Poranění zdravotníků patří k nejčastějšímu riziku při výkonu tohoto povolání. Při bodnutí, vpichu, říznutí kontaminovaným předmětem, většinou jehlou, může dojít k přenosu infekce krví. Předložená práce se zabývá klinickými projevy a epidemiologií možných infekcí, kterými může při poranění zdravotnický personál onemocnět. Je kladen velký důraz na prevenci, na preventivní opatření a je doporučen postup při ošetření poranění v rámci represivních opatření.
Mezi nejzávažnější úrazy zdravotníků patří poranění jako je bodnutí, píchnutí a říznutí kontaminovanými předměty. Tato poranění způsobují u zdravotnického personálu krvácení a mohou být epidemiologicky významná, protože krev je známým vehikulem přenosu závažných infekčních chorob. Kromě místního postižení, kterým jsou hnisavé procesy vyvolané stafylokoky, streptokoky a anaerobními klostridiemi, může dojít k onemocnění celého organizmu, které je způsobeno nejen bakteriemi, ale i parazity a viry. Při běžné praxi v České republice může být zdravotnický personál při poranění lékařskými nástroji a přístroji ohrožen pěti závažnými infekcemi, které se přenášejí krví. Jsou to infekční mononukleóza, cytomegalovirová infekce, syfilis, virové hepatitidy a HIV infekce .
Zdravotnický pracovník se musí při styku s krví pacienta vždycky chránit. Branou vstupu infekce je porušená kožní bariéra nejčastěji při poranění (vpich, bodnutí, říznutí). Kontaminovaná krev pacienta může vniknout i do porušené kůže či sliznice zdravotníka (záděra, ekzém, spálenina, zánět). K účinným prostředkům patří veškeré dostupné osobní ochranné pomůcky jako jsou rukavice, brýle, ochranné masky, jednorázové empíry atd. Je důležité zdůraznit, že používání rukavic při každém odběru krve a při každé manipulaci s krví je nezbytné!
Preventivní opatření: |
|
Represivní opatření, v okamžiku poranění |
V případě poranění je nutné zvážit riziko možného přenosu nákaz, které se přenáší krví a to zejména virových hepatitid a HIV infekce. Určitým vodítkem je posouzení aktuální epidemiologické situace nejen na pracovišti u pacientů ale i v populaci spádové oblasti. Velmi významným je časový faktor – doba od použití jehly či nástroje do poranění. Ví se, že viry infekčních hepatitid jsou velmi odolné na zevní prostředí a naopak viry HIV infekce jsou mnohem citlivější. |
Z literárních údajů vyplývá, že odhalované riziko přenosu VHB je asi 2 % při negativním HbeAg a 40 % při pozitivním HbeAg. Nové vyšetřovací metody např. PCR přinesly další poznatky a potvrdily epidemiologickou závažnost nosičů s pozitivními protilátkami antiHBeAg.
Při kontaminaci biologickým materiálem obsahujícím virus C je riziko přenosu od 3 do 10 %. V současné době je VHC nejvíce rozšířena mezi narkomany a může se častěji vyskytovat i u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů, kteří byli podrobováni invazivním zákrokům.
Ve srovnání s virovými hepatitidami je riziko přenosu HIV infekce nepoměrně nižší, po poranění jehlou nebo jiným kontaminovaným nástrojem představuje 0,2 až 0,5 %. Stupeň rizika přenosu HIV infekce je ovlivněn koncentrací viru v krvi, objemem kontaminující krve (průměr jehly) a hloubkou poranění .
Významné je primární ošetření ihned po poranění:
- v místě poranění se pokusit o vydatné vytlačení krve
- ránu dobře vymýt vodou a mýdlem
- v místě poranění aplikovat virucidní prostředek (např. 1% Jodonal B nebo 0,2% 0,5% Persteril)
- provést kontrolu platnosti očkování proti tetanu, protože se většinou jedná o hlubší poranění; pokud jde o prošlé nebo nekompletní očkování je nutné podat booster dávku vakcíny proti tetanu (Alteana 0,5 ml
i. m. event. doplnit pasivní imunizaci preparátem Tega 250 IU i. m.) - jako preventivní opatření proti možnému vzniku VHA u neočkovaných osob je možno aplikovat dávku normálního lidského imunoglobulinu (0,06 – 0,12 na kg hmotnosti
- jako preventivní opatření proti VHB lze u neočkovaných zdravotníků použít specifický imunoglobulin proti VHB Hepatec (0,12–0,20 ml na kg hmotnosti); nevýhodou je podání i. v., které vyžaduje aplikaci na lůžkovém oddělení; aplikace očkovací látky proti VHB Engerix- B je bez problému
- očkování proti VHC není k dispozici, aktivní a pasivní imunizace normálním lidským imunoglobulinem je bez efektu.
- zajištění proti HIV infekci není dosud jednotně realizováno; k rozhodování o zahájení chemoprofylaxe je nutno zvážit současnou situaci ve výskytu HIV infekce.
Doporučeným lékem k postexpoziční profylaxi je Zidovudin. Zásadou profylaxe by mělo být její zahájení v co nejkratším čase po poranění, nejlépe do 1–2 hodin po expozici.
Faktory ovlivňující vznik poranění
Je nutno zdůraznit, že na vznik poranění kromě nezkušenosti a nešikovnosti má vliv psychika zdravotnického pracovníka. Mezi významné psychické faktory patří únava, neustálý tlak na zvyšování pracovního výkonu, vysoká míra odpovědnosti, závažné následky v případě omylu atd. Nelze vyloučit ani alkoholovou či lékovou závislost. Závažným signálem zranitelnosti zdravotníka je syndrom vyhoření. Tento pojem se začal používat od 80. let pro stavy celkového vyčerpání. Jednou z nejohroženějších skupin jsou právě lékaři a sestry. Příznaky jsou jednak psychické (únava, pocit vyčerpání a beznaděje, deprese, pokles zájmu o práci) a fyzické (apatie, vegetativní potíže, bolesti hlavy, poruchy spánku, vyšší sklon k závislosti). Terapie je v rukou psychologů.
- ŠRÁMOVA, Helena. Rizika a prevence poranění pracovníků ve zdravotnictví. Urologie pro praxi, 2004, č. 1, s. 20-24. Dostupné z WWW: http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf.