PRACOVNÍ PODMÍNKY

Jedná se o soubor všech okolností a podmínek, jež tvoří rámec pracovní činnosti člověka. Obecné jsou dány určitými specifickými znaky jednotlivých odvětví, které určují základní charakteristiky práce se zřetelem na pracovní místo a na obsah pracovní činnosti.

Pro charakteristiku pracovních podmínek jsou rozhodující:

  • hmotné pracovní prostředí - druh pracovního předmětu (výrobky, energie apod.),
  • druh pracovního prostředku,
  • užívaná technologie,
  • vnější faktory fyzikální, chemické a biologické povahy,
  • organizace a režim práce - pracovní doba, směnová práce, nepravidelná pracovní doba (pohotovostní a turnusové služby), vzdálenost pracovišť atd.,
  • sociální pracovní prostředí - sociální klíma na pracovišti a v podniku, podniková kultura atd.,
  • řízení lidských zdrojů v podniku - hodnocení a odměňování, převažující styl řízení, péče o kvalifikační růst zaměstnanců, ekonomické a společenské postavení.

Spokojenost zaměstnanců s pracovními podmínkami lze hodnotit pomoci různých subjektivních technik (dotazníky, rozhovory apod.), nepřímým ukazatelem může
být fluktuace vnitropodniková a mimo podniková, předčasné odchody do důchodu, zvýšená nemocnost, konfliktní situace v pracovních skupinách včetně nepříznivých ukazatelů produktivity a kvality pracovních výsledků.

ORGANIZACE PRÁCE

Organizace práce je vzájemné působení osob v jednom pracovním systému nebo ve více pracovních systémech a záměrné uspořádání nějakého celku nebo útvaru. Organizace práce pak představuje účelné spojení a řízení lidí na pracovištích vzhledem ke stanovenému cíli a také kontrola jejich úsilí.

Z ergonomického hlediska bývá zvýšená pozornost věnována organizaci práce na pracovním místě. Přitom jsou významná následující kritéria:

  • umístění a rozměry pracovního místa s ohledem na pracovní úkoly člověka, tj. na pracovní polohu, pracovní pohyby a příjem informací,
  • prostorové uspořádání pracovního místa se zřetelem na užívané nástroje, pomůcky, určení míst pro přísun materiálu, polotovarů a odsun odpadu,
  • vybavení mechanizačními prostředky pro manipulaci s břemeny o větší hmotnosti,
  • stanovení racionálního sledu (postupu) jednotlivých úkonů a operací v souladu s technologickými požadavky,
  • zajištění pracovní bezpečnosti a ochrany zdraví (používání osobních ochranných pracovních prostředků, bezpečnostně technických zařízení), osvětlení, hluk, vibrace, pracovní ovzduší, tepelné podmínky atd.,
  • vytváření pohody na pracovním, místě estetickým řešením pracovních prostředků i okolí, dodržováním pořádku atd.

Nedostatky v organizaci práce na pracovních místech mají za následek snížení efektivnosti celého výrobního útvaru a zpravidla také negativní sociální a zdravotní
důsledky pro zaměstnance.

REŽIM PRÁCE A ODPOČINKU

Režim práce a odpočinku zahrnuje soubor pravidel a norem, zvyklostí a vztahů, kterými se řídí pracovní proces z hlediska časového rozdělení (např. rozdělení pracovního dne na trvání pracovní činnosti a oddechové časy ve směně apod.). Správná organizace režimu práce a odpočinku člověka  patří k základním předpokladům, které tvoří  prostředek předcházení vzniku únavy a tím i k  zabezpečování optimální výkonnosti a výkonu člověka  při plnění pracovních úkolů.

Rozlišuje se režim práce a odpočinku uvnitř pracovní směny. tj. trvaní pracovní činnosti (úkonů a operací) a režim práce a odpočinku mezi pracovní směnou a mimopracovním odpočinkem, včetně nepracovních dnů (soboty, neděle, svátky, dovolená), mezi směnový režim. Vhodný režim práce a odpočinku uvnitř pracovní směny pro svalovou práci je závislý na její intenzitě a trvání.

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout nejdéle po čtyřech a půl hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo. Pod pojmem "režim" se rozumí doslova pořádek, tj.  pravidelné uspořádání, správná organizace.