Prašnost na pracovišti

Prašností rozumíme znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které rozptýleny ve vzduchu tvoří aerosoly. Aerosoly dělíme podle mechanismu vzniku na prach (vzniká drcením pevných materiálů), kouř (vzniká spalováním organických hmot) a dým (vzniká oxidací organických látek). Každý aerosol je charakterizován koncentrací, velikostí a vlastnostmi rozptýlených částic. Na všech těchto charakteristikách pak závisí působení na zdraví. Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a bez toxického účinku. U netoxických prachů může být závažné jejich fibrogenní působení. Prašnost ovzduší měříme a podle platné legislativy hodnotíme. Zabýváme se také stanovením tříd čistoty prostoru se zvýšenými nároky na kvalitu ovzduší.

Tato problematiku je řešena v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci a kde jsou rovněž stanoveny PEL pro prašnost v pracovním prostředí.

Prachy bez toxického účinku se dělí na:

  • prachy mající převážně fibrogenní účinek tj. vedoucí k nadměrnému obsahu vaziva v určitém orgánu a následně k poruše jeho tkání a funkci (silikóza, azbestóza)
  • prachy s možným fibrogenním účinkem - (slída, talek, saze)
  • prachy s dráždivým účinkem - (minerální, textilní, živočišné, rostlinné) - prach ze dřeva (dřevný prach) se hodnotí podle původu dřeva
  • minerální vláknité prachy
  • prachy bez výrazného biologického účinku.
Působení prachu na člověka

Účinek prachu na lidský organismus je závislý na jeho fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech,na množství prachu v pracovním ovzduší a tělesné namáhavosti práce (nároky na plicní ventilaci).
Převážná většina částic větších než 0,005 mm neprojde do dolních částí dýchacích cest, tj. do průdušinek a plicních sklípků. Pouze nejmenší částice, tzv. respirabilní prach, pronikají až do dolních částí dýchacích cest.

Prachové částice mohou na organismus nepříznivě působit také tím, že se usazují na kůži, sliznicích a ve spojivkovém vaku a mohou mít dráždivý účinek vedoucí k zánětům kůže, sliznic a spojivek.
Toxické účinky se objevují např. po vdechování některých chemických sloučenin a kovů.
Karcinogenní účinky, způsobující nádorová onemocnění, mají např. některé chemické sloučeniny, některé těžké kovy a jejich sloučeniny a prachy vznikající při broušení a leštění některých druhů dřev.

Zjišťování prachu v pracovním prostředí

Míru znečištění ovzduší prachem vyjadřuje koncentrace aerosolu. Koncentrace aerosolu se určuje bud' hmotnostně, tj. hmotností veškerých částic obsažených v jednotce objemu vzduchu [v pracovním ovzduší obvykle (mg.m-3)] , nebo početně - počtem částic v jednotce objemu vzduchu [v pracovním prostředí obvyklé u vláknitého prachu (vl.cm-3)].
Měří se proto průměrné celosměnové koncentrace. Standardní metodou měření prašnosti je metoda gravimetrického stanovení. Přes filtrační materiál v odběrové hlavici (membránové ultrafiltry, vláknité filtry – podle velikosti prachových částic) se prosává vzduch.
U prachů se specifickým účinkem v plicích (prachy fibrogenní) se stanovuje podíl jemného prachu (respirabilní frakce) a obsah fibrogenní složky.

Ochrana zdraví před nepříznivými účinky prachu

Při opatřeních k ochraně před prachem je třeba uvážit specifické účinky prachu, který se na daném pracovišti vyskytuje.

Riziko expozice prachu vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření:

  • organizační opatření
  • OOPP 
    • kukly s přívodem vzduchu,
    • polomasky,
    • respirátory pro daný druh prachu,
    • čtvrtmasky,
    • polomasky s různými filtry
  • zdravotnická prevence