Při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví ve školství lze postupovat podle Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: 37 014/2005-25, kde je obsažena definice úrazu žáků. Hlavním tématem článku JUDr. Evy Dandové je odškodňování úrazů žáků ve školách mateřských, základních a středních a jejich odpovědnost za tyto úrazy.

Definice pojmu školní úraz

Úvodem je možno konstatovat, že žádný obecně závazný právní předpis neobsahuje definici pojmu „školní úraz“. Podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon - dále „ŠZ“), pouze platí, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.

K provedení tohoto ustanovení byla vydána vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Ani tato vyhláška však neobsahuje definici pojmu „školní úraz“. Vyhláška pouze uvádí, že záznam o úrazu se vyhotovuje u úrazu, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení.

Tento nedostatek do jisté míry napravuje Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: 37 014/2005-25, když v článku 21 stanoví, že „Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.“

I zde však musíme nejprve připomenout, že Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů není obecně závazný právní předpis. Je závazný pouze pro školy a školská zařízení přímo zřízená MŠMT. Ostatní školy a školská zařízení jej mohou používat pouze podpůrně při zpracování svých školních řádů nebo vnitřních řádu podle ustanovení § 30 školského zákona (ŠZ).

Tato definice pojmu školní úraz nemůže nahradit legislativní nedostatek, když školské předpisy, zejména školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. neobsahují definici pojmu školní úraz. Podle ustanovení § 29 ŠZ platí, že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při zde uvedených činnostech, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím.

Můžeme tedy konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy od vstupu žáka do prostor školy, po dobu jeho pobytu v nich až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole. Je třeba si uvědomit, že výklad pojmu „při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb“ uvedený v druhé větě článku 21 Metodického pokynu je pouze příkladný (viz použité slůvko „zejména“). Proto můžeme konstatovat, že pod pojmem úraz žáků rozumíme výkon povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu, dále pak jinou činnost konanou na příkaz pedagogického pracovníka, činnost konaná pro školu z vlastní iniciativy nebo z podnětu spolužáků, pokud k ní žák nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu školy. V některých případech může přicházet v úvahu i činnost, která je předmětem cesty, na níž je žák vyslán v souvislosti s výchovně vzdělávací činností školy.

Okruh povinností vyplývajících z výchovně vzdělávací práce školy je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také ze školního řádu školy, eventuálně z dalších bezpečnostních předpisů školy, zejména poplachového a evakuačního plánu, jakož i z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho povinen konat i jiné druhy činnosti podle pokynů pedagogického pracovníka. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní.

Nakonec do této kategorie spadají i všechny druhy úrazů, které utrpí žáci při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd, např. při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku). Patří sem také úrazy při uklouznutí, klopýtnutí, mytí tabule, úrazy při hodinách tělesné výchovy nikým nezpůsobené nebo úrazy při hodinách tělesné výchovy, kdy učitel trval na provedení cviku, pro nějž žák nebyl způsobilý nebo se bál (při plavání apod.).

Za činnost v přímé souvislosti s výchovnou a vzdělávací prací školy je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu nebo po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, do kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, cesta do školní jídelny, cesta do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a jejich práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tematických zájezdech apod. Nakonec je třeba v přímé souvislosti s výchovnou a vyučovací prací školy považovat i účast žáka na nepovinných předmětech v areálu školy, které slouží ke zvyšování odborných znalostí žáků. Obdobně jako v pracovněprávních předpisech, je třeba vykládat, že za přímou souvislost s plněním výchovné a vzdělávací činnosti školy se považuje úraz žáka pro plnění učebních povinností, což jsou případy, kdy např. žák nahlásí učiteli, že jeho spolužák byl zraněn a uvede, kým byl zraněn a dotyčný pak druhý den způsobí úraz i jemu.

Z obsahu pojmu úraz žáků je výslovně vyloučen pouze úraz, ke kterému došlo na cestě do školy a ze školy. Zde je zřejmá paralela školských a pracovněprávních předpisů, která přežívá z minulých dob.

Pro vlastní odškodnění školních úrazů je velice důležité jejich řádné prošetření, zjištění příčin a okolností úrazu. Následně pak musí být každý úraz zaznamenán do knihy úrazů. Záznam o úrazu škola vyhotovuje pouze, jde-li o úraz, jehož důsledkem byla nepřítomnost žáka ve škole zasahující alespoň do 2 po sobě jdoucích vyučovacích dnů, nebo jde-li o smrtelný úraz.

Je třeba zdůraznit, že pro školy má obrovský význam evidence školních úrazů formou záznamu o úrazu nebo zápisu v knize úrazů. V tom je rozdíl i oproti pracovněprávním předpisům. Podle zákoníku práce a nařízení vlády č. 201/2010 Sb.,o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění nařízení vlády č. 170/2014 Sb., má záznam o úrazu nebo zápis o úrazu do knihy úrazů především význam statistický. Orgány inspekce práce evidují počty záznamů o úrazech a předávají statistická zjištění do evropské statistiky úrazu. Záznam o úrazu nemá sílu právního dokumentu, je to pouze důkazní prostředek (i když pojišťovny také při odškodňování pracovních úrazů jeho význam zveličují).

To ovšem v případě školních úrazů neplatí tak zcela. Tam je záznam o úrazu nebo zápis úrazu v knize úrazů jednak hlavním dokladem pro odškodnění žáka a dále pak podkladem pro evidenci školních úrazů vedenou Českou školní inspekcí. O to větší pozornost musí být věnována sepisování záznamu o školních úrazech.

Odpovědnost za škodu při úrazech dětí mateřských škol

Vzhledem k tomu, že platí obecná zásada, že školy odpovídají v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy dětem za škodu, která jim vznikla v důsledku úrazu, musí být základní zásady způsobu a rozsahu náhrady škody stejně jako způsobu projednání náhrady škody se zákonnými zástupci dítěte uvedeny přímo v kapitole pojednávající o BOZ dětí ve školním řádu mateřské školy. Odškodnění úrazu je třeba chápat jako minimum nápravy nezvládnutí náležitého dohledu nad dětmi.

V případě mateřských škol platí, že mateřská škola není zařazena mezi školy ve smyslu § 391 až § 393 zákoníku práce (ZP) a že se úraz dítěte v mateřské škole neodškodňuje podle zákoníku práce, byť se vyhodnocuje ve smyslu § 29 ŠZ stejně jako úraz žáka nebo studenta na základní nebo střední škole a sepisuje se o něm záznam o úrazu podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Úraz dítěte v mateřské škole se odškodňuje podle občanského zákoníku.

Občanský zákoník vychází ze subjektivní odpovědnosti (na rozdíl od zákoníku práce, který vychází z objektivní odpovědnosti) a to znamená, že v praxi se musí skutečně řešit případ od případu, zda se u daného konkrétního úrazu dítěte v mateřské škole jednalo o zanedbání povinného dohledu nebo ne (viz výše), protože podle principů subjektivní odpovědnosti se musí mateřské škole prokázat zavinění a zavinění zpravidla spočívá v zanedbání povinného dohledu.

V praxi v případě odškodnění úrazu dítěte v mateřské škole mohou přijít v úvahu ale jen

• škoda při poškození věci (§ 2969 občanského zákoníku);
• náhrada vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy (dříve zvané bolestné - § 2958 občanského zákoníku);
• náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 občanského zákoníku).

Bolestné a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje v případě žáků základních škol, základních uměleckých škol, středních škol, studenty vyšších odborných škol, studenty vysokých škol a potažmo i zaměstnanců odškodňuje podle zákoníku práce a na základě nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle tohoto nařízení vlády se provádí bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění ošetřující lékař postiženého dítěte, žáka či studenta. Jeden bod pak představuje 250 Kč. Lékařský posudek se vydává, až když je zdravotní stav ustálený.

To však v případě dětí v mateřských školách neplatí. Nový občanský zákoník původní vyhlášku č. 440/2001 Sb. zrušil a v ustanovení § 2958 občanského zákoníku stanovil pouze, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění.

Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Dříve zvané bolestné se tedy již neodškodňuje na základě posudku ošetřujícího lékaře dítěte, ale musí se vymáhat soudní cestou. Je zřejmé, že v případě drobných poranění dětí v mateřských školách ani nebudou tuto náhradu vymáhat.

Náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví dříve zvaná náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením dětí v mateřské škole vychází z obdobných principů jako náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žáků základních škol, základních uměleckých škol, středních škol, studentů vyšších odborných škol, vysokých škol a potažmo i zaměstnanců odškodňovaných podle zákoníku práce. U této náhrady není mezi právní úpravou v zákoníku práce a v občanském zákoníku rozdíl. V podstatě jde o náklady, které vzniknou poškozenému dítěti nad rámec bezplatného zdravotního pojištění, a to jak při vlastním ošetření, tak jako doplatky na léky, ortopedické pomůcky, brýle apod. Nakonec se v rámci této náhrady hradí i cestovní náklady spojené s návštěvou lékaře či zdravotnického zařízení. Účelnost a vhodnost vynaložených nákladů zásadně posuzuje ošetřující lékař.

Poslední náhradou, která může v souvislosti se školním úrazem v mateřské škole vzniknout, je škoda na věci. Platí, že při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

Odškodňování školních úrazů od ZŠ po VŠ

Odškodňování školních úrazů je velice citlivou záležitostí. Odpovědnost školy za škodu, která vznikne žákům školními úrazy, vychází z povinností školy zajistit náležitý dohled nad žáky při veškeré školní výuce, výchově, vzdělávání nebo v přímé souvislosti s nimi, která je uložena příslušnými předpisy a z odpovědnosti za ně.      

Při odškodňování školních úrazů žáků základních, středních a vysokých škol se vychází ze stejných zásad jako při náhradě škody a nemajetkové újmy, která vznikne zaměstnancům v pracovním poměru při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi podle zákoníku práce. U školních úrazů riziko za činnost spojenou s výchovně vzdělávací činností nese plně škola.

Jde o objektivní odpovědnost, která je odpovědností za výsledek a nikoliv odpovědností za zavinění, jako je tomu např. při náhradě škody za úraz, který utrpí žák při cestě do školy na veřejné komunikaci. To je podstatný rozdíl mezi odškodněním úrazů vzniklých za podmínek objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce a mezi odškodněním úrazů za podmínek subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku. Pro úplnost upozorňujeme, že princip objektivní odpovědnosti za škodu se nevztahuje na úrazy dětí v mateřské škole.

Princip, že za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy a že při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení, obsahuje nyní již přímo zákoník práce.

Zároveň se stanoví též, že příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato organizační složka státu.

Zde tedy platí zásada, že pouze za škodu, která vznikla žákům při praktickém vyučování, může odpovídat jiný subjekt než škola. V daném případě odpovídá právnická nebo fyzická osoba, která praktické vyučování zajišťuje.

Ve všech ostatních případech i u studentů gymnázií, žáků základních a středních škol, základních uměleckých škol, konzervatoří a jazykových škol s právem jazykové zkoušky pokud k úrazu došlo při teoretickém nebo praktickém vyučování, odpovídá škola, jestliže má právní subjektivitu. Pokud škola nebo školské zařízení nemají právní subjektivitu, nemohou vystupovat v právních vztazích svým jménem, pak odpovídá žákům a studentům zřizovatel dotyčné školy nebo školského zařízení. Obecně ale platí, že škola nebo její zřizovatel musí vždy úrazy plně odškodnit. Na školní úrazy se totiž nevztahuje zákonné pojištění zaměstnavatele z odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání podle § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb., neboť § 365 ZP se vztahuje výhradně na pracovní úrazy, tj. na úrazy učitelů a ostatních zaměstnanců školy nebo školského zařízení.

Odpovědnost školy

Žádný obecně závazný předpis neukládá školám a školským zařízením se pojistit z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou dětem, žákům a studentům při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Doporučuje se nepodceňovat odpovědnost právnických osob vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení za škodu způsobenou dětem, žákům či studentům a uzavírat pojištění této odpovědnosti.

Obecně platí, že školy a školská zařízení, jejichž zřizovatelem je stát (právní formou státní příspěvkové organizace nebo organizační složky státu) mohou podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, pojistit majetek České republiky, se kterým hospodaří, a jiné pojištění mohou uzavřít jen, stanoví-li tak zvláštní zákon. Vzhledem k tomu, že výslovná možnost uzavřít pojištění pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou na věcech, životě a zdraví dětí, žáků a studentů je upravena zatím pouze v § 40 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, mohou být pojišťována pouze státní školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a střediska výchovné péče, nikoliv například státem zřizované základní či střední školy.

Školy a školská zařízení ostatních zřizovatelů (obecní, krajské, soukromé, církevní) nijak v možnosti uzavírat pojištění limitovány nejsou – tj. pojistit se mohou, ale nemusí.

Co se týče možnosti použít na úhradu pojistky odpovědnosti za škodu způsobenou dětem, žákům a studentům při činnosti školy nebo školského zařízení prostředky ze státního rozpočtu, je nutno rozlišit školy a školská zařízení podle jejich zřizovatelů:

• v případě škol a školských zařízení zřizovaných obcemi, svazky obcí a kraji nelze použít finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) ŠZ - případné pojištění hradí zřizovatel v rámci provozních výdajů;
• v případě školských zařízení zřizovaných státem podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, lze prostředky ze státního rozpočtu použít jako nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem školy na pojištění odpovědnosti za škodu související s činností školy [§ 160 odst. 1 písm. a) SŽ];
• u církevních škol a školských zařízení je možné prostředky ze státního rozpočtu použít jako nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem školy na pojištění odpovědnosti za škodu související s činností školy [§ 160 odst. 1 písm. b) ŠZ];
• obdobně u soukromých škol je možné využít dotace ze státního rozpočtu k pojištění jako neinvestiční výdaj související s běžným provozem školy a školského zařízení podle § 1 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.

DANDOVÁ, Eva. Školní úrazy a jejich odškodňování. Portál BOZPinfo.cz, dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/skolni-urazy-jejich-odskodnovani?page=0%2C3.