Ergonomie

Pro rychlé zhodnocení ergonomických požadavků a pracovních podmínek na pracovištích prováděných v rámci prevence rizik (například při bezpečnostních prověrkách podle zákoníku práce) lze využít jednoduché checklisty, pomocí kterých se hodnotí, zda jsou splněny či nesplněny jednotlivé atributy pracovního místa, tak jak byly zmíněny výše. Při výběru kritérií pro hodnocení pracovních podmínek se vychází z doporučených hodnot jako například rozměrů, vlastností, limitů působících rizikových faktorů, režimu práce a odezvy uživatelů, včetně dalších údajů charakterizujících vlastní pracoviště i vykonávanou práci.

Ergonomické hodnocení pracovních podmínek s počítačem

Vybrané antropometrické znaky pro muže a ženy české populace

Pro hodnocení ergonomického uspořádání pracovního místa s počítačem lze využít metodu vyvinutou J. Baumrukem a O. Matouškem, která je založena na hodnocení sedmi antropometrických znaků klíčových pro bezpečnou práci s počítačem (viz obrázek).

Oproti běžně používaným metodám analýzy a hodnocení rizik, které jsou velmi často aplikovány na pracoviště jako celek nebo na vykonávané pracovní činnosti bez ohledu na specifika vztahující se k jednotlivým pracovníkům, je tento způsob hodnocení ergonomicky citlivý, neboť na základě zjištěných skutečností umožňuje definovat specifická opatření určená pro nastavení optimálních pracovních podmínek pro každého pracovníka individuálně.


 

Posouzení pracovního zatížení a náročnosti práce

Posouzení pracovního zatížení a požadavků na fyzický, mentální a psychický výkon pracovníka je základem profesiografie, jejímž cílem je stanovení optimální pracovní zátěže a prvků pracovního prostředí při současném splnění požadavků kladených pracovním procesem. Pro tento účel pouhé dotazníky nepostačí a je nutné využít kontrolních listů, do kterých se u jednotlivých hodnocených prvků zapisují již konkrétní hodnoty nebo úrovně (bodové hodnocení).
Hodnocení náročnosti práce je možné provádět prostřednictvím metody profesiografie. Tato metoda vychází ze systematického pozorování a má tři fáze:
1. popis činnosti obsahující všeobecnou charakteristiku, výčet a sled vykonávaných úkonů (operací), používaných nástrojů, strojů a zařízení, používaných materiálů atd.;
2. popis faktorů, podmínek a prostředí, za nichž je činnost prováděna;
3. odvození požadavků na pohybové, smyslové a mentální zatížení.

Principem je vyhodnocení jednotlivých kritérií, mezi které patří:
Kritéria pro hodnocení smyslové činnosti:

  • smysly rozhodující pro výkon práce a závažnost jejich informační činnosti;
  • náročnost výkonu práce na optimální nebo nejmenší potřebné množství informace pro správnou činnost;
  • závažnost rušivých vlivů vnějšího prostředí pro omezení příjmu informací potřebných pro správnou činnost (vliv osvětlení, teploty, hluku, zápachu atd.);
  • závažnost rušivých či škodlivých vlivů vnějšího prostředí pro možnost poškození zdraví pracovníka (vliv toxických látek, elektromagnetického záření, atd.).

O náročnosti smyslové činnosti rozhoduje množství a trvání informací, jejich významnost a důležitost v rozhodujících procesech (např. rozhodnutí  o provozuschopnosti zařízení), rušivé vlivy ovlivňující kvalitu a spolehlivost prováděného úkonu (operace) apod.

Kritéria pro hodnocení mentální činnosti:

  • náročnost výkonu práce na paměť a poznávací procesy;
  • náročnost výkonu práce na rychlost a složitost rozhodování a stupeň odpovědnosti;
  • náročnost výkonu práce na koncentraci pozornosti a emociální napětí;
  • náročnost výkonu práce na sociabilitu a vázanost na jiné osoby.

Pro posuzování mentální činnosti se posuzují psychické složky zátěže a emociálních faktorů při práci. Pro náročnost psychické zátěže rozhodují zejména nároky na poznávací a rozhodovací procesy, dále stupeň koncentrace pozornosti a volní kapacity pracovníka a neurotizující, příp. stresové vlivy pracovních podmínek. Významný je také stav mentálního nasycení, které představuje stav nervového narušení, ostrého emočního odmítnutí jednotvárného, opakujícího se úkolu nebo situace, které na základě předchozích zkušeností vedou k vyčkávání či pocitu bezvýchodnosti. Příznaky mentálního nasycení jsou snížená výkonnost, pocity unavitelnosti a tendence k odmítnutí, hněv.

Kritéria pro hodnocení pohybové činnosti:

  • články pohybového ústrojí rozhodující pro výkon práce a jejich zatížení pracovní činností;
  • náročnost práce na energetický výdej s ohledem na přípustné hranice zatížení;
  • náročnost práce na termoregulaci organismu lidského těla s ohledem na přípustné hranice zatížení;
  • náročnost práce na sílu zatížených svalových skupin s ohledem na přípustné hranice zatížení;
  • náročnost práce na motorickou koordinaci s ohledem na rychlost a opakovatelnost pohybů;
  • náročnost práce na pracovní polohu, její vázanost na pracoviště a závažnost škodlivého vlivu na organismus lidského těla.

Kritéria pro posuzování pracovního prostředí:

  • faktory pracovního prostředí (osvětlení, hluk, teplota, záření,…), podle intenzity, délky trvání atd., působí v rozhodující míře optimálně nebo rušivě na práci a jaká je jejich závažnost;
  • faktory představující zdravotní ohrožení člověka a jaká je jejich závažnost. (podkladem pro hodnocení je hygienický předpis);
  • splnění požadavků na ochranu zdraví člověka před nežádoucími účinky škodlivých látek na pracovišti.

Kritéria pro posuzování provozních prostředků a pracoviště:

  • prvky technického zařízení, které mohou být rozhodující pro zhoršení podmínek obsluhy a zvýšení zdravotního ohrožení člověka;
  • kontrola práce a zprostředkování informací sdělovači;
  • polohy a pohyby v pracovním prostoru u pracovního prostředku;
  • pohybová ekonomičnost a využití silových schopností člověka při práci;
  • funkční a výtvarná účelnost pracovních prvků, s kterými pracovník přichází do styku;
  • funkční a estetická účelnost pracovního prostoru v návaznosti na pracovní činnost. 

Profesiogramy jako zdroj informací mohou být použity k několika účelům. Z pohledu ergonomie mohou být profesiogramy vytvářeny jako ukazatele pro srovnávání profesí a činností se zřetelem na fyzickou, smyslovou či mentální zátěž, případně zátěž fyzikálními a chemickými faktory prostředí, resp. míru rizikovosti práce. Lze je využít jako podkladů při normování, racionalizaci, při inovacích apod. V tomto případě zjednodušený profesiogram (zjednodušení spočívá ve výběru těch kritérií, jež mají pro sledovaný záměr – úkol rozhodující význam) může odhalit nedostatky ergonomického charakteru v pracovním systému. V příloze 2 je uveden kontrolní list, který je součástí metody profesiografie.

Ergonomické hodnocení strojů

Důležitou součástí ergonomického hodnocení pracovišť je také posouzení interakce člověk-stroj, tedy vlivu strojů na člověka, který jej ovládá. K tomuto účelu byla O. Matouškem vyvinuta Metoda ergonomického hodnocení strojů z hlediska funkce člověka u stroje [42]. Principem této poměrně jednoduché metody je posouzení funkcí člověka při práci se strojem a možných zdravotních důsledků z toho plynoucích. Metoda se proto zaměřuje na tyto základní funkce člověka u stroje:

  • Tělesné funkce – zajišťují řídící akce a vlastní produktivní výkon. Charakterizující dílčí hlediska jsou: pracovní poloha; pohybové stereotypy; energetické nároky; pracovní tempo; statická práce.

  • Smyslové funkce – zajišťují příjem informací. Charakterizující dílčí hlediska jsou: podnětové pole; typ informačních zdrojů; viditelnost
    a rozlišitelnost informačních zdrojů.

  • Psychické funkce – zajišťují zpracování informací a rozhodnutí. Charakterizující dílčí hlediska: zpracování informací; složitost rozhodování; samostatnost v rozhodování; rychlost rozhodování.

K základním funkčním hlediskům je přidána ještě rizikovost, jež se hodnotí se zřetelem na riziko pracovního úrazu, rizika profesionální choroby a jiná rizika.

Pro základní funkce člověka u stroje a charakterizující je dílčí hlediska se přiřazují hodnotící čtyři stupně ergonomické náročnosti stroje označené písmeny A, B, C, D. Stupeň A představuje pozitivní hodnocení se zřetelem na zdraví, stupeň B, C, D negativní hodnocení se stoupající závažností zdravotních důsledků.
Přehled funkcí člověka s dílčími hledisky a charakteristika stupňů náročnosti postihující celkové ergonomické hodnocení stroje je uvedeno v příloze 3 v tabulce 20. Celkové (sumární) ergonomické hodnocení stroje se podle výskytu stupňů A, B, C, D následně roztřídí do 4 tříd s označením I, II, III, IV podle kritérií uvedených v příloze 3, v tabulce 21.
Výsledkem ergonomického zhodnocení stroje podle jeho zařazení do příslušné třídy je informace o tom, v kterých hlediscích stroj splňuje příslušné požadavky platných předpisů (ergonomické kritéria). Jde o kvalitativní hodnocení stroje se zřetelem na zdravotní důsledky. Požadavek kvantitativního hodnocení by předpokládalo definovat měrné jednotky pro každé hledisko (kritérium), což v ergonomii je mnohdy obtížné, zejména týká-li se to psychických procesů.