Ke stažení Počet zobrazení: 10662
Publikace je výstupem výzkumného úkolu V07-S4 Pracovněprávní vztahy a BOZP v kontextu kontroly povinností vyplývajících z § 316 zákoníku práce, řešeného Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, v. v. i., v letech 2019–2020 v rámci institucionální podpory Ministerstva práce a sociálních věcí.
Je to již více než dva roky, co se stalo použitelným (vstoupilo v účinnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů; dále jen Obecné nařízení). Jakkoliv zejména v médiích bývalo v souvislosti s účinností Obecného nařízení často tvrzeno, že tento přímo použitelný předpis na celém území Evropské unie představuje revoluci v oblasti ochrany osobních údajů, je třeba dát za pravdu názoru těch, podle nichž jde spíše o zachování kontinuity dosavadní právní úpravy s tím, že tato byla zpřesněna a doplněna o některá práva a povinnosti, jež dosavadní právní úprava neznala. Ke změnám, které přineslo Obecné nařízení, patřilo např. zavedení institutu pověřence, zakotvení práva na přenositelnost osobních údajů, zavedení povinnosti správce osobních údajů hlásit bezpečnostní incident dozorovému úřadu (v našich podmínkách Úřadu pro ochranu osobních údajů) apod. Obecné nařízení počítalo rovněž s tím, že souběžně s jeho účinností nabude účinnosti v každém členském státě Evropské unie tzv. adaptační zákon, kterým by byly upraveny některé dílčí aspekty ochrany osobních údajů, které Obecné nařízení umožňuje, či dokonce předpokládá upravit na vnitrostátní úrovni. V podmínkách České republiky je oním adaptačním zákonem zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen zákon o zpracování osobních údajů), který vstoupil opožděně v účinnost dne 24. dubna 2019.