Zákoník práce stanoví, že po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Povinnosti agentury práce v oblasti BOZP

Podle obecného ustanovení zákoníku práce o základních povinnostech zaměst­navatele na úseku BOZP (§ 103 odst. 1 písm. f) je za­městnavatel povinen zajistit zaměstnan­cům, zejména zaměstnancům v pracov­ním poměru na dobu určitou, zaměstnan­cům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměře­né informace a pokyny o BOZP, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vy­hodnocení rizik a s opatřeními na ochra­nu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Vyjmenovaní zaměstnanci často nemají úplné a pravidelné infor­mace v oblasti BOZP, zejména z důvodu dočasného charakteru jejich zaměstnání. Uvedená dikce napovídá, že by to měla být agentura práce, protože ta je zaměst­navatelem, a nikoliv uživatel, který je skutečně znalý pracoviště a pracovních podmínek na něm.

Povinnosti uživatele v oblasti BOZP

Výše uvedená zásada, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům agen­tury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli podle po­třeb vykonávané práce dostatečné a při­měřené informace a pokyny o BOZP, je do určité míry korigována následujícím ustanovením zákoníku - § 103 odst. 1 písm. g). Podle tohoto ustanovení má zaměstnavatel povinnost zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k za­jištění BOZP a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požární ochrany, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí. Zaměstnavatel, v daném případě uživatel, je povinen zajistit dočasně přiděleným zaměstnancům dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP podle záko­níku práce a dalších právních předpisů, které se k výkonu práce vztahují. Tuto povinnost plní zaměstnavatel zejména formou seznámení zaměstnanců s riziky a opatřeními na ochranu před riziky, s nimiž přicházejí při pracovní činnos­ti do kontaktu či která se týkají jejich pracoviště. Prevenci rizik totiž nemůže na pracovišti dělat nikdo jiný než sám zaměstnavatel.

Někteří autoři zastávají názor, že v přípa­dě, kdy na jednom pracovišti vykonávají pracovní úkoly kmenoví zaměstnanci zaměstnavatele spolu se zaměstnanci dočasně přidělenými agentuou práce, je naplněn předpoklad stanovený § 101 odst. 3 zákoníku práce, aby zaměstnava­telé (tedy uživatel spolu s agenturou prá­ce) uzavřeli dohodu o koordinaci prová­dění opatření v oblasti BOZP. Praxe však tímto způsobem nepostupuje a zaměstna­vatelé - uživatelé se soustředí většinou jen na informování dočasně přidělených zaměstnanců a na jejich seznámení s bez­pečnostními podmínkami pracoviště.

Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků

Ze zásady, že zaměstnavatel - uživatel musí plnit všechny úkoly v prevenci rizik dočasně přidělených zaměstnanců, také vyplývá, že tyto zaměstnance musí vybavit osobními ochrannými pracovní­mi prostředky v souladu s ustanovením § 104 zákoníku práce a s nařízením vlády č. 390/2021/2001 Sb„ kterým se stanoví roz­sah a bližší podmínky poskytování osob­ních ochranných pracovních prostřed­ků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Platí totiž obecná zásada, že prostředky tzv. individuální ochrany a osobní ochranné pracovní prostředky je zaměstnavatel povinen zaměstnancům poskytnout až v případě, že není možné odstranit rizika prostředky kolektivní ochrany. Poskytování osobních ochran­ných pracovních prostředků tedy bezpro­středně souvisí s prováděním prevence rizik na pracovišti a nelze jinak, než aby tato povinnost - stejně jako poskyto­vání mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů - byla povinností zaměstnavatele - uživatele. Dohoda uzavíraná mezi agenturou práce a zaměstnavatelem - uživatelem by toto neměla opomenout.

Školení zaměstnanců o BOZP

Uživatel musí zaměstnancům agentury zajišťovat také školení o BOZP. Povin­nost zaměstnavatele v oblasti školení o předpisech BOZP slouží k doplnění odborných předpokladů zaměstnance a po­žadavků, které se mají vztahovat k rizi­kům, s nimiž může zaměstnanec na svém pracovišti přijít do styku ve vztahu k pracovním činnostem a ve vztahu k technickým zařízením. Není proto opět jiné řešení, aby v návaznosti na svoji prevenci rizik tuto povinnost zajišťoval zaměstnavatel - uživatel.

Pracovní úrazy

V případě vyšetřování příčin a okolností pracovního úrazu je situace vztahu za­městnavatel - agentura práce a zaměst­navatel - uživatel složitější. Platí obecná zásada, že zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, je povinen:

• objasnit příčiny a okolnosti tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP,
• bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu,
• o pracovním úrazu postiženého zaměst­nance bez zbytečného odkladu uvědo­mit zaměstnavatele.

Z uvedeného vyplývá, že také zaměst­navatel - uživatel musí vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu, protože může přijít orgán inspekce práce na kontrolu okol­ností úrazu. To je stejný postup jako v případech, kdy na pracovišti „cizího" zaměstnavatele utrpí pracovní úraz za­městnanec tam vyslaný na pracovní cestu nebo zaměstnanec dočasně přidělený. Zaměstnavatel - uživatel musí provést vyšetření příčin a okolností úrazu a toto musí zaznamenat v knize úrazů, kterou by správně měl vést odděleně (zákon to nestanoví, ale praxe to žádá) od knihy úrazů kmenových zaměstnanců. Tím však povinnosti zaměstnavatele - uživa­tele v případě pracovního úrazu dočasně přiděleného zaměstnance končí.

Povinnosti agentury práce při pracovním úrazu

Všechny ostatní povinnosti musí plnit zaměstnavatel postiženého zaměstnance, a to je v daném případě agentura práce. Ta musí nahlásit úraz orgánům a insti­tucím uvedeným v § 4 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., zejména inspektorátu práce, a musí vyhotovit záznam o úrazu, protože ona je zaměstnavatelem posti­ženého zaměstnance a jedině ona bude vyřizovat odškodnění úrazu s příslušnou pojišťovnou. Zde se v praxi projevuje nedostatek podrobnější právní úpravy BOZP a náhrady škody u agenturního zaměstnávání.

Poslední poznámkou je třeba učinit ve vztahu k nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Novinkou tohoto nařízení vlády je, že se musí v 8. poli záznamu o úrazu vypl­ňovat, zda se jedná o zaměstnance v pra­covním poměru, pracujícího na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, OSVČ, agenturního zaměstnance či dočasně přiděleného zaměstnance. Poslední novela nařízení vlády, provedená nařízením vlády č. 170/2014 Sb. s účin­ností od 1. ledna 2015, zrušila údaj o tom, zda se jedná o agenturního zaměstnance či zaměstnance dočasně přiděleného. Z před­chozích polí záznamu, zejména z části A a B, vyplývá, zda úraz zaměstnanec utrpěl na pracovišti svého zaměstnavatele či na pracovišti jiného zaměstnavatele.

Odškodnění pracovního úrazu

Agentura práce také uplatňuje úhradu náhrady škody u příslušné pojišťovny v rámci zákonného pojištění odpověd­nosti zaměstnavatele za škodu při pra­covním úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu § 205 d starého zákoníku práce a vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo ne­moci z povolání. Z uvedeného totiž jed­noznačně vyplývá, že uživatel vstupuje v oblasti BOZP do práv a povinností za­městnavatele s výjimkou těch, které musí plnit výlučně zaměstnavatel na základě zákona, což je právě ve vztahu k ozná­mení úrazu nebo uplatnění odpovědnosti za škodu z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele.

Pracovnělékařské služby

Právní úprava poskytování pracovnělékařských služeb na agenturní zaměstná­vání nemyslí vůbec a neupravuje pro něj žádné odchylky od obecné úpravy, byť praxe ukazuje, že jsou nezbytné. Prvním zásadním problémem je, že agentura práce stejně jako každý jiný zaměstnavatel musí mít svého poskyto­vatele pracovnělékařských služeb, který jí bude v souladu s vyhláškou č. 79/2013 Sb. zajišťovat hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců, dohled na pracovišti á poradenství. Agentury práce jsou vět­šinou malí zaměstnavatelé, kteří kromě zaměstnanců dočasně přidělovaných k jiným uživatelům mají jen málo ad­ministrativních pracovníků zařazených do první kategorie, které vysílají na pra­covnělékařské prohlídky k jejich ošetřu­jícímu lékaři.

Vstupní prohlídky

Vstupní prohlídku dočasně přidělovaných zaměstnanců však musí zajistit agentury, neboť platí obecná zásada, že tyto pro­hlídky musí předcházet uzavření pracov­něprávního vztahu a že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce. Ke kterému lékaři pracovnělékařské péče bude dotyčný uchazeč o zaměstnání agenturou práce vyslán, se odvíjí od toho, do jaké katego­rie bude jeho práce zařazena. Zde však musí agentura práce nezbytně jednat s uživatelem, protože nezná konkrétní podmínky na pracovišti, kde bude do­časně přidělený zaměstnanec vykonávat práci. Na tom, zda tito zaměstnavatelé ve vzájemné shodě zařadí zaměstnance do stejné kategorie, pak záleží, ke které­mu lékaři pracovnělékařské péče agentura zaměstnance ucházejícího se u ní o práci vyšle.

Pokud zaměstnavatelé zařadí zaměstnan­ce do první kategorie, může vstupní pro­hlídku provést ošetřující lékař uchazeče o zaměstnání. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy je třeba zaměstnance zařadil do druhé a vyšší kategorie. Tam podle obecné úpravy pracovnělékařských služeb smí zaměstnanec absolvo­vat prohlídku výhradně jen u lékaře své­ho zaměstnavatele. Doporučuje se proto, aby agentura práce vysílala zaměstnance, zařazené do druhé a vyšší kategorie, na preventivní prohlíd­ky k lékaři poskytujícímu pracovnělé­kařské služby uživateli, neboť ten jediný zná (nebo by měl znát) podmínky a ri­zika konkrétního pracoviště. To ovšem musí mít s uživatelem ošetřeno v dohodě o vysílání zaměstnanců. Právní úprava opomněla řešit pracovnělékařské služby agenturního zaměstnávání.

Preventivní prohlídky

Podobná situace nastává i s preventivními prohlídkami. Zde se - s ohledem na skutečnost, že dočasně přidělený zaměstnanec nepracuje u téhož uživatele déle než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích - v praxi objevuje ten problém, že jedině agentura práce je zaměstnavatelem zaměstnance a ví, jak dlouho u ni zaměstnanec pracuje. Od toho by se měly stanovit i termíny prohlídek a měla by je zařídit agentura práce.

DANDOVÁ, Eva. BOZP agenturních zaměstnanců. Sondy revue. 2016, č. 3, s. XXI-XXIV.