Povinnosti výrobců

Výrobci strojů a strojního zařízení musejí dostát bezpečnostním požadavkům kladených na design a konstrukci strojů (ještě před jejich uvedením na trh); uživatelé musejí mít záruky, že se mohou spolehnout na kvalitu a bezpečnost používaného výrobku. Nejdůležitějším předpisem, pokud jde o bezpečnost strojního zařízení, je směrnice č. 2006/42/ES ze 17. května 2006, která slouží jako právní základ pro výrobce a prodejce strojního zařízení. K této směrnici je nutno přihlížet, je-li:

• strojní zařízení na trh v EU uváděno poprvé (platí od 1.1.1995),
• strojní zařízení zabudováno uživatelem do pracovního procesu,
• na strojním zařízení provedena jakákoli změna či úprava, jež by mohla ovlivnit jeho bezpečnost,
• nutné propojení mezi několika stroji (montážní linka).

Uvedenou směrnici doplňují další směrnice obsahující požadavky na výrobce, např. směrnice 2006/95/ES o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí, směrnice 97/23/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se tlakových zařízení nebo směrnice 2004/108/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility.

Odpovědnost zaměstnavatele týkající se bezpečnosti práce na strojích a jiných pracovních zařízeních

Zaměstnavatelé jsou povinni vybrat vhodné stroje a výrobní zařízení, vyhovující pro daný účel a pro existující pracovní podmínky, takže je mohou pracovníci používat bez ohrožení svého zdraví a bezpečnosti.

Co je povinností zaměstnavatele před koupí nového nebo již používaného stroje?

• Vyhovuje uvažovaný stroj vašim potřebám?
• Zkontroloval jste, zda se dá na strojích podle prováděcích instrukcí provádět údržba, čištění a opravy správným a bezpečným způsobem?
• Stanovil a přezkoušel jste kvalifikaci pracovníků (rovněž pro údržbu a opravu poruch)?

Je nutný další výcvik?

• Prověřil jste možné dopady užívání stroje na životní prostředí popř. jeho ostatní nežádoucí vnější účinky (hlučnost, prašnost, nebezpečné látky)?
• Realizoval výrobce opatření pro snížení specifických rizik (např. snížení hlučnosti)?

Obdržel jste při nákupu stroje veškerou dokumentaci?

• Je k dispozici prohlášení o shodě a označení výrobku značkou CE? 
• Jsou k dispozici návody a výkresy tak, jak je stanoveno ve Směrnici 2006/104/ES? 
• Je k dispozici manuál popisující rizika práce s daným strojem, a to v národním jazyce?

 Konkrétní požadavky kupujícího na bezpečnostní funkce daného zařízení je vhodné uvést již do kupní smlouvy.

Není-li možné vyloučit rizika poškození zdraví pracovníků při používání stroje, musí zaměstnavatel vyhodnotit veškerá nebezpečí, která při používání stroje či výrobního zařízení reálně hrozí. Dále je nutné realizovat veškerá vhodná opatření k minimalizaci identifikovaných rizik. Zaměstnavatel musí prostřednictvím pověřených a odborně způsobilých osob provádět průběžné technické kontroly a pravidelné revize strojů, tak jak to vyžadují národní předpisy a normy. Kontroly je nutné pravidelně opakovat a náležitě dokumentovat.

Hodnocení rizik a navrhovaná opatření

Hodnocení rizik, jež by mohla práce se stroji nebo jinými výrobními zařízeními představovat, je součástí hodnocení pracovního místa vyžadovaného směrnicí 89/391/EHS.

Postup hodnocení rizik a návrhu preventivních opatření

Při hodnocení rizik způsobených stroji či jinými výrobními zařízeními postupujeme následujícím způsobem:

• Krok 1: Identifikace nebezpečí -  Podle čl. 3 uvedené směrnice, musejí být identifikována všechna nebezpečí, která mohou způsobit zaměstnanci při práci na výrobním zařízení úraz nebo poškození zdraví. 
• Krok 2: Analýza a hodnocení rizik - Identifikované nebezpečí je posouzeno na základě odhadu závažnosti poškození zdraví a pravděpodobnosti, že k danému poškození dojde. Kombinace těchto faktorů udává míru rizika. 
• Krok 3: Návrh opatření a jejich realizace - Navržená opatření musejí existující riziko buď zcela odstranit, nebo alespoň omezit jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Za tímto účelem přijímá zaměstnavatel organizační a technická opatření, popř. zaměstnancům poskytuje osobní ochranné pracovní prostředky. Mezi nejúčinnější organizační opatření patří výcvik a školení pracovníků o BOZP, stanovení jasných a srozumitelných pracovních postupů a zajištění vhodné organizace práce.

Aby byl zaměstnavatel schopen určit možná nebezpečí, musí shromáždit následující informace:

• Existující vhodná pravidla a pokyny, týkající se užívání strojů nebo jiného výrobního zařízení.
• Pokyny výrobce týkající se strojů včetně informací o přetrvávajících rizicích.
• Záznamy o pracovních úrazech a nemocích z povolání.
• Znalosti a zkušenosti o existujících nebezpečích.
• Informace o pracovních podmínkách. 

Identifikace nebezpečí musí zohledňovat také všechna nebezpečí vyskytující se během jednotlivých fází životního cyklu strojů a zařízení, např. montáž, uvádění do provozu, běžný provoz, údržba, demontáž a odstranění.  

 Úkolem zaměstnavatele není opakovat nebo zkoumat analýzu rizik provedenou výrobcem (podle Směrnice 2006/42/ES), ale zjistit zbývající úroveň eventuálního nebezpečí pro zaměstnance, kteří se stroji/výrobním zařízením pracují, která mohou za určitých podmínek vzniknout, kontrolovat a usměrňovat tato rizika konkrétními opatřeními!

Krok 1 - Identifikace nebezpečí

Příklady nejčastějších mechanických nebezpečí

Krok 2 - Analýza a hodnocení rizik

Při hodnocení rizik je třeba vycházet ze stanovených předpisů či standardů, obsahujících specifické požadavky, kritéria a prahové hodnoty vztahující se k nebezpečím spojeným s používáním strojů a jiných pracovních zařízení. Jestliže
nejsou v předpisech stanoveny uvedené požadavky, musejí být rizika vyhodnocena jako kombinace R = P x D, přičemž

• P je očekávaná závažnost poškození zdraví,
• D je pravděpodobnost, že k takovému poškození dojde.

Faktor závažnosti následků

Existuje několik možností, jak definovat předpokládané nežádoucí následky; zde se bere v úvahu poškození zdraví, kde jako základ hodnocení závažnosti slouží předpokládaná délka pracovní neschopnosti (počet dnů, kdy je pobírána nemocenská).

Faktor pravděpodobnosti

Pravděpodobnost nežádoucího následku (poškození zdraví následkem úrazu) je závislá na několika faktorech, z nichž jsou nejvýznamnější tři níže uvedené:

• pravděpodobnost úrazu v závislosti na typu stroje a/nebo druhu práce, 
• délka pobytu v nebezpečné zóně, 
• možnost omezit či úplně se vyhnout nebezpečí (úrazu). 

První faktor se vztahuje ke strojům a může být odvozen rovněž z úrazových statistik (nehody strojů), druhý faktor je spojen výhradně s organizačními aspekty, jež souvisejí s provozem daného podniku, a třetí faktor zahrnuje osobní znalosti a dovednosti daného pracovníka, zejména pak jak reaguje na nebezpečné situace (např. úroveň instrukcí, výcviku, varovného zařízení).  

Hodnocení rizik

Všeobecně můžeme říci, že hodnocení rizik slouží k vyjádření vztahu závažnosti možného poškození zdraví a pravděpodobnosti, že toto poškození nastane. Odhad rizik napomáhá také k určení rozumných výdajů potřebných pro zavedení preventivních opatření, přičemž je při realizaci opatření nutné vždy vyhovět alespoň minimálním požadavkům vycházejících z platných právních předpisů. Hodnocení rizik a především odhad jejich závažnosti je nutno provést vždy, když je potřeba splnit jak obecné (standardní) požadavky kladené na ochranu zdraví pracovníků, tak i v případě realizace účinnějších opatření. Všeobecně platí níže uvedné základní pravidlo:

 Čím větší je riziko (v tomto případě míra rizika), tím rychleji je nutno opatření realizovat.

Model pro odhad rizika

Pro všechna identifikovaná nebezpečí je nutné vyhodnotit příslušná rizika, které je nutné podle své závažnosti rozdělit do jednotlivých skupin. Jako návod může posloužit níže uvedená matice. Jedná se o jednu z možností, avšak existují i jiné postupy pro odhad míry rizika. Nutnost snížit riziko vychází z kritérií každého podniku, podle kterých je určeno, jaká míra rizika je v podniku akceptovatelná a jaká nikoli. V každém případě je však nutno splnit alespoň minimální zákonné požadavky kladené na prevenci rizik.

Krok 3 - Výběr a realizace vhodných opatření

Pro určení vhodných opatření je nutno brát v úvahu odpovídající zákonné požadavky pro práci na strojích/výrobním zařízení.

Priority

Pokud jde o nebezpečí při práci na strojích či jiném výrobním zařízení, mají lidé obvykle tendenci spoléhat pouze na školení personálu nebo osobní ochranné pracovní prostředky a neuvažují už o opatřeních, jejichž realizací je možno dosáhnout daleko lepších výsledků. Můžeme tedy shrnout priority takto:

1. odstranění nebo minimalizace rizik,
2. technická ochranná opatření,
3. organizační opatření,
4. osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP).

Ad1) Odstranění a minimalizace rizik

Při aplikaci potřebných opatření si vždy klademe otázku, zda může být nebezpečí úrazu zcela odstraněno, popřípadě zda může být existující riziko sníženo na přijatelnou mez. Opatření tohoto druhu se obvykle týkají konstrukce stroje či výrobního zařízení nebo jeho součástí, což je odpovědností konstruktéra a výrobce.

Dalším krokem k zajištění bezpečné práce na strojích je v dodržení bezpečné vzdálenosti, což znamená dbát na opatrnost v blízkosti strojů. EN ISO 13857 uvádí bezpečné vzdálenosti od strojů, jež zajišťují, aby se horní a dolní končetiny nedostaly do nebezpečné zóny stroje.

Ad2) Technická ochranná opatření

Většina technických ochranných zařízení se týká konstrukce nebo návrhu stroje, za něž je odpovědný konstruktér a výrobce zařízení. Někdy je však potřeba zajistit další technická ochranná opatření z důvodu zvláštních pracovních podmínek na stroji či výrobním zařízení. Obecně se bezpečnostní opatření dle normy EN ISO 12100 dělí na:

• zábrany,
• ochranná zařízení.

Zábrany a ochranná zařízení:

• mají mít pevnou konstrukci,
• nemají vyvolávat další nebezpečí,
• nemají jít snadno odstranit nebo zvednout,
• mají být umístěna v dostatečné vzdálenosti od nebezpečné zóny,
• nemají bránit ve výhledu na chod výroby, 
• mají umožňovat hladký chod výroby, instalaci nebo odstranění nástroje či možnost údržby se vstupem, jež je omezen pouze na oblast, kde má být provedena údržba či instalace, aniž by se ochranné zařízení odstranilo.

Obsluha strojů s ochranným zařízením se musí vždy ujistit, že zábrana či ochranné zařízení:

• je na svém místě,
• je funkční a v pořádku (před spuštěním provede vizuální kontrolou),
• je využíváno v souladu s určeným účelem,
• je správně instalováno či upraveno,
• nikdy se neodstraňuje či neporušuje!

Výběr správných ochranných prostředků

Když se rozhodujeme o tom, jaké zařízení použíjeme, je třeba brát v úvahu následující aspekty:

• typ operací prováděných na strojním zařízení (výměna hlavic a jiných dílů, nástrojů, údržba apod.),
• plynulost výrobního procesu, 
• ergonomické podmínky,
• ochranné zařízení nesmí zpomalovat výrobní proces,
• ochranné zařízení nesmí bránit v přístupu a pohledu na výrobu,
• ochranné zařízení nesmí způsobit další nebezpečí (např. mezery, v nichž mohou být zraněny končetiny), 
• operátoři nesmějí ochranné zařízení odstraňovat.

 Ochranné zařízení musí být na stroje namontováno takovým způsobem, aby nebránilo obsluze v provádění pracovního procesu nebo aby ji nezpomalovalo!

Ad3) Organizační opatření 

Organizační opatření je nutno pojmout jako velmi přesná a individuálně cílená opatření vyplývající z potřeb výroby. Zaměstnavatelé mohou snížit riziko úrazu vhodnými organizačními opatřeními, jako jsou:

• povolení práce v nebezpečné zóně jen nezbytně nutnému počtu osob, 
• zvětšení vzdálenosti pracovníků od zdroje emise (např. od hlučného stroje apod.), zejména pak těch pracovníků, kteří s daným strojem přímo nepracují,
• provedení optimalizace pracovního procesu a postupu operací za účelem zlepšení bezpečnosti práce,
• stanovení zvláštních kvalifikačních požadavků na obsluhu strojů, 
• stanovení požadavků na věk obsluhy vybraných typů strojů (např. VTZ), 
• umístění nápisů zakazujících přístup nepovolaným osobám na konkrétní pracoviště,
• vyznačení nebezpečných zón,
• speciální výcvik pro osoby přicházející do styku s nebezpečnými pracovními podmínkami nebo pro obsluhy zařízení se zvýšeným rizikem úrazu (tj. rizikové práce),
• periodické instruktáže a školení, 
• periodické kontroly strojů a výrobního zařízení (včetně požadovaných revizí).

Požadavky na instrukce/pokyny

Instrukce mají obsahovat především:

• způsob zapojení stroje/zařízení a popis bezpečného chodu stroje,
• pokyny pro instalaci a případné rozebrání stroje/zařízení,
• pokyny pro odstraňování poruch v chodu stroje/zařízení během pracovního procesu a pokyny, jak postupovat v případě přerušení výroby,
• seznam součástí (je-li to vhodné), 
• seznam potřebných nástrojů a způsob jejich použití,
• ochranné pracovní prostředky vhodné pro práci s daným strojem/zařízením dle druhu výroby (pracovní činnosti). 

Jak mají vypadat instrukce:

• mají být k dispozici písemně, mají být v kompletní podobě,
• pracovníci mají obdržet nové pokyny vždy, když je do provozu uváděno nové zařízení nebo se mění části výrobní linky,
• musí v nich být uvedena existující nebezpečí a zohledněna i případná nová rizika,
• musí obsahovat postupy v případě poruchy nebo nestandardního chodu zařízení,
• pracovníci by měli být s instrukcemi seznamováni v pravidelných intervalech a také v případech, kdy bylo zaznamenáno nevhodné chování pracovníků nebo se vyskytl úraz, nehoda či významnější porucha, 
• instrukce musí být srozumitelné a jasné, zaměstnavatel se musí ujistit, že obsluha vše pochopila. 

Právní předpisy stanoví, že povinností zaměstnavatele je ujistit se, že pokyny jsou srozumitelné a zaměstnanci byli náležitě proškoleni pro práci se stroji. Zaměstnavatel musí zajistit, aby: 

• práce byla prováděna v souladu s pokyny a instrukcemi pro obsluhu strojů,
• stroje obsluhovali pouze vyškolení pracovníci s potřebnou kvalifikací,
• údržbu a další práce, při kterých hrozí zvýšené nebezpečí úrazu, prováděli pouze pověření, speciálně vyškolení pracovníci,
• pracovní proces byl pracovníky pochopen a pracovní postupy byly srozumitelné a bezpečné,
• při práci byly pracovníkům k dispozici potřebné osobní ochranné pracovní prosředky a tyto byly řádně používány.

Požadavky na kontrolu strojů a výrobního zařízení

Strojní/výrobní zařízení vystavené podmínkám, které je mohou negativně ovlivnit a vyvolat tak vznik nebezpečné situace, podléhají pravidelným kontrolám prováděným kompetentními osobami. Zaměstnavatel musí určit druh kontrol, způsoby jejich provedení a lhůty, přičemž musí brát v úvahu:

• režim a celkovou dobu používání stroje (tj. zda se stroj používá jen zřídka nebo neustále),
• možný vliv klimatických podmínek, 
• výskyt nehod a pracovních úrazů,
• požadavky na údržbu (např. lhůty pro provádění kontrol lze upravit podle požadavků a náročnosti údržby),
• změny výrobního zařízení, které mohou mít vliv na jeho bezpečný provoz (např. nový software, změna rychlosti). 

Výsledky provedených kontrol musejí být zaznamenány a uchovávány a musejí být k dispozici pro potřeby inspekce (Formulář “Dokumentace inspekcí pracovního zařízení v činnosti“). 

Ad4) Zajištění osobní ochrany pracovníků

Není-li jiným způsobem (např. technickými nebo organizačními opatřeními) možné zajistit kolektivní ochranu zaměstnanců při práci, musí zaměstnavatel přijmout opatření pro zajištní osobní ochrany zaměstnanců. Účelem tohoto opatření je, aby byly jednotlivé osoby ochráněny před působením nebezpečných činitelů. Způsobů, jak toho dosáhnout, je několik:

• soustavné zlepšování znalostí o bezpečnosti práce a způsobech správné obsluhy strojů/výrobního zařízení prostřednictvím výcviku a pravidelných školení,
• potřebná kvalifikace pracovníků,
• poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP).

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) jsou prostředky určené k osobnímu užití jednotlivci za účelem zajištění ochrany pracovníka před jedním nebo více nebezpečími, kterým je vystaven, a které mohou ohrožovat jeho bezpečnost a zdraví při práci. Povinnost zaměstnavatele poskytnout OOPP a zároveň povinnost jejich používání pracovníkem při práci vychází ze směrnice 89/656/EHS ze 30. října 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci (třetí samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

 Zajistit OOPP je v kompetenci zaměstnavatele. K jeho povinnostem patří:

• vybrat a poskytnout pouze ty OOPP, jež splňují požadavky evropských směrnic a norem kladených na jejich účinnost a design,
• poskytovat pouze takové OOPP, které jsou schváleny pro uvádění na trh. Na OOPP musí být připojena visačka se jménem a adresou výrobce a dalšími informacemi, jako jsou pokyny pro užití, skladování, údržbu, úroveň rizika a omezení pro používání, doba, do kdy je možno OOPP používat, orientační doba životnosti a vysvětlivky uvedených značek. Uvedené informace musejí být zpracovány vhodnou a srozumitelnou formou a v národním jazyce uživatelů (např. jako návod k použití),
• poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky bezplatně. Zaměstnavatel rovněž musí zajistit jejich dobrý stav a uspokojivé hygienické podmínky, a to správnou údržbou, opravami či jejich nahrazením,
• vypracovat organizační dokument určený pro zaměstnance, v němž uvede způsob použití poskytovaných OOPP a péči o ně,
• poučit zaměstnance o správném a bezpečném používání OOPP na základě informací výrobce i v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Je-li to nutné, zorganizuje k používání OOPP další výcvik. 

KITTELMANN, Marlies ...[et al.]. Rizika při práci na strojích a jiním výrobním zařízení: identifikace a hodnocení rizik, navrhovaná opatření. ISSA, 2014. ISBN 978-80-87676-08-0.