PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ

Pracovní prostředí obecně tvoří fyzikální, chemické, biologické, fyziologické, psychologické a socioekonomické působící na pracující osobu.
Hygienické limity jsou základním nástrojem pro hodnocení stavu pracovního prostředí z hlediska zdraví zaměstnanců. Existuje-li hygienický limit (např. pro určité látky, prachy, vibrace, hluk aj.), pak porovnáním zjištěných hodnot rizikového faktoru s jeho limitem získáme představu o závažnosti možného ohrožení zdraví člověka daným faktorem v pracovním prostředí.

Pracovní prostředí je podkladem pro existenci a činnost člověka v pracovním systému. V širším pojetí můžeme vyčlenit následující složky:

  • FORMÁLNÍ STRÁNKA (vybavení pracovišť, uspořádání, barevné řešení, využití květin, vymezení pracovního prostoru, osvětlení, hluk, mikroklimatické podmínky, apod.)
  • ČINNOSTNÍ STRÁNKA (charakter činností, odměňování, motivace, rozvoj a vzdělávání, apod.)
  • VZTAHOVÁ STRÁNKA (vztahy se spolupracovníky, podřízenými, nadřízenými, formální, neformální, apod.)
  • BEZPEČNOSTNÍ STRÁNKA (bezpečnost pracovníků a majetku dané organizace)

 

Pracovní místo

Pracovní místo (soustava) vymezuje kombinace a prostorové uspořádání pracovního vybavení (například u stroje) v určitém pracovním prostředí za podmínek daných pracovními úkoly.
Pracovní místo charakterizuje část pracoviště, na kterém zaměstnanec vykonává pracovní činnost požadovanou technologií výroby, včetně obsluhy, údržby a oprav technických objektů. Je to také místo na pojízdném stroji, místa v řídícím centru (dozorny apod.).
Pracovní místo zahrnuje mimo technologických zařízení též nutná další zařízení, jako jsou skříňky pro pracovní nástroje, pracovní sedadlo atd.

Hodnocení pracovního prostředí

Člověk je integrální součástí pracovního prostředí. Existuje zde pozoruhodný dialektický vztah v rámci pracovního systému (viz ČSN EN ISO 26800). Pracovní prostředí charakterizuje soubor faktorů, které působí na člověka v určitém prostoru anebo také soubor podmínek, za kterých se uskutečňuje pracovní proces. Člověk svým úsilím, svou zhmotnělou a duševní prací, vytváří či dotváří pracovní prostředí, které jej obklopuje. Skladba a úroveň pracovního prostředí je klíčem pro hodnocení možného ohrožení zdraví pracovníků a k posouzení expozic a zátěží faktory pracovního prostředí s přihlédnutím k pracovním podmínkám. Třeba si uvědomit, že člověk v produktivním věku je v práci nejméně 8 pracovních hodin denně. Chceme-li po zaměstnancích aby podávali stoprocentní pracovní výkon, musí se jim k tomu, i z pohledu legislativy, vytvořit vhodné pracovní prostředí.

Návrh kategorizace pracovišť zaměstnavatelem

Zákon stanovuje zaměstnavateli povinnost využít služeb OZO PR, má-li více jak 26 zaměstnanců. Bez ohledu na nebezpečnost prováděných činností. Majitel prodejny se sportovními oděvy v pronájmu, který bude zaměstnávat na dvě směny 5 prodavaček, 2 pokladní, 2 skladníky, a dále vedoucí úseku prodejny, vedoucího skladu, personalistku, účetní, řidiče, prokuristu a jednoho jednatele, bude muset mít k řízení rizik OZO PR; kdežto zaměstnavatel provozující laser, pojízdný rentgen, tlakové nádoby na přepravu plynů, tlaková vyhrazená technická zařízení, plynové vyhrazené zařízení (na spalování plynů) a to vše v počtu 8 zaměstnanců, takovou povinnost nemá. Lze spekulovat, že takový zaměstnavatel bude cítit, slovy zákona, „potřebné znalosti“k provozování činností jak při obsluze svých technických zařízení (odvozené z návodů výrobců), tak hlavních provozních činností (odvozené z odborných znalostí buď vlastních či svých zaměstnanců).