V rámci krajem zřizované příspěvkové organizace vznikne na její půdě místnost pro děti předškolního věku, ve které si děti budou moci hrát a ve které se čas od času budou konat různé dílny pro tyto děti. Existují nějaké právní předpisy, které stanovují, jak takovou místnost vybavit, a jaká pravidla provozu dodržovat, aby nedošlo k porušení hygienických norem a bezpečnosti při práci s dětmi?
Já a najatá společnost na BOZP máme rozdílný názor na kontrolu/revizi školních tabulí. Podle mě by měla být odborná kontrola (nikoliv revize) tabulí jednou za rok oprávněnou firmou, která dodá kopii oprávnění k činnosti a doklad o oprávněnosti pracovníků tuto činnost vykonávat. Takto to také děláme. Podle externí firmy by snad mělo stačit pověření ředitele ke kontrole a pak by na osobu provádějící kontrolu nebyly nějaké zvláštní požadavky. Nebo, nazveme-li to revize, to musí provést revizní technik s "kulatým razítkem". Což mi přijde komplikované, protože dohledatelné firmy nabízí kontrolu, nikoliv revizi tabulí.
V písemném souhlasu rodičů nezletilých žáků se doporučuje uvádět skutečnost, že žák je poučen rodiči o pravidlech silničního provozu a výslovné uvedení skutečnosti, že zákonný zástupce nepožaduje doprovod dospělé osoby (pedagogického pracovníka) a souhlasí s tím, že žákovi může být zapůjčeno kolo. Doprovod pedagogického pracovní kaje nutný v případě, že „výlet“ na kolech organizuje školské zařízení.
Kontrolu technického stavu jízdních kol provede v souladu s návodem výrobce před každým zapůjčením odpovědná osoba, ověří, zda je kolo kompletní a funkční a zda od povídá požadavkům provozu na pozemních komunikacích.
Pro půjčování a kontrolu kol se doporučuje zpracovat půjčovní řád a při zapůjčení kola si seznámení s ním nechat podepsat, ať už žákem nebo jeho zákonným zástupcem (současně s písemným souhlasem).
Mohu jako učitelka dítěti podat sprej do nosu, když nemůže dýchat? Nebo dát paralen, když ho bolí hlava, tantum verde, když ho bolí v krku? Použít mast na popáleniny, když si popálí ruce při výuce vaření, nebo jiné léky? Jak mám postupovat, když děti chodí s rozbitými koleny z tělocviku, hřiště? Vím, že jako pedagogický pracovník bych asi neměla, ale když jsem také zdravotník na zotavovacích akcích, mohu dítěti podat lék i ve škole?
Jsme předškolní zařízení pro děti 3 - 5leté. Od nového školního roku máme zapsané i dvouleté děti. Musíme předělávat BOZP a PO dokumentaci, nebo stačí stávající? Mají mít dvouleté děti oddělené hračky pro ně určené, když většina hraček, se kterými si děti v MŠ hrají, jsou pro děti od 3 let? Jsou nějaké jiné podmínky a nařízení pro dvouleté děti? Prý musí být četnější školení zaměstnanců a další úpravy.
Po drobném tržném poranění dítěte v MŠ mi bylo sděleno, že jej učitelka nemohla ošetřit (dezinfikovat ránu), protože k tomu není oprávněna na základě zákazu ze školení BOZP. Na druhé straně je přímo tato učitelka zdravotnice školy a má rovněž příslušná školení z této oblasti. Podle informací vedení školy pak mají učitelé zákaz ošetřovat zranění dětí bez svolení rodičů. Dochází k paradoxu, že mají školení o první pomoci a lékárničky ve třídách, ale současně mají zákaz je používat. Po rešerši zdrojů jsem nenašel žádnou konkrétní právní normu (směrnici, vyhlášku, zákon), která by toto zakazovala. Nebyl mi na to schopen odpovědět ani právník ze školského krajského odboru. Chci Vás tedy požádat o odpověď na tři otázky:
1. Je instruktor BOZP oprávněn dávat direktivní zákazy v této oblasti a jakou kvalifikací musí v té souvislosti disponovat? Podotýkám, že daná škola zná pouze jméno příslušného instruktora bez dalších informací o jeho kompetenci.
2. Pokud je tato instrukce (nemyslím podávání léků, ale základní ošetření typu dezinfekce rány, vytažení klíštěte) správná, můžete uvést konkrétní znění příslušných legislativních norem, ze kterých vychází?
3. Jak je takový přístup ve shodě se zodpovědností školy za žáka po dobu výuky? Odmítnutí ošetření žáka totiž už samo o sobě v sobě nese rozhodnutí potenciálně ovlivňující zdravotní stav dítěte, resp. jej nezbavuje zodpovědnosti.
Stal se úraz žáka při hodině plavání. U koho žádá rodič odškodnění za tento úraz, když základní škola má sepsanou příkazní smlouvu o obstarání záležitosti uzavřenou podle občanského zákoníku § 2430 a násl. s podnikající fyzickou osobou, která není zapsaná jako školské zařízení. Dále bych se chtěla zeptat, kdo provádí evidenci úrazu.
Na základních školách jsem se setkal s dotazy, zda je povoleno při praktické výuce (dříve dílny), aby žák používal elektrické nářadí napájené 230 V, tedy nikoliv pouze bezpečným napětím (vrtačka, ale i např. tavná pistole). Domnívám se, že při splnění požadavků BOZP: kontroly elektrických spotřebičů, dohled nad žáky, návody k použití atd., žádný takový striktní zákaz neexistuje. Vybavení dílen nářadím napájeným bezpečným napětím je značně nákladné a domnívám se, že je provozními parametry zcela mimo realitu.
Zákon č. 258/2000 Sb. , o ochraně veřejného zdraví, zrušil výjimku (byl vypuštěn odst. 6 § 44a, který upravoval nakládání s chemickými látkami a směsmi pro fyzické osoby 15 - 18 let), že žáci připravující se na povolání mohou pracovat s chemickými látkami a směsmi. Nejde nám o chemickou laboratoř, ale o odborný výcvik oborů zedník, opravář, kuchař. Jak to řešit?
Byla jsem pověřena vedením pětidenního výjezdu na školu v přírodě. Skupina se skládá z 28 dětí základní, praktické a speciální školy. Co z toho pro mě jako vedoucí akce vyplývá? Zodpovídám za bezpečnost já, nebo ředitelka školy? Pokud bude odpovědná škola, může na mně ředitelka požadovat náhradu škody v případě úrazu žáka? Je dělba odpovědnosti přenesena rovnoměrně na všechny pedagogické pracovníky na akci přítomné?