Je to poněkud zvláštní a nekoncepční, ale žákům a studentům škol – základních, základních uměleckých, středních škol, konzervatoří, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, vyšších odborných a vysokých škol – odpovídá za škodu vzniklou při vyučování, resp. studiu nebo v přímé souvislosti s ním škola stejně jako zaměstnavatel zaměstnancům, tedy podle zákoníku práce. Třeba za věcnou škodu nebo za škodu na zdraví. Určuje to § 391 zákoníku práce. Rozsah odpovědnosti není vždy stejný. Odpovědnost studentům základních škol a základních uměleckých škol (dle § 391 odst. 2zákoníku práce) je přísnější, objektivní, nezáleží, zda škola něco zavinila, kdežto odpovědnost ostatních škol – např. středních a vysokých – nastává za podmínky, že škoda vznikla porušením právních povinností (§ 391 odst. 3 a 4 zákoníku práce).

NĚKTERÉ ŠKOLY UŽ NEBUDOU MUSET MÍT DVOJÍ POJIŠTĚNÍ

Od 1. června 2020 budou na základě novelizace zákoníku práce zákonem č. 366/2019 Sb. odpovídat podle zmíněného zákoníku za škodu stejně jako žákům základních škol nebo základních uměleckých škol též mateřské školy. Dosud se odpovědnost dětem v mateřských školkách řídila podle občanského zákoníku (o. z.). Poslanci, kteří navrhovali změnu, kritizovali, že současný stav působí problémy, pokud jedna instituce provozuje jak základní, tak i mateřskou školu, což v praxi není vůbec výjimečné. Pak je pro odpovědnost v mateřské škole třeba mít extra smlouvu. Právní režim odpovědnosti za škodu vzniklou žákům základních škol a dětem v mateřských školách tak bude sjednocen a míra ochrany dětí ve školkách se zvýší. Zákoník práce zajišťuje vyšší míru ochrany či spíše větší jistotu odškodnění a jeho snadnější realizaci, tedy to, že se poškozený snadněji a rychleji dočká odškodnění (ačkoliv tomu tak být vždy nemusí, pokud dojde ke sporu mezi pojištěným, pojišťovnou a poškozeným – ostatně judikatura k odškodnění pracovních úrazů, které se někdy věnujeme, vzniká právě na základě soudního řešení oněch sporů). Ačkoliv i odpovědnost podle občanského zákoníku může mít své výhody a nejen nevýhody oproti odškodňování podle pravidel zákoníku práce.

Pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích, jde-li o odškodnění újmy na zdraví, nelze totiž namísto zvláštní právní úpravy obsažené v pracovněprávních předpisech použít právní úpravu náhrady za ztížení společenského uplatnění obsaženou v občanském zákoníku, ani doporučující Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), a to ani v případě, že by poškozenému podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (popřípadě podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.) náleželo nižší odškodnění, než které by mu náleželo podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví). Subsidiární (podpůrné) použití ustanovení § 2958 o. z. a z něj vycházející metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu; rozdílnost právní úpravy odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v zákoníku práce od úpravy obsažené v občanském zákoníku je odůvodněna odlišností pracovněprávních vztahů od vztahů občanskoprávních, danou povahou závislé práce – tento právní názor Nejvyšší soud ČR vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 26. 9. 2017 spis. zn. 21 C do 4556/2016. A v rozsudku spis. zn. 21 C do 3687/2018, ze dne 28. 5. 2019, Nejvyšší soud ČR pak dodal a naznačil řešení této disproporce tak, že soud může podle § 271s zákoníku práce ve výjimečných případech odškodnění stanovené prováděcím právním předpisem (§ 271c odst. 2 zákoníku práce) přiměřeně zvýšit. Povinnost zaplatit náhradu odpovídající zvýšení odškodnění podle § 271s zákoníku práce bez soudního rozhodnutí však nevzniká; povinnost plnit – platit vyšší odškodnění – vzniká až na základě soudního rozhodnutí.

ODPOVĚDNOST PŘEDEVŠÍM ZA POŠKOZENÍ ZDRAVÍ V DŮSLEDKU ÚRAZU

Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá tedy od 1. června 2020 právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. V úvahu přichází především odpovědnost za škodu na zdraví při úrazech.

Pokud se v zákoníku práce hovoří o pracovním úrazu, bude se tím u dětí v mateřských školách rozumět úraz, který se jim přihodil ve školských zařízeních nebo při jimi organizovaných aktivitách souvisejících s výchovou v mateřské škole. Mateřské školy stejně jako jiné školy budou odpovídat i za excesivní události, když dítě, žáka nebo studenta zraní jeho spolužák, třeba starší nebo tělesně vyspělejší. Škodu vzniklou úrazem způsobeným při vyučování musí škola nahradit, i když k úrazu došlo nejen během vyučovacích hodin, nýbrž i o přestávkách, a to v budově školy či v jejím areálu, třeba na hřišti. Děti, žáci a studenti mají nárok zejména na bolestné a na odškodnění ztížení společenského uplatnění, jak už jsme naznačili. Tělesné a duševní strádání při škodné události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest (tzv. bolestným), trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností pak náhradou za ztížení společenského uplatnění.

FETTER, W. Richard W. Odpovědnost škol žákům a studentům odpovědnost škol žákům a studentům za škodu, zvláště způsobenou úrazem od 1. 6. 2020 nově i dětem v mateřských školách. Národní pojištění, 2020, č. 5, s. 8-9.