Kategorie:

Vibrací se rozumí mechanické kmitání a chvění prostředí. Vibrace vzniká pohybem pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body kmitají kolem své rovnovážné polohy. Konkrétně chodem strojů a přístrojů, motorů dopravních či jiných prostředků, ale i třeba lodní paluby vlivem mořských vln. Z těchto zdrojů se přenášejí vibrace na člověka přímo nebo prostřednictvím dalších materiálů, médií a zařízení (sedadlem traktoru, palubou lodi, plošinou vrtné soupravy, podlahou bytu v blízkosti zdrojů vibraci apod.).

Vibrace jsou určovány frekvencí (kmitočtem), amplitudou (rozkmitem), rychlostí, zrychlením, časovým průběhem a směrem.

K hodnocení vibrací jsou nejčastěji používány:

  • směnová vážená hladina zrychlení vibrací vyjadřovaná v decibelech (dB) za 8 hodin;
  • směnová vážená efektivní hodnota zrychlení vyjadřovaná v m.s-2 za 8 hodin.

U vibrací přenášených na ruce jsou povolené hodnoty 123 dB za 8 hodin (směnu) nebo 1,4 m.s-2 za 8 hodin a jsou stanoveny tak, že při jejich dodržení nedojde při každodenní práci k poškození zdraví z vibrací (za dobu zhruba 42 roků). Naproti tomu hodnoty 137 dB za 8 hodin nebo 7,1 m.s-2 nelze překročit ani krátkodobě, neboť hrozí i při expozici menší než 20 minut poškození zdraví.

Obecně lze říci, že každá část těla a tkáně rezonuje s jinou frekvencí vibrací a při určitém kmitočtu dochází v orgánech a tkáních k zesílení účinku. Účinek je vázán na druh vibrací, které se dělí podle způsobu přenosu:

  • celkové vibrace přenášené na sedící či stojící osobu z vibrujícího sedadla nebo plošiny způsobují rezonance části těla nebo tkání, zvýšené napětí svalů udržujících tělo ve stabilní poloze, mají nepříznivý vliv na páteř;
  • celkové vibrace v budovách - působí především rušivě, a to i vtom případě, že se nepřenášejí přímo. Stačí pohyb zavěšených předmětů apod.;
  • celkové vertikální vibrace o frekvenci nižší než 1 Hz, zejména pak o kmitočtu 0,3 - 0,6 Hz, vyvolávají tzv. kinetózy, které se projevují nevolností, zvracením, bledostí apod.;
  • místní vibrace přenášené na ruce při práci s vibrujícími nástroji jsou nejčastější a z hlediska zdravotního nejzávažnější. Způsobují poškození:a) kostí, kloubů, šlach a svalů,b) onemocnění cév, c) postižení nervů;
  • místní vibrace přenášené zvláštním způsobem na část těla, k němuž zdroj přiléhá a kam se vibrace přenášejí. Např. křovinořez - stehno, malá pánev; motorový nosič - páteř, případně hlava apod.

vykricnik orangeUpozornění! Pro ženy a těhotné ženy platí zákaz prací spojených s působením vibrací. (Vyhláška č. 180/20015 Sb.)

 

Hodnocení vibrací
Základním deskriptorem pro hodnocení vibrací přenášených na člověka je průměrná (energeticky ekvivalentní) hladina zrychlení vibrací, která se podle způsobu a směru působení vibrací kmitočtově váží příslušným váhovým filtrem, zabudovaným ve vibrometru.
U celkových vibrací, vibrací přenášených zvláštním způsobem a vibrací v budovách je základem hodnocení dominantní směr vibrací. Přípustné expoziční limity vibrací jsou stanoveny v nařízení vlády č. 148/2006 Sb. Výše expozice vibracím závisí na intenzitě a délce trvání vibrací.
Riziko expozice vibrací vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření (organizační opatření, OOPP, zdravotnická prevence).

Možnosti prevence:

Kolektivní ochrana
- výběr strojů a nástrojů s nízkými hodnotami vibrací;
- vývoj a změny technologií zkracující dobu expozice a umožňující její častější přerušování;
- snížení vibrací stavebních, zemních, lesnických a zemědělských strojů odpružením sedadel apod.

Osobní ochrana
- osobní ochranné pracovní prostředky, např. rukavice, poskytují pouze malou ochranu;
- zajištění ochrany před prochladnutím rukou i těla u prací spojených s působením vibrací, které mohou překračovat nejvyšší přípustné hodnoty.

Kategorie:

Prašností rozumíme znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které rozptýleny ve vzduchu tvoří aerosoly. Aerosoly dělíme podle mechanismu vzniku na prach (vzniká drcením pevných materiálů), kouř (vzniká spalováním organických hmot) a dým (vzniká oxidací organických látek). Každý aerosol je charakterizován koncentrací, velikostí a vlastnostmi rozptýlených částic. Na všech těchto charakteristikách pak závisí působení na zdraví. Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a bez toxického účinku. U netoxických prachů může být závažné jejich fibrogenní působení. Prašnost ovzduší měříme a podle platné legislativy hodnotíme. Zabýváme se také stanovením tříd čistoty prostoru se zvýšenými nároky na kvalitu ovzduší.

Tato problematiku je řešena v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci a kde jsou rovněž stanoveny PEL pro prašnost v pracovním prostředí.

Prachy bez toxického účinku se dělí na:

  • prachy mající převážně fibrogenní účinek tj. vedoucí k nadměrnému obsahu vaziva v určitém orgánu a následně k poruše jeho tkání a funkci (silikóza, azbestóza)
  • prachy s možným fibrogenním účinkem - (slída, talek, saze)
  • prachy s dráždivým účinkem - (minerální, textilní, živočišné, rostlinné) - prach ze dřeva (dřevný prach) se hodnotí podle původu dřeva
  • minerální vláknité prachy
  • prachy bez výrazného biologického účinku.
Působení prachu na člověka

Účinek prachu na lidský organismus je závislý na jeho fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech,na množství prachu v pracovním ovzduší a tělesné namáhavosti práce (nároky na plicní ventilaci).
Převážná většina částic větších než 0,005 mm neprojde do dolních částí dýchacích cest, tj. do průdušinek a plicních sklípků. Pouze nejmenší částice, tzv. respirabilní prach, pronikají až do dolních částí dýchacích cest.

Prachové částice mohou na organismus nepříznivě působit také tím, že se usazují na kůži, sliznicích a ve spojivkovém vaku a mohou mít dráždivý účinek vedoucí k zánětům kůže, sliznic a spojivek.
Toxické účinky se objevují např. po vdechování některých chemických sloučenin a kovů.
Karcinogenní účinky, způsobující nádorová onemocnění, mají např. některé chemické sloučeniny, některé těžké kovy a jejich sloučeniny a prachy vznikající při broušení a leštění některých druhů dřev.

Zjišťování prachu v pracovním prostředí

Míru znečištění ovzduší prachem vyjadřuje koncentrace aerosolu. Koncentrace aerosolu se určuje bud' hmotnostně, tj. hmotností veškerých částic obsažených v jednotce objemu vzduchu [v pracovním ovzduší obvykle (mg.m-3)] , nebo početně - počtem částic v jednotce objemu vzduchu [v pracovním prostředí obvyklé u vláknitého prachu (vl.cm-3)].
Měří se proto průměrné celosměnové koncentrace. Standardní metodou měření prašnosti je metoda gravimetrického stanovení. Přes filtrační materiál v odběrové hlavici (membránové ultrafiltry, vláknité filtry – podle velikosti prachových částic) se prosává vzduch.
U prachů se specifickým účinkem v plicích (prachy fibrogenní) se stanovuje podíl jemného prachu (respirabilní frakce) a obsah fibrogenní složky.

Ochrana zdraví před nepříznivými účinky prachu

Při opatřeních k ochraně před prachem je třeba uvážit specifické účinky prachu, který se na daném pracovišti vyskytuje.

Riziko expozice prachu vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření:

  • organizační opatření
  • OOPP 
    • kukly s přívodem vzduchu,
    • polomasky,
    • respirátory pro daný druh prachu,
    • čtvrtmasky,
    • polomasky s různými filtry
  • zdravotnická prevence
Kategorie:
Pojmem ionizující záření (IZ) se rozumí jakékoliv záření schopné ionizovat atomy a molekuly prostředí (odtrhnout elektrony z atomového obalu a vytvořit iontový pár – záporně nabitý elektron a kladně nabitý zbytek atomu): 
  • záření alfa 
  • záření beta 
  • neutrony 
  • rentgenové záření 
  • záření gama. 
Radioaktivní zářiče se používají ve formě uzavřených nebo otevřených zářičů. 
Základní veličinou pro popis biologických účinků ionizujícího záření je dávka (D) definovaná jako hmotnostní hustota energie předaná ionizujícím zářením ozářené látce (jednotka gray Gy). Další veličinou je aktivita a její jednotkou je becquerel (bq).
Efektivní dávka je veličina vyjadřující pravděpodobnost, že u ozářené osoby nastanou závažné stochastické účinky ionizujícího záření. 
Při hodnocení pravděpodobnosti, že rakovina plic byla způsobena alfa zářením dceřinných produktů rozpadu radonu, používáme veličinu inhalační expozice vyjádřenou v jednotkách working level months (WLM). 
 
Účinky ionizujícího záření na lidský organismus
Orientačně lze seřadit orgány a tkáně podle vnímavosti takto: 
  • lymfoidní orgány, aktivní kostní dřeň, pohlavní žlázy, střevo; 
  • kůže a epiteliální výstelky (hltan, jícen, žaludek, močový měchýř), oční čočka; 
  • jemné cévy, rostoucí chrupavka, rostoucí kost; 
  • zralá chrupavka a kost, dýchací ústrojí, žlázy zažívacího systému, žlázy endokrinní; 
  • svaly, centrální nervový systém. 
Akutní nemoc z ozáření -  v závislosti na stupni ozáření převládají v klinickém obraze příznaky poškození krvetvorných orgánů, trávicího ústrojí nebo centrálního nervového systému.
Z lokálních účinků je třeba věnovat největší pozornost kůži, která je při každém zevním ozáření vstupním polem svazku záření. 
Tento základní obraz je modifikován podmínkami ozáření. Roli hraje:
  1. charakter záření,
  2. časové rozložení dávky,
  3. působení zdravého okolí,
  4. lokalita ozáření.
Dalším významným lokálním poškozením je postižení fertility po ozáření pohlavních žláz

Zhoubné nádory vyvolané ozářením - akutní leukémie a solidní nádory
Genetické účinky jsou významnou skupinou pozdních účinků IZ, odhad pravděpodobnosti genetického poškození potomstva exponovaných rodičů je určen v závislosti na dávce záření a stanovení koeficientu rizika v experimentech na malých hlodavcích.
Rakovina plic - ze stochastických onemocnění z ionizujícího záření, která se vyskytují profesionálně, je nejčastější, vzniká v důsledku vdechování radonu a působení jeho rozpadových produktů, popř. dalších složek radioaktivního aerosolu v uranových dolech. Doba latence je u tohoto onemocnění zpravidla kolem dvaceti a více let. Za nemoc z povolání se pokládají některé druhy leukémií u pracovníků.

Soubor hlavních zásad, opatření a metodika měřících postupů pro zajištění optimální úrovně radiační ochrany na konkrétním pracovišti, jsou sepsány v tzv. Monitorovacím programu pracoviště (co se měří, jak často se měří, kde se měří, jak a čím se měří, interpretace výsledků měření).

Součástí monitorovacího programu je stanovení referenčních úrovní:

  • záznamová,
  • vyšetřovací,
  • zásahová.

Základní veličinou pro popis biologických účinků ionizujícího záření je dávka (D) definovaná jako hmotnostní hustota energie předaná ionizujícím zářením ozářené látce (jednotka gray Gy). Odezva živých organismů je však i při stejné dávce rozdílná, a proto se tyto rozdíly v relativní biologické účinnosti vyjadřují dávkovým ekvivalentem (jednotka sievert Sv).

K měření (dozimetrii) ionizujícího záření se používají metody založené na ionizaci plynů:

  • tužkové dozimetry, Geiger –Mϋllerův počítač
  • metody scintilační – počítače se scintilačním detektorem
  • luminiscenční
  • fotografické
  • a aktivační metody pro měření neutronů.

Měření dávek se používá v ochraně před zářením ke stanovení zátěže osob, které jsou vystaveny působení ionizujícího záření. K osobní dozimetrii pracovníků pracujících se zdroji ionizujícího záření, je zavedena filmová dozimetrie. Vyhodnocování filmových dozimetrů se provádí centrálně 1 krát za měsíc nebo za čtvrtletí.
Roční limit pro pracující se zářením je stanoven takto:

  • vzhledem ke stochastickým účinkům – limit efektivního dávkového ekvivalentu 50 mSv
  • vzhledem k nestochastickým účinkům - limit efektivního dávkového ekvivalentu v oční čočce 150 mSv
Ochrana před ionizujícím zářením
Máme 4 základní způsoby ochrany před zářením:
  • Čas: obdržená dávka je přímo úměrná době expozice

  • Vzdálenost: intenzita záření a tím i dávkový příkon jsou nepřímo úměrné druhé mocnině vzdálenosti od zdroje záření (přesně platí pro bodový zdroj)

  • Stínění: Velmi efektivní ochranou je odstínění záření vhodným absorbujícím materiálem. Pro záření gama jsou to materiály s velkou měrnou hmotností – především olovo, ze stavebních materiálů pak beton s příp. příměsí barytu apod. Používají se olověné kontejnery pro přepravu a skladování zářičů, zástěny z olověného plechu, tvarované olověné cihly atd.

  • Zabránění kontaminace – může dojít jednak k povrchové kontaminaci těla, jednak k vnitřní kontaminaci (nejnebezpečnější) 

Pro dohled a koordinaci celého komplexu opatření pro bezpečné používání zdrojů ionizujícího záření byl zřízen Státní ústav jaderné bezpečnosti (SÚJB). Kromě legislativní činnosti SÚJB posuzuje projekty pracovišť se zdroji ionizujícího záření, vydává příslušná povolení a vykonává inspekční činnost na těchto pracovištích. 

V provozním řádu pracoviště je obsažena řada konkrétních zásad pro správnou a bezpečnou práci se zdroji ionizujícího záření.

Každé použití zdrojů záření musí být zdůvodněno přínosem, který je vyšší než škody plynoucí z jejich užívání (princip zdůvodnění)

  • Dávky pracujících a obyvatelstva při používání zdrojů záření musí být tak nízké, jakých lze rozumně dosáhnout s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním ukazatelům (princip optimalizace)
  • U jednotlivců nesmí zátěž ionizujícího záření překročit stanovené nejvýše přípustné limity

Problematiku ionizujícího záření v životním prostředí řeší SÚRO - Státní ústav radiační ochrany se sídlem Bartoškova 28, 140 00 Praha 4 - Nusle. Státní zdravotní ústav je spolupracujícím subjektem v radonovém programu. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kategorie:

Neionizující záření představuje elektrické a magnetické pole, elektromagnetické záření včetně viditelného světla, ultrafialového a infračerveného záření a problematika laserů. Způsob, kterým se zjišťuje, zda v dané situaci není překročena přípustná expozice, je stanoven v nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.

Úraz elektrickým proudem
Vážnost následků zasažení osoby elektrickým proudem závisí na čtyřech hlavních faktorech:
1) intenzitě proudu
2) době trvání průchodu proudu
3) dráze průchodu proudu tělem
4) zdravotním stavu toho, kdo byl zasažen.

Biologické účinky elektrických a magnetických polí a elektromagnetických vln jsou tepelné a netepelné (mohou se vyskytovat chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy srdečního rytmu, poruchy potence, revmatické poruchy, chronická únava, náchylnost k infekcím, choroby kardiovaskulárního systému, problémy s učením, deprese, paměťové poruchy, prostorová dezorientace, snížená imunitní reakce, leukémie, srdeční infarkt a změny krevního tlaku).
Magnetické pole vzniká pohybujícím se nábojem působícím silově na jiné pohybující se náboje, například kolem vodiče, kterým teče elektrický proud, kolem svazku letících elektronů v katodové trubici, kolem iontů v elektrolytické lázni atd.
V kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla. Hlavními zdroji jsou vysílače pro radionavigaci, lékařské aplikace, videodisplejové terminály, indukční ohřevy a pájecí a rafinační zařízení, rozhlasové, radionavigační a amatérské vysílače, indukční ohřevy, vysokofrekvenčně spínané obloukové svářečky apod.
Viditelné světlo je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm.
Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm, podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti (UVA, UVB,UVC).
Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery.

Hodnocení expozice neionizujícího záření – měřením elektrického a magnetického pole.
O účinku UV záření rozhoduje dávka záření (J.cm2), kterou lze vypočítat z intenzity záření a doby expozice.
Pro měření v užších pásmech infračerveného spektra nejsou komerčně dostupné přístroje, rutinně se proto neprovádí.
Měření parametrů záření laserů se rutinně neprovádí. Hodnocení potřebná pro určení velikosti potenciální expozice osob záření se opírají obvykle o údaje výrobce a o výpočty.

Ochrana zdraví před nepříznivými účinky neionizujícího záření
• úprava zdroje
• stínění (Faradayova klec), izolace
• zabránění přístupu (vybudováním překážek)
• osobní ochrana (vodivé obleky; izolační rukavice k omezení dotykových proudů).

Pro záření laserů jsou nejvyšší přípustné hodnoty stanoveny diferencovaně. Lasery jsou rozděleny do 4 tříd. Na každém laseru musí být vyznačena třída a jí odpovídající varovný nápis.
Pro UV a IR záření nejsou stanoveny nejvyšší přípustné hodnoty.

 

Kategorie:

Horké počasí může způsobit zdravotní potíže komukoliv, ale především jsou ohroženi lidé nad 65 let věku, děti do 4 let, těhotné, kojící či zvláště drobné ženy, dlouhodobě nemocní (nemoci srdce, vysoký krevní tlak, nadváha) a lidé léčení některými léky (např. na depresi, nespavost apod.).

horko

Ke stažení zde http://szu.cz/uploads/documents/chzp/ovzdusi/dokumenty_zdravi/teplo_letak.pdf

Kategorie:

Blíží se léto a s ním i zátěž teplem, která oslabuje naši pracovní výkonnost. Každoročně v období nadprůměrně vysokých teplot přicházejí do redakce BOZPinfo na toto téma dotazy. Zátěž teplem upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“). Po poslední novele nařízením vlády č. 330/2023 Sb. zaznamenalo právě v této oblasti změny, byť to základní – přestávky a pitný režim – zůstalo zachováno.

Kategorie:

Mikroklima - označované také jako tepelně vlhkostní podmínky prostředí. Mikroklimatické podmínky jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu, přičemž jsou tyto parametry na sobě závislé, neboť změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou.
Parametry mikroklimatu určuji subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), v krajních případech, tj. při překročení přípustných hodnot, jsou škodlivinou ohrožující
zdraví.
Tepelná pohoda člověka má významný vliv na jeho subjektivní pocit pohody, míry odpočinku i skutečnou produktivitu práce. Je prokázáno, že při lehké fyzické práci dochází k 100 % výkonu jedince při teplotě 22°C, při teplotě 27°C dochází k poklesu výkonu o 25% a při teplotě kolem 30oC dosahuje výkon jedince pouhých 50% původního výkonu. Důsledkem práce při vysokých teplotách je únava, zhoršená pozornost a s tím spojené riziko pracovních úrazu, včetně poruch a změn fyziologických funkcí, jako je zrychlení dechové frekvence, snížení diastolického krevního tlaku, bolesti svalů, hlavy atd. Naopak práce v chladném prostředí vede k omezení průtoku krve kůží, ke kolísání srdeční frekvence, ke zvýšení spotřeby kyslíku atd.