Využití poznatků o vztahu člověka k pracovním podmínkám je základním předpokladem racionální organizace práce. Jde především o posouzení zvláštností a náročnosti pracovní činnosti na člověka a jeho výkonové schopnosti, tj. o tvorbu základních podmínek pro optimální pracovní zatížení člověka v pracovním procesu. Ty jsou podmíněny:

• vlastní pracovní činností (pracovními postupy) a její namáhavostí pro člověka;
• řešením pracovního zatížení a pracovního místa, které umožňuje vykonávání pracovní činnosti;
• působením pracovního prostředí, které člověka v pracovním procesu ovlivňuje pozitivně nebo negativně.

Organizace práce musí proto zajistit dvě podmínky z hlediska současných poznatků o postavení člověka v pracovním procesu:

• zajistit optimální podmínky pro efektivní, ekonomicky, fyziologicky i společensky vhodnou pracovní činnost člověka;
• odstranit nebo omezit působení rizik nebo zdrojů možných rizikových situací na zdravotní poškození člověka.

Organizace práce a únava

Únava je přirozeným stavem snížené funkční aktivity organismu po každé činnosti člověka. Stejně tak v pracovním procesu dochází po kratší nebo delší době pracovní činnosti ke zhoršení těch funkcí organismu, které jsou prací zatíženy a k potřebě jejich regenerace. Klesá schopnost organismu pokračovat v činnosti. Únava je odstranitelná odpočinkem. Jestliže však doba na zotavení není přiměřená, vzniká chronická únava a celkový stav přepracovanosti a vyčerpanosti.

Procesy únavy

• v rámci biochemických změn při látkové přeměně;
• v rámci fyziologických změn funkční schopnosti zatížených tkání a orgánu;
• v rámci nervové regulace a změn v koordinaci funkcí, psychických procesu a emocionálního stavu.

Projevy únavy

• subjektivní (pocity malátnosti, unavenosti, nezájmu o práci, ospalosti nebo podrážděnosti; celkové snížení aktivity, pozornosti, koncentrace, vnímání apod.)
• objektivní (snížení psychofyziologických ukazatelů výkonnosti, senzomotorické koordinace, hromadění metabolických odpadu v těle; zhoršení výkonových ukazatelů a kvality, zvýšení chyb, zmetku, nehod, úrazu).

Pracovní únava a výkonnost člověka souvisí s délkou a intenzitou pracovní činnosti. Čím intenzivnější nebo delší je pracovní činnost nebo zhoršené podmínky pracovního procesu, tím větší únavové změny lze očekávat. Únava je následek časového omezení výkonnosti člověka a základním ukazatelem doby trvání spolehlivého výkonu člověka. Bezprostředně souvisí s tzv. hranicí trvalého pracovního výkonu bez snížený schopností člověka plnit požadovaný pracovní výkon ve stanovené době a pracovních podmínkách.

Organizace práce a směnnost

Při řešení směnové a noční práce má základní význam tzv. biologický rytmus člověka. Tento rytmus vyvolává během 24 hodin kolísání výkonnosti organismu. Nejvyšší výkon dosahují pracovníci v dopolední směně, nejnižší v noční směně mezi 2. a 3. hodinou ranní.

Pro posuzování účinku směnové a noční práce je podstatná otázka kompenzace pracovního zatížení mimo pracovní směny, tzn. ve volném čase. Jedná se zejména o poruchy spánku, zhoršení podmínek pro pravidelné stravování a oddech po noční směně. Z tohoto hlediska se diskutuje i o vhodnosti střídání směn, zejména o vhodnosti noční práce pro ženy.

Organizace práce a pracovní režim

Řešení pracovního režimu, zejména režimu práce a oddechu, je v současnosti stále výraznějším prostředkem racionalizačních opatření. Mimořádný význam má zejména u skupin prací se zvýšenou a. vysokou intenzitou pracovního zatížení a vysokými nároky na energetickou spotřebu a svalovou sílu, a u skupin prací s velkou jednostranností při převládání pracovních poloh vsedě, u prací monotónních a s typickými znaky profesionální hypokinezy.

Význam času na oddech je třeba spatřovat

• v oddálení poklesu pracovní výkonnosti a dostatečném oddechu a zotavení pracovníku;
• v rovnoměrném rozložení pracovního zatížení v průběhu pracovní směny;
• v zabezpečení souladu mezi prací, oddechem a stravováním a ve vytvoření pocitu osvěžení a pracovní pohody.

Dostatečné zotavení pracovníku v průběhu pracovní směny je zákonitý požadavek racionální organizace práce s kladným efektem ekonomickým, psychofyziologickým, zdravotním i společenským. I když se v praxi nedá zcela vyřešit, je třeba postupovat ve shodě se změnami pracovní výkonnosti pracovníku v průběhu pracovní směny a změnami fyziologických funkcí jeho organizmu.

Zavádění racionálních režimu práce a oddechu kromě toho vyžaduje, aby se k tomu zajistily vhodné podmínky (např. zřizování oddechových místností nebo koutů, organizací stravování i využití regeneračních nebo rehabilitačních prostředků).

U prací s vysokou expozicí fyzikálních a chemických škodlivin (napo. teploty v horkých provozech, prašnosti, hluku, toxických škodlivin) je třeba zabezpečit, aby pracovníci mohli odpočívat mimo pracoviště. Zavádění správných režimů práce a oddechu souvisí s technickými a organizačními opatřeními, která směřují k ulehčení lidské práce. Ve svých důsledcích se jedná o realizaci poznatku o fyzické a psychické zátěži člověka v pracovním procesu.