Mikroklima - označované také jako tepelně vlhkostní podmínky prostředí. Mikroklimatické podmínky jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu, přičemž jsou tyto parametry na sobě závislé, neboť změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou.
Parametry mikroklimatu určuji subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), v krajních případech, tj. při překročení přípustných hodnot, jsou škodlivinou ohrožující
zdraví.
Tepelná pohoda člověka má významný vliv na jeho subjektivní pocit pohody, míry odpočinku i skutečnou produktivitu práce. Je prokázáno, že při lehké fyzické práci dochází k 100 % výkonu jedince při teplotě 22°C, při teplotě 27°C dochází k poklesu výkonu o 25% a při teplotě kolem 30oC dosahuje výkon jedince pouhých 50% původního výkonu. Důsledkem práce při vysokých teplotách je únava, zhoršená pozornost a s tím spojené riziko pracovních úrazu, včetně poruch a změn fyziologických funkcí, jako je zrychlení dechové frekvence, snížení diastolického krevního tlaku, bolesti svalů, hlavy atd. Naopak práce v chladném prostředí vede k omezení průtoku krve kůží, ke kolísání srdeční frekvence, ke zvýšení spotřeby kyslíku atd.

Podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí být na uzavřených pracovištích zajištěny přípustné mikroklimatické podmínky. Ty jsou limitovány velikostí celkové (brutto) metabolické produkce, vyjádřené ve W.m-2 a tepelně izolačními vlastnostmi oděvu. Z hlediska metabolické produkce se práce zařazují do tříd.

Při hodnocení mikroklimatických podmínek se vychází z těchto zásad:

• tepelná produkce organismu se pokládá pro účely tohoto předpisu za rovnou energetickému výdeji,
• stanovení energetického výdeje je pro tyto účely přípustné z tabelárních hodnot, jestliže nejsou známé hodnoty energetického výdeje, je možno zařadit posuzovanou práci do tříd práce podle činností
• energetický výdej (M) se vyjadřuje v brutto hodnotách, tj. v hodnotách zahrnujících i bazální metabolismus (BM). Jednotkou je (W), resp. v přepočtu na 1 m2 tělesného povrchu (W.m-2).
• činnosti se zařazují do tříd práce podle průměrného energetického výdeje vynakládaného na efektivní dobu práce. Po tuto dobu práce se energetický výdej vypočítá jako časově vážený průměr z hodno
• energetického výdeje vynakládaného na pracovní činnost hlavní a vedlejší. V případě, že doba trvání vedlejší činnosti přesáhne 30% efektivní doby práce, hodnotí se obě činnosti samostatně.

Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek jsou stanoveny v závislosti na tepelné produkci organizmu, která je dána charakterem a intenzitou vykonávané práce.

Ideální relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat v rozmezí 30 – 60 % relativní vlhkosti. Vlhkost vzduchu je sice člověkem pociťována méně než teplota, ale i tak může velice nepříznivě ovlivnit stav jedince.
Rychlost proudění vzduchu – může rovněž ovlivňovat pocit tepelné pohody. Rychlosti proudění vzduchu doporučované pro pracovní prostředí jsou v rozmezí od 0,1 – 0,3 m.s-1 v závislosti na druhu činnosti a použitém pracovním oděvu. Nepříjemně bývá pociťován proud chladného vzduchu na některou část těla – průvan.

V chladném prostředí jsou pohyby méně přesné, zručnost a účinnost je snížena.

V teplém prostředí se snižuje vnímání a otupuje bdělost.

Vliv na zdraví

Intenzivní fyzická práce v teplotách mimo maximální povolené limity je pro organismus nesnesitelná, nebezpečná a může způsobit méně či více rozsáhlé komplikace, popřípadě smrt. Díky velkému horku můžeme dostat „tepelný šok“ a ze zimy může nastat hypotermické kóma.
Rozdíly mezi produkovaným teplem a teplem odnímaným okolím tělu vyrovnávají termoregulační mechanismy. Termoregulační procesy souvisí s věkem, celkovým zdravotním stavem jedince, stavem výživy, pohybovým režimem a jsou přímo ovlivněny tepelně vlhkostním stavem prostředí.
Tepelná zátěž organismu je tedy dána tepelně vlhkostními podmínkami prostředí spolu s činností a oblečením člověka. Celkové působení nadměrného tepla vede k rozšíření cév v kůži, ke zvýšení průtoku krve kůží a k vytváření potu. Odpařováním potu se organismus ochlazuje. Zde se však musí hlídat jak množství vody z organismu ztracené potem a dýcháním, tak míra ochlazování organismu.

Je možné odlišit dlouhodobě a krátkodobě únosnou pracovně tepelnou zátěž. Dlouhodobá zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, krátkodobá je dána množstvím akumulovaného tepla v organismu, které nesmí pro všechny osoby překročit 50 W.h.m2.
Vytápění a větrání - zabezpečuje vhodné tepelné podmínky ve vnitřním prostředí v závislosti na venkovních podmínkách.
Posouzení vyžadují i další faktory určující stav vnitřního prostředí jako:

• rozložení teplot v místnosti vertikální i horizontální 
• přítomnost prachu v místnosti a jeho
• vznik pachů
• pokles relativní vlhkosti vzduchu (u zařízení pracujících s vysokou teplotou)
• hluk působený chodem ventilátorů či při ohřevu některých topidel
• rozložení elektromagnetického pole v místnosti (elektrické tapety, fólie nebo topné kabely podlahového vytápění)
• povrch a čistitelnost otopných těles.

Umělé ovzduší - budovy s umělým ovzduším nemají přirozené větrání; mohou být bezokenní nebo s okny či světlíky, které neslouží k větrání, ale zajišťují alespoň částečně přirozené osvětlení. 

Působení mikroklimatu na člověka – zátěž teplem
Při nadměrné expozici teplu mohou vznikat zdravotní poruchy v podobě úpalu, vyčerpání z horka, křečí z horka, poškození kůže a selhání oběhu. Pro zachování stálé vnitřní teploty je nutná rovnováha mezi tvorbou a výdejem tepla.
Tepelnou zátěž pracujících v teplých a horkých provozech ovlivňuje účinek sálavé i konvekční složky nadměrného tepla.
Poskytování ochranných nápojů na pracovišti
Poskytování ochranných nápojů na pracovišti je legislativně zakotveno v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Nařízení vlády říká, že v případě, že jsou splněny podmínky pro poskytování ochranných nápojů, poskytují se v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin.
Ochrana zdraví při zátěži teplem - cílem všech opatření je docílit u lidí pocitu tepelného komfortu:

• snížení intenzity sálání zdroje 
• pitný režim
• clony proti sálání
• ochlazování pracovníků
• instalace chladicích panelů.

Působení mikroklimatu na člověka - zátěž chladem
Poškození organismu chladem mohou být místní (lokální) nebo celková. Lokální - omrzliny na nechráněných částech těla jako nos a ušní boltce; ochrnutí krevních kapilár v kůži a podkoží, městnání krve a otokům končetin (tzv. zákopová noha). Při přenosu vibrací na horní končetiny (ruce) se významně uplatňuje působení chladu a vlhka (onemocnění cév z vibrací).

Hlavní zásady prevence:

Vztahují se především na místní provedení budov a uspořádání pracovišť:

• teplená izolace vnějších stěn;
• kvalita instalace topení a klimatizace;
• zvládnutí skleníkového efektu podporovaného velkými skleněnými tabulemi, volbou správné ochrany před slunečním zářením, klimatizací apod.

Samozřejmě, že sem náleží také organizace práce:

• snížení vlivu hlavních zdrojů tepla, ochrana ventilací;
• přivykání osob, které jsou nuceny pracovat v teplém nebo chladném prostředí, teplu či chladu; omezení častých změn teplot;
• zařazení pracovních přestávek ve špatně klimatizovaných prostorech;
• omezení intenzity fyzické práce; udržení minimálního pohybu těla během dlouhé doby;
• zachování pitný režim osob v horkých provozech formou osvěžujících nápojů.

OOPP musí odpovídat charakteru vykonávané pracovní činnosti, být stálé funkční a nesmí překážet výkonu práce.

Zaměstnavatel je povinen:

• zajistit dodržování hodnot mikroklimatu (pro kanceláře do 28°C). Zde je nutno předeslat, že opatření technického charakteru má v BOZP přednost před přidělováním osobních ochranných pracovních pomůcek. Tzn., že i v našich klimatických podmínkách si zřejmě budeme muset v budoucnu zvyknout na používání klimatizace. Do té doby lze využít zastínění, protislunečních folií, ventilátorů, atd.
• v případě nadměrně teplých dnů (nad 30°C) výše citovaného nařízení vlády nehovoří o zajištění ochranných nápojů, ale o úpravě doby práce.