Muskuloskeletální poruchy jsou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti prakticky ve všech členských státech Evropské unie. Jednou z priorit evropské agentury EU-OSHA (European Agency for Safety and Health at Work) je podporovat prevenci nemocí souvisejících s prací. Z tohoto důvodu, se v jednotlivých členských státech Evropské unie, v letech 2020-2022, uskuteční kampaň zaměřená na předcházení muskuloskeletálním poruchám souvisejícím s prací.

V současnosti se hledají nové přístupy k technickému řešení problémů nemocí pohybového ústrojí souvisejícího s prací. Jedním z těchto trendů je použití exoskeletů (nositelných kompenzačních pomůcek) na pracovištích. V rámci tohoto vývoje v oblasti práce se však nesmí opominout i případná nová a nově vznikající rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců, která může zavádění těchto nových trendů sebou přinést.

Statistika nemocí z povolání v Evropské unii

Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 byl NRNP napojen na statistický systém Statistického úřadu Evropské Unie (EUROSTAT). V rámci mezinárodní spolupráce se informace o nemocech z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášených v ČR každoročně předávají Eurostatu do systému European Occupational Diseases Statistics (EODS).

Souvisejícím dokumentem je nařízení č. 1338/2008 EP a Rady o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a ochrany zdraví a bezpečnosti při práci.

Muskuloskeletální poruchy související s prací

V souladu se strategickým rámcem EU pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 2014–2020 je jednou z priorit agentury EU-OSHA podporovat prevenci nemocí souvisejících s prací.

Mezi nemoci související s prací patří:

• muskuloskeletální poruchy,
• stres a duševní poruchy,
• nádorová onemocnění související s prací,
• onemocnění kůže,
• nemoci související s prací způsobené biologickými činiteli.

Bolest, nepříjemné pocity nebo snížená funkčnost zad, krku nebo končetin jsou v dnešní době běžným jevem u zaměstnanců. Tyto zdravotní potíže se obvykle označují jako muskuloskeletální poruchy (MSD – Musculoskeletal Disorders).

Mezi fyzikální faktory přispívající ke vzniku muskuloskeletálních poruch patří:

• provádění opakovaných, nadměrných nebo prudkých pohybů,
• ruční manipulace s břemeny (zejména při naklánění a vytáčení trupu a manipulace s nadlimitními břemeny),
• zaujímání nepřirozených nebo statických poloh,
• používání vibračních nástrojů (práce s ručně ovládanými pneumatickými nástroji a zařízeními),
• práce v chladu nebo nadměrném teple,
• práce při nedostatečném osvětlení,
• práce v hlučném prostředí,
• práce v rychlém tempu,
• dlouhé sezení nebo stání ve stejné poloze.

Muskuloskeletální poruchy krční páteře a horních končetin související s prací (WRULD - Work-related neck and upper limb musculoskeletal disorders) patří k nejběžnějším pracovním onemocněním, které postihuje miliony pracovníků v Evropě ve všech sektorech.
 

Důležité: Významnými rizikovými faktory jsou práce vyžadující opakované pohyby a vystavení vibracím z pracovních nářadí

Poruchy krku a horních končetin související s prací jsou postižení tělesných soustav, například svalů, kloubů, šlach, vazů, nervů, kostí a oběhového systému, které způsobuje nebo zhoršuje převážně práce a prostředí, v němž je vykonávána.

Příznaky poruch WRULD, projevující se někdy až po dlouhé době, jsou bolesti, nepříjemné pocity, znecitlivění a brnění. Zaměstnanci mohou trpět také otoky kloubů, sníženou hybností nebo silou úchopu nebo změnou barvy pokožky rukou nebo prstů.

Hlavní rizikové faktory jsou:

• používání síly (důsledkem je nadměrná fyzická zátěž krku, ramen a horních končetin),
• práce v nepřirozených polohách (svaly se musejí stahovat a na tělo je kladena větší mechanická zátěž),
• pohyby s vysokou četností (zejména se zapojením stále stejných skupin kloubů a svalů, a také vzájemné působení pohybů s vysokou četností a vynakládání síly),
• dlouhodobá práce bez možnosti odpočinku od zátěže a zotavení,
• lokální stlačování pohybových struktur způsobené nářadím a plochami,
• vibrace rukou nebo paží (způsobující znecitlivění, brnění nebo ztrátu citu a nutnost vynakládat větší sílu při úchopu).

Činnosti zvyšující riziko vzniku poruch WRULD (poruchy krku a ramen):

• práce v polohách, v nichž je třeba nést hmotnost částí vlastního těla (například práce se zdviženými pažemi),
• dlouhotrvající práce ve statických polohách, obnášející soustavné zapojování stále stejné skupiny svalů (například práce s mikroskopem),
• opakované zvedání paží nebo vytáčení hlavy do strany.

Činnosti zvyšující riziko vzniku poruch WRULD (poruchy loktů, zápěstí a rukou):

• používání velké svalové síly při manipulaci s předměty (například úchop předmětu zeširoka nebo sevřením),
• práce, při níž jsou zápěstí v nepřirozené poloze (například jsou vytočena dovnitř nebo ven),
• opakování stejného pohybu zápěstím.

Některé další rizikové faktory poruch WRULD:

• pracovní prostředí (nevyhovující uspořádání pracoviště, kvůli němuž lidé pracují v nepřirozených polohách; nevhodně konstruované nástroje a strojní zařízení; nadměrné teplo – zvyšuje celkovou únavu; nadměrný chlad zase může snižovat schopnost úchopu; nedostatečné osvětlení – nutí osoby pracovat v nepřirozených polohách, chtějí-li na práci lépe vidět, vysoké hladiny hluku – vyvolávají tělesné napětí),
• individuální faktory (fyzické schopnosti pracovníků; nedostatečná praxe, odborný výcvik nebo zaškolení; nepadnoucí oděv nebo nevyhovující osobní ochranné pracovní prostředky omezují správné držení těla nebo k výkonu práce vyžadují větší sílu),
• organizační a psychosociální faktory (jednotvárná práce nebo vysoké pracovní tempo; časový tlak; nedostatečný vliv na vykonávané úkoly; nedostatečná podpora ze strany vedoucích a kolegů).

Jediné řešení neexistuje, existuje však mnoho řešení, která nejsou nákladná, například poskytnutí vozíku pro manipulaci se zbožím nebo přeorganizování věcí na pracovním stole.

V rámci řešení muskuloskeletálních poruch by zaměstnavatelé měli používat kombinaci hodnocení rizik a účast zaměstnanců.

Preventivní opatření:

• uspořádání pracoviště (vhodné polohy při práci),
• vybavení (ergonomické a vhodné pro požadované úkoly),
• zaměstnanci (informovanost o rizicích – školení o správných pracovních postupech),
• úkoly (změňte pracovní metody nebo nástroje),
• řízení (plánujte práci tak, abyste se vyhnuli opakované práci nebo dlouhodobé práci v nepřirozených polohách, střídejte práci),
• organizační faktory (vypracujte politiku zaměřenou na muskuloskeletální poruchy).

Používání exoskeletů na pracovištích

V současnosti probíhají odborné diskuze o tom, jak může být v budoucnosti ovlivněna bezpečnost a ochrana zaměstnanců novými vývojovými trendy na pracovištích. Jedním z těchto technických trendů je například použití exoskeletů (nositelných kompenzačních pomůcek) na pracovištích.

Exoskelety mají za cíl zmírnit fyzické zatížení a zabránit tomu, aby u pracovníků došlo ke vzniku muskuloskeletálních poruch. Prototypy exoskeletonů se osvědčily již v oblastech, jako je například lékařská péče. Exoskeletony se jeví jako nový přístup k řešení problému nemocí pohybového ústrojí souvisejících s prací (WRMSD – Work-related Musculoskeletal Disorders).

Je však otázkou, zda tyto nové trendy nepřinesou sebou i určitá rizika, a to například z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.

Evropský průzkum podniků na téma nových a vznikajících rizik (ESENER 3)

Zpráva předkládá první analýzu hlavních zjištění a závěrů třetího průzkumu ESENER, který agentura EU-OSHA uskutečnila v roce 2019. Bylo dotazováno více než 45 000 podniků ve 33 zemích. Další data budou k dispozici v průběhu roku 2020 a v následujících letech.

V rámci průzkumu byly dotazovány podniky a organizace v celé Evropě na:

• všeobecná rizika BOZP a jejich řízení,
• psychosociální rizika, jako je stres, šikana a obtěžování,
• podněty a překážky při řízení BOZP,
• účast zaměstnanců na postupech v rámci BOZP.

Nejčastěji identifikovanými rizikovými faktory v EU-28 jsou opakující se pohyby rukou nebo paží (65 % podniků), jednání s obtížnými zákazníky, žáky, pacienty (61 %) a zvedání nebo přenášení osob nebo těžkých břemen (54 %).

V sektorech služeb je často uváděno, že se musí vypořádat s obtížnými zákazníky, žáky, pacienty, zatímco faktory vedoucí k poruchám pohybového ústrojí (MSD) jsou rovnoměrněji uváděny ve všech odvětvích, s výjimkou zvedání nebo přenášení osob nebo těžkých břemen.

Evropská kampaň zaměřená na MSD

V roce 2020-2022, pod záštitou Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, EU-OSHA (European Agency for Safety and Health at Work), se v jednotlivých členských státech Evropské unie, uskuteční kampaň zaměřená na předcházení muskuloskeletálním poruchám souvisejícím s prací.

Muskuloskeletální poruchy jsou jedním z nejčastějších typů zdravotních problémů souvisejících s prací v Evropě. Rizika související s pracovními polohami, vykonávání opakovaných pohybů, zaujímání nepřirozených poloh, přemísťování těžkých břemen na pracovištích, jsou rizikovými faktory, které mohou vést až k muskuloskeletálním poruchám.

Kampaň, vzhledem k důležitosti této problematiky, se bude zabývat právě příčinami vzniku muskuloskeletálních poruch. Dále v rámci této kampaně budou poskytovány relevantní informace o této problematice, podporován integrovaný přístup k jejich řešení a nabízeny praktické nástroje a řešení, které mohou být využity na pracovištích.

Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.

Důležité: Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Pro uznávání nemocí z povolání podle tohoto nařízení příslušnými poskytovateli zdravotních služeb platí jiné právní předpisy (zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů).

Kapitola II – Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory (vybrané položky; kapitola má v současnosti 10 položek)

Nemoci z povolání v České republice v letech 2016–2018 (vybrané údaje)

„Nemoci z povolání“ jsou podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

„Ohrožením nemocí z povolání“ se podle § 347 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání.

Lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání.

Pozn.: NzP … nemocí z povolání

U jedné osoby může být ve sledovaném roce uznáno více případů nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání (profesionálních onemocnění).

Nejčastěji byla diagnostikována kombinace syndromu karpálního tunelu na pravé a levé ruce vzniklého při práci s přetěžováním končetin nebo při práci s vibrujícími nástroji.

Důležité: Problémem zůstávají nemoci z povolání, které vznikly v důsledku působení fyzikálních faktorů (vibrace a přetěžování končetin) u prací původně zaměstnavatelem zařazených do nerizikových kategorií 1 a 2. V rámci šetření nemoci z povolání bylo KHS ověřeno, že podmínky vzniku nemoci z povolání byly splněny, znamená to, že u těchto případů byla původní kategorizace prací provedena zaměstnavatelem chybně!

Práce s vibrujícími nástroji a zařízeními

U osob byl diagnostikován Raynaudův syndrom prstů rukou z práce s vibrujícími nástroji (v roce 2018 diagnostikován u 10 osob celkem 12krát), poškození periferních nervů horních končetin z práce s vibrujícími nástroji (nejčastěji zjištěn syndrom karpálního tunelu – v roce 2018 zjištěn 126krát), onemocnění kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů z práce s vibrujícími nástroji (například v roce 2018 artróza v oblasti loketních kloubů 12krát a artróza drobných kloubů rukou 5krát).

Nemoci z přetěžování končetin

 

Důležité: Nejčastěji byli postiženi montážní dělníci!

Například v roce 2018 nemocí šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování končetin bylo u 125 osob zjištěno celkem 186 případů a nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování byly zjištěny u 241 osob celkem 297krát. Syndrom karpálního tunelu byl diagnostikován 285krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel. Z profesí byli nejčastěji zastoupeni montážní dělníci a operátoři výroby.

Přenos vibrací z pracovních nástrojů

Přenos vibrací z pracovních nástrojů na horní končetiny může vést k rozvoji nemoci z vibrací. Vibrace přenášené z pracovních nástrojů na horní končetiny jsou příčinou různých vaskulárních, nervových, svalových i skeletálních poruch. Přenos vibrací z pracovního nástroje na ruku, přetěžování ruky a repetitivní pohyby ruky jsou důležitými rizikovými faktory rozvoje profesionálních onemocnění z vibrací. Z vaskulárních symptomů to bývá nejčastěji intermitentní zbělení prstů – Raynaudův fenomén a z neurologických příznaků je to například přechodné brnění prstů a pocity píchání jehliček. Při diagnostice se využívá chladový test, pletysmografie i EMG (elektromyografie).

Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu je nejčastější nemocí z povolání. Jde o kompresivní neuropatii v oblasti zápěstí, která vzniká vlivem dlouhodobého, nadměrného a jednostranného přetěžování ruky a zápěstí a vlivem vibrací s přenosem na ruce. Postižení se kvantifikuje pomocí EMG (elektromyografie).

Obecně se jedná o pracovníky vykonávající práci, pro kterou je charakteristická nadměrná, dlouhodobá a jednostranná lokální svalová zátěž drobných svalů ruky a předloktí, ať už ve smyslu používání větší svalové síly s nižší četností pohybů, nebo menší svalové síly s vysokou četností pohybů.

Často jde o manuální práce využívající flexi, nebo extenzi zápěstí, rotaci ruky a zápěstí (například práce se šroubovákem), silnější stisk ruky při držení ručního těžšího nářadí, nebo nepřirozené polohy zápěstí a ruky.

Další pracovní příčinou je vliv vibrací s přenosem na ruce při práci s ručním vibrujícím nářadím, například s motorovou pilou, sbíječkami, pneumatickými kladivy nebo utahováky, vrtačkami a podobně. Každý z uvedených faktorů práce může na nerv působit zvlášť, avšak jsou určité typy prací, kdy tyto faktory působí současně a jejich vliv se tímto zvyšuje. Příkladem takovéto práce je například broušení ručními bruskami. Ruka v úchopovém postavení fixuje pracovní nástroj, vyvíjí určitý tlak na broušený povrch, ruka a zápěstí vykonává četné pohyby ve smyslu pronace a supinace a současně zde působí i vliv vibrací přenášených z používaného vibračního nástroje.

Vyšetření:

• CHLADOVÝ TEST A PRSTOVÁ PLETYSMOGRAFIE (riziko vibrací a chladu)
• EMG (riziko vibrací a přetěžování rukou)

Postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání

Pro označení nemoci, jako „nemoc z povolání“ musí být splněno několik podmínek. Jednou z podmínek je, aby nemoc byla zařazena do seznamu nemocí z povolání, který je uveden v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Další podmínkou je, aby nemoc splňovala určitý stupeň závažnosti, a dále pak také to, jestli osoba, u které je podezření na nemoc z povolání, vykonávala práci za podmínek a v prostředí, kde může dané onemocnění vzniknout.

Požadavky na posuzování a uznávání nemocí z povolání jsou uvedeny v § 61 až § 64 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, k němuž byla vydána prováděcí vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání). Citovaná vyhláška určuje detailnější požadavky na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání.

Zjišťování a posuzování zdravotního stavu osoby v souvislosti s nemocí z povolání

Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb.

Posuzování, uznávání a sledování nemoci z povolání

Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, pokud v zákoně č. 373/2011 Sb. není uvedeno jinak. Pro tyto účely mohou též provádět, je-li to účelné, vyšetření pro zjištění zdravotního stavu. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství.

Poskytovatel v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, nemoci z povolání uznává na základě zjištění zdravotního stavu poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska; výsledků dalších odborných vyšetření, pokud je to důvodné, vyžádaných nebo provedených poskytovatelem v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání a ověření podmínek vzniku nemocí z povolání.

Ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání

Ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání provádí příslušné orgány ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví; Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření; poskytovatel v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána, popřípadě dalších zjištění z místa výkonu práce.

Výsledky ověření podmínek vzniku nemoci z povolání jsou pro poskytovatele posuzujícího nemoc z povolání závazné.

Předání zdravotnické dokumentace

Poskytovatel pracovnělékařských služeb a registrující poskytovatel za účelem posouzení a uznání nemoci z povolání předá poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, kopii zdravotnické dokumentace v rozsahu potřebném k posouzení nemoci. Obdobně se postupuje, nesplňuje-li nemoc posuzované osoby nadále podmínky pro trvání nemoci z povolání stanovené prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 104/2012 Sb.).

Osoby trvale žijící v zahraničí

V případě osob trvale žijících v zahraničí se při posuzování a uznávání nemocí z povolání vychází z lékařské zprávy vydané v zemi pobytu posuzované osoby a ověřené k tomu příslušným orgánem země, pokud z vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nevyplývá jinak; k lékařské zprávě musí být připojen její úředně ověřený překlad do českého jazyka; překlad se nevyžaduje, jde-li o lékařskou zprávu ve slovenském jazyce.

Lékařský posudek

• Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání, nebo zda nemoc posuzované osoby již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání stanovené prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 104/2012 Sb.).
• Poskytovatel v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, a který vydal lékařský posudek, zajistí neprodleně jeho prokazatelné předání posuzované osobě a osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou a dalším osobám, kterým uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, jejichž okruh je vymezen prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 104/2012 Sb.).

Povinnost ošetřujícího lékaře

Ošetřující lékař je povinen odeslat k poskytovateli pracovnělékařských služeb nebo poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, nebo k poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, je-li podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání.

Povinnost zaměstnavatele

Povinnost odeslat zaměstnance k poskytovateli pracovnělékařských služeb nebo poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, má též zaměstnavatel, má-li důvodné podezření na vznik nemoci z povolání, nebo k poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, má-li podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání.

Nesprávné údaje v době posuzování nemoci z povolání

V případě, že poskytovatel v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, zjistí, že vycházel při posuzování nemoci z povolání z nesprávných údajů, vyrozumí o této skutečnosti posuzovanou osobu a osoby, kterým v souvislosti s uplatněním lékařského posudku vznikají práva a povinnosti, jsou-li mu tyto osoby známy, a provede z vlastního podnětu nové posouzení zdravotního stavu posuzované osoby; na základě nového posouzení vydá nový lékařský posudek a zajistí neprodleně jeho předání posuzované osobě a osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou a dalším osobám, jejichž okruh je vymezen prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 104/2012 Sb.).

Povinnost posuzované osoby podrobit se odbornému vyšetření

V případě podezření na vznik nemoci z povolání nebo podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, je posuzovaná osoba povinna podrobit se odbornému vyšetření indikovanému poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo poskytovatelem v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, a to u poskytovatele, kterého mu tento poskytovatel určí.

Poskytovatel pracovnělékařských služeb nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, určenému poskytovateli sdělí skutečnosti, které vedly k podezření na vznik nemoci z povolání nebo podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání. Určený poskytovatel je povinen provést odborné vyšetření v termínu dohodnutém s posuzovanou osobou, nejdéle však do 30 dnů od dne sdělení poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

Odmítnutí podrobení se odbornému vyšetření

Jestliže se posuzovaná osoba odmítne podrobit odbornému vyšetření, nahlíží se na ni jako na osobu, která nemocí z povolání netrpí. Uvedenou skutečnost musí poskytovatel sdělit prokazatelným způsobem osobě povinné k náhradě újmy na zdraví a jiné nemajetkové újmy, pokud je mu známa. Lékařský posudek se nevydá.

Umožnění vstupu na pracoviště

Zaměstnavatel je povinen umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb nebo poskytovatele v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání.

Zaměstnavatel je též povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci.

Zaměstnavatel je rovněž povinen umožnit pro účely ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání vstup na pracoviště pověřeným zaměstnancům orgánu ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření.

Poskytovatelé k uznávání nemocí z povolání (§ 66 odst. 6 zákona č. 373/2011 Sb.)

Ministerstvo zdravotnictví udělilo povolení k poskytování pracovnělékařských služeb v rozsahu diagnostické, dispenzární a posudkové péče k uznávání nemocí z povolání poskytovatelům zdravotních služeb, uvedeným na následujících webových stránkách https://www.mzcr.cz/Verejne/obsah/poskytovatele-k-uznavani-nemoci-z-povolani_3706_5.html.

 VALA, Jiří. Předcházení muskuloskeletálním poruchám souvisejícím s prací. Bezpečnost a hygiena práce, 2020 roč. 70, č. 1, s. 11-12, 17-22. ISSN 0006-0453.