Ačkoliv se předpokládá, že ergonomie má dostatečnou publicitu, včetně dostupných ergonomických norem a legislativy, je význam pojmu „ergonomie“ mezi lidmi velmi málo znám. Jiná situace je u odborníků znalých ergonomie, kteří z titulu své profese, se aktivně zapojují do osvěty a řešení ergonomické problematiky v podmínkách podnikatelské sféry, školství a dalších společenských odvětví. Článek se zabývá poznatky, v čem spočívá význam ergonomie a problematikou při jejím uplatňování v technické praxi.

Podle definice je ergonomie mezioborová disciplína, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka. Ergonomie jako vědní obor integruje a využívá poznatky humanitních věd (zejména antropologie, psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce) a věd technických (například v rámci organizace a řízení práce, konstruování, kybernetiky, normování).

Ergonomie analyzuje a hodnotí postavení člověka v pracovním systému. Vztah mezi výrobním procesem, pracovním prostředím a pracovní činností člověka se v současné době, při zvyšujícím se uplatňování mechanizace, automatizace a robotizace a stále rostoucích ekonomických tlacích na efektivní využití pracovní síly, stává stále složitější. Využívaní moderní techniky a technologie výroby klade stále vyšší nároky na člověka, které jsou však limitovány jeho možnostmi a schopnostmi, ale také věkem a zdravotním stavem. Potřeba stanovit hranice výkonnostní kapacity člověka se stalo předmětem praktických požadavků a vědeckého zkoumání ergonomie. Řešeným problémem ergonomie se tak stává studium proměnlivých vazeb mezi člověkem a podmínkami práce. V podstatě jde o analýzu, hodnocení a úpravu vztahů, respektive rozporů a vzájemné interakce, mezi nároky technologie, techniky, organizace práce a schopnostmi člověka se s těmito nároky co nejlépe vyrovnat. Komplexní přístup k postavení člověka v pracovním systému je specifickým rysem ergonomie a nemůže být nahrazen žádnou z jednotlivých věd o práci 4).

Chápání a prosazování významu ergonomie ve společnosti

Z náhodného průzkumu lze konstatovat, že znalost pojmu „ergonomie“ je v naší společnosti víceméně neznámý. Pojem „Ergonomie“ se dostává do povědomí lidí, a to jinou cestou, díky různým nabídkám, sdělovaných zejména prostřednictvím názvu „ergonomický“, s uváděním takto označeného výrobku na trh nebo v reklamních letácích. V čem však spočívá význam „ergonomický“, neboli jeho přínos pro člověka, zůstává bohužel neobjasněn. Možnost klamných informací v této souvislosti však nelze vyloučit. Proto bude žádoucí, věnovat pozornost osvětě ergonomie poskytované co nejsrozumitelnějším způsobem, především v názorných příkladech, tak, aby bylo správně pochopeno v čem je ergonomie pro člověka prospěšná. Ergonomie však má daleko širší užití, aniž si to lidé uvědomují, při jejím uplatňovaní v každodenní činnosti, při uspokojování svých potřeb. Je zřejmé, že k prosazování auplatňování poznatků ergonomie v praxi nebude jednoduchá záležitost. Ve výrobní sféře, zdravotnictví, službách ajiných společenských aktivitách pracuje řada odborníků specialistů, v jejichž náplni práce je uplatňování poznatků ergonomie. Dále jsou to vedoucí pracovníci, management či zaměstnavatelé, kteří mají odpovědnost za vytváření přijatelných pracovních podmínek zaměstnancům, ale zpravidla jim chybí potřebné znalostí ergonomie v potřebném rozsahu. Třeba zde podtrhnout, že význam ergonomie spočívá ve vynaloženém úsilí pro zachování zdraví, výkonnosti pracovníků a v ekonomické sféře v dosahování konkurenční schopnosti výrobků.

Aby bylo možné zlepšit situaci v uplatňování ergonomie a realizovat patřičnou nápravu v praxi, nelze odkázat jejich uživatele jen na dostupnou ergonomickou literaturu, legislativu a normy, ale bude třeba dát jasnou odpověď na otázky: „K čemu a jak budeme ergonomii potřebovat, jaké poznatky ergonomie jsou užitečné pro člověka a jak jich v daných podmínkách prakticky využijeme apod.“. Člověka jistě zaujme něco zajímavého, čemu bude rozumět, co mu zlepší život či jeho činnost. Jestliže si společnost ilustrativně rozdělíme na lidi znalé a neznalé v této oblasti, pak je ještě můžeme roztřídit podle různých hledisek (stáří, vzdělanosti, profesí apod.), ale co bude důležité si uvědomit, že každá skupina či jedinec bude mít jiný přístup k osvojování si a uplatňování nových poznatků, která obsahuje poznatková základna ergonomie. Nejúčinnější osvětou bude možno očekávat, bude-li prováděna, v podmínkách reálné praxe.

Osvojování si ergonomie formou osvěty a vzděláváním

Základ ve vzdělanosti společnosti se odvíjí od úrovně školství. Dnes absolventi vysokých i středních škol, zejména technického směru, získávají mimo jiné i znalosti z humanitních oborů, mezi něž ergonomie patří. Zejména Státní zdravotní ústav (SZÚ), Výzkumný ústav bezpečnosti práce (VÚBP, v,v,i), Státní úřad inspekce práce (SÚIP) aOblastní inspektoráty práce (OIP), Krajské hygienické stanice (KHS), jsou významné instituce jako nositelé šíření osvěty, při uplatňování poznatků věnované zdravotní péči, bezpečnosti práce a také ergonomii, ve společnosti. Při této příležitosti nelze opomenout úlohu České ergonomické společnosti a jejich členů různých profesí zapojených v propagaci a rozvoji ergonomie a jejím uplatňováním na všech úsecích společenského života. Dále jsou to školicí střediska celoživotního vzdělávání v otázkách BOZP, které mají ve svém odborném programu také výuku ergonomie. Co se týče povolání, je v „Národní soustavě klasifikací“ ve skupině oborů „Speciální a interdisciplinární obory“, kód 39, zařazen v letošním roce „Specialista v ergonomii“, kód 39-009-N, což významně posílí vliv ergonomie na trhu práce. Také v souvislosti s novými vědeckotechnickými poznatky, promítajícími se v modernizaci výroby atechnologií, bude žádoucí vyškolení odborníků pro vznikající nová povolání.

Při uplatňování ergonomických principů v technické praxi se významně řadí legislativa, ergonomické normy (ČSN) aodborná literatura. Poznatky ergonomie prosazované ve výrobních provozech a službách se jistě pozitivně promítnou ve vytváření takových pracovních podmínek, aby dosahování pracovní spokojenosti u pracovníků mělo kladnou odezvu na výsledcích jimi vykonávaných činností. Jistě to bude mít i kladný odraz ve společnosti, kdy pojem „ergonomický“ se skutečně stane mírou prospěšnosti a kvality užitných hodnot pro člověka.

Ergonomické normy

Výběr ergonomických norem (podle Seznamu českých technických norem) pro konkrétní použití poskytuje následující rámcový přehled s přiřazením příslušného třídicího znaku.

I--------------------------------------------------I-------------------------I
I       Rámcový přehled ergonomických norem        I  Zařazené ergonomické   I
I                                                  I  normy podle třídicího  I
I                                                  I          znaku          I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  1. Metodologické a terminologické základy.      I 83 3501; (04), (08),    I
I     Všeobecné zásady uplatňované při             I (07), (10), (12)        I
I     projektování pracovních systémů (strojů).    I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  2. Antropometrie a biomechanika                 I 83 3502; (03), (05),    I
I     - tělesné rozměry (percentily);              I (06), (09), (11), (13), I
I     - počítačové modely lidského těla a tělesné  I (20)                    I
I       šablony;                                   I                         I
I     - fyzická výkonnost člověka (polohy, pohyby  I                         I
I       a síly).                                   I                         I
I     - metody trojrozměrného snímání (3D);        I                         I
I     - osobní ochranné prostředky.                I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  3. Hodnocení řečové komunikace                  I 83 3530                 I
I     - požadavky na řečovou komunikaci při        I                         I
I       slovním varování a výstražných signálech,  I                         I
I       na informační sdělení.                     I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  4. Tepelná prostředí                            I 83 3545; (46), (47),    I
I     - kontakty člověka s přístupnými horkými a   I (50 až 58), (63)        I
I       velmi studenými povrchy objektů;           I                         I
I     - měření fyzikálních veličin.                I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  5. Bioenergetické a termoregulační procesy      I 83 3559; (60), (61),    I
I     - tepelná bilance produkce lidského          I (62), (63)              I
I       organizmu; interpretace tepelného          I                         I
I       komfortu;                                  I                         I
I     - určování metabolizmu;                      I                         I
I     - stanovení tepelné zátěže při fyzické práci I                         I
I       a tepelného stresu.                        I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  6. Fyzické prostředí                            I 83 3564                 I
I     - adaptace osob v prostředí se zvláštními    I                         I
I       požadavky.                                 I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  7. Mentální pracovní zátěž                      I 83 3572                 I
I     - metody měření a hodnocení.                 I (Soubor norem má        I
I                                                  I 3 části)                I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  8. Aplikace softwaru pro multimediální          I 83 35 81                I
I     uživatelskérozhraní                          I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  8. Ergonomické požadavky na kancelářské práce   I 83 3582                 I
I     se zobrazovacími terminály                   I (Soubor norem má 37     I
I     - souhrnné požadavky v dílčích normách na    I části)                  I
I       displeje, na uspořádání pracovního místa,  I                         I
I       na úpravu pracovního prostředí a návody    I                         I
I       pro projektování a používání.              I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I  9. Ovládače a sdělovače                         I 83 3585                 I
I     - požadavky pro navrhování;                  I (Soubor norem má        I
I     - všeobecné zásady interakcí člověka se      I 3 části)                I
I       sdělovači a ovládači.                      I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I 10. Řídicí centra                                I 83 3586                 I
I     - požadavky a zásady pro navrhování a        I (Soubor norem má        I
I       uspořádání (rozměry).                      I 6 části)                I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I 11. Systémové a softwarové inženýrství           I 83 3590                 I
I--------------------------------------------------I-------------------------I
I 12. Akustické a vizuální signály nebezpečí,      I 83 3591; (92), (93),    I
I     signály informační, specifikace kontrastu    I (94), (95), (96)        I
I     jasu závislém na věku. Dotykové tečky a      I                         I
I     pruhy na výrobcích.                          I                         I
I--------------------------------------------------I-------------------------I

Základní oblasti ergonomie podle IEA

IEA (Mezinárodní ergonomická asociace) člení a specifikuje ergonomii v hlavních a speciálních oblastech.

Hlavní oblasti ergonomie

Fyzická ergonomie se zabývá vlivem pracovních podmínek a pracovního prostředí na lidské zdraví, podílí se při projektování a konstrukci strojních zařízení. Uplatňuje přitom poznatky anatomie, antropometrie, fyziologie, biomechaniky apod. Patří sem např. problematika pracovních poloh, manipulace s břemeny, opakovatelné pracovní činnosti, uspořádání pracovního místa, profesionálně podmíněná onemocnění - především pohybového systému.

Kognitivní (psychická) ergonomie je zaměřena na psychologické aspekty pracovní činnosti, jako např. na percepci, paměť, usuzování apod. Patří sem psychická zátěž, procesy rozhodování, dovednosti a výkonnost, interakce člověk - počítač, pracovní stres atd.

Organizační ergonomie je zaměřena na optimalizaci so­ciálně - technických systémů včetně jejich organizačních struktur, strategií, postupů atd. Patří sem lidský systém v komunikaci, zajištění pocitu komfortu, týmová práce, sociální klima, režim práce a odpočinku, směnová práce apod.

Speciální oblasti ergonomie

Z hlavních oblastí ergonomie můžeme v rámci jednotlivých profesí vyčlenit speciální oblastí ergonomie, které se konkrétně vztahují k určitému profesnímu zaměření a k určitému pracovnímu systému. Jedná se především o tyto spe­ciální oblasti:

Myoskeletální ergonomie

Předmětem myoskeletální ergonomie je prevence profesionálně podmíněných onemocnění pohybového aparátu, ato především onemocnění páteře a horních končetin z nadměrné jednostranné opakované zátěže. Tato onemocnění jsou charakterizována postupným začátkem (na rozdíl od úrazu) a riziko jejich vzniku se zvyšuje ergonomickou expozicí (např. nadměrným vynakládáním sil, vnucenou polohou, opakovatelností pohybů, nevhodným uspořádáním pracovního prostředí apod.). Na vzniku těchto onemocnění se mohou podílet i faktory neprofesionální - zánětlivé, metabolické apod.

Bohužel léčba uvedených onemocnění spočívá doposud především v klinické léčbě a většinou není objasněna příčina vzni­ku onemocnění a odstraněn problém, který toto onemocnění vyvolal, a proto následuje recidiva onemocnění. Terapie by tedy měla být kromě klinické léčby, zaměřena především na prevenci vzniku onemocnění - tedy ergonomickou intervenci, spočívající ve znalosti ergonomie jako prostředku pro prevenci poškození vlastního zdraví, zejména v provozech spojených s jednostrannou nadměrnou dlouhodobou zátěží.

Psychosociální ergonomie

Zabývá se psychosociálními požadavky na pracovníka při práci, působením stresu a stresovými faktory. Významně se podílí při výběru pracovníků na adekvátní pracovní místa. Souvisí s myoskeletální ergonomii, neboť stres a další psychologické a sociální faktory významně ovlivňující četnost vzniku psychosomatických a myoskeletálních onemocnění.

Participační ergonomie

Jak napovídá samotný název, podstata této ergonomie spočívá v účasti samotných pracovníků na navrhování arealizaci změn uspořádání pracoviště. Pochopení souvislostí dobrý pracovní výkon a menší pracovní únava zvyšuje motivaci pracovníků k ergonomickým úpravám pracovního prostředí (podmínek).

Rehabilitační ergonomie

Řeší profesní přípravu handicapovaných osob, především konstrukční úpravu pracovního místa, nástrojů, strojů, pracovních pomůcek a pracovního nábytku, tak aby byla v souladu s výkonovou kapacitou osoby a s daným tělesným a psychickým stavem.

Ergonomie uplatňovaná v prevenci pracovních rizik

Ergonomie je v podstatě zaměřena na vše co člověk tvoří a upravuje, co využívá ke své potřebě, co a jak mu ulehčuje vykonávané činnosti, jak si zachovávat zdraví a pracovní pohodu. Ve všech těchto aspektech se vyskytují potenciální nebezpečí s následným možným účinkem rizik. Jde o projevy nebezpečné situace v pracovní činnosti, ve které se zohledněné rizikové faktory promítají v poruše na zdraví. Mezi ergonomické rizikové faktory se řadí například nepřijatelné polohy, pohyby a fyzická i psychická zátěž lidského organismu. Účelem prevence je snižovat pracovní rizika na přijatelnou úroveň, což jsou všechny rizikové faktory, které se mohou vyskytovat v pracovním procesu. Provádění preventivních opatření za účelem snižování rizikových faktorů v pracovní procesu, v souladu se zákonem č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších změn, a ergonomickými normami, mají za povinnost zaměstnavatelé a v podstatě všichni zainteresovaní pracovníci.

Správně ergonomicky projektované a provozované pracovní systémy automaticky zvyšují jeho bezpečnost, efektivitu a výkonnost, optimalizují pracovní podmínky pracovníků a kompenzují nepříznivé vlivy na zdraví člověka, tedy ergonomie uplatňuje zásady prevence ochrany zdraví v případech kombinovaného působení pracovních rizik.

Ergonomie uplatňovaná v technické praxi

Ergonomie, ačkoliv se uplatňuje ve všech společenských aktivitách, má své nezastupitelné místo především v technické praxi, které bude dále dílčím způsobem specifikováno.

Základní přístupy ergonomie v praktických aplikacích

Praktický přínos ergonomie se vyznačuje dvěma charakteristickými rysy:

A) Humanizace

V rámci konstrukce strojních a technologických zařízení, projektování a úprav pracovišť je maximálně respektována hranice senzorických, mentálních a pohybových schopností člověka, které jsou rozhodujícím kritériem pro stanovení míry pracovního rizika.

B) Antropocentrismu

Přístup založený na přizpůsobení pracovního systému člověku, jeho schopnostem, znalostem a dovednostem, je však člověk limitujícím faktorem výkonnosti tohoto systému. Ergonomické rizikové faktory vymezují míru ohrožení pracovní způsobilosti vlivem překročení přípustného zatížení lidského organismu.

Ergonomické poznatky, v prevenci pracovních rizik, se využívají především:

• Při analýze a hodnocení pracovních podmínek a jejich působení na člověka.
• Při řešení pracovní zátěže z hlediska limit výkonnosti člověka.
• Při řešení pracovních postupů a návrhů režimů práce.
• V rámci optimalizace řešení obsluh, ovládání a údržby pracovišť a konstrukčních řešení strojních atechnologických zařízení.
• S ohledem na zátěž člověka, příp. na jeho zdravotní poškození při úpravách pracovního prostředí.
• S ohledem na spolehlivost člověka v rámci řešení vysoce rizikových pracovních systémů.

Posuzování a hodnocení pracovních podmínek a jejich vlivu na pracovníka se vymezuje pomocí vhodně volených kritérií:

• Nevhodnost a nepřiměřenost úprav technologického, technického nebo organizačního charakteru.
• Nároky práce na člověka pod vlivem ergonomických řešení a úprav pracovišť.
• Typ přepokládaných schopností člověka a pracovní zátěže v daném pracovním systému.
• Podmínky s ohledem na lidský faktor, které bude nezbytné vytvořit v rámci (změn) pracovního procesu tak, aby se optimalizoval vztah mezi technologickými, technickými a organizačními podmínkami na straně jedné avýkonnostní kapacitou (senzorickou, mentální a pohybovou) člověka na straně druhé.

Odezva reakce člověka na zátěžovou situaci, projevující se, v pracovních podmínkách.

Určité zátěžové situace v pracovním systému mohou představovat různou zátěž pro pracovníky s ohledem na individuální schopnosti a připravenost k plnění požadovaných pracovních úkonů, včetně různé odolnosti na vzniklé situační podmínky. Proto je třeba věnovat pozornost zátěžovým situacím vznikajícím v důsledku zejména:

• Nepřiměřeným úkolovým požadavkům z hlediska výkonnosti pracovníka.
• Situacím vyžadujícím řešení extrémně složitých úkolů a situací.
• Překážkám omezujícím anebo znemožňujícím plnění požadovaných pracovních úkolů.
• Potenciálně konfliktním situacím, které zabraňují dosažení výsledků.
• Stresovým situacím.

Ergonomické zásady, při organizaci a řízení pracovní činnosti, se uplatňují na:

• Optimální dělbu práce a kooperace.
• Dodržování předepsaných pracovních postupů a metod.
• Eliminaci nevhodné organizace práce.
• Respektování potřeb pracovníků při výkonu práce.

Nároky na řídící činnost vedoucího pracovníka z pohledu ergonomie vyžadují:

• Analýzu výkonnostních možností pracovníka při pohybových a fyzicky náročnějších pracích.
• Analýzu senzorické kapacity pracovníka při smyslově náročnějších činnostech se vztahem k psychomotorické reaktivitě člověka.
• Analýzu zátěžových (stresových) nebo stimulačních vlivů vnějšího okolí pracovníka na jeho výkonnost či jeho ohrožení.
• Analýzu faktorů ovlivňujících spolehlivost člověka, případná selhání v souvislosti s technikou a pracovními situacemi, včetně odhadu pravděpodobnosti výskytu možných negativních jevů (rizikových faktorů).

Zohlednění postavení člověka v pracovních podmínkách

Problematika pracovních podmínek se stává středem soustředěného zájmu nejen v souvislosti s únavou, přetížením, úrazy nebo jiným zdravotním postižením člověka při práci, ale i v souvislosti s rychlým rozvojem techniky, který svými potenciálními možnostmi předstihuje biologicky a společensky omezenou výkonnost pracujícího člověka. Současně se ukazuje, že dílčí poznatky jednotlivých vědních oborů, které své výsledky aplikují odděleně, nejsou úměrné vynaloženému úsilí a svým dílčím pohledem znesnadňují možnost realizace potřebných technických aorganizačních opatření. Ukázalo se, že při řešení problematiky pracovních podmínek je třeba respektovat nejen potřebu technických a organizačních úprav, ale i biologické a společenské poznatky o omezení lidské výkonnosti. Se zvyšováním účinnosti zavádění moderní techniky, jež má odezvu na rychlejší rozvoj mechanizace, automatizace arobotizace v průmyslu, vyvolává nové nároky a požadavky na pracovní schopnosti člověka. Hranice lidské výkonnosti a její omezení různými činiteli pracovního zařízení, pracovních technologií a pracovního prostředí se tak stále výrazněji projevuje jako základní otázka vztahu mezi člověkem a technickým rozvojem v daných pracovních podmínkách.

Podnětem k řešení této problematiky jsou poznatky o limitujících vlastnostech člověka, projevujících se při provozu složitých pracovních zařízení, kterým je věnována pozornost v následujících rozboru.

Rozpory mezi omezenou výkonností člověka a technickým rozvojem výroby jsou zřejmé zejména:

• v nevhodném řešení pracoviště, strojového vybavení práce, přístrojů a pracovního prostoru, které nezabezpečují podmínky pro pracovní pohodu a optimální pracovní výkonnost člověka;
• ve stoupajícím podílu rušivých až škodlivých vlivů nové technologie a vnějšího prostředí, např. znečištěném ovzduší, toxickými látkami, teplotou, hlukem apod., zatěžující vlastní pracovní výkon a při delším působení zhoršující zdravotní stav pracovníka;
• v narůstání intenzity lidské práce při různých formách vnuceného pracovního tempa při obsluze výkonnějších strojních zařízení. Požadavek dosáhnout pracovních podmínek, které by byly přizpůsobeny výkonnostním možnostem lidí ve výrobě, při jejich optimální pracovní pohodě.

Řešení vztahů a rozporů mezi omezenou výkonností člověka a prakticky neomezenými možnostmi techniky při požadavcích na vyšší pracovní výkon má přispět k co největší efektivnosti a ekonomické účinnosti práce člověka. To znamená nalezení řešení, při němž by zlepšení pracovní situace bylo dosaženo především zlepšením pracovních podmínek, nikoliv nadměrným zvýšením námahy a úsilí lidské práce.

Praktické využití současných poznatků ergonomie, v konkrétních pracovních podmínkách, se uplatňují zejména v těchto oblastech:

• v metodice rozboru pracovních podmínek pomocí systematického souboru otázek (kritérií), sloužících jako orientace a v nejdůležitějších aspektech pracovního prostředí (sestavení ergonomického check-listu);
• ve stanovení hlavních zásad pro úpravu pracoviště z hlediska požadavků na informační a pohybovou činnost člověka v pracovním procesu;
• ve stanovení základních podkladů pro úpravu fyzikálních faktorů pracovního prostředí (osvětlení, hluku, teploty apod.);
• ve stanovení základních podkladů pro konstrukci strojů a nářadí, a jejich funkční účelnosti (nikoliv jen esteticky);
• ve stanovení hlavních zásad pro úpravu pracovních postupů a pracovních režimů z hlediska výkonnostních schopností člověka.

Člověk a jeho funkce v pracovním systému

Člověk v pracovním procesu vytváří se svým okolím vyvažovanou soustavu, v níž se jednak sám přizpůsobuje změněným podmínkám, jednak svou prací tyto podmínky mění. Z biologického hlediska jde o neustálé vyrovnávání organismu člověka s prostředím, ve kterém dochází k neustálému zabezpečování rovnováhy mezi nároky pracovních podmínek na člověka a mezi schopnostmi člověka se s těmito nároky vyrovnat. Všechny funkce člověka, jež jsou během tohoto vyvažování zapojeny, mají však svoje meze. Jejich překročení vede k poruchám ve výkonnosti člověka až poškození jeho zdravotního stavu. K tomu dochází zejména při nepřiměřených nárocích pracovních podmínek na organismus, zejména na funkce, které jsou rozhodující pro správný výkon pracovní činnosti. Vybrané pracovní vztahy a vazby konané v rámci pracovního systému jsou uvedeny v následujícím pojednání.

Pro posouzení potřeby a účelnosti úprav pracovních podmínek, v rámci pracovního systému, je třeba z praktického i metodického hlediska znát:

• závažnost a podíl smyslových orgánů (zraku, sluchu, hmatu) pro zabezpečení dostatečných informací potřebných pro správný výkon práce,
• závažnost a podíl mentální činnosti při zpracování informací a rozhodování o pracovním postupu,
• závažnost a podíl pohybového výkonu a jeho nároků na spotřebu energie, zatížení pohybového aparátu apohybovou koordinaci s podílem účastí svalové síly.

Z hlediska vztahů člověka v pracovním systému je třeba především posoudit:

• u smyslové činnosti
  • vedoucí smysl nebo součinnost smyslů pro výkon práce,
  • nejmenší nebo optimální množství informací pro správnou činnost,
  • trvání informací, jejich střídání a zastupitelnost,
  • rušivé vlivy vnějšího prostředí pro znemožnění informací ke správnému výkonu práce;
• u mentální činnosti
  • odborné znalosti a zkušenosti pro výkon práce,
  • paměť, poznávací procesy a nutnost rychlého rozhodování pro správnou pracovní činnost,
  • koncentraci pozornosti a emocionální vypětí,
  • zvláštní psychické schopnosti a požadavky na pracovníky;
• u pohybové činnosti
  • zapojení jednotlivých segmentů těla a druh jejich činnosti,
  • nároky na pracovní polohu a statické zatížení,
  • nároky na sílu, rychlost a koordinaci pracovních pohybů v čase a prostoru,
  • nároky na oběhový systém a termoregulační zátěž při pracovní činnosti,
  • nároky na zvláštní pohybové dovednosti nebo konstituční předpoklady.

Pohybové prvky práce člověka při pracovní činnosti je proto třeba považovat jako výsledek souhry (nebo naopak nesouhry) smyslové, myšlenkové a pohybové činnosti, které na sebe navazují a významně tak ovlivňují pracovní výkonnost člověka, tj. zlepšují nebo zhoršují. Při analýze pracovního výkonu, kdy dochází k jeho snižování nelze hledat příčinu jen ve způsobu pohybové činnosti člověka při práci, ale je třeba hledat ji v širších souvislostech komplexně v podmínkách charakterizujících skladbu pracovní činnosti.

Působení pracovních podmínek na člověka může být dvojí:

• optimální, které vede ke zlepšení pracovní výkonnosti, nebo zajišťuje podmínky souladu mezi požadavky pracovního výkonu a mezi schopnostmi člověka tyto požadavky plnit;
• rušivé, které zhoršuje, až znemožňuje podmínky pro pracovní výkon a vede k narušení rovnováhy mezi nároky pracovních podmínek na člověka a jeho omezenými schopnostmi s těmito nároky se vyrovnat, zejména v důsledku omezení jeho senzorické, mentální a pohybové výkonnosti.

Limitující činitele výkonnosti člověka jsou podmíněny:

• smyslovým omezením výkonnosti člověka - např. při příjmu informací potřebných pro výkon práce;
• pohybovým omezením výkonnosti člověka - např. při nutnosti přizpůsobit se konstrukčnímu řešení stroje při jeho ovládání nebo při nevhodném uspořádání pracoviště;
• rychlostním omezením pohybové činnosti člověka - např. při náročné obsluze strojního zařízení;
• časovým omezením výkonnosti člověka - např. při déletrvající pracovní činnosti;
• bezpečnostním omezením pracovní činnosti - např. při potřebě bezpečnostních a hygienických opatření.

Zohledňování návrhu nápravných opatření.

Pro ergonomii je podstatné, že se snaží o nastolení pohody člověka při práci. V případě porušení této pohody se hledá opatření, kterými budou eliminovány nežádoucí stavy nebo jevy v pracovním procesu.

Při návrhu opatření je třeba přihlížet k těmto okolnostem:

1. K čemu má úprava sloužit (k úpravě pracoviště včetně pracovního zařízení, pracovních postupů, pracovního prostředí apod.).
2. Kterým funkcím pracovníka se má ulehčit (zlepšení činnosti smyslů, zlepšení pohybové činnosti, snížení statického zatížení nebo váhového obratu, zlepšení možností dosahu, úchopu, přemístění apod.).
3. V jakém rozsahu má být úprava provedena (úpravy dostupnými technickými nebo organizačními opatřeními, změnami v technologii výroby, konstrukčním nebo investičním řešením apod.).

Řešení ergonomických problémů na pracovišti

Existenci ergonomických nedostatků na pracovišti si pracovníci zpravidla neuvědomují, neboť není překročena jejich přijatelná míra rizik.

Přehlížené, byť drobné nedostatky ergonomické povahy v pracovním procesu, jsou běžným jevem na všech pracovištích. Proč je tomu tak? Odpověď sice není jednoduchá, ale především ji třeba hledat příčinu v nedodržování ergonomických zásad, v porušování technologické kázně, smiřovat se s pocity nepohody v pracovní činnosti apod. Je otázka zda je v moci pracovníka takové nedostatky odstranit nebo to vyžaduje operativu vyšší moci. Hledejme to především v člověku, který svou pohodlností či nezájmem, vzniklé překážky přehlíží či ignoruje a tak si v podstatě zbytečně komplikuje své konání v místě na daném úseku práce. Mnohdy stačí málo k odstranění problémů na pracovišti, ale k tomu je třeba odvaha a ochota, a ta mnohdy chybí. Nahromaděné a neřešené problémy jsou příčinou rozladěnosti, mnohdy mají vliv na nespokojenost v práci a posléze i na snižování pracovního výkonu. O důsledcích na zdraví jistě není třeba zvlášť podtrhovat. Věnování neodkladnosti řešení problémů na každém pracovišti je nejenom žádoucí, ale vždycky se vyplácí.

Závěr

S uplatňováním ergonomie v technické praxi jsou velmi rozdílné poznatky. Jsou však podniky, kde s uplatňováním ergonomie mají jisté dobré zkušenosti. O příčinách, proč ergonomie nemá potřebnou vážnost v technické praxi, bylo sice v článku již zmíněno, ale to hlavní, proč tomu tak je, spočívá v tom, že zatím chybí profesionální profese ergonoma (novinka letošního roku profese „specialista v ergonomii“ je realita), aplikace ergonomických norem bez znalosti humanitních věd je obtížná, legislativně nejsou případy porušování ergonomických zásad postižitelné, chybí povědomí u většiny pracovníků (vedoucích nevyjímaje) v čem je ergonomie prospěšná. Ve srovnávání s vyspělými zeměmi světa máme v této oblasti mnoho co dohánět. To je dnes vážná výzva pro všechny, v jejichž kompetenci je, jak pozvednout poznatkovou základnu ergonomie v technické praxi na světovou úroveň.

DOPORUČENÁ LITERATURA

1. Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1.vyd. Professional Publishing, 2010, 386 s. ISBN 9788 -7431- 027 - 0.
2. Král, M. Ergonomie a její využití v technické praxi. IVBP - VAVA, Ostrava, 1994.
3. Král, M. Ergonomie a její využití v technické praxi II. IVBP - VAVA, Ostrava, 1998.
4. Král, M. Vědy o práci. Bezpečnost a hygiena práce, č. 6/2015.
5. Gilbertová, S., Matoušek, O. Ergonomie - Optimalizace lidské činnosti. Praha, Grada Publishing, 2002.
6. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění.
7. Vyhláška č. 107/2013 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií aj.
8. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v platném znění.

KRÁL, Miroslav. Poznatky ergonomie uplatňované v technické praxi. Portál BOZPinfo.cz, 2018, roč. 68, č. 5, s. 26-32.