Prašností rozumíme znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které rozptýleny ve vzduchu tvoří aerosoly. Aerosoly dělíme podle mechanismu vzniku na prach (vzniká drcením pevných materiálů), kouř (vzniká spalováním organických hmot) a dým (vzniká oxidací organických látek). Každý aerosol je charakterizován koncentrací, velikostí a vlastnostmi rozptýlených částic. Na všech těchto charakteristikách pak závisí působení na zdraví. Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a bez toxického účinku. U netoxických prachů může být závažné jejich fibrogenní působení. Prašnost ovzduší měříme a podle platné legislativy hodnotíme. Zabýváme se také stanovením tříd čistoty prostoru se zvýšenými nároky na kvalitu ovzduší.

Tato problematiku je řešena v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci a kde jsou rovněž stanoveny PEL pro prašnost v pracovním prostředí.

Prachy bez toxického účinku se dělí na:

• prachy mající převážně fibrogenní účinek tj. vedoucí k nadměrnému obsahu vaziva v určitém orgánu a následně k poruše jeho tkání a funkci (silikóza, azbestóza)
• prachy s možným fibrogenním účinkem - (slída, talek, saze)
• prachy s dráždivým účinkem - (minerální, textilní, živočišné, rostlinné) - prach ze dřeva (dřevný prach) se hodnotí podle původu dřeva
• minerální vláknité prachy
• prachy bez výrazného biologického účinku.

Působení prachu na člověka

Účinek prachu na lidský organismus je závislý na jeho fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech,na množství prachu v pracovním ovzduší a tělesné namáhavosti práce (nároky na plicní ventilaci).
Převážná většina částic větších než 0,005 mm neprojde do dolních částí dýchacích cest, tj. do průdušinek a plicních sklípků. Pouze nejmenší částice, tzv. respirabilní prach, pronikají až do dolních částí dýchacích cest.

Prachové částice mohou na organismus nepříznivě působit také tím, že se usazují na kůži, sliznicích a ve spojivkovém vaku a mohou mít dráždivý účinek vedoucí k zánětům kůže, sliznic a spojivek.
Toxické účinky se objevují např. po vdechování některých chemických sloučenin a kovů.
Karcinogenní účinky, způsobující nádorová onemocnění, mají např. některé chemické sloučeniny, některé těžké kovy a jejich sloučeniny a prachy vznikající při broušení a leštění některých druhů dřev.

Zjišťování prachu v pracovním prostředí

Míru znečištění ovzduší prachem vyjadřuje koncentrace aerosolu. Koncentrace aerosolu se určuje bud' hmotnostně, tj. hmotností veškerých částic obsažených v jednotce objemu vzduchu [v pracovním ovzduší obvykle (mg.m-3)] , nebo početně - počtem částic v jednotce objemu vzduchu [v pracovním prostředí obvyklé u vláknitého prachu (vl.cm-3)].
Měří se proto průměrné celosměnové koncentrace. Standardní metodou měření prašnosti je metoda gravimetrického stanovení. Přes filtrační materiál v odběrové hlavici (membránové ultrafiltry, vláknité filtry – podle velikosti prachových částic) se prosává vzduch.
U prachů se specifickým účinkem v plicích (prachy fibrogenní) se stanovuje podíl jemného prachu (respirabilní frakce) a obsah fibrogenní složky.

Ochrana zdraví před nepříznivými účinky prachu

Při opatřeních k ochraně před prachem je třeba uvážit specifické účinky prachu, který se na daném pracovišti vyskytuje.

Riziko expozice prachu vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření:

• organizační opatření
• OOPP 
  • kukly s přívodem vzduchu,
  • polomasky,
  • respirátory pro daný druh prachu,
  • čtvrtmasky,
  • polomasky s různými filtry
• zdravotnická prevence