Kdo je považován za staršího pracovníka?

Hlediska, od jakého věku někoho můžeme označit jako starší osobu, mohou být různá:

• fyzický věk (tj. dle data narození), případně dle počtu let zbývajících dotyčnému do důchodového věku;
• podle toho, jak se cítí, jak je pracovně zdatný, bez ohledu na fyzický věk (v tomto ohledu jsou rozdíly v sebehodnocení mezi lidmi značné a jsou ovlivněny řadou faktorů souvisejících s typem osobnosti, motivací, žživotním stylem a žživotními hodnotami);
• podle objektivně zjistitelného stavu biologických systémů a orgánů jako je tělesná zdatnost, svalová síla, funkce srdeční cévního, zažívacího a dýchacího systému atd., jejichž fungování může být zhoršeno procesy stárnutí;
• podle vnějších příznaků stárnutí, jako jsou ššediny až holohlavost, schýlená postava, silné brýle, oslabený sluch, časté nemoci atd. Toto hledisko však může být klamné a nemělo by být kritériem pracovní způsobilosti.

Podle OSN se považují za starší pracovníky osoby nad 60 let, tj. přihlíží se spíše k době odchodu do důchodu, nikoliv k hledisku biologickému. Obecně se považuje za hranici, od níž se snižuje pracovní způsobilost pro určité profese, období od 50 do 55 let věku. Z pracovně lékařského hlediska se za starší pracovníky považují osoby starší 45 let, kdy u většiny osob dochází ke změnám v důležitých orgánech.

Věk a výkonnová kapacita

Výkonovou nebo-li funkční kapacitou se rozumí struktura fyzických, psychologických a sociálních funkcí jedince, které jsou nutné pro vykonávání určité činnosti profese:

• fyzické funkce - věk, pohlaví, tělesné rozměry, hmotnost, srdečně-respirační kapacita, svalově-kosterní kapacita (tělesná zdatnost a svalová síla),
• psychologické funkce (označovaných často jako psychofyziologické) - mentální a intelektuální kapacita, kapacita jednotlivých smyslů (zrak, sluch), motivace, schopnost učení, zátěžová tolerance, znalosti, dovednosti,
• sociální funkce - určena především sociální inteligencí, tj. schopností jednat s lidmi (komunikace), tvořivě řešit mezilidské konflikty, schopností empatie apod.

Uvedené složky výkonové kapacity tvojí určitý celek či strukturu, která je charakteristická pro každého jedince s ohledem na jeho pracovní způsobilost. Ta se pochopitelně v závislosti na věku více či méně mění. Z funkčních změn základních biologických systémů vyplývají pro zaměstnavatele určité závěry:

• ke změnám v tělesných rozměrech u starších pracovníků by mělo být přihlíženo v souvislosti s rozměrovým uspořádáním pracovních míst (vhodný typ pracovních sedadel, dostatek prostoru pro dolní končetiny);

• závažnější jsou důsledky změn ve fyzické zdatnosti, tedy otázka, kteří zaměstnanci ve vyšším věku (60 a. 65 let) budou způsobilí pro výkon v činnostech (profesích) fyzicky namáhavých;

• změny v motorice (síla, rychlost, přesnost, koordinace pohybů), více méně naznačují, že pro starší pracovníky (i když jsou pochopitelně výjimky), by mělo být pečlivě zvažováno jejich zaměstnávání v pásové a proudové výrobě, u strojů a technických zařízení, kde je vnucené pracovní tempo, při operacích vyžadujících velkou sílu ruky, zvýšenou pohybovou náročnost trupu a horních končetin, časté zaujímání nefyziologických pracovních poloh, ruční zvedání, přemisťování a přenášení těžších břemen s rizikovými vlastnostmi.

• faktory vnějšího prostředí - osvětlení - celková osvětlenost 100 luxů by měla být v závislosti na věku zvýšena; hlučnost - v prostředí, kde pracují starší osoby, by měla být co nejnižší, výrazně pod hygienickým limitem 80 - 85 dB (A) a zejména v těch případech, kde je nutná přímá řečová komunikace, či se používají technické komunikační prostředky;

• směnová a noční práce -  trvání směn a délka odpočinku je dána příslušnými ustanoveními zákoníku práce. V některých členských zemích EU je uplatňována zásada, že ve věku nad 40 let by trvalá noční práce měla být záležitostí dobrovolného rozhodnutí pracovníka, přičemž na nočních směnách by neměly trvale pracovat osoby starší než 50 let. U pracovníků v nepřetržitých provozech je nutné soustavně sledovat jejich zdravotní stav (periodické prohlídky) se zaměřením v poruchy spánku, zažívání, krevní oběh, případně i na psychické poruchy.

Vliv faktorů pracovního prostředí a podmínek

• Z fyzikálních faktorů jsou to především hlučnost, vibrace, mikroklimatické podmínky a osvětlení. Na rušivé účinky hluku při práci jsou starší osoby většinou více citlivé. Zejména v případech, kdy jejich práce vyžaduje soustředěnou pozornost. Je to dáno snížením sluchové ostrosti. Výraznější zhoršení sluchu může mít i určité sociální důsledky, kdy postižený má komunikační problémy, může přeslechnout důležité sluchové informace apod.
• Účinky přenosu vibrací na ruce (např. při používání pneumatických a elektrických nástrojů), na celé tělo (např. u některých pracovně pojíždějících strojů) jsou nesporně u starších osob výraznější v důsledku snížené tolerance jejich vlivu na tkáně a svaly.
• Starší lidé se hůře adaptují na zvýšené zrakové požadavky osvětlení a jeho změny. Kombinované účinky špatného osvětlení, hluku a vibrací nejsou pravděpodobně aditivní (tzn., že jejich účinek se nesčítá), nicméně však snižují schopnost soustředění starších osob.
• Chemické látky v pracovním prostředí s ohledem na jejich druh a koncentraci se mohou do organismu dostat třemi cestami: vdechováním, vstřebáváním kůží
  a sliznicemi a polykáním. U starších osob se např. zvyšuje absorbce chemických škodlivin a v důsledku fyziologických změn s přibývajícím věkem. Dochází tak ke sníženému zásobování ledvin a jater krví. Zpomaluje se proces jejich vylučování z organismu. Důsledkem kumulativního působení (expozice) mohou být závažná onemocnění, která se projeví v pozdějším věku.
• Směnová a noční práce je problémem, který má aspekty zdravotní a sociální. Při směnové práci dochází u většiny pracovníků k poruchám cirkadiánního rytmu, tj. k jistým změnám rytmicity některých biologických funkcí. Důsledkem jsou např. poruchy spánku, zažívání, celková tělesná únava, pocity úzkosti, poruchy srdečně-cévního systému jako je zvýšený krevní tlak apod. Kritickým obdobím podle některých studií je v tomto ohledu věk 45 let. U pracovníků starších 45 let byly např. zkoumány poruchy spánku. Ukázalo se, že se vyskytují častěji po noční směně a nikoliv po směně denní. Starší pracovníci preferují většinou dřívější dobu začátku pracovní doby. Pokud jde o sociální důsledky, jde o závažný zásah do životního stylu, tj. např. omezený či nepravidelný styk s členy rodiny, práce v období víkendu a další