Pro umístění kamer na pracovišti musí mít zaměstnavatel závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti, která je tam vykonávána. Účelem je například ochrana majetku zaměstnavatele nebo zaměstnanců, pokud jí nelze dosáhnout jinou cestou. Z Listiny základních práv a svobod - čl 10 odst. 3 – vyplývá, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Dlouho slibované snižování teplot na pracovištích a ve veřejných prostorách je již posvěcené zákonem. Tento týden, 11. října, se ve Sbírce zákonů objevilo nařízení vlády č. 303/2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, s účinností taktéž od 11. října 2022. Spolu s ním vyšly vyhlášky upravující minimální teplotu v učebnách nebo v pobytových místnostech některých staveb.
Článek z hlediska hygieny a ergonomie informuje o základních požadavcích na osvětlení vnitřních pracovních prostorů, o používaných zdrojích umělého osvětlení (jejich charakteristice a vlivu na zrakový výkon a vytvoření zrakové pohody), definuje pojmy, veličiny a jednotky používané ve světelné technice a uvádí legislativní ustanovení a v odkazech na soupis českých technických norem.
Pracovní prostředí obecně tvoří fyzikální, chemické, biologické, fyziologické, psychologické a socioekonomické působící na pracující osobu.
Hygienické limity jsou základním nástrojem pro hodnocení stavu pracovního prostředí z hlediska zdraví zaměstnanců. Existuje-li hygienický limit (např. pro určité látky, prachy, vibrace, hluk aj.), pak porovnáním zjištěných hodnot rizikového faktoru s jeho limitem získáme představu o závažnosti možného ohrožení zdraví člověka daným faktorem v pracovním prostředí.
Pracovní prostředí je podkladem pro existenci a činnost člověka v pracovním systému. V širším pojetí můžeme vyčlenit následující složky:
Pracovní místo (soustava) vymezuje kombinace a prostorové uspořádání pracovního vybavení (například u stroje) v určitém pracovním prostředí za podmínek daných pracovními úkoly.
Pracovní místo charakterizuje část pracoviště, na kterém zaměstnanec vykonává pracovní činnost požadovanou technologií výroby, včetně obsluhy, údržby a oprav technických objektů. Je to také místo na pojízdném stroji, místa v řídícím centru (dozorny apod.).
Pracovní místo zahrnuje mimo technologických zařízení též nutná další zařízení, jako jsou skříňky pro pracovní nástroje, pracovní sedadlo atd.
Člověk je integrální součástí pracovního prostředí. Existuje zde pozoruhodný dialektický vztah v rámci pracovního systému (viz ČSN EN ISO 26800). Pracovní prostředí charakterizuje soubor faktorů, které působí na člověka v určitém prostoru anebo také soubor podmínek, za kterých se uskutečňuje pracovní proces. Člověk svým úsilím, svou zhmotnělou a duševní prací, vytváří či dotváří pracovní prostředí, které jej obklopuje. Skladba a úroveň pracovního prostředí je klíčem pro hodnocení možného ohrožení zdraví pracovníků a k posouzení expozic a zátěží faktory pracovního prostředí s přihlédnutím k pracovním podmínkám. Třeba si uvědomit, že člověk v produktivním věku je v práci nejméně 8 pracovních hodin denně. Chceme-li po zaměstnancích aby podávali stoprocentní pracovní výkon, musí se jim k tomu, i z pohledu legislativy, vytvořit vhodné pracovní prostředí.
Zákon stanovuje zaměstnavateli povinnost využít služeb OZO PR, má-li více jak 26 zaměstnanců. Bez ohledu na nebezpečnost prováděných činností. Majitel prodejny se sportovními oděvy v pronájmu, který bude zaměstnávat na dvě směny 5 prodavaček, 2 pokladní, 2 skladníky, a dále vedoucí úseku prodejny, vedoucího skladu, personalistku, účetní, řidiče, prokuristu a jednoho jednatele, bude muset mít k řízení rizik OZO PR; kdežto zaměstnavatel provozující laser, pojízdný rentgen, tlakové nádoby na přepravu plynů, tlaková vyhrazená technická zařízení, plynové vyhrazené zařízení (na spalování plynů) a to vše v počtu 8 zaměstnanců, takovou povinnost nemá. Lze spekulovat, že takový zaměstnavatel bude cítit, slovy zákona, „potřebné znalosti“k provozování činností jak při obsluze svých technických zařízení (odvozené z návodů výrobců), tak hlavních provozních činností (odvozené z odborných znalostí buď vlastních či svých zaměstnanců).