v § 16 odst. 1 a 2 vyhl. č. 537/2006 Sb.) mohou být fyzické osoby (při vícedávkovém očkování) zařazeny nejdříve po podání druhé dávky očkovací látky za předpokladu, že další očkování bude ukončeno v předepsaném termínu.

Pokud tedy má pracovník například zdravotnického nebo sociálního zařízení ze zákona nárok na očkování, zaměstnavatel se domluví se smluvním poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo s praktickým lékařem zaměstnance, případně se zdravotním ústavem, aby očkování provedl. U virové hepatitidy B se to týká lidí nad 45 let, ti mladší jsou již očkováni v dětství.

Pokud je očkování povinné podle zákona, hradí ho stát. Očkovací látku dostane zařízení zdarma a lékař výkon vykáže na pojišťovnu. Pokud ne, očkování platí zaměstnavatel z vlastních zdrojů.

V případě pracovních cest například do tropických oblastí, mohou pro zaměstnance být povinná další očkování. Přehled povinných a doporučených očkování podle jednotlivých zemí je uveden zde: https://centrumcestovnimediciny.cz/povinna-a-doporucena-ockovani/.

Podle § 103 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze. Dále je povinen sdělit zaměstnancům, jakým druhům očkování souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, a nahradit zaměstnanci případnou ztrátu na výdělku a podle § 106 odst. 4 písm. b) zákoníku práce je zaměstnanec povinen se očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy podrobit.

Pokud to vyžaduje riziko práce, zaměstnavatel zaměstnancům poskytuje i jiná očkování, než ta, která jsou jasně dána právními předpisy. To musí vyhodnotit na základě vyhodnocení rizik, po dohodě s lékařem pracovnělékařské péče. Například očkování proti klíšťové encefalitidě, pokud zaměstnanec pracuje v lese.

Očkování, která nejsou povinná podle právních předpisů, však může jen nabízet a hradit, protože jsou pro zaměstnance v konkrétní profesi vhodná, ale nemůže je zaměstnanci nařídit.

Pokud se objeví negativní alergická reakce lidského organismu na očkování stanovené zaměstnanci předpisem, hodnotí se to jako pracovní úraz.

HRUBÁ, Kateřina.  Očkování zaměstnanců, Portál Bozpinfo, dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/ockovani-zamestnancu.