Kategorie:
  • Nanotechnologie zažívají v posledních letech obrovský rozvoj, který se promítá i do běžného života celé společnosti.
  • Lidé přicházejí stále více do kontaktu s nanomateriály, jejichž biologické účinky nejsou doposud zcela prozkoumány.
  • Zvláště významný je tento problém na pracovištích, kde jsou zaměstnanci vystavováni syntetickým nanočásticím.
  • Nemusí se ale jednat jen o nová pracoviště využívající nanotechnologie - nanočástice jsou do ovzduší emitovány i při běžných činnostech (např. manipulace se sypkým materiálem, mletí, svařování, tepelné úpravy látek, řezání, broušení, drcení, spalování apod.).
  • Nanočástice jsou ve vysokých koncentracích přítomny i v klimatizovaných prostorách, dopravních prostředcích a v místech, kde se vyskytuje větší počet osob.
Nebezpečí nanočástic pro lidské zdraví

Doposud diagnostikovaná onemocnění způsobená působením nanočástic

  • Nanočástice mají díky svým mimořádným fyzikálním vlastnostem také neobvyklé biologické účinky:
    • mohou pronikat do buněk,
    • prostupují biomembránami,
    • účastní se metabolismu,
    • dlouhodobě se v těle ukládají.
  • Negativní zdravotní účinky nanočástic nekorelují s expoziční dávkou, nýbrž jsou spojeny s celkovým povrchem částic, jímž byla daná osoba vystavena - malé částice mají vysoký měrný povrch, a proto jsou také velice reaktivní.
  • Nebezpečnost nanomateriálu vzrůstá se snižující se velikostí částic.
  • Vliv má také chemické složení, tvar či krystalická struktura částice.
  • Nejlépe nanočástice vstupují do organismu plícemi, trávicím ústrojím a kůží.
  • Nanočástice se uvnitř lidského těla účastní celé řady procesů.
  • Doposud bylo diagnostikováno několik desítek onemocnění vznikajících následkem chronické intoxikace nanočásticemi.

Možné účinky nanočástic v lidském těle

 
Kategorie:

Ultrajemné částice v ovzduší a koloidní částice ve vodách se vyskytují v životním prostředí na této planetě zcela přirozeně. Jejich zdrojem jsou nejčastěji sopečné erupce, požáry, eroze hornin, zvířený půdní prach, rostliny i živočichové. Významná je také mořská sůl či všudypřítomné vodní kapičky. Atmosférický aerosol se významně podílí na důležitých atmosférických dějích, jako je vznik srážek a udržování teplotní bilance Země. Kromě aerosolů přirozeného původu se však v atmosféře nachází také částice vznikající lidskou činností. Celkový příspěvek člověkem emitovaných částic se odhaduje na 200 milionů tun ročně, což představuje více jak 3 % veškerého aerosolu v zemské atmosféře. Jakkoli se může zdát toto číslo nízké, lidská činnost zatěžuje životní prostředí především aerosoly toxické, karcinogenní a perzistentní povahy. Těmito emisemi pak není ohrožována jen příroda ale také člověk sám. Zvláště markantní dopady můžeme pozorovat v urbanizovaných centrech, kde je člověk ohrožován zdravotními důsledky smogových situací vznikajících emisemi z dopravy a průmyslu při nepříznivých rozptylových podmínkách. V poslední době kromě uvedených problémů vyvstává také problém související s emisemi ultrajemných částic v pracovním prostředí, zvláště pak nanočástic umělého původu, o jejichž toxických účincích toho stále ještě mnoho nevíme.

Nanotechnologie v současnosti vedou k rostoucímu počtu pokrokových a materiálových inovací uplatňujících se v mnoha odvětvích, jakými jsou například zdravotní péče, energetika, potravinářství, informatika, kosmetika aj. Kvůli svým různorodým a často novým vlastnostem mají nanomateriály široké spektrum možného využití, viz obr. č. 1.

Obrázek 1 - Ekonomický význam využívání nanotechnologií v jednotlivých odvětvích v roce 2010

Ekonomický význam využívání nanotechnologií v jednotlivých odvětvích v roce 2010

Kategorie:

Definice nanomateriálů dle nařízení Evropské komise 2011/696/EU „Nanomateriálem se rozumí přírodní materiál, materiál vzniklý jako vedlejší produkt nebo materiál vyrobený obsahující částice v nespoutaném stavu nebo jako agregát či aglomerát, ve kterém je u 50 % nebo více částic ve velikostním rozdělení jeden nebo více vnějších rozměrů v rozmezí velikosti 1 nm – 100 nm.“ [1]. Na to lze navázat definici Nanotechnologie, která se zabývá jejím chováním – oddělováním, spojováním a deformací nanomateriálů. Zjednodušený princip odlišného chování nanomateriálů spočívá v tom, že fyzikálně-chemické vlastnosti pevných látek nejsou stejné uvnitř materiálu a na jeho povrchu. Při zmenšení částic daného materiálu pod 100 nm začínají fyzikálně-chemické vlastnosti povrchu převládat nad vlastnostmi daného materiálu a částice se začne chovat, jako by celá byla tvořena jen povrchem. Jeden z nejvýraznějších jevů tohoto procesu je silné zvýšení chemické reaktivity, jejímž důsledkem může být i změna toxicity.