POŽÁRNÍ OCHRANA

Úvodem je vhodné připomenout generální klausuli obsaženou v § 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), která vymezuje obecné pojetí povinností právnických a podnikajících fyzických osob. Právnické a podnikající fyzické osoby zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona (rozuměj zákon o požární ochraně), předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany jako nedílnou součást své řídicí, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňují zjištěné nedostatky. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. 

Za připomenutí rovněž stojí koncepční pravidlo zákona o požární ochraně, které stanoví nárůst povinností dopadající na právnické nebo podnikající fyzické osoby s nárůstem „požární nebezpečnosti“ jimi vykonávané činnosti. Provozované činnosti se člení do kategorií:

  1. bez zvýšeného požárního nebezpečí,
  2. se zvýšeným požárním nebezpečím,
  3. s vysokým požárním nebezpečím.

pp1

Tento článek se zaměří na obecné povinnosti dopadající na všechny na všechny právnické nebo podnikající fyzické osoby, které jsou ustanoveny zejména v § 5 zákona o požární ochraně.

pp2

Pro úplnost uvádíme, že krom obecných povinností ve smyslu výše citovaného „preambulního“ § 2 zákona o požární ochraně a specifických povinností daných specialitou subjektu např. dle § 7 (dopadající na právnické a podnikající fyzické osoby, pokud jsou vlastníky lesa či zdrojů vody) dopadají na právnické a podnikající fyzické osoby rovněž sekundární povinnosti plynoucí např. z rozhodnutí velitele zásahu. Jedná se např. povinnost poskytnout věcnou pomoc, strpět vstup na nemovitost ve smyslu § 22 zákona o požární ochraně dopadající na právnickou či podnikající fyzickou osobu v postavení vlastníka (správce, uživatele) nemovitostí, povinnost poskytovat při zdolávání požárů vzájemnou pomoc dopadající dle § 73 odst. 1 zákona o požární ochraně na obec, právnické osoby a podnikající fyzické osoby, nebo povinnost podřídit se nařízení oprávněných osob pověřených plněním úkolů na úseku požární ochrany. Na právnické a podnikající fyzické osoby dopadá ještě celá řada povinností práva požární ochrany v širším pojetí např. dle § 23 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 29 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů atp.

Povinnosti v oblasti požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení (včetně vyhrazených)

Dle § 5 odst. 1 písm. a) platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení7) se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. U vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, kromě výrobků stanovených podle zvláštních právních předpisů, lze instalovat a používat pouze schválené druhy. Jak je patrno z výše uvedeného normativního textu, při výkladu a specifikaci jednotlivých povinností se nelze obejít bez definování jednotlivých užitých pojmů.

Definice v obecné rovině přináší vyhláška Ministerstva vnitra ze dne 29. června 2001 č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb. (dále jen „vyhláška o požární prevenci“). Pro účely citované vyhlášky se požární technikou rozumí zásahové požární automobily, požární přívěsy, návěsy, kontejnery, plavidla, vznášedla a letadla, věcnými prostředky požární ochrany se rozumí prostředky používané k ochraně, záchraně a evakuaci osob, k hašení požáru a prostředky používané při činnosti jednotky požární ochrany při záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva při plnění úkolů civilní ochrany, popřípadě při činnosti požární hlídky, požárně bezpečnostním zařízením se pak rozumí systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby podmiňující požární bezpečnost stavby nebo jiného zařízení. Pro úplnost a pochopení dalšího textu je nutno fixovat i pojmy vyhrazenými druhy požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, které vyhláška definuje jako požární techniku, pro kterou jsou stanoveny technické podmínky zvláštním právním předpisem, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení, na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou kladeny zvláštní požadavky.
Množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení právnických osob a podnikajících fyzických věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními vyplývá z požárně bezpečnostního řešení stavby, nebo z
obdobné dokumentace, která je součástí projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem podle zvláštního právního předpisu nebo je stanoveno v jiném právním předpisu.

Množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení právnických osob a podnikajících fyzických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními stanovené podle § 2 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci může být rozšířeno např. na základě schváleného posouzení požárního nebezpečí nebo stanovení podmínek požární bezpečnosti. V prostorách a zařízeních právnických osob a podnikajících fyzických osob, u nichž nebylo stanoveno množství, druhy a způsob vybavení věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními podle § 2 odst. 1 nebo 2 vyhlášky o požární prevenci, popřípadě nelze-li toto prokázat, se a instalují alespoň vyhláškou o požární prevenci přesně stanovené počty věcných prostředků požární ochrany na plochu (podrobněji viz kapitola hasicí přístroje).

Věcné prostředky požární ochrany

Stanoví-li zákon o požární ochraně povinnost dopadající na oblast věcných prostředků požární ochrany, musí být adresátům zřejmé, co užitý pojem zahrnuje. Druhy věcných prostředků požární ochrany v demonstrativním výčtu přináší § 2 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci. Druhy věcných prostředků požární ochrany se rozumí:

  • hasicí přístroje (přenosné, přívěsné a pojízdné)
  • osobní ochranné prostředky,
    prostředky pro záchranu a evakuaci osob (např. seskokové matrace, plachty a záchranné tunely, žebříky, hydraulické vyprošťovací zařízení, pneumatické vaky),
  • prostředky pro práci ve výškách, nad volnými hloubkami, na vodě, ve vodě a pod hladinou,
  • prostředky pro práci s nebezpečnými látkami a pro dekontaminaci, analyzátory plynů, kapalin a nebezpečných látek,
  • požární výzbroj, stejnokrojové a výstrojní součástky a doplňky,
  • spojovací a komunikační prostředky a technologie operačních středisek,
  • hasiva a příměsi do hasiv,
  • požární příslušenství,
  • přenosné zásahové prostředky (např. požární stříkačky, generátory, ventilátory).

Dle § 4 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci se za vyhrazené druhy věcných prostředků požární ochrany (tedy takové věcné prostředky požární ochrany, na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou kladeny zvláštní požadavky) považují:

  • hasicí přístroje (přenosné, přívěsné a pojízdné),
  • dýchací přístroje,
  • prostředky pro záchranu a evakuaci osob (např. seskokové matrace, plachty a záchranné tunely, žebříky, hydraulické vyprošťovací zařízení, pneumatické vaky),
  • prostředky pro práci ve výškách a nad volnými hloubkami,
  • ochranné oděvy pro práci ve vodě,
  • hasiva (kromě vody) a příměsi do hasiv,
  • požární hadice, proudnice a armatury,
  • motorové stříkačky.

Požárně bezpečnostních zařízení

Obdobně jako u věcných prostředků požární ochrany jsou druhy požárně bezpečnostních zařízení v demonstrativním výčtu uvedeny v § 2 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci. Druhy požárně bezpečnostních zařízení se rozumí:

  • zařízení pro požární signalizaci (např. elektrická požární signalizace, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, autonomní požární signalizace, ruční požárně poplachové zařízení),
  • zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu (např. stabilní nebo polostabilní hasicí zařízení, automatické protivýbuchové zařízení, samočinné hasicí systémy),
    zařízení pro usměrňování pohybu kouře při požáru (např. zařízení pro odvod kouře a tepla, zařízení přetlakové ventilace, kouřová klapka včetně ovládacího mechanismu, kouřotěsné dveře, zařízení přirozeného odvětrání kouře),
  • zařízení pro únik osob při požáru (např. požární nebo evakuační výtah, nouzové osvětlení, nouzové sdělovací zařízení, funkční vybavení dveří, bezpečnostní a výstražné zařízení),
  • zařízení pro zásobování požární vodou (např. vnější požární vodovod včetně nadzemních a podzemních hydrantů, plnících míst a požárních výtokových stojanů, vnitřní požární vodovod včetně nástěnných hydrantů, hadicových a hydrantových systémů, nezavodněné požární potrubí),
  • zařízení pro omezení šíření požáru (např. požární klapka, požární dveře a požární uzávěry otvorů včetně jejich funkčního vybavení, systémy a prvky zajišťující zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, vodní clony, požární přepážky a ucpávky),
  • náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, zdroje nebo zásoba hasebních látek u zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu a zařízení pro zásobování požární vodou, zdroje vody určené k hašení požárů,
  • zařízení zamezující iniciaci požáru nebo výbuchu.

Dle § 4 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci se za vyhrazené druhy požárně bezpečnostních zařízení (tedy takových požárně bezpečnostních zařízení, na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou kladeny
zvláštní požadavky) považují:

  • elektrická požární signalizace,
  • zařízení dálkového přenosu,
  • zařízení pro detekci hořlavých plynů a par,
  • stabilní a polostabilní hasicí zařízení,
  • automatické protivýbuchové zařízení,
  • zařízení pro odvod kouře a tepla,
  • požární klapky,
  • požární a evakuační výtahy.


Projektováním, montáží a provozem, kontrolami, údržbou a opravami požárně bezpečnostních zařízení se podrobněji zabývá normativní text vyhlášky o požární prevenci v § 5 až 7, kde je stanoveno, že při projektování požárně bezpečnostních zařízení se postupuje podle normativních požadavků.19),20) Návrhy požárně bezpečnostních zařízení jsou nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby. V případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících požárně bezpečnostních zařízení musí být projektem řešeny jejich základní funkce a stanoveny priority (např. pořadí a způsob uvádění jednotlivých prvků systému do činnosti). Koordinaci přitom zabezpečuje zpracovatel požárně bezpečnostního řešení stavby. U vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, jejichž projektování není vymezeno normativními požadavky, se postupuje podle projekčních předpisů výrobců nebo dovozců těchto zařízení. Je-li vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení tvořeno hlavními funkčními komponenty 2 a více různých výrobců, považuje se za výrobce osoba, která navrhla toto zařízení jako celek k zajištění požadované požárně bezpečnostní funkce. Projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení se zabezpečuje prostřednictvím osoby způsobilé pro tuto činnost, která získala oprávnění k projektové činnosti podle zvláštního právního předpisu21),22) dále podrobněji a ve specifických případech viz § 5 vyhlášky o požární prevenci.

Při montáži požárně bezpečnostního zařízení musí být dodrženy podmínky vyplývající z ověřené projektové dokumentace, popřípadě prováděcí dokumentace a postupy stanovené v průvodní dokumentaci výrobce. Osoba, která provedla montáž požárně bezpečnostního zařízení, potvrzuje splnění požadavků písemně. 

Provoz, kontroly, údržba a opravy požárně bezpečnostních zařízení jsou podrobně řešeny v § 7 vyhlášky o požární prevenci, přičemž je stanoveno, že před uvedením požárně bezpečnostního zařízení do provozu, kromě ručně ovládaných požárních dveří a požárních uzávěrů otvorů, systémů a prvků zajišťujících zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, požárních přepážek a ucpávek, zabezpečuje osoba uvedená v § 6 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci provedení funkčních zkoušek, a v případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících požárně bezpečnostních zařízení také koordinačních funkčních zkoušek.

Při funkčních zkouškách se ověřuje, zda provedení požárně bezpečnostního zařízení odpovídá projekčním a technickým požadavkům na jeho požárně bezpečnostní funkci.

Při koordinačních funkčních zkouškách se ověřuje, zda požárně bezpečnostní funkce systému jako celku odpovídá projekčním a technickým požadavkům.

Při provozu požárně bezpečnostního zařízení se postupuje podle normativních požadavků a průvodní dokumentace výrobce, popřípadě podle ověřené projektové dokumentace nebo prováděcí dokumentace. Provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se prokazuje dokladem o jeho montáži, funkční zkoušce, nebo koordinační funkční zkoušce, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách provedených podle podmínek stanovených vyhláškou o požární ochraně.

U vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, a stanoví-li tak průvodní dokumentace výrobce, i u dalších požárně bezpečnostních zařízení se provozuschopnost prokazuje také záznamy v příslušné provozní dokumentaci (např. provozní kniha).

Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo prováděcí dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší.

Při provozu, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách požárně bezpečnostního zařízení, u něhož není k dispozici průvodní dokumentace nebo neexistuje výrobce, se postupuje podle průvodní dokumentace a podmínek stanovených výrobcem technicky nebo funkčně srovnatelného druhu nebo typu požárně bezpečnostního zařízení. Je-li požárně bezpečnostní zařízení shledáno nezpůsobilým plnit svoji funkci, musí se tato skutečnost na zařízení a v prostoru, kde je zařízení instalováno, zřetelně vyznačit. Provozovatel v takovém případě provede opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a prostřednictvím odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany zabezpečí v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření.

Náhradní opatření se zajišťují do doby opětovného uvedení zařízení do provozu. Při opravách požárně bezpečnostního zařízení lze používat pouze náhradní díly odpovídající technickým podmínkám výrobce. Změny součástí systému požárně bezpečnostního zařízení, které jsou výrobky stanovenými podle zvláštního právního předpisu (hlavních funkčních komponentů) a takové jeho změny, které mají vliv na funkci požárně bezpečnostního zařízení, se považují za udržovací práce na stavbě, které by mohly ovlivnit požární bezpečnost stavby. Doklad o kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení vždy obsahuje následující údaje:

  • údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání provozovatele požárně bezpečnostního zařízení a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; je-li provozovatelem zařízení fyzická osoba, také jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu této fyzické osoby,
  • adresu objektu, ve kterém byla kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení provedena, není-li shodná s adresou sídla provozovatele podle písmene a),
  • umístění, druh, označení výrobce, typové označení, a je-li to nutné k přesné identifikaci, tak i výrobní číslo kontrolovaného zařízení, 
  • výsledek kontroly provozuschopnosti, zjištěné závady včetně způsobu a termínu jejich odstranění a vyjádření o provozuschopnosti zařízení,
  • datum provedení a termín příští kontroly provozuschopnosti,
  • písemné potvrzení o provedení kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení, datum, jméno, příjmení a podpis osoby, která kontrolu provozuschopnosti provedla; u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele.

Na požárně bezpečnostní zařízení dopadá rovněž § 10 vyhlášky o požární prevenci, který řeší společné požadavky na projektování a montáž požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů. Při projektování, popřípadě zpracování prováděcí dokumentace a montáži vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení musí osoba, která příslušnou činnost vykonává, splnit podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení. Osoba, která příslušnou činnost provedla, odpovídá za kvalitu provedené činnosti a splnění podmínek písemně potvrdí. Podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících činnosti podle § 10 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci mohou být stanoveny v průvodní dokumentaci výrobců požárně bezpečnostních zařízení. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům. Stanoví-li tak průvodní dokumentace výrobce požárně bezpečnostních zařízení, která nejsou vyhrazenými druhy, platí pro jejich projektování a montáž požadavky uvedené výše (§ 10 odst. 1 a 2). Podmínky pro získávání odborné způsobilosti, vydávání a odnímání oprávnění k některým činnostem podle zvláštního právního předpisu nejsou ustanoveními odstavců 1 až 4 dotčeny. 

Závěrem bloku věnovaného požárně bezpečnostním zařízením upozorňujeme, že platí zásada, že nezáleží na tom, zda bylo požárně bezpečnostní zařízení instalováno nad rámec požadavků platných předpisů – důležité je, že bylo instalováno – uvedenému je nutno rozumět tak, že jednou instalované požárně bezpečnostní zařízení musí splňovat veškeré uvedené povinnosti, ač není umístěno obligatorně.

Hasicí přístroje

Jedním z nejčastěji řešených témat z oblasti požární prevence je otázka počtu, druhu a umístění hasicích přístrojů v objektech právnických a podnikajících fyzických osob. Úvodem bloku věnovanému hasicím přístrojům je nutné pojem hasicí přístroj pojmově fixovat – jde o druh věcného prostředku požární ochrany ve smyslu § 2 odst. 3 písm. a) v režimu tzv. vyhrazených prostředků § 4 odst. 2 písm. a) vyhlášky o požární prevenci, která dále v § 3, 4, 9 a 10  přesňuje jejich umístění, provozuschopnost, režim kontrol, kontrolující subjekty. Normativní text vyhlášky níže uvádíme v co nejširším znění, neboť jeho obsah je expresivním výčtem povinností v nejčastěji řešené oblasti preventivní požární ochrany. Nad rámec výše uvedeného je nutné doplnit, že hasicí přístroje spadají do režimu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy cestou nařízení vlády č. 173/1997 Sb. ze dne 25. června 1997, kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění pozdějších předpisů jsou vtaženy do specifického režimu ve smyslu citovaných předpisů; tj. u autorizované osoby musí dojít k posouzení shody vzorku výrobku (prototypu) se základními požadavky na výrobky; výrobce nebo dovozce pořizuje technickou dokumentaci ve stanoveném rozsahu, která musí umožňovat posuzování shody výrobku atp. Jak bylo uvedeno v závěru předchozí kapitoly, platí, že v prostorách a zařízeních právnických osob a podnikajících fyzických osob, u nichž nebylo stanoveno množství, druhy a způsob vybavení věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními podle § 2 odstavce 1 nebo 2 vyhlášky o požární prevenci, popřípadě nelze-li toto prokázat, se a instalují alespoň na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu přenosné hasicí přístroje obsahující hasivo s celkovou hasicí schopností nejméně 13 A (pro požáry látek v tuhém stavu, zejména organického původu, jejichž hoření je obvykle provázeno žhnutím), nebo na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu přenosné hasicí přístroje s celkovou hasicí schopností nejméně 70 B (pro požáry hořlavých kapalin nebo hořlavých látek přecházejících do kapalného stavu), nebo pokud nejsou na typových štítcích hasicích přístrojů uvedeny hodnoty jejich hasicí schopnosti, jeden přenosný hasicí přístroj na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu, přičemž jmenovité množství náplně hasicího přístroje musí odpovídat nejméně některé z těchto hodnot: 9 litrů vody, 6 litrů vodního roztoku pěnidla, 6 kg halonu nebo jiného ekvivalentního hasiva, 6 kg hasicího prášku nebo 5 kg oxidu uhličitého (CO2). V případech, kdy počet přenosných hasicích přístrojů odpovídá požadavkům podle výše uvedených pravidel, ale hasicí přístroje nejsou dostupné pro celou posuzovanou plochu (např. stavební rozdělení prostoru na více dispozičně nepropojených místností) nebo nelze použít pouze jeden druh hasiva, instaluje se nejméně jeden přenosný hasicí přístroj pro každý takto oddělený prostor nebo nejméně jeden přenosný hasicí přístroj s potřebným druhem hasiva.

Dle § 3 vyhlášky o požární prevenci pak platí, že umístění hasicích přístrojů musí umožňovat jejich snadné a rychlé použití. Hasicí přístroje se umísťují tak, aby byly snadno viditelné a volně přístupné. Je-li to nezbytné (např. z provozních důvodů), lze hasicí přístroje umístit i do skrytých prostor. V případech, kdy je omezena nebo ztížena orientace osob z hlediska rozmístění hasicích přístrojů (např. v nepřehledných, rozlehlých nebo skrytých prostorách) se k označení umístění hasicích přístrojů použije příslušná požární značka umístěná na viditelném místě. Hasicí přístroje se umísťují v místech, kde je nejvyšší pravděpodobnost vzniku požáru nebo v jejich dosahu. Volba druhů a typů přenosných hasicích přístrojů se provede v závislosti na charakteru předpokládaného požáru, vyskytujících se hořlavých látkách nebo provozované činnosti; přitom musí být vyloučeno, že bude v případě potřeby použit hasicí přístroj s nevhodnou hasební látkou. Přenosné hasicí přístroje se umísťují na svislé stavební konstrukci a v případě, že jsou k tomu konstrukčně přizpůsobeny, na vodorovné stavební konstrukci. Rukojeť hasicího přístroje umístěného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo na jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu. Pro úplnost pak v dopravních prostředcích a na strojích se přenosné hasicí přístroje umísťují tak, aby nemohly ohrozit bezpečnost osob.
Dle § 9 vyhlášky o požární prevenci se provozuschopnost hasicího přístroje prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požární prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury.
Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce po každém jeho použití nebo tehdy, vznikne-li pochybnost o jeho provozuschopnosti (např. při mechanickém poškození) a nejméně jednou za rok, pokud průvodní dokumentace výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo posouzení požárního nebezpečí pro některé případy instalací (např. v chemicky agresivním prostředí) nestanoví lhůtu kratší.

První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle jeden rok před jeho instalací. Součástí údržby hasicích přístrojů je jejich periodická zkouška a plnění. Při kontrole, údržbě a opravách hasicího přístroje je možno nahradit jednotlivé díly, součásti, náplně a příslušenství (např. typový štítek, hasební látku, výtlačný plyn) jen komponenty odpovídajícími technickým podmínkám výrobce. Periodická zkouška, při které se provádí povrchová prohlídka, kontrola značení, prohlídka vnitřku nádoby, zkouška pevnosti a těsnosti nádoby, zkouška těsnosti spouštěcí armatury nebo ventilu a zkouška pojistného ventilu, se vykonává u hasicích přístrojů vodních a pěnových jednou za 3 roky, u ostatních jednou za 5 let. Osoba, která provedla kontrolu, údržbu nebo opravu, opatří hasicí přístroj plombou spouštěcí armatury a trvale čitelným kontrolním štítkem tak, aby byl viditelný při pohledu na instalovaný hasicí přístroj, nevylučuje-li to konstrukční provedení hasicího přístroje. Kontrolní štítek nesmí zasahovat do typového štítku a překrývat výrobní číslo hasicího přístroje. Na kontrolním štítku se vyznačuje měsíc a rok provedení úkonu, termín příští kontroly nebo příští periodické zkoušky a údaje, podle nichž lze identifikovat osobu, která úkon provedla, a to jméno a příjmení této osoby, popřípadě u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele. Doklad o provedené kontrole, údržbě nebo opravách hasicích přístrojů vždy obsahuje údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání vlastníka (uživatele) hasicího přístroje a  identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; je-li vlastníkem (uživatelem) hasicího přístroje fyzická osoba, také jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu této fyzické osoby, dále adresu objektu, ve kterém byl hasicí přístroj instalován, umístění, druh, označení výrobce, typové označení, výrobní číslo nádoby kontrolovaného hasicího přístroje. Doklad dále obligatorně musí obsahovat datum provedení a další údaje o kontrole provozuschopnosti, údržbě nebo opravě, jejím výsledku a vyjádření o provozuschopnosti hasicího přístroje, písemné potvrzení o provedení kontroly provozuschopnosti, datum, jméno, příjmení a podpis osoby, která kontrolu provozuschopnosti provedla, u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele.

Osoba, která provádí kontrolu, údržbu nebo opravu, vyřadí z používání vadný hasicí přístroj, nebo přístroj, který nelze předepsaným způsobem opravit, nebo ten, u něhož nelze bezpečně zjistit výrobní číslo a rok výroby, nebo přístroj starší 20 let, s výjimkou hasicího přístroje CO2, který se vyřazuje z používání, je-li starší 40 let. Ten, kdo vyřadil hasicí přístroj z používání, vystaví jeho vlastníku nebo uživateli doklad s uvedením důvodu vyřazení.
Při údržbě a opravách hasicích přístrojů musí osoba, která příslušnou činnost vykonává, splnit podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu hasicího přístroje. Osoba, která příslušnou činnost provedla, odpovídá za kvalitu provedené činnosti a splnění předmětných podmínek. Podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení těchto osob mohou být stanoveny v průvodní dokumentaci výrobců hasicích přístrojů. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům.

Elektrická požární signalizace

Dle § 8 vyhlášky o požární prevenci platí, že u elektrické požární signalizace se kromě pravidelných jednoročních kontrol provozuschopnosti provádějí zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu, a to jednou za měsíc u ústředen a doplňujících zařízení, jednou za půl roku u samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace ovládá, pokud v ověřené projektové dokumentaci nebo v prováděcí dokumentaci, popřípadě v průvodní dokumentaci výrobce nebo v posouzení požárního nebezpečí není, vzhledem k provozním podmínkám nebo vlivu prostředí, určena lhůta kratší. Zkouška činnosti elektrické požární signalizace při provozu se provádí prostřednictvím osob pověřených údržbou tohoto zařízení. Shoduje-li se termín zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu s termínem pravidelné jednoroční kontroly provozuschopnosti, pak tato kontrola provedení zkoušky činnosti nahrazuje. Zkouška činnosti jednotlivých druhů samočinných hlásičů požáru se provádí za provozu pomocí zkušebních přípravků dodávaných výrobcem.

Povinnosti při vytváření podmínek pro hašení požárů a pro záchranné práce

Dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení. Ve vazbě na § 6b písm. e) zákona o požární ochraně upřesňuje vyhláška Ministerstva vnitra ze dne 29. 6. 2001 č. 246/20001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb. (dále jen „vyhláška o požární prevenci“) podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, a to zejména v § 111.

Vytvářením podmínek pro hašení požárů a pro záchranné práce se rozumí souhrn organizačních, a popřípadě i technických opatření umožňujících při využití existujících předpokladů, zejména stavebně technických, provedení rychlého a účinného zásahu, evakuace osob, zvířat a materiálu a záchranných prací. K provedení rychlého a účinného zásahu podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby bylo zřetelně označeno číslo tísňového volání (ohlašovny požárů), popřípadě uvedeny další pokyny ke způsobu ohlášení požáru ve všech objektech, kde provozují činnosti. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím zveřejňují požární poplachové směrnice. Dále aby byl umožněn přístup ke spojovacím prostředkům, zabezpečena jejich provozuschopnost a použitelnost pro potřeby tísňového volání, byly dodrženy trvale volné průjezdné šířky příjezdových komunikací nejméně 3 m k objektům, k nástupním plochám pro požární techniku a ke zdrojům vody určeným k hašení požárů, jakož i bylo provedeno označení4 a umožněno použití nástupních ploch pro požární techniku a požárních výtahů. Rovněž aby byla zajištěna trvalá použitelnost vnitřních a vnějších zásahových cest (např. požární výtahy, požární žebříky) a trvale volný přístup k zařízení pro zásobování požární vodou, byla označena rozvodná zařízení elektrické energie, hlavní vypínače elektrického proudu, uzávěry vody, plynu, produktovodů, uzávěry rozvodů ústředního topení.

K provedení evakuace osob, zvířat a materiálu a k provedení záchranných prací zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby byly označeny nouzové (únikové) východy, evakuační výtahy a směry úniku osob ve všech objektech, kde se při provozovaných činnostech může vyskytovat veřejnost nebo osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu; toto označení nemusí být provedeno v objektech s východy do volného prostoru, které jsou zřetelně viditelné a dostupné z každého místa, dále aby byly trvale volně průchodné komunikační prostory (chodby, schodiště apod.), které jsou součástí únikových cest, tak, aby nebyla omezena nebo ohrožena evakuace nebo záchranné práce; chráněné únikové cesty7 a všechny jejich součásti nebyly využívány způsobem zvyšujícím požární riziko.8 Pro doplnění je vhodné přesněji vymezit pojem „požární poplachové směrnice“, „úniková cesta“ a „chráněná úniková cesta“. Požární poplachové směrnice vymezují činnosti zaměstnanců, popřípadě dalších osob při vzniku požáru. Požární poplachové směrnice obsahují a) postup osoby, která zpozoruje požár, způsob a místo ohlášení požáru, b) způsob vyhlášení požárního poplachu pro zaměstnance, popřípadě jednotku hasičského záchranného sboru podniku nebo jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku, c) postup osob při vyhlášení požárního poplachu (evakuace, pomoc při zdolávání požáru), d) telefonní číslo ohlašovny požárů, e) telefonní čísla tísňového volání, f) telefonní čísla pohotovostních a havarijních služeb dodavatelů elektrické energie, plynu a vody.

Požární poplachové směrnice se zveřejňují tak, aby byly dobře viditelné a trvale přístupné pro všechny osoby vyskytující se v místě provozované činnosti. Stanoví-li tak schválené posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace požární ochrany zpracovaná na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti (např. § 30), prověřuje se účinnost opatření uvedených v požárních poplachových směrnicích nejméně jednou za rok formou cvičného požárního poplachu. Vyhlášení cvičného požárního poplachu se předem oznámí příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje. Cvičný požární poplach se vyhlašuje pro osoby, které jsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli činnosti.

Únikové cesty se dělí na nechráněné, částečně chráněné a chráněné; chráněné únikové cesty jsou děleny dle doby, po kterou se osoby při požáru mohou v únikové cestě bezpečně zdržovat do tří kategorií: CHÚC typu A (4 minuty), CHÚC typu B (15 minut) a CHÚC typu C (30 minut). Úniková cesta – je komunikace, která umožňuje bezpečnou evakuaci osob ze stavby nebo z její části ohrožené požárem na volné prostranství, popřípadě přístup požárních jednotek. Chráněná úniková cesta je trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství, tvořící samostatný požární úsek, jehož konstrukční řešení a technické vybavení a zařízení jsou dány normovými hodnotami (např. z hlediska použitých stavebních hmot, požární odolnosti stavebních konstrukcí, způsobu větrání prostorů apod.). Z hlediska technických podmínek požární ochrany staveb platí, že únikové cesty určené pro evakuaci osob musí být navrženy tak, aby svým typem, počtem, polohou, kapacitou, dobou použitelnosti, technickým vybavením, konstrukčním a materiálovým provedením a ochranou proti kouři, teplu a zplodinám odpovídaly požadavkům vyhlášky č. 23/2008 Sb. ze dne 29. 1. 2008, o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. a českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 1 citované vyhlášky. Nouzovým osvětlením musí být vybavena chráněná úniková cesta a částečně chráněná úniková cesta, pokud nahrazuje chráněnou únikovou cestu. Otevíratelnost a průchodnost dveří, které se nacházejí na únikové cestě, musí odpovídat českým technickým normám. Nášlapná vrstva podlahy v chráněné únikové cestě musí být navržena z hmot třídy reakce na oheň nejméně Cfl-s1. Úniková cesta musí být vybavena bezpečnostními značkami, tabulkami a texty s bezpečnostním sdělením za účelem a v rozsahu nezbytném pro usnadnění evakuace osob. Toto bezpečnostní značení se umisťuje zejména tam, kde se mění směr úniku, kde dochází ke křížení komunikací a při jakékoli změně výškové úrovně úniku.

Evakuační výtah musí být označen bezpečnostním značením „Evakuační výtah“, a to v kabině výtahu a vně na dveřích výtahové šachty. Výtah, který neslouží k evakuaci, musí být obdobně označen bezpečnostním značením „Tento výtah neslouží k evakuaci osob“ nebo bezpečnostním značením podle české technické normy. K zajištění plynulé evakuace osob musí být stavba vybavena technickým zařízením k řízení evakuace osob podle českých technických norem. Pro dokreslení náhledu vyšších soudních autorit na povinnosti právnických osob dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně uvádíme níže tři vybrané aktuální judikáty.

  • Dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 27/2011–68 ze dne 29. 6. 2011 má neudržování volné únikové cesty (tj. zahrazení požárního únikového východu mříží) charakter ohrožovacího deliktu [§ 76 odst. 2 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně].
  • Dle rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 A 43/2012-50 ze dne 30. 10. 2014 pak neudržování volného únikového východu a neudržování provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení patří k nejzávažnějším porušením povinností na úseku požární ochrany. Jak je uvedeno v rozsudku dále, nesplnění zákonných povinností, a tedy nedodržení základních podmínek požární bezpečnosti, výrazně negativně ovlivňuje úroveň zabezpečení požární ochrany v objektech žalobce – velkoprostorových nákupních provozovnách, v nichž se v době jejich provozu vyskytuje velký počet osob nakupujících i zaměstnanců, přičemž uzavření únikového východu nasazenou mříží, jakož i neprovozuschopnost jmenovaných požárně bezpečnostních zařízení, mohou mít za následek zvýšené ohrožení života a zdraví přítomných osob, spočívající jednak ve zcela znemožněné evakuaci a jednak v ohrožení osob i majetku nejen nezjištěním požáru hlásiči elektrické požární signalizace, v důsledku čehož by mohla být nefunkční celá řada navazujících opatření pro omezení rozšíření a potlačení požáru a též pro evakuaci (např. včasné ohlášení požáru a započetí evakuace s využitím instalovaného zařízení dálkového přenosu, evakuačního rozhlasu a sirény, otevření vstupních automatických dveří, uzavření požárních dveří a požárních klapek, spuštění zařízení pro odvod kouře a tepla apod., ale i v případném větším rozšíření požáru z důvodu neprovozuschopnosti stabilního hasicího zařízení včetně vodní clony (nebyla doložena jejich provozuschopnost). Tímto rozsáhlým zdůvodněním podtrhl prvoinstanční správní orgán významnou závažnost protiprávního jednání žalobce na úseku požární ochrany, což právě dokumentovaly nastíněné škodlivé následky v případě včas nezjištěného požáru a při znemožněné evakuaci velkého počtu osob z rozlehlých provozoven žalobce. Dle názoru krajského soudu tak poskytl prvoinstanční správní orgán zcela konkrétní úvahu nad zákonnými kritérii ve vztahu k výši ukládané pokuty 160 000 Kč, která odpovídala uvedené závažnosti jednání žalobce. Správní orgán se věnoval závažnosti obou skutků, jak uzavření únikového východu, tak i neprovozuschopnosti jmenovaných požárně bezpečnostních zařízení (nedoložení provozuschopnosti).
  • Názor Krajského soudu v Ostravě prezentovaný v judikátu sp. zn. 78 Ad 46/2013-26 dne 13. 8. 2015 se dotýká námitky účastníka soudního sporu ohledně částečné průchodnosti jedněch dveří na únikové cestě. Z hlediska naplnění skutkové podstaty deliktu, který je kladen žalobci za vinu, je nerozhodné, je-li úniková cesta zahrazena zcela nebo jen zčásti; zákon požaduje ve shora citovaném ustanovení tyto cesty zcela volné. V tomto se lze zcela ztotožnit se správními orgány. Rovněž neobstojí námitka nezohlednění částečné průchodnosti jedněch dveří na únikové cestě při výměře trestu. Z hlediska efektivity únikové cesty je prakticky bez významu, jsou-li na ní jedny dveře zahrazeny zčásti, avšak druhé zcela. Cesta z prodejní plochy na volné prostranství byla znemožněna, a je z hlediska závažnosti téměř bez významu, zda se osoby, které by měly využít únikovou cestu, dostanou do její třetiny či dvou třetin, rozhodující je, že se nedostanou do bezpečí na volné prostranství mimo budovu zachvácenou požárem. Na naprosté znemožnění průchodnosti únikové cesty v důsledku zcela zahrazených druhých dveří provostupňové rozhodnutí jasně poukazuje.
  • Dalším aktuálním judikátem dotýkajícím se řešených povinností je rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. 52 A 44/2014-53, který řeší charakteristiku nástupní plochy pro požární techniku následovně: Pokud se týče námitky obsažené v žalobním bodu, ta se týká zajištění přístupu Hasičského záchranného sboru k uvedené nemovitosti. Tuto námitku uplatnil žalobce již v odvolání a krajský soud považuje za správný názor žalovaného, který uvedl, že uvedená zpevněná plocha a účelem zajištění tohoto přístupu HZS nemusí být v kategorii „veřejně přístupové účelové komunikace“, když, jak vyplývá z vyjádření HZS ze dne 20. 9. 2013, které si správní orgán I. stupně vyžádal (a které se opírá o charakteristiku nástupní plochy za účelem příjezdu požárních vozidel a proti požárnímu zásahu obsažené v ČSN 73080812.4.3), touto nástupní plochou může být i travnatá plocha, jen nesmí dojít k takovým úpravám, které by bránily příjezdu požárních vozidel. Využití uvedené zpevněné plochy pro účel přístupu požárních vozidel a proti požárnímu zásahu je tak otázkou, k jejímuž řešení je povinen přistoupit vlastník nemovitosti, na které se zpevněná plocha nachází.

Povinnost dodržovat technické podmínky a návody

Dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Jak je patrno z normativního textu, jedná se o poněkud neurčitý okruh povinností, jejichž společnými jmenovateli je vazba na požární bezpečnost výrobků nebo činností, přičemž požární bezpečností se dle § 1 písm. a) vyhlášky o požární prevenci rozumí – souhrn organizačních, územně technických, stavebních a technických opatření k zabránění vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem, k ochraně osob, zvířat a majetku v případě vzniku požáru a k zamezení jeho šíření. Obecně lze konstatovat velmi široký potenciální záběr povinností, který je vždy limitován v kolizních oblastech specialitou jiných zvláštních právních předpisů a přednostním dopadem jejich úpravy. Rozsah právní úpravy je cíleně neurčitý tak, aby flexibilněji překrýval dynamicky se vyvíjející technicko-bezpečnostní prostor lidských činností a zahrnoval i nově produkované výrobky. Takové pojetí právního předpisu vždy klade vysoké nároky při vyhodnocování porušení předmětné normy, a to zejména při sankcionování jejího porušení [srovnej § 76 odst. 1 písm. k) či § 76 odst. 2 písm. l) zákona o požární ochraně], neboť je třeba nejprve neurčité právní pojmy přesněji vydefinovat a jednání pod tyto podřadit, přičemž vždy v případě důvodných pochybností je třeba dbát zásady in dubio pro reo. Mezi typické právní předpisy, které dotvářejí právní prostor citovaných povinností upravených v § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně lze příkladmo zařadit vyhlášku Českého úřadu bezpečnosti práce č. 85/1978 Sb. ze dne 26. 6. 1978, o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb. ze dne 31. 3. 2000, kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách; dále lze jmenovat např. přílohu č. 1 vyhlášky o požární prevenci, která stanovuje bezpečnostní vzdálenosti volných skladů sena a slámy od vybraných druhů objektů, lesů a komunikací atd.

Samostatnou kapitolu představují speciální právní normy, mezi kterými nelze nezmínit vyhlášku č. 23/2008 Sb. ze dne 29. 1. 2008, o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů (srovnej např. § 30). Vazbu na technické podmínky a návody sui generis vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností můžeme nalézt rovněž v obecně závazných vyhláškách obcí; dle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o požární ochraně obec v samostatné působnosti na úseku požární ochrany vydává obecně závaznou vyhláškou požární řád obce, nebo stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob18. Obdobně nařízení krajů stanovují podmínky např. k zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů, k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, v budovách zvláštního významu, nebo při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob. Aplikace § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně se neobejde bez dodržování návodů výrobců a dovozců, požadavků technických norem (pokud nebyl zvolen jiný, bezpečnější způsob), průvodní dokumentace apod.

Technické požadavky na výrobky řeší speciální předpis – zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Technickým požadavkem se rozumí technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků; jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu. Bez významu pro řešený segment povinností podnikajících fyzických osob a právnických osob jistě není ani přechodný prostor předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci a pracovní podmínky zaměstnanců – srovnej např. s částí pátou zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

Závěrem tohoto dílčího bloku je vhodné zmínit § 27 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci, dle kterého jsou součástí dokumentace požární ochrany (§ 15 odst. 2 zákona o požární ochraně ) také doklady prokazující dodržování technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Dle § 38 vyhlášky o požární prevenci upřesňujícího pojem „doklady prokazující dodržování technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností“ platí, že zajištění požární bezpečnosti při provozu technických a technologických zařízení se prokazuje doklady o jejich kontrolách, údržbě a opravách provedených podle požadavků stanovených právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobců. Za doklady podle odst. 1 se považují:

  1. zpráva o revizi nebo zpráva o kontrole, zabezpečené ve stanoveném termínu nebo lhůtě osobou, která je oprávněna činnosti uvedené v odst. 1 provádět,
  2. záznamy o provedené údržbě nebo opravách,
  3. návody a technické podmínky vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností,
  4. doklady prokazující splnění zvláštních požadavků na části zařízení nebo vybavení objektů (zvýšenou požární odolnost stavebních konstrukcí, sníženou hořlavost stavebních hmot, textilií, dekorací apod.),
  5. doklady prokazující dodržování podmínek požární bezpečnosti stanovených zvláštními právními předpisy, f. požárně technické charakteristiky látek podle § 39 vyhlášky o požární prevenci, popřípadě technicko-bezpečnostní parametry.

Pro ucelení problematiky je nutné zmínit, že donedávna byla s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně úzce spojena problematika spalinových cest (komínů, kouřovodů), což bylo dále provázáno na (pro absenci zákonného zmocnění poněkud sporné) nařízení vlády č. 91/2010 Sb. ze dne 1. 3. 2010, o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Nařízení vlády stanovilo podmínky požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, tedy konkretizovalo zákonem obecně předpokládané podmínky vztahující se k požární bezpečnosti určitých činností, v tomto případě tedy provozu komínů a kouřovodů. Poněkud kostrbatě kloubená úprava vzbuzující oprávněné otázky byla však aktuálně od 1. 1. 2016 nahrazena speciální úpravou, kterou do zákona o požární ochraně vnáší část II. zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru). Pravidla pro čištění, kontrolu a revize spalinové cesty nově nalezneme v § 43 a násl. zákona o požární ochraně včetně sankčních ustanovení obsažených v § 76a, 76b, 76c a § 78 odst. 1. písm. aa) zákona o požární ochraně; prováděcím předpisem je vyhláška ze dne 22. 1. 2016, o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty účinná od 29. 1. 2016. Přes značný legislativní progres je patrné, že de lege ferenda je nezbytná přinejmenším systémová úprava problematiky spalinových cest.

Povinnost označování míst ve vztahu k požární ochraně

Dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. Typickým příkladem je § 3 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci, dle kterého se hasicí přístroje se umísťují tak, aby byly snadno viditelné a volně přístupné. Je-li to nezbytné (např. z provozních důvodů), lze hasicí přístroje umístit i do skrytých prostor. V případech, kdy je omezena nebo ztížena orientace osob z hlediska rozmístění hasicích přístrojů (např. v nepřehledných, rozlehlých nebo skrytých prostorách), se k označení umístění hasicích přístrojů použije příslušná požární značka umístěná na viditelném místě (časté pochybení detekované při kontrolách). Zákonná úprava se úzce prolíná s úpravou práva bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž v oblasti požární ochrany musí být věnována zvýšená pozornost označování částí provozů, kde se oprávněně může vyskytovat i veřejnost, tj. osoby neznalé prostředí. 

Mezi základní elementární pravidla můžeme zařadit a níže připomenout následující:

  • Značky zákazu mají kruhový tvar s černým piktogramem na bílém pozadí, červeným okrajem a šikmým pruhem; červený okraj a šikmý pruh zaujímají nejméně 35 % plochy značky. Červený šikmý pruh prochází středem značky přes piktogram a směřuje zleva seshora doprava dolů pod úhlem 45 stupňů od vodorovné roviny.
  • Značky výstrahy mají trojúhelníkový tvar s černým piktogramem na žlutém pozadí s černým okrajem; žlutá část zaujímá nejméně 50 % plochy značky5).
  • Značky příkazu mají kruhový tvar s bílým piktogramem na modrém pozadí; modrá část zaujímá nejméně 50 % plochy značky.
  • Informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní zařízení a směr cesty k nim mají obdélníkový nebo čtvercový tvar s bílým piktogramem na červeném pozadí; červená část zaujímá nejméně 50 % plochy značky.
  • Rozměry značky musí odpovídat velikosti překážky nebo nebezpečného místa; rozměry informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostního zařízení musí umožňovat jejich snadné rozpoznání.
  • Informativní značky pro únik a evakuaci osob a značky překážek na únikových cestách musí být i při přerušení dodávky energie viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečnému opuštění objektu.
  • Značky označující riziko střetu osob s překážkami nebo riziko pádu osob a předmětů tvoří střídavé žluté a černé nebo červené a bílé pruhy stejné velikosti v úhlu 45 stupňů. Namísto žluté barvy lze použít fotoluminiscenčního materiálu žlutozelené barvy.

pp3

Obrázky – ukázky informativních značek pro věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní zařízení, pro označení únikové cesty a nouzového východu – příloha nařízení vlády č. 375/2017 Sb.

unik

Mezi velmi častý prohřešek kolidující s § 5 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně ve vazbě na § 7 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci patří opomenutí označení požárně bezpečnostní zařízení, které bylo shledáno nezpůsobilým plnit svoji funkci; tato skutečnost musí být na zařízení a v prostoru, kde je zařízení instalováno, zřetelně vyznačena. Provozovatel v takovém případě provede opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a prostřednictvím odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany zabezpečí v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření. Náhradní opatření se zajišťují do doby opětovného uvedení zařízení do provozu.

Dále se kontrolní orgány setkávají s prohřešky špatného nebo chybějícího označení provázanými na pravidla stanovená § 11 odst. 2) písm. a), d) a f) a odst. 3 vyhlášky o požární prevenci. K provedení rychlého a účinného zásahu podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby a) bylo zřetelně označeno číslo tísňového volání (ohlašovny požárů), popřípadě uvedeny další pokyny ke způsobu ohlášení požáru ve všech objektech, kde provozují činnosti; právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím zveřejňují požární poplachové směrnice, d) bylo provedeno označení a umožněno použití nástupních ploch pro požární techniku a požárních výtahů, f) byla označena rozvodná zařízení elektrické energie, hlavní vypínače elektrického proudu, uzávěry vody, plynu, produktovodů, uzávěry rozvodů ústředního topení. Dle § 11 odst. 3 citované vyhlášky pak k provedení evakuace osob, zvířat a materiálu a k provedení záchranných prací podle odst. 1 zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby byly označeny nouzové (únikové) východy, evakuační výtahy a směry úniku osob ve všech objektech, kde se při provozovaných činnostech může vyskytovat veřejnost nebo osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu; toto označení nemusí být provedeno v objektech s východy do volného prostoru, které jsou zřetelně viditelné a dostupné z každého místa. S problematikou umísťování bezpečnostních značek laborujeme např. při posuzování požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím, v příloze požárního řádu, v požárně bezpečnostním řešení staveb a není pochyb o tom, že se na předmětnou problematiku zaměřují požární kontroly při výkonu státního požárního dozoru a obecně jsou předmětem zájmu i pro oblast stavební prevence36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a k nesporné reálné prospěšnosti, kterou můžou potvrdit zejména osoby, kterým pomohly např. tabulky pro evakuaci, doporučujeme právnickým a podnikajícím fyzickým osobám přikládat této jen zdánlivě marginální oblasti požární ochrany vyšší důležitost.

Povinnost pravidelných odborných kontrol

Dle § 5 odst. 1 písm. e) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1 ZPO), technika požární ochrany (§ 11 odst. 2 ZPO) nebo preventisty požární ochrany (§ 11 odst. 6 ZPO) dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady. Podrobnější vymezení předmětu, cíle, náležitosti záznamu a zejména lhůty pro konkrétní kontroly blíže specifikují § 12 a 13 vyhlášky o požární prevenci, pro úplnost – jde o Oddíl třetí vyhlášky o požární prevenci označený jako „Lhůty a způsob provádění pravidelných kontrol dodržování předpisů o požární ochraně [K § 6b písm. f) ZPO]“. Dle dikce § 12 vyhlášky o požární prevenci je způsob provádění pravidelných kontrol ustanoven následovně.

Pravidelné kontroly dodržování předpisů o požární ochraně podle § 5 odst. 1 písm. e) ZPO se zabezpečují formou preventivních požárních prohlídek a prověřováním dokladů o plnění povinností stanovených předpisy o požární ochraně (dále jen „preventivní požární prohlídky“). Předmětem preventivních požárních prohlídek je vždy zjišťování stavu zabezpečení požární ochrany u právnických osob a podnikajících fyzických osob, způsobu dodržování podmínek požární bezpečnosti a prověřování dokladů o plnění povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Cílem preventivních požárních prohlídek je odstranění zjištěných závad a odchylek od žádoucího stavu (dále jen „požární závady“). Lhůty k odstranění zjištěných požárních závad navrhuje osoba provádějící preventivní požární prohlídku. Preventivní požární prohlídky se provádějí ve všech objektech a zařízeních, kde právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozují činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 ZPO. V objektech a zařízeních, kde právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozují činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, se preventivní požární prohlídky provádějí v provozech, ve kterých se na pracovištích pravidelně vyskytují současně nejméně 3 osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli nebo veřejnost, popřípadě v dalších objektech nebo zařízeních, pokud tak určí provozovatelé těchto činností. Provedení preventivní požární prohlídky se dokládá záznamem do požární knihy1), popřípadě jiným prokazatelným způsobem. Záznam o preventivní požární prohlídce musí být sepsán bezprostředně po jejím provedení.

K výše uvedenému platí, že dle § 37 vyhlášky o požární prevenci slouží požární kniha k záznamům o všech důležitých skutečnostech týkajících se požární ochrany, např. o provedených preventivních požárních prohlídkách, školení zaměstnanců a osob uvedených v § 23 odst. 4 a 5 vyhlášky o požární prevenci, odborné přípravě preventivních požárních hlídek, preventistů požární ochrany, o vzniklých požárech, uskutečnění cvičného požárního poplachu a kontrole dokumentace požární ochrany. Počet požárních knih a určení, pro který objekt nebo zařízení slouží, stanoví právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba (např. § 30 vyhlášky o požární prevenci). Požární kniha slouží také k záznamům o kontrole, údržbě nebo opravě požárně bezpečnostního zařízení. Záznam v požární knize o kontrole a údržbě požárně bezpečnostních zařízení je platným dokladem podle § 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci, není-li touto vyhláškou nebo průvodní dokumentací výrobce stanoveno jinak. Záznam o preventivní požární prohlídce obsahuje datum provedení, označení objektu a pracoviště, zjištěné skutečnosti, navržená opatření, stanovení způsobu a termínů jejich splnění, jméno a podpis osoby, která záznam provedla, jméno a podpis vedoucího zaměstnance kontrolovaného pracoviště nebo jiné určené osoby (§ 30 vyhlášky o požární prevenci) a záznam o splnění navržených opatření. Systém provádění preventivních požárních prohlídek a způsob vedení záznamů podle § 12 odstavce 6 vyhlášky o požární prevenci lze podrobně upravit schváleným posouzením požárního nebezpečí nebo dokumentací požární ochrany zpracovanou na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti (např. § 30 vyhlášky o požární prevenci).

Pro vymezení temporální fixace stanovených povinností je klíčový § 13 vyhlášky o požární prevenci, který stanoví lhůty preventivních požárních prohlídek. Preventivní požární prohlídky podle § 12 vyhlášky o požární prevenci se provádějí v následujících lhůtách:

  1. v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti s vysokým požárním nebezpečím, nejméně jednou za 3 měsíce (§ 4 odst. 3 ZPO),
  2. v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 ZPO), nejméně jednou za 6 měsíců,
  3. v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí uvedené v § 12 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci, nejméně jednou za rok.

Lhůty uvedené v § 13 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci mohou být zkráceny schváleným posouzením požárního nebezpečí nebo dokumentací požární ochrany zpracovanou na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti (např. § 30 vyhlášky o požární prevenci). Již samotný normativní text § 5 odst. 1 písm. e) ZPO přímo odkazuje na § 11 ZPO, který fixuje zákonné pojetí odborné způsobilosti pro režim zákona o požární ochraně, který doplňuje Oddíl šestý vyhlášky o požární prevenci označený jako „Ověřování odborné způsobilosti, odborná příprava a školení zaměstnanců o požární ochraně“. Dle citovaných ustanovení platí, že plnění povinností podle § 6a odst. 1, § 16 odst. 1 a § 16a ZPO mohou zabezpečovat pouze odborně způsobilé osoby (není-li dále v zákoně o požární ochraně stanoveno jinak).

Odborně způsobilými osobami se rozumí znalci a znalecké ústavy v základním oboru požární ochrany zapsaní v seznamu znalců a znaleckých ústavů vedených krajskými soudy, fyzické osoby, které jsou absolventy škol požární ochrany nebo absolventy vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený ministerstvem, který odpovídá požadavkům uvedeným v § 11 odst. 4 ZPO, nebo fyzické osoby, které složily zkoušku odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. Za odborně způsobilé osoby se považují též příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky4) vykonávající funkce stanovené prováděcím předpisem k zákonu o hasičském záchranném sboru. Pro potřeby tohoto článku a pro definování povinností dle § 5 zákona o požární ochraně je důležitý § 11 odst. 2 a odst. 6 ZPO. Dle § 11 odst. 2 citovaného zákona platí, že plnění povinností vyplývajících z § 5, 6, § 16 odst. 1 a § 16a ZPO mohou zabezpečovat technici požární ochrany. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem5). Fyzickým osobám uvedeným v § 11 odst. 1 a 2 ZPO vydá ministerstvo (Ministerstvo vnitra) osvědčení o odborné způsobilosti. Ministerstvo může, na návrh orgánu státního požárního dozoru, rozhodnout o odejmutí osvědčení tomu, kdo při výkonu činnosti odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany vykazuje závažné nedostatky.

Při zkoušce odborné způsobilosti se ověřuje znalost zejména:

  1. právních předpisů a technických předpisů na úseku požární ochrany,
  2. požární bezpečnosti staveb a technologií,
  3. posuzování činností s vysokým požárním nebezpečím,
  4. funkcí a technických vlastností požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
  5. fyzikálních a chemických procesů hoření, výbuchů, hašení a toxických účinků zplodin hoření.

Pro čtenáře by nemusela být bez významu skutečnost, že přehled otázek ke zkouškám k ověřování odborné způsobilosti fyzických osob6) a učební texty pro přípravu ke zkoušce podle § 11 ZPO7) jsou dostupné na webových stránkách Hasičského záchranného sboru České republiky. Činnost odborně způsobilé osoby a technika požární ochrany může být vykonávána v pracovněprávním vztahu anebo na základě zvláštního zákona. Plnění úkolů podle § 5 odst. 1 písm. d) a písm. e) a § 16a odst. 1 písm. c) ZPO může vykonávat preventista požární ochrany.

Preventista požární ochrany vykonává činnost na základě absolvování odborné přípravy (§ 16 odst. 1 ZPO). Osoba odborně způsobilá podle § 11 odst. 1 ZPO má odbornou způsobilost i k výkonu činnosti technika požární ochrany. Osoba odborně způsobilá podle § 11 odst. 2 ZPO má odbornou způsobilost i k plnění úkolů podle § 11 odst. 6 ZPO11). Prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška o požární prevenci stanoví způsob ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, obsah a rozsah odborné přípravy, a to v § 20 až 26 vyhlášky o požární prevenci. Pro lepší orientaci doplňujeme, že § 20 vyhlášky o požární prevenci definuje ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, § 21 vyhlášky o požární prevenci upřesňuje vydávání a odnímání osvědčení o odborné způsobilosti, § 22 vyhlášky o požární prevenci řeší obsah a rozsah odborné přípravy odborně způsobilých osob a techniků požární ochrany, § 23 vyhlášky o požární prevenci pak upřesňuje školení zaměstnanců o požární ochraně, dále § 24 vyhlášky o požární prevenci popisuje odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek a její náležitosti, § 25 vyhlášky o požární prevenci obdobně upravuje odbornou přípravu preventistů požární ochrany a § 26 vyhlášky o požární prevenci stanovuje rozsah a obsah školení zaměstnanců, odborné přípravy preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany.

Povinnost umožnit výkon státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany

Dle § 5 odst. 1 písm. f) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. Zcela zásadní pro posouzení výše uvedené povinnosti je přesné vymezení pojmu státní požární dozor jako speciální forma kontrolní činnosti na úseku požární ochrany, přičemž nezbytné bude i provázání na obecnou úpravu kontrolní činnosti a specifikaci v prováděcím právním předpisu (vyhláška o požární prevenci – Část třetí „Způsob výkonu státního požárního dozoru“ – Oddíl první „Výkon státního požárního dozoru“).

Obecně platí, že dozorem je správní činnost, při které vykonavatel veřejné správy (dozorčí úřad) pozoruje chování nepodřízených subjektů a porovnává je s chováním stanoveným závazně právním předpisem či jiným pravidlem (např. technickou normou) jako chováním žádoucím. Dozor se uskutečňuje ve vnějších vztazích správních úřadů, tzn. vůči fyzickým a právnickým osobám, které nejsou k orgánům veřejné moci ve vztahu podřízenosti ani netvoří součást organizační struktury veřejné správy. Dozor je třeba odlišovat od takových dozorčích činností, jako je například státní dozor nad výkonem samosprávy nebo dozor vnitřní. V našem správním právu je dozor koncipován jako věcně specializovaný, zaměřený na určitou oblast ochrany veřejného zájmu. Dozor může být součástí širší působnosti určitého vykonavatele veřejné správy, nebo tvoří jeho výlučnou nebo dominantní působnost. V právu požární ochrany představuje výkon státního požárního dozoru významný díl činnosti HZS v segmentu prevence, která je nedílnou součástí výkonu veřejné moci na úseku požární ochrany.

Účelem zákona o požární ochraně je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech stanovením povinností ministerstev a jiných správních úřadů, právnických a fyzických osob, postavení a působnosti orgánů státní správy a samosprávy na úseku požární ochrany, jakož i postavení a povinností jednotek požární ochrany. Ministerstva a jiné státní orgány a právnické osoby, jakož i fyzické osoby vykonávající podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (dále jen „podnikající fyzické osoby“) zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany (dále jen „předpisy o požární ochraně“) jako nedílnou součást své řídicí, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňují zjištěné nedostatky. Dle důvodové zprávy k zákonu o požární ochraně platí, že jedním z rozhodujících úkolů orgánů státní správy na úseku požární ochrany je provádění dozoru nad tím, jak příslušné orgány a organizace plní své povinnosti na tomto úseku. Státní požární dozor je činnost, kterou se sleduje především ochrana celospolečenských zájmů. Problematice státního požárního dozoru a obecně kontrolním procesem v prostoru práva požární ochrany se autor bude zabývat speciálně v některém z dalších textů, proto nyní uvádíme jen velmi stručný právní náhled.

Rozsah výkonu státního požárního dozoru je v současném znění zákona o požární ochraně taxativně vymezen v § 31 ZPO, kde je stanoveno, že státní požární dozor se vykonává:

  1. kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, b. posuzováním a. územního a regulačního plánu; podkladů k územnímu souhlasu a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, vztahujících se ke stavbám nebo zařízením v bodech 3, 4 a 5; dokumentace stavby nebo zařízení uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 9 stavebního zákona; projektové dokumentace stavby, která vyžaduje ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. b), c), d), g), j) a k) stavebního zákona, kromě staveb uvedených v § 31 odst. 3; projektové dokumentace stavby, která vyžaduje stavební povolení, kromě staveb uvedených v § 31 odst. 3, pokud byly převedeny z režimu ohlášení do režimu stavebního povolení; dokumentace ke změně v užívání stavby; g. dokumentace staveb uvedených v bodech 3, 4 a 5, pokud se jedná o dokumentaci k povolení změny stavby před jejím dokončením, k nařízení nezbytných úprav, k nařízení zabezpečovacích prací, k povolení výjimky;
  2. posuzování se provádí v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle zvláštního právního předpisu nebo v rozsahu obdobného dokumentu, který je dostatečný pro posouzení požární bezpečnosti stavby, a to pouze u staveb, u kterých je vykonáván státní požární dozor,
  3. ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a dokumentace podle písm. b), včetně podmínek vyplývajících z vydaných stanovisek,
  4. posuzováním výrobků, které nejsou výrobky stanovenými podle zvláštních právních předpisů, z hlediska jejich požární bezpečnosti a posuzováním funkčnosti systémů vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení (§ 6a ZPO),
  5. schvalováním posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím,
  6. zjišťováním příčin vzniku požárů,
  7. kontrolou připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany [§ 65 odst. 1 písm. b) až d) ZPO],
  8. ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.

Jak je patrno z výše vymezeného věcného ranku státního požárního dozoru, je pro posouzení povinností právnických a podnikajících fyzických osob dle § 5 odst. 1 písm. f) ZPO rozhodná zejména působnost specifikovaná v § 31 odst. 1 písm. a) ZPO – tj. kontrola dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně a písm. h) citovaného paragrafu – tj. ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření. Zákon o požární ochraně tak důsledně vychází z právně-teoretického základu administrativního dozoru jakožto zvláštní formy kontroly ve veřejné správě, který zahrnuje nejen samotné provádění kontroly, ale i ukládání nápravných opatření.

Výkon státního požárního dozoru formou kontroly dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně probíhá dle nepříliš rozsáhlé speciální právní úpravy uvedené v zákoně o požární ochraně (např. § 31 odst. 2) a jinak se subsidiárně aplikuje na kontrolní proces dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád),22) s provazbou na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny výkon kontroly v zákonem vymezeném rozsahu strpět a dodržet povinnosti kontrolovaného subjektu, přičemž se kontrolní orgán striktně musí pohybovat v právem přesně vymezeném prostoru. Vzhledem ke skutečnosti, že dominantním cílem celého kontrolního procesu je zejména náprava právně patologického stavu a motivace k dodržování práva požární ochrany, je logicky oprávněním orgánu vykonávajícího státní požární dozor ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků s návaznou kontrolou plnění těchto opatření. Dřívější úprava ukládání opatření umožňovala přímé ukládání opatření k odstranění kontrolou zjištěných závad již v zápisu (dnes protokolu) z kontroly. Po novele zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, byla možnost ukládat opatření již v zápisu z kontroly odstraněna a orgán vykonávající státní požární dozor je povinen postupovat při ukládání opatření standardním správním procesem – správním řízením, jehož výstupem je rozhodnutí o uložení opatření; procesní práva správního procesu (jakož i možnost aplikovat opravné prostředky) jsou pro adresáta uložené povinnosti zcela zachovány.

Dle dikce aktuálního znění § 31 odst. 2 ZPO nadále platí, že v protokolu o kontrole, provedené podle odstavce 1 písm. a) nebo g), orgán vykonávající státní požární dozor stanoví lhůtu pro podání písemné zprávy o odstranění nedostatků orgánu vykonávajícímu státní požární dozor (nezaslání zprávy lze trestat). Je zde tedy ponechán dostatečný prostor pro kontrolovaný subjekt, aby v návaznosti na kontrolní zjištění změnil svůj přístup k právním povinnostem obsaženým v právu požární ochrany a právně nesouladný stav zhojil z vlastní iniciativy a dobrovolně. Tato možnost předchází rozhodnutí o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, ke kterému zpravidla orgány vykonávající státní požární dozor přistupují ve chvíli, kdy neobdrží ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění nedostatků. Hierarchicky je pak postup orgánu vykonávajícího státní požární dozor možno popsat tak, že kontrolovaný subjekt může zhojit nedostatky dobrovolně ve lhůtě stanovené v protokolu; pokud tak neučiní, ukládá správní orgán povinnost odstranit zjištěné nedostatky formou rozhodnutí (lze užít i příkaz § 150 zákona č. 500/2004 Sb.); pokud ani v rozhodnutí stanovené lhůtě právně patologický stav není kontrolovaným subjektem zhojen, může kontrolující orgán využít donucovací mechaniku ukládáním sankcí a rovněž krajní řešení – vyloučení věci z užívání, zákaz činnosti a zastavení provozu, pochopitelně za striktního splnění zákonných předpokladů. Výkon státního požárního dozoru formou kontroly podrobněji rozvádí vyhláška o požární prevenci v části třetí oddílu prvním.

Dle dikce § 45 vyhlášky o požární prevenci jsou požárními kontrolami podle § 31 odst. 1 písm. a), g) a h) zákona:

  1. komplexní kontroly, kterými se prověřuje celkový stav organizačního zabezpečení, plnění povinností a dodržování podmínek požární bezpečnosti vyplývajících z předpisů o požární ochraně,
  2. tematické kontroly, kterými se prověřuje stav zabezpečení požární ochrany ve vymezených oblastech,
  3. kontrolní dohlídky, kterými se prověřuje plnění uložených opatření.

Požárními kontrolami podle odstavce 1 písm. a) se vždy zjišťuje:

  1. správnost začlenění (§ 28 vyhlášky o požární prevenci), stav a úroveň zabezpečení požární ochrany při provozovaných činnostech, zda objekty a technická zařízení, jejich provoz a údržba vyhovují požadavkům předpisů o požární ochraně a stanoveným podmínkám požární bezpečnosti,
  2. vybavení a doklady o provozuschopnosti požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, a zda jejich provoz, kontroly, údržba a opravy odpovídají stanoveným požadavkům,
  3. odborná způsobilost osob zabezpečujících plnění povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně,
  4. zpracování předepsané dokumentace požární ochrany, její vedení a plnění podmínek požární bezpečnosti a opatření v ní stanovených,
  5. způsob, úroveň a lhůty provádění školení zaměstnanců o požární ochraně, odborné přípravy požárních hlídek a preventistů požární ochrany, popřípadě odborné přípravy, školení a výcviku zaměstnanců zařazených do jednotek požární ochrany nebo požárních hlídek,
  6. zřízení jednotky požární ochrany a preventivních požárních hlídek, jejich připravenost a akceschopnost a provádění odborné přípravy v nich zařazených zaměstnanců,
  7. zabezpečení požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době.

Závěrem považujeme za nezbytné zmínit zajímavý rozsudek NSS ze dne 4. ledna 2012 sp. zn. 1 As 131/2011 - 62, který poskytuje cenný komentář k mnohým sporným otázkám vázaným k povinnostem ukládaným právnickým a podnikajícím fyzickým osobám v § 5 odst. 1 písm. f) ZPO. Z citovaného judikátu extrahujeme právní větu: „Osoba, u níž byla provedena v rámci státního požárního dozoru kontrola dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, není povinna podepsat zápis o kontrole zhotovený na základě § 31 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Nepodepsáním zápisu o kontrole proto nemohla kontrolovaná osoba naplnit skutkovou podstatu správního deliktu dle § 76 odst. 1 písm. d) citovaného zákona.“ – nejedná se tedy o naplnění skutkové podstaty správního deliktu spočívajícího ve ztěžování výkonu státního požárního dozoru. Jádrem soudního sporu v dané věci byla právní otázka, zda žalobkyně tím, že nepodepsala zápis o kontrole a nevrátila jej zpět stěžovateli, spáchala správní delikt. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že žalobkyně tím, že nepodepsala zápis o kontrole a nevrátila ho správnímu orgánu I. stupně, neporušila žádnou svoji povinnost, neboť zákon jí povinnost takového obsahu neukládá. Nečiní tak ani § 5 odst. 1 písm. f) ZPO, na nějž se stěžovatel v kasační stížnosti odvolává. Dle tohoto ustanovení je kontrolovaná osoba povinna umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. Citované ustanovení ukládá kontrolované osobě tři okruhy povinností. Do prvního náleží povinnost umožnit kontrolnímu orgánu provést kontrolu. Tuto svoji povinnost žalobkyně bezezbytku splnila, umožnila zaměstnancům správního orgánu I. stupně vstup do kontrolované stavby. Druhý okruh tvoří povinnost poskytovat kontrolnímu orgánu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany. Rovněž tuto povinnost žalobkyně naplnila. Třetí okruh tvoří povinnost plnit opatření uložená orgánem státního požárního dozoru (kontrolním orgánem). Stěžovatel se mylně domnívá, že pod tuto povinnost lze podřadit i údajnou povinnost vrátit podepsaný zápis o kontrole, kterou správní orgán I. stupně uložil výzvou žalobkyni. Jestliže § 5 odst. 1 písm. f) ZPO hovoří o plnění uložených opatření, má tím zcela jistě na mysli opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole. Tato opatření jsou nyní ukládána v samostatném správním procesu a představují další ze složek administrativního dozoru. Z § 5 odst. 1 písm. f) ZPO nelze dovodit, že by povinností kontrolované osoby bylo podepsat zápis o kontrole a vrátit ho orgánu vykonávajícímu státní požární dozor. Tento orgán nemůže kontrolované osobě uložit povinnost podepsat zápis o kontrole a vrátit ho zpět kontrolnímu orgánu. Pokud by tak učinil, jeho jednání by nemělo oporu v zákoně a znamenalo by porušení zásady legality. Předpokladem vzniku správně-právní odpovědnosti je porušení právní povinnosti. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší správní soud neposoudil jednání žalobkyně (tj. nepodepsání zápisu o kontrole a jeho nevrácení správnímu orgánu I. stupně) jako protiprávní, lze bez dalšího uzavřít, že rozhodnutí správních orgánů o uložení pokuty jsou nezákonná a zcela správně byla městský soudem zrušena. Nad rámec těchto úvah lze dodat, že postup žalobkyně nelze hodnotit jako ztěžování, či snad dokonce neumožnění výkonu státního požárního dozoru, což je objektivní stránka skutkové podstaty tzv. jiného správního deliktu dle § 76 odst. 1 písm. d) ZPO. Žalobkyně umožnila správnímu orgánu I. stupně provést kontrolu v ubytovně Opavan a v průběhu kontroly mu poskytla veškerou nezbytnou součinnost. Skutečnost, že nepodepsala zápis o kontrole a nevrátila jej zpět, nikterak správnímu orgánu neztížila ukončení prováděné kontroly, ani uložení nápravných opatření. Žalobkyně totiž zápis o kontrole převzala, tím nabyla možnost seznámit se s kontrolními závěry a případně proti nim brojit námitkami (tehdy dle § 17 zákona o státní kontrole31)). Tímto způsobem došlo k projednání výsledků kontroly a uložených opatření. Součástí zápisu o kontrole bylo i uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků, v této části tak má zápis materiální charakter individuálního správního aktu – rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2007, čj. 1 As 13/2006-90 ve věci Hnutí na obranu majitelů realit). Pro uložení povinnosti jednotlivci je podstatné, aby akt, jímž se ukládá, byl povinné osobě doručen, což se v daném případě stalo. Připojení či nepřipojení podpisu kontrolované osoby na tento akt (zápis o kontrole) nemá žádný význam. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem, že nedostatek podpisu žalobkyně na zápisu o kontrole brání dalšímu postupu při vynucování dodržování povinností uložených předpisy o požární ochraně. Orgány státního požárního dozoru mohou i v situaci, že žalobkyně nepodepsala zápis o kontrole, provést následnou kontrolu plnění uložených nápravných opatření. Soud se neztotožnil ani s argumentací stěžovatele, dle něhož údajná povinnost kontrolované osoby podepsat zápis o kontrole má sloužit k ochraně práv této osoby. Soud je toho názoru, že předáním zápisu o kontrole bylo žalobkyni umožněno, aby se seznámila s uloženými nápravnými opatřeními a lhůtami pro jejich provedení a případně proti nim uplatnila námitky dle § 17 zákona o státní kontrole (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 3. 2010, čj. 2 As 74/2009 - 122 ve věci Hnutí na obranu majitelů realit II). K uplatnění těchto práv není zapotřebí, aby kontrolovaná osoba podepsala zápis o kontrole.

Povinnosti poskytnout výrobky a vzorky k provedení požárně technické expertizy

Dle § 5 odst. 1 písm. g) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny poskytovat bezúplatně orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky nezbytné k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru. Předmětná povinnost dopadající na právnické a podnikající fyzické osoby doplňkově navazuje na povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f) ZPO - přesněji na povinnost umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. V předchozím článku v bloku 2.6 jsme stručně obsahově naplnili pojem státní požární dozor.

Zjišťování vzniku požáru je samostatným segmentem státního požárního dozoru právně ukotveným v § 31 odst. 1 písm. f) ZPO doplněným v prováděcím předpisu zejména v § 50 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Zjišťování příčin vzniku požárů lze bez nadsázky označit jako dynamicky se rozvíjející forenzní vědní obor, který se emancipoval na platformě vědeckého zkoumání oblasti požární ochrany s významným přesahem do oblasti bezpečnostního inženýrství, pro který se stala běžnou praxí aplikace moderních kriminalistických metod a vyšetřovacích postupů. Zjišťování příčin vzniku požárů se neobejde bez multidisciplinárních znalostí dynamiky požáru, požární bezpečnost staveb, pasivních a aktivních systémů požární ochrany staveb, požární taktika, technických prostředků pro bezpečnost a požární ochranu, simulací reálných dějů souvisejících s požárem, soudního inženýrství (znalecké činnosti), znalosti chování materiálů při tepelném namáhání, zkušebnictví, požární fyziky i chemie, a celé řady dalších oblastí vědění.

Pro čtenáře je třeba stručně schematicky nastínit praktický průběh činnosti vyšetřovatele požárů, neboť se jedná o oblast veřejnosti doposud nepříliš známou s vysokým vývojovým potenciálem a nespornou „detektivní“ atraktivností obdobnou popularitě věd kriminalistických. Zjišťování příčin vzniku požárů je komplexní činností vykonávanou v rámci státního požárního dozoru, kdy dle § 35 písm. c) jsou hasičské záchranné sbory krajů jedinými věcně příslušnými orgány vymezenými zákonem k danému úkonu. Informace o vzniku požáru předává místně příslušné operační a informační středisko hasičského záchranného sboru kraje určenému příslušníkovi pro zjišťování příčin vzniku požárů (jinde též „vyšetřovatel požárů“), který zpravidla vyjíždí na místo mimořádné události - nikoli jen požáru. Na místě události vyšetřovatel požárů provádí vyšetřování za účelem zjištění příčiny vzniku požáru a šíření požáru, případně zjištění porušení předpisů, zajišťuje listinnou dokumentaci, pořizuje fotodokumentaci a dokumentaci audiovizuální. Vyšetřovatel požárů může v odůvodněných případech žádat o spolupráci Technický ústav požární ochrany, chemické laboratoře a orgány Policie České republiky. Spolupráce probíhá na základě Dohody o součinnosti mezi Hasičským záchranným sborem České republiky a Policí České republiky. Ke spolupráci může být přizván další orgán státní správy nebo jiné osoby s potřebnou odborností (znalecký ústav, soudní znalec, apod.). Při dalším vyšetřování, které již nemusí probíhat na místě události, zjišťuje informace týkající se požáru, stanoví verze příčiny vzniku požáru a provádí jejich prověřování, popíše šíření požáru. Veškeré získané informace zapracovává do dokumentace o požáru, včetně zjištění porušení předpisů z oblasti požární ochrany. Do dokumentace o požáru patří zejména spis o požáru, jehož součástí je odborné vyjádření expertizního pracoviště nebo znalecký posudek soudního znalce. Vyšetřovatel požárů dále zadává informace o požáru do programu Statistické sledování událostí a provádí rozbory příčin vzniku požárů. Při zjištění porušení předpisů ukládá pokuty v přestupkovém řízení nebo ve správním řízení. Výsledků zjišťování příčin vzniku požárů se využívá při likvidaci pojistných událostí (dohoda o spolupráci s Českou asociací pojišťoven). Informace jsou předávány místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje na základě Žádosti o poskytnutí informací z oblasti zjišťování příčin vzniku požárů pro účely likvidace pojistné události, předané pojišťovnou. Mapa procesu výkonu SPD - zjišťování příčin vzniku požárů.

pp5

Zjišťování příčin vzniku požárů má nezastupitelnou roli v požární prevenci a velmi úzkou vazbu na represivní zásahovou činnost jednotek požární ochrany. S ohledem k datům a informacím, která jsou zjišťována při vyšetřování požárů a následně analyzována, je možné eliminovat negativní trendy související se vznikem požárů a jeho šířením. Výsledky se využívají jako podklady pro návrhy regulatorních opatření, např. formou návrhů úpravy právních předpisů (de lege ferenda), dále se využívají pro stanovení problematických oblastí pro výkon kontrolní činnosti a v neposlední řadě pro zaměření a cílení preventivně výchovné činnosti. Některé negativní kolizní jevy při vyšetřování požárů se můžou projevovat v prostoru spolupráce s Policií ČR, neboť oba subjekty plní v danou dobu své povinnosti na jednom místě, přičemž mají rozdílné kompetence. Součinnost obou složek je ošetřena interakční rámcovou dohodou vymezující pole vzájemné součinnosti, kooperace a kolaborace.

Vyšetřování požárů je činností vysoce erudovanou, každý vyšetřovatel musí znát objemné množství předpisů a současně musí být schopen určit příčinu vzniku požárů, což je práce s kvalifikací kriminalisty. Krátkou sondu do oblasti zjišťování příčin vzniku požárů lze uzavřít odkazem na zdařilé a moderně zpracované publikace plk. Mgr. Radka Kislingera a na proklamaci, že tato nepříliš popsaná oblast požární ochrany si zaslouží důkladnější prezentování a popularizaci; pro případné studium problematiky doporučujeme odbornou literaturu v poznámce pod čarou.

Pro ucelení základních poznatků z oblasti zjišťování příčin vzniku požárů je vhodné akcentovat § 50 vyhlášky o požární prevenci, který vymezuje přesněji zjišťování příčin vzniku požárů. Při zjišťování příčin vzniku požárů se zjišťuje:

  1. místo a doba vzniku požáru,
  2. osoba, u které požár vznikl,
  3. příčina vzniku požáru včetně možných verzí,
  4. okolnosti mající vliv na šíření požáru včetně dodržení podmínek požární bezpečnosti stavby, vyplývajících z ověřené projektové dokumentace,
  5. následky požáru, jako jsou předběžná způsobená škoda, zraněné a usmrcené osoby,
  6. výše uchráněných hodnot při hasebním zásahu, g. porušení předpisů o požární ochraně,
  7. jiné okolnosti nezbytné pro zjištění příčiny vzniku požáru.

Dále platí, že v odůvodněných případech se při zjišťování příčin vzniku požáru provádí odebírání výrobků nebo vzorků (§ 14 vyhlášky o požární prevenci). Při zjišťování příčin vzniku požárů orgány státního požárního dozoru zpravidla spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, orgány státní správy a orgány státního odborného dozoru. Výsledky a závěry zjišťování příčin vzniku požárů se uvádějí do odborných vyjádření, popřípadě znaleckých posudků, které slouží k dalšímu řízení. Pro účely stanovení návrhů preventivních opatření, výkonu státního požárního dozoru, koncepce rozvoje požární ochrany a zaměření preventivně výchovné činnosti se provádějí rozbory požárů a technických zásahů, které obsahují:

  1. počet požárů ve sledovaném období,
  2. výši přímých a následných škod způsobených požáry,
  3. výši uchráněných hodnot při hasebních zásazích,
  4. příčiny vzniku požárů a zdroje zapálení,
  5. charakteristiky prostorů, kde k požárům došlo,
  6. způsob záchrany a evakuace osob nebo zvířat anebo druh a způsob evakuace majetku, počet zachráněných a evakuovaných osob,
  7. počet zraněných a usmrcených, důvody zranění nebo usmrcení,
  8. zhodnocení porušení předpisů o požární ochraně v souvislosti se vznikem a šířením požárů,
  9. činnost jednotek požární ochrany při hašení požárů a technických zásazích,
  10. další údaje nezbytné pro zpracování rozborů požárů a technických zásahů.

Rozbory požárů a technických zásahů vycházejí z údajů obsažených v dokumentaci o požárech a technických zásazích (např. odborná vyjádření, znalecké posudky, spisy o požárech, statistika událostí) a provádějí se nejméně jednou za rok. Zpět k vymezení dotčených povinností dle § 5 odst. 1 písm. g) ZPO. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny poskytovat bezúplatně orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky nezbytné k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru. Dle § 6b písm. g) ZPO prováděcí právní předpis stanoví postup při poskytování výrobků a vzorků orgánu státního požárního dozoru k provedení požárně technické expertizy za účelem zjišťování příčin vzniku požáru; dle § 31a písm. a) a b) ZPO pak prováděcí právní předpis stanoví způsob výkonu státního požárního dozoru, obsah a rozsah požárně technických expertiz. Dle § 14 vyhlášky o požární prevenci je ustanoven postup při poskytování určených výrobků. Podle citovaného paragrafu právnické osoby, podnikající fyzické osoby a fyzické osoby poskytují orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru (§ 50 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci) na základě jeho vyžádání. Rovněž na základě žádosti osoby předávající výrobek nebo vzorek podle odstavce 1 vyhotovuje orgán státního požárního dozoru potvrzení („Protokol o předání a převzetí výrobku nebo vzorku“), jehož stejnopis předávající osoba obdrží. Protokol o předání výrobku nebo vzorku vždy obsahuje označení události, místa, objektu, datum a čas odebrání výrobku nebo vzorku, jeho popis, jakož i údaje o předávající osobě včetně jejího vyjádření, údaje o přebírající osobě a podpisy těchto osob. Výše uvedenou speciální úpravu doplňuje obecná právní úprava zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kterou lze podpůrně využít pro výkon státního požárního dozoru s vazbou na kontrolní proces.

Nezbytné je zmínit § 8 citovaného kontrolního řádu upravující práva kontrolujícího. Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn krom jiného provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky, požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby; v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady, pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy, nebo např. vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly. Kontrolní řád se v § 11 samostatně věnuje rovněž odebírání vzorků. Dle kontrolního řádu platí, že kontrolující může odebírat pouze nezbytně nutné množství vzorku; o odběru vzorku vydá potvrzení. Kontrolní orgán odebraný vzorek vrátí, je-li to možné. Za odebraný vzorek zaplatí kontrolní orgán osobě, jíž byl vzorek odebrán, náhradu ve výši ceny, za kterou tato osoba věc v době jejího odebrání běžně na trhu prodává; nelze-li tuto cenu určit, pak náhradu ve výši ceny, za kterou věc pořídila, případně náhradu ve výši účelně vynaložených nákladů. Nárok na náhradu podle odst. 2 nevzniká, pokud byl vzorek vrácen, anebo osoba, jíž byl vzorek odebrán, jej odmítla převzít zpět, nebo prohlásila, že jeho vrácení nebo náhradu nepožaduje, nebo odebraný vzorek nesplňuje požadavky stanovené jinými právními předpisy anebo rozhodnutím nebo opatřením příslušného orgánu.

Pro reálný výkon zjišťování příčin vzniku požáru a pro vyšetřovatele by byl výše uvedený postup nerealizovatelný, proto zákonodárce upravil poskytování vzorků a výrobků speciálně právě v řešeném § 5 odst. 1 písm. g) ZPO, který má aplikační přednost před úpravou obsaženou v kontrolním řádu. V zásadě platí, že vzorky a výrobky jsou poskytovány bezúplatně a s nižší mírou formálnosti celého odběru potřebných vzorků a výrobků. Obsah a rozsah požárně technických expertiz pak upravuje § 52 vyhlášky o požární prevenci, dle kterého se požárně technická expertiza zpracovává na základě zadání orgánu státního požárního dozoru, popřípadě dalších orgánů uvedených v § 50 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci, nebo právnických osob, podnikajících fyzických osob a fyzických osob. Výsledkem požárně technické expertizy je odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Požárně technická expertiza obsahuje: a. základní údaje o požáru, b. popis zkoumaného výrobku nebo vzorku, c. výsledky zkoumání a laboratorních zkoušek, d. odpovědi na otázky zadavatele, e. závěry. Požárně technická expertiza se provádí v potřebném rozsahu, zpravidla ke zjištění nebo potvrzení skutečností uvedených v § 50 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci. Součástí požárně technických expertiz je také zkoumání a. vlivu stavebních konstrukcí, požárně bezpečnostních zařízení a činnosti zasahujících jednotek požární ochrany na průběh a šíření požáru, b. příčiny případné nefunkčnosti požární techniky, požárně bezpečnostních zařízení nebo věcných prostředků požární ochrany při požáru, c. toxických zplodin hoření. Dle § 24 odst. 1 písm. r) ZPO zabezpečuje na úseku požární ochrany provádění požárně technických expertíz Ministerstvo vnitra; tuto specifickou činnost realizuje zpravidla oddělení požárně technických expertiz zřízené při Technickém ústavu požární ochrany, které zpracovává požárně technické expertízy o příčinách požárů. Z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. března 1993 je Technický ústav požární ochrany zapsán do seznamu ústavů, kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru požární ochrany s rozsahem znaleckého oprávnění pro příčiny požárů, hořlavost materiálů a výrobků a technické prostředky požární ochrany.

Povinnost bezodkladně ohlašovat každý požár

Dle § 5 odst. 1 písm. h) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny bezodkladně oznamovat územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje každý požár vzniklý při činnostech, které provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají. Pro lepší uchopení stanovené povinnosti je nezbytné nejdříve vymezit pojem „územně příslušné operační středisko“ a definovat pojem „požár“. Územně příslušné operační středisko - dle § 7 odst. 5 zákona č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru platí, že Hasičský záchranný sbor kraje zřizuje operační a informační středisko, které plní úkoly operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému a další úkoly, stanoví-li tak jiný právní předpis. Operační a informační středisko je pracovištěm pro příjem volání na jednotné evropské číslo tísňového volání (112) a národní číslo tísňového volání stanovené v číslovacím plánu podle zákona o elektronických komunikacích. Dle § 5 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, jsou operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru zároveň operačními a informačními středisky integrovaného záchranného systému tj. stálými orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému. Pro ucelení a fixaci legislativní zkratky „příslušné operační středisko“ doplňujeme, že dle § 11 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, jednotky k výjezdu vysílá operační středisko, zřízené pro území, kde má být zásah uskutečněn, nebo operační středisko, které převezme zásah do působnosti (dále jen „příslušné operační středisko“).

Dle § 7 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva - jsou součástí operačních a informačních středisek integrovaného záchranného systému rovněž vyrozumívací centra pro zabezpečení varování, vyrozumění a předávání tísňových informací. Vyšší územní samosprávné celky předpokládá článek 99 a následující Ústavy České republiky. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, stanovil názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000 a zhruba kopírují kraje z let 1948-1960, zřízené zákonem č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení. Teritoriální vymezení územní příslušnosti je třeba odvinout od § 7 odst. 2 zákona o hasičském záchranném sboru, územní obvod hasičského záchranného sboru kraje je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku, v němž má hasičský záchranný sbor kraje sídlo. Názvy a sídla hasičských záchranných sborů krajů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Vymezení územního obvodu vyššího územního samosprávného celku nalezneme v zákoně č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a je rovněž definováno taxativním výčtem okresů, který tvoří území daného kraje. Ministerstvo vnitra podle § 1a odst. 3 a § 2 tohoto zákona stanoví vyhláškou č. 564/2002 Sb. území obcí a území vojenských újezdů vymezujících území jednotlivých okresů. Z výše uvedeného jsou tedy legislativně definována příslušná operační střediska a lze je přesně územně vymezit.

Definici požáru nalezneme v § 1 písm. m) vyhlášky o požární prevenci. Pro účely vyhlášky o požární prevenci se požárem rozumí každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy. Oznámit je třeba každý požár vzniklý při činnostech, které právnické nebo podnikající fyzické osoby provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají; v případě pochybností je vhodné konzultovat dané konkrétní zahoření s operačním střediskem na notoricky známých telefonních číslech 150 nebo 112, aby byl odkloněn případný negativní dopad zákonem vymezené sankce pro případ porušení dotčené povinnosti. Cílem výše uvedené povinnosti je dodržováním stanovených zákonných povinností umožnit bezprostřední profesionální zásahovou činnost, návazné stanovení náležitých protipožárních a bezpečnostních opatření, jakož i okamžité bezodkladné zjištění příčin vzniku požáru včetně detailního prostudování požářiště, následků požáru, jakož i vyvození adekvátních závěrů, doporučení a dalších opatření, která by mohla v budoucnu eliminovat či minimalizovat nebezpečí, rizika a potenciálně hazardní stavy (užití nevhodných hořlavých materiálů, navržení bezpečnostní úpravy technologie, stanovení protipožárních opatření apod.). Tím, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nerespektuje tato ustanovení, velmi významně zvyšuje riziko výskytu nežádoucích jevů a potenciálně tak ohrožuje životy, zdraví a majetek občanů. Pokud bude dodržen stanovený zákonný postup a dodržena všechna ustanovení prováděcích právních předpisu a norem, lze se důvodně domnívat, že bude možno zlepšit preventivní opatření pro zamezení budoucím nežádoucím skutkovým dějům.

Zákaz vypalování porostů a povinnosti při spalování hořlavých látek na volném prostranství

Sesterskou povinností k povinnosti bezodkladně ohlašovat každý požár ve smyslu § 5 odst. 1 písm. h) zákona o požární ochraně jsou povinnosti vymezené § 5 odst. 2 ZPO. Dle citovaného paragrafu platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty, což platí i pro fyzické osoby dle § 17 odst. 3 písm. f) ZPO15). Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou právnické a podnikající fyzické osoby povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat. Ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena. Ustanovení reaguje na skutečnost, že při průmyslové výrobě a činnostech provozovaných podnikatelskými subjekty dochází často ke spalování hořlavých látek vědomě a cíleně; v takovém případě se může jednat o žádoucí hoření a tudíž činnost zákonem za určitých podmínek povolenou a přípustnou. Je však nezbytné, aby nedošlo při této činnosti k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí - ani k jejich potenciálnímu ohrožení. Zároveň spalování hořlavých látek nesmí kolidovat s jinými právními předpisy upravujícími např. ochranu ovzduší; srovnej zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší; dle § 16 odst. 4 a odst. 5 citovaného zákona upravujícího povinnosti osob krom jiného platí, že v otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami.

Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu. Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby. Dalším společensky chráněným zájmem je ochrana lesa dle zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Dle citovaného lesního zákona stanovujícího zákaz některých činností v lesích platí, že v lesích je zakázáno krom jiného dle odst. 1 písm. k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa; dle odst. 2 se nesmí rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně do vzdálenosti 50 m od okraje lesa; v odst. 3 je ustanoveno, že zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese. Dle § 22 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, platí, že odpady lze spalovat, jen jsou-li splněny podmínky stanovené právními předpisy o ochraně ovzduší a o hospodaření energií. Vlastní úpravu omezení rozdělávání ohně v chráněných krajinných oblastech, národních parcích či na území národních přírodních rezervací přináší § 16, 26, resp. § 29 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Rovněž nesmí dojít ke kolizi s právními akty obecní povahy, kdy obec, jak je již naznačeno výše, může upravovat režim spalování hořlavých materiálů formou obecně závazných vyhlášek; obdobně je třeba dbát specifických úprav na úrovni krajské normotvorby ve smyslu § 26 odst. 2 písm. b) např. body 3 až 5. Dle citovaného právního předpisu rada kraje stanoví nařízením kraje podmínky k zabezpečení požární ochrany např. v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, požární ochrany v budovách zvláštního významu, požární ochrany při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob.

Již delší dobu je zavedenou praxí Hasičského záchranného sboru České republiky uveřejňovat na webových stránkách hasičských záchranných sborů krajů odkaz na speciální aplikaci označovanou zpravidla jako „EVIDENCE PÁLENÍ“ či „OHLAŠOVÁNÍ PÁLENÍ“, kde je možno v automatizovaném systému nahlásit rozhodné skutečnosti avizující spalování hořlavého materiálu. Pálení je evidováno operačním a informačním střediskem hasičského záchranného sboru daného kraje a evidence slouží toliko pro možnost ověření místa pálení při potenciální kolizi s ohlášeným požárem nezávislým oznamovatelem. Aplikace přináší významnou a neocenitelnou podporu pro činnost operačních a informačních středisek a práci operátorů i operačních důstojníků. V žádném případě však není určena pro plnění povinností dle § 5 odst. 2 ZPO, tedy neslouží k saturování povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob předem oznámit spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje.

Autor článku apeluje na právnické a podnikající fyzické osoby, aby povinnosti uložené § 5 odst. 2 zákona o požární ochraně činili prokazatelně samostatným podáním ideálně se všemi náležitostmi dle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. S přihlédnutím k § 95 ZPO platí, že na řízení podle zákona o požární ochraně se vztahuje správní řád s výjimkou rozhodování podle § 68 odst. 2 a § 73 odst. 3 citovaného zákona. Lze se tedy důvodně domnívat, že procesní postup pro stanovení opatření proti vzniku a šíření požáru a samotné pálení musí být v souladu s obecnou správně- procesní úpravou. Podání je třeba učinit s dostatečným předstihem minimálně takovým, aby územně příslušný hasičský záchranný sboru kraje mohl stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě mohl takovou činnost zakázat - pochopitelně rovněž v režimu správního řádu. Zejména pokud se jedná o periodické nebo frekventovaně realizované pálení, lze jen doporučit zahájit jednání o stanovení vhodných opatření proti vzniku a šíření požáru s místně příslušným HZS kraje a dohodnout nejvhodnější procesní postup k plnění předmětných povinností. Pokud právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba pouze zaeviduje pálení do aplikace „EVIDENCE PÁLENÍ“ či „OHLAŠOVÁNÍ PÁLENÍ“, svou zákonnou povinnost nesplnila; důležitou informací je fakt, že charakter aplikace a možnosti operačních a informačních středisek neumožňují takové nahlášení posoudit dle jeho obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu) a nelze poskytnout ani pomoc či instrukci dle § 37 odst. 3 správního řádu, ani podání postoupit v rámci hasičského záchranného sboru dotčenému úseku k vyhodnocení. Takové „podání“ zjevně nemá předepsané náležitosti a trpí jinými vadami, přičemž není možné, aby správní orgán pomohl podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se tak vystavují nejen vysokému riziku požáru se všemi negativními dopady do společensky chráněných zájmů, ale i případnému správně- trestnímu řízení ze strany hasičského záchranného sboru kraje v postavení správního orgánu projednávajícího správní delikt na úseku požární ochrany.

Častým nešvarem (typickým spíše pro fyzické osoby) je jarní vypalování porostů, které je zapovězeno všem, tedy jak fyzickým osobám [§ 17 odst. 3 písm. f) ZPO], tak osobám právnickým a podnikajícím fyzickým osobám právě § 5 odst. 2 ZPO. Opětovně i při porušení zákazu vypalovat porosty hrozí závažná újma na majetku, životním prostředí, zdraví i životě, jakož i dopad sankčních mechanismů za spáchaný přestupek [§ 78 odst. 1 písm. s) ZPO], resp. správní delikt na úseku požární ochrany [§ 76 odst. 2 písm. n) ZPO].

DOSTÁL, Filip. Povinnosti právnických a podnikajících osob dle zákona o požární ochraně. Bezpečnost a hygiena práce, roč. 67, č. 1-7/8 (série článků).