STUDIE A ANALÝZY V BOZP

Cílem druhého celoevropského průzkumu agentury EU OSHA je nápomocí pracovištím zabývat se efektivněji problematikou BOZP a přispívat ke zdraví a spokojenosti pracovníků. Tvůrcům politik poskytuje srovnatelné informace z jednotlivých zemí, které jsou důležité pro vytvoření a uplatňování nových politik v této oblasti.
 
V létě a na podzim roku 2014 bylo napříč všemi odvětvími činnosti1 dotazováno celkem 49 320 podniků v 36 zemích: v 28 členských státech EU a také v Albánii, na Islandu, v Černé Hoře, bývalé jugoslávské republice Makedonii, Srbsku, Turecku, Norsku a Švýcarsku.
 
stazeniVíce informací o metodice průzkumu ESENER naleznete na adrese: http://www.esener.eu
 
Průzkum ESENER podrobně zkoumá čtyři oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP):
  1. obecný přístup podniku k řízení BOZP;
  2. jak se přistupuje k „nově vznikající“ oblasti psychosociálních rizik;
  3. hlavní hnací síly a překážky pro řízení BOZP;
  4. jak se v praxi pracovníci podílejí na řízení BOZP.
Tato souhrnná zpráva představuje přehled hlavních zjištění průzkumu ESENER-2 v každé z těchto čtyř oblastí.
 
Klíčová zjištění
 
  • Evropská pracoviště se pod vlivem měnících se hospodářských a společenských podmínek neustále vyvíjejí. Některé tyto změny jsou v průzkumu ESENER-2 zřejmé – 21 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že jejich pracovní sílu z více než jedné čtvrtiny tvoří zaměstnanci starší 55 let, přičemž nejvyšší podíl těchto zaměstnanců uvádějí Švédsko (36 %), Lotyšsko (32 %) a Estonsko (30 %). Zároveň 13 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že jejich zaměstnanci pravidelně pracují z domova. Nejvyšší podíl těchto zaměstnanců vykazují Nizozemsko (26 %) a Dánsko (24 %). Za povšimnutí stojí také skutečnost, že 6 % všech podniků v zemích EU-28 uvádí, že zaměstnávají pracovníky, kteří mají potíže s porozuměním jazyku, jímž se na pracovišti mluví. Tato čísla jsou nejvyšší v Lucembursku, na Maltě (16 %) a ve Švédsku (15 %). Takové pracovní situace přináší nové výzvy vyžadující opatření s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
  • Pokračuje nárůst odvětví služeb. Nejčastěji zjištěná rizika se týkají nutnosti jednat s problémovými zákazníky, žáky, pacienty (58 % podniků v zemích EU-28), následují únavné či bolestivé polohy (56 %) a opakované pohyby rukou nebo paží (52 %).
  • Psychosociální rizikové faktory jsou považovány za náročnější než jiné. Téměř pětina podniků, které uvedly, že musí jednat s problémovými zákazníky nebo že zažívají časovou tíseň, zároveň uvádí, že jim chybí informace nebo odpovídající nástroje, aby se s tímto rizikem mohly účinně vypořádat.
  • 76 % podniků v zemích EU-28 pravidelně provádí hodnocení rizik. Podle očekávání existuje pozitivní korelace s velikostí podniku, zatímco podle zemí se hodnoty pohybují od 94 % všech podniků v Itálii a Slovinsku až po 37 % v Lucembursku. 
  • Většina dotazovaných podniků v zemích EU-28, které provádějí pravidelné hodnocení rizik, je považují za užitečný způsob řízení BOZP (90 %), což bylo zjištěno jak v různých odvětvích činnosti, tak v podnicích různé velikosti. 
  • Existují značné rozdíly, pokud jde o podíl podniků, v nichž hodnocení rizik provádí zejména vlastní zaměstnanci. Pořadí zemí se významným způsobem mění, přičemž v čele je Dánsko (76 % všech podniků) a následují Spojené království (68 %) a Švédsko (66 %). Nejnižší podíl byl zjištěn ve Slovinsku (7 %), Chorvatsku (9 %) a Španělsku (11 %).
  • Podniky, které neprovádějí pravidelné hodnocení rizik, to odůvodňují zejména tím, že rizika a nebezpečí jsou již známá (83 % podniků) a že neexistují žádné zásadní problémy (80 %).
  • Většina podniků v zemích EU-28 (90 %) uvedla, že má k dispozici dokument, který vysvětluje odpovědnosti a postupy v oblasti BOZP, přičemž se jednalo zejména o větší podniky. Zatímco podle odvětví činnosti nejsou rozdíly významné, podle zemí připadal největší podíl takových podniků na Spojené království, Slovinsko, Rumunsko, Polsko a Itálii (98 % v každé z těchto zemí) v porovnání s Černou Horou (50 %), Albánií (57 %) a Islandem (58 %).
  • V 61 % podniků o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pravidelně jedná vrcholový management a tento podíl stoupá s velikostí podniku. Z pohledu zemí bylo zaznamenáno, že se o nich hovoří častěji v České republice (81 %), Spojeném království (79 %) a Rumunsku (75 %), zatímco nižší podíly vykazují Černá Hora (25 %), Estonsko (32 %), Island a Slovinsko (35 %).
  • Téměř tři čtvrtiny dotazovaných podniků v zemích EU-28 (73 %) uvádějí, že vedoucí týmů a nadřízené školí v otázkách řízení BOZP v jejich týmech, přičemž tyto údaje narůstají s velikostí podniku a nejčastěji je uvádějí podniky v odvětví stavebnictví, nakládání s odpady, dodávek vody a elektřiny (82 %) a v zemědělství, lesnictví a rybářství (81 %). Školení jsou nejčastěji poskytována v České republice (94 %), Itálii (90 %), Slovinsku a na Slovensku (84 %), na rozdíl od Islandu (38 %), Lucemburska (43 %) a Francie (46 %).
  • Mezi důvody, které podniky motivují k řízení BOZP, se jako nejčastější důvod uvádí plnění zákonné povinnosti, a to u 85 % podniků v zemích EU-28. Existuje pozitivní korelace s velikostí podniku, zatímco podle zemí se hodnoty pohybují od 68 % všech podniků v Dánsku, až po 94 % v Portugalsku. V některých zemích, zejména pak v těch, které se k Evropské unii připojily v roce 2004, a také v některých kandidátských zemích, je nejčastěji uváděnou hlavní hnací silou pro řešení BOZP udržení dobré pověsti organizace.
  • Druhou nejvýznamnější motivací k akci v oblasti BOZP je naplňování očekávání zaměstnanců nebo jejich zástupců. Průzkum ESENER-2 ukazuje, že více než čtyři pětiny podniků v zemích EU-28 (81 %) pravidelně provádí hodnocení rizik a že zapojují zaměstnance do návrhu a provádění opatření v návaznosti na hodnocení rizik.
  • Průzkum ESENER-2 také odhaluje, že neochota otevřeně mluvit o těchto otázkách je nejspíš hlavní překážkou pro řešení psychosociálních rizik (30 % podniků v zemích EU-28). Stejně jako u ostatních překážek je i tato uváděna častěji s rostoucí velikostí podniku.
  • O něco více než polovina dotazovaných podniků v zemích EU-28 (53 %) uvádí, že má dostatečné informace o způsobech začlenění psychosociálních rizik do hodnocení rizik. Podle očekávání se tento podíl více liší v závislosti na velikosti podniku než na odvětví a největší rozdíly jsou mezi zeměmi, kdy nejvyšší hodnoty vykazuje Slovinsko (75 %) a Itálie (74 %), na rozdíl od Malty (35 %) a Slovenska (40 %).
  • Co se týče využívání služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nejčastěji jsou využívány pracovně lékařské služby (68 %), specialisté na BOZP obecně (63 %) a odborníci na prevenci úrazů (52 %). Zaměříme li se na psychosociální rizika, pouze 16 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že využívají služeb psychologa.
  • Pokud jde o podoby zastoupení zaměstnanců, nejčastěji byl uváděn zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví, a to v 58 % podniků v zemích EU-28, přičemž nejvyšší podíl vykazovaly podniky v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče (67 %), výroby (64 %) a veřejné správy (59 %). Podle očekávání tato zjištění velmi úzce souvisejí s velikostí podniku.
  • Zaměříme li se na podniky, které uvádějí, že v období tří let před tímto průzkumem zavedly opatření na prevenci psychosociálních rizik, pak 63 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že při návrhu a zavádění těchto opatření sehráli úlohu zaměstnanci. Údaje se liší podle zemí, od 77 % podniků v Dánsku a Rakousku až po 43 % na Slovensku. Vzhledem k povaze psychosociálních rizik by se dalo očekávat, že do opatření v této oblasti budou přímo zapojeni pracovníci, a také by se dala očekávat obzvlášť vysoká míra spolupráce ze strany všech zúčastněných na pracovišti.

Hodnocení rizik

Stále se zvyšující složitost pracovních procesů a změny pracovních podmínek spolu s výslednými novými nebo měnícími se druhy nebezpečí vyžadují nový a systematický přístup k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Vyžadují se taková řešení, která zaměstnavatelům umožňují zohledňovat zásady BOZP na všech provozních úrovních a u všech typů činností, a pravidelně je přetvářet ve vhodná opatření.

Zdravotní a bezpečnostní rizika

  • V odvětví služeb se nejčastěji zjištěná rizika se týkají nutnosti jednat s problémovými zákazníky, žáky, pacienty (58 % podniků v zemích EU-28), následují únavné či bolestivé polohy (56 %) a opakované pohyby rukou nebo paží.
  • Nejméně často uváděným rizikovým faktorem napříč všemi odvětvími je diskriminace.
  • Riziko nehody při práci se stroji či ručním nářadím je nejčastěji uváděným rizikovým faktorem v odvětví stavebnictví, nakládání s odpady, zásobování vodou a elektřinou (82 % podniků v odvětví v zemích EU-28), zemědělství, lesnictví a rybářství (78 %) a výroby (77 %).
  • Nutnost jednat s problémovými zákazníky, pacienty, žáky atd. je nejčastějším rizikovým faktorem v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče (75 %) a v odvětví obchodu, dopravy, stravování/ubytování a rekreačních činností (62 %). Stejně jako u zbývajících psychosociálních rizikových faktorů je nejčastěji uvádějí podniky ve veřejné správě a odvětví služeb.
  • Únavné či bolestivé polohy včetně dlouhého sezení jsou nejvýznamnějšími rizikovými faktory v odvětví veřejné správy (76 %) a informačních činností, peněžnictví, nemovitostí a dalších technických a vědeckých služeb nebo poskytování osobních služeb (64 %). Je zajímavé, že stejně jako opakované pohyby rukou či paží je často uvádějí podniky ve všech odvětvích, což potvrzuje, že fyzické rizikové faktory pro poruchy pohybového aparátu (MSD) jsou běžné napříč všemi činnostmi.
  • Zemědělství, lesnictví a rybářství vykazují nejvyšší podíl pěti zvažovaných rizikových faktorů. Jsou jimi horko, chlad či průvan (65 % podniků v odvětví v zemích EU-28), chemické či biologické látky (63 %), opakované pohyby rukou či paží (63 %), dlouhá nebo nepravidelná pracovní doba (35 %) a již dříve zmíněné riziko pracovního úrazu s vozidly používanými při práci (73 %). Tyto výsledky podtrhují fyzicky náročné pracovní podmínky v odvětví.
  • Stavebnictví, nakládání s odpady a zásobování vodou a elektřinou jsou na předních místech, pokud jde o riziko pracovních úrazů se stroji nebo ručními nástroji (82 %), zvedání či přemisťování osob nebo těžkých břemen (71 %), zvýšené riziko uklouznutí, zakopnutí a pádů (63 %) a hluk (61 %). Veřejná správa a činnosti v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče jsou v popředí u zbývajících sedmi rizikových faktorů.

Hodnocení rizik

Průzkum ESENER-2 se zabývá důležitou otázkou BOZP, a sice zda je na pracovištích v rámci hodnocení rizik pravidelně kontrolována bezpečnost a ochrana zdraví, což je podle rámcové směrnice EU o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (směrnice 89/391/ EHS) základem evropského přístupu k BOZP.

  • 76 % podniků v zemích EU-28 provádí hodnocení rizik pravidelně a většina z nich uvádí, že je mají zdokumentované (92 %). Podle očekávání provádění hodnocení rizik pozitivně koreluje s velikostí podniku, a to od 69 % mezi mikropodniky s 5 až 9 pracovníky, až po 96 % mezi podniky s více než 250 pracovníky.
  • Podle odvětví odpovídají nejvyšší podíly těm nejrizikovějším, jako jsou výroba (85 %), zemědělství, lesnictví a rybářství (84 %) a stavebnictví, nakládání s odpady, zásobování vodou a elektřinou (83 %).
  • Stojí za povšimnutí, že existují značné rozdíly, pokud jde o podíl podniků, v nichž hodnocení rizik provádí zejména interní zaměstnanci. Pořadí zemí se významným způsobem mění, přičemž v čele je Dánsko (76 % všech podniků), po němž následují Spojené království (68 %) a Švédsko (66 %). Nejnižší podíl byl zjištěn ve Slovinsku (7 %), Chorvatsku (9 %) a Španělsku (11 %).
  • Nejspíš tedy existuje korelace s velikostí podniku, jelikož procentuální podíl podniků, kde hodnocení rizik provádějí hlavně vlastní zaměstnanci, narůstá s velikostí podniku. Nevyplývají z toho však žádné závěry o kvalitě těchto hodnocení rizik – v některých zemích může být ze zákona povinné najímat si na takové úkoly služby BOZP – avšak v zásadě a za předpokladu, že ti, kdo práci kontrolují, jsou nejvíce povolaní kontrolovat rizika, by všechny podniky měly být schopné provádět základní hodnocení rizik pouze s využitím svých zaměstnanců.
  • Hodnocení rizik na pracovišti nejčastěji pokrývají následující aspekty: bezpečnost strojů, vybavení a zařízení (84 %), dále pracovní pozice, fyzické pracovní nároky a opakované pohyby (75 %).
  • Za povšimnutí stojí skutečnost, že mezi podniky, které provádějí hodnocení rizik a uvádějí, že mají zaměstnance pracující z domova, pouze 29 % zmiňuje, že hodnocení rizik se vztahují i na domácí pracoviště. Nejvyšší podíl vykazují podniky ve veřejné správě (40 %). Přestože tato zjištění představují pouze 13 % celkového vzorku dotazovaných podniků, je dobré brát je na vědomí jako ukázku postupů řízení BOZP ve světle nových vzorců organizace práce.
  • Podobně je tomu v případě podniků, které zaměstnávají i jiný typ pracovníků než přímé zaměstnance, mimo jiné například zaměstnance agentur práce, subdodavatele a osoby samostatně výdělečně činné. 62 % těchto podniků v zemích EU-28 provádí hodnocení rizik zahrnující i tyto jiné druhy pracovníků a jejich hodnocení rizik.
  • Většina dotazovaných podniků v zemích EU-28, které provádějí pravidelné hodnocení rizik, je považují za užitečný způsob řízení BOZP (90 %), což bylo zjištěno jak v různých odvětvích činnosti, tak v podnicích různé velikosti. 
  • Podniky, které neprovádějí pravidelné hodnocení rizik, to odůvodňují zejména tak, že rizika a nebezpečí jsou již známá (83 % podniků) a že neexistují žádné zásadní problémy (80 %). Týká se to 24 % dotazovaných podniků, ale i přesto vyvstává otázka: Mají tyto podniky, a zejména ty nejmenší z nich, ve skutečnost méně problémů, nebo jsou si jen méně vědomy rizik na pracovišti?
  • Je zajímavé, že podniky nejmenší velikosti uvádějí méně často než jejich větší protějšky, že tento postup je příliš zatěžující: 22 % podniků zaměstnávajících od 5 do 9 osob v porovnání s 31 % podniků zaměstnávajících více než 250 osob.

Obecné řízení bezpečnosti a ochrany zdraví v podniku

  • Pracovníci v 90 % podniků v zemích EU-28 mají k dispozici dokument, v němž jsou vysvětleny odpovědnosti a postupy BOZP, přičemž převládají větší podniky. Zatímco podle odvětví činnosti nejsou rozdíly významné, podle zemí připadal největší podíl takových podniků na Spojené království, Slovinsko, Rumunsko, Polsko a Itálii (98 % v každé z těchto zemí) v porovnání s Černou Horou (50 %), Albánií (57 %) a Islandem (58 %).
  • Zvláštní rozpočet na opatření a vybavení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví stanovuje každoročně 41 % podniků v zemích EU-28 a jejich podíl roste s velikostí podniku. Podle odvětví je toto číslo nejvyšší mezi podniky veřejné správy (63 %). Zjištění podle zemí ukazují, že Rumunsko (66 %), Turecko (64 %) a Litva (62 %) uvádějí nejvyšší hodnoty, na rozdíl od Dánska (15 %), Islandu (19 %) a Rakouska (23 %).
  • Zapojení managementu do BOZP představuje klíčový faktor pro provádění opatření k řešení problémů BOZP. Podle průzkumu ESENER-2 61 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou pravidelně probírány na úrovni vrcholového managementu, a jejich podíl roste s velikostí podniku. Z pohledu zemí bylo zaznamenáno, že se o nich hovoří častěji v České republice (81 %), Spojeném království (79 %) a Rumunsku (75 %), zatímco nižší podíly vykazují Černá Hora (25 %), Estonsko (32 %), Island a Slovinsko (35 %).
  • Vedoucí týmů a nadřízení jsou školeni pro řízení BOZP ve svých týmech v 73 % podniků a podíl roste s velikostí podniku, přičemž nejčastěji tuto skutečnost uvádí podniky v odvětví stavebnictví, nakládání s odpady, zásobování vodou a elektřinou (82 %) a zemědělství, lesnictví a rybářství (81 %). Školení jsou nejčastěji poskytována v České republice (94 %), Itálii (90 %), Slovinsku a na Slovensku (84 %), na rozdíl od Islandu (38 %), Lucemburska (43 %) a Francie (46 %).
  • Využívání služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví ukazuje, že nejčastěji jsou využívány pracovně‑lékařské služby (68 %), specialisté na BOZP obecně (63 %) a odborníci na prevenci úrazů (52 %). Zaměříme‑li se na psychosociální rizika, pouze 16 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že využívají služeb psychologa (obrázek 4). Za povšimnutí stojí, že existují významné rozdíly mezi zeměmi: ve Finsku a Švédsku zhruba 60 % podniků uvádí, že využívají psychologa, a to buď interního, nebo externě najímaného.
  • V průzkumu ESENER-2 byly všechny podniky dotázány na opatření na podporu zdraví u zaměstnanců. Nejčastěji uváděným opatřením (35 % podniků v zemích EU-28) je zvyšování povědomí o prevenci závislostí (kouření, alkohol, drogy), následované zvyšováním povědomí o výživě (29 %) a podporou sportovních aktivit po pracovní době (28 %). Opatření na podporu zdraví nejčastěji uvádějí podniky v odvětví vzdělávání a zdravotní a sociální péče. Podle zemí vykazují nejvyšší podíl podniky ve Finsku, které jsou v čele žebříčku zvyšování povědomí o prevenci závislostí (59 % podniků) a na druhém místě u dalších tří opatření, přičemž obzvlášť vysoký podíl podniků (78 %) uvádí podporu sportovních aktivit po pracovní době (80 % ve Švédsku).
  • Jak bylo zdůrazněno výše, rizikové faktory vedoucí k poruchám pohybového aparátu vykazují vyrovnaně podniky napříč všemi odvětvími činností. Pokud jde o preventivní opatření, průzkum ESENER-2 odhaluje, že 85 % podniků, které uvádějí přítomnost rizik zvedání nebo přemisťování osob či těžkých břemen, má k dispozici vybavení na pomoc s těmito úkony nebo jinou fyzicky náročnou prací. Tento podíl narůstá s velikostí podniku a podle očekávání ho nejčastěji uvádějí odvětví, pro něž je typická fyzicky náročnější práce, například výroba (96 %), zemědělství, lesnictví a rybářství (93 %) a stavebnictví, nakládání s odpady a zásobování vodou a elektřinou (92 %). Podle zemí jsou údaje nejvyšší pro Finsko (94 %), Černou Horu (93 %) a Island (90 %), oproti Slovensku (71 %), Chorvatsku (72 %) a Řecku (73 %).
  • Druhým nejčastěji uváděným opatřením na prevenci poruch pohybového aparátu je poskytování ergonomických pomůcek (73 %), což opět narůstá s velikostí podniku a je nejběžnější v oblasti informačních činností, peněžnictví, nemovitostí a dalších technických a vědeckých činností nebo poskytování osobních služeb (82 %) a veřejné správy (82 %) Nejběžnější je u podniků ve Švédsku (84 %) a Dánsku (83 %), na rozdíl od Slovenska, Litvy a Bulharska (51 % u všech tří zemí).

Psychosociální rizika a jejich řízení

Významné změny, ke kterým dochází ve světě práce, vedou ke vznikajícím psychosociálním rizikům. Tato rizika, která souvisejí se způsobem rozvržení, organizace a řízení práce a jejím ekonomickým a společenským kontextem, vedou ke zvýšené úrovni stresu a mohou mít velmi neblahý dopad na duševní i fyzické zdraví.

  • Jak bylo konstatováno výše, jednání s problémovými zákazníky, pacienty, žáky atd. (58 %) a časová tíseň (43 %) jsou uváděné jako dva nejčastější psychosociální rizikové faktory v podnicích v zemích EU-28. Oba rizikové faktory mají podobný odvětvový profil a nejčastěji se vyskytují v podnicích v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče a veřejné správy, nejméně potom v zemědělství, lesnictví a rybářství a také ve výrobě. Oba rizikové faktory se zvyšují s velikostí podniku, avšak nejvýznamněji časová tíseň.
  • Nutnost jednat s problémovými zákazníky, pacienty, žáky atd. jako rizikový faktor nejčastěji uvádějí podniky v Černé Hoře (78 %), Francii a Estonsku (70 %), na rozdíl od Turecka (28 %), Itálie (37 %) a Litvy (39 %).
  • Zdá se, že pokud jde o časovou tíseň, utvořil se shluk zemí a nejčastěji ji uvádějí podniky v severských zemích, a ostatní země pak se značným rozdílem: Švédsko a Finsko (74 %), po nichž těsně následují Dánsko (73 %), Norsko a Island (71 %). Další zemí v tomto pořadí je Nizozemsko (62 %). Nejnižší podíly opět náleží Turecku (15 %), Litvě (16 %) a Itálii (21 %).

Řízení psychosociálních rizik

  • Psychosociální rizikové faktory jsou považovány za náročnější na řízení než jiné. Téměř pětina podniků, které uvedly, že musí jednat s problémovými zákazníky nebo že zažívají časovou tíseň, uvádí, že jim chybí informace nebo odpovídající nástroje, aby se s tímto rizikem mohly odpovídajícím způsobem vypořádat.
  • Podle odvětví ukazuje průzkum ESENER-2, že nejvyšší podíl podniků, které uvádějí nedostatek informací či nástrojů na účinné řízení rizik, je ve veřejné správě, následují na jedné straně oblasti peněžnictví, nemovitostí a další technické a vědecké služby nebo poskytování osobních služeb, a na druhé straně vzdělávání a zdravotní a sociální péče.
  • Průzkum ESENER-2 v návaznosti na tato zjištění zkoumá, jak podniky řídí psychosociální rizika, a to dotazováním na a) akční pány a postupy pro zvládání stresu, šikany nebo obtěžování a případů vyhrožování, zneužívání nebo útoků a b) konkrétní opatření přijatá v posledních třech letech. Přibližně 33 % podniků s více než 20 pracovníky v zemích EU-28 uvádí, že má akční plán na prevenci pracovního stresu, a tento údaj roste s velikostí podniku a je zjevně častější v oblasti vzdělávání a zdravotní a sociální péče. Existují významné rozdíly mezi zeměmi. Nejvyšší podíl je ve Spojeném království (57 %), Rumunsku (52 %), Švédsku a Dánsku (51 %), oproti České republice (8 %), Chorvatsku a Estonsku (9 %).
  • Zejména v případě podniků, které uvádějí, že musejí jednat s problémovými zákazníky, pacienty nebo žáky, 55 % těch, které zaměstnávají 20 či více pracovníků, zmiňuje, že mají nastavené procesy na řešení tohoto typu rizika (průměr zemí EU-28). Tento podíl narůstá na 72 % u podniků v oblasti vzdělávání a zdravotní a sociální péče. Co se týče zemí, nejvyšší hodnoty vykazuje Spojené království (91 %), Švédsko a Irsko (80 %), zatímco nejnižší lze nalézt v Maďarsku (21 %) a Bulharsku (29 %).
  • Dvě nejčastěji uváděná opatření v zemích EU-28 byla reorganizace práce s cílem snížit pracovní nároky a pracovní tlak (38 %) a důvěrné poradenství pro zaměstnance (36 %). Podle zemí tato opatření nejčastěji uvádějí spíše severské země, avšak neexistuje jasný vzorec, zatímco podle odvětví vykazují nejvyšší podíly podniky v oblasti vzdělávání a zdravotní a sociální péče.
  • O něco více než polovina dotazovaných podniků v zemích EU-28 (53 %) uvádí, že má dostatečné informace o způsobech začlenění psychosociálních rizik do hodnocení rizik. Podle očekávání se tento podíl více liší v závislosti na velikosti podniku než na odvětví a největší rozdíly jsou mezi zeměmi, kdy nejvyšší hodnoty vykazuje Slovinsko (75 %) a Itálie (74 %), na rozdíl od Malty (35 %) a Slovenska (40 %).

Hnací síly a překážky

Faktory motivující podniky k tomu, aby se zabývaly řízením BOZP a psychosociálních rizik, nebo proč se jimi nezabývají, jsou různé, například vyhovění zákonům a právním předpisům, racionalita, pochopení podnikatelských přínosů nebo nákladů, orientace na hodnoty a normy atd. Existuje však řada základních faktorů, jako jsou úrovně povědomí o situaci a tvorba priorit, zapojení managementu a zaměstnanců, které představují důležité hnací síly pro řízení BOZP a řízení psychosociálních rizik.

Hnací síly

  • Plnění zákonné povinnosti, a to u 85 % podniků v zemích EU-28. Existuje nepatrná pozitivní korelace s velikostí podniku, avšak podle odvětví nejsou rozdíly nijak zásadní. Podle zemí se hodnoty liší od 68 % podniků v Dánsku (mimo země EU-28 uvádí nejnižší podíl Černá Hora: 57 %) po 94 % v Portugalsku.
  • Naplňování očekávání ze strany zaměstnanců nebo jejich zástupců (79 %), a ta je nejvyšší u podniků v oblasti vzdělávání a zdravotní a sociální péče. Nebylo zjištěno, že by velikost podniku hrála významnou úlohu.
  • Udržení dobré pověsti organizace.

Překážky

  • Složité zákonné povinnosti (40 % podniků v zemích EU-28) následované papírováním (29 %) jsou nejčastěji uváděným zásadním problémem. Obě překážky nejčastěji uvádějí podniky v odvětví výroby, veřejné správy a stavebnictví, nakládání s odpady a zásobování vodou a elektřinou, a pokud jde o velikost, nejmenší podniky je uvádějí častěji než jejich větší protějšky.
  • Podle zemí lze nejnižší podíl najít v Srbsku (9 %), Černé Hoře (11 %), Slovinsku (14 %) a Litvě (14 %), zatímco nejvyšší v Itálii (67 %), Turecku (60 %) a Řecku (54 %). Za povšimnutí stojí skutečnost, že v severských zemích (Dánsku, Finsku, Norsku a Švédsku) se jako největší problém při řešení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jeví nedostatek času zaměstnanců. Nedostatek peněz naopak nejčastěji jako hlavní problém uvádějí podniky v Litvě, Lotyšsku, Černé Hoře, na Maltě, v Rumunsku, Srbsku, Slovinsku, na Slovensku, v Bulharsku a na Kypru.
  • Psychosociální rizikové faktory jsou významným způsobem přítomné i v zemích EU-28, jmenovitě nutnost jednat s problémovými pacienty, zákazníky a žáky a časová tíseň. Také bylo poukázáno na skutečnost, že psychosociální faktory jsou náročnější na řízení, což dokazuje nedostatek informací nebo odpovídajících preventivních nástrojů na jejich účinné řešení.
  • Na základě těchto výsledků průzkum ESENER-2 ukazuje, že neochota otevřeně mluvit o těchto otázkách je nejspíš hlavní překážkou pro řešení psychosociálních rizik (30 % podniků v zemích EU-28) a že stejně jako ostatní překážky je častěji uváděna s rostoucí velikostí podniku. Zjištění podle odvětví ukazují, že nejčastěji tuto překážku uvádějí podniky ve veřejné správě (38 %), zatímco podle zemí nejvyšší podíly vykazuje Finsko (44 %), Irsko (40 %) a Francie (36 %), na rozdíl od Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Slovinska (15 %) a Maďarska (17 %). Ve 20 zemích se jedná o nejčastěji uváděnou překážku pro řešení psychosociálních rizik.
  • Druhou nejvýznamnější překážku představuje nedostatek povědomí zaměstnanců (26 %), v současné době ji jako překážku nejčastěji uvádí podniky v Estonsku, Španělsku, Chorvatsku, Maďarsku, na Maltě, v Nizozemsku, Portugalsku, Rumunsku, Srbsku, Švédsku a Turecku. Nedostatečné povědomí zaměstnanců uvádějí podniky častěji s jejich rostoucí velikostí a podle odvětví lze nejvyšší podíly nalézt v odvětví výroby (32 %).

Účast zaměstnanců

Průzkum ESENER rozlišuje mezi neformální účastí (ve smyslu přímého zapojení zaměstnanců) a formální účastí prostřednictvím zastoupení pracovních rad a dílenských odborů. Toto rozlišení je relevantní, protože tyto dva typy se liší z hlediska rozsahu účasti a stupně, do kterého je regulována. Neformální nebo „přímá“ účast může nastat u všech typů podniků bez ohledu na velikost nebo odvětví. Oproti tomu formální nebo institucionální účast vyžaduje vytvoření formálních orgánů v souladu s vnitrostátními právními rámci a to je logicky úzce spjato s velikostí podniku.

Kombinace vysokých úrovní formální a neformální účasti (ve smyslu sociálního dialogu) vypovídá o vysoké kvalitě práce, včetně obecné kvality řízení BOZP a zvláště řízení psychosociálních rizik.

Konzultace

  • Zaměříme‑li se na podniky, které uvádějí, že v období tří let před tímto průzkumem zavedly opatření na prevenci psychosociálních rizik, pak 63 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že při zavádění těchto opatření sehráli zásadní úlohu zaměstnanci. Údaje se liší podle zemí, od 77 % podniků v Dánsku a Rakousku až po 43 % na Slovensku.
  • Vzhledem k povaze psychosociálních rizik by se dalo očekávat, že do opatření v této oblasti budou přímo zapojeni pracovníci a také by se dala očekávat obzvlášť vysoká míra spolupráce ze strany všech zúčastněných na pracovišti.
  • V návaznosti na to průzkum ESENER-2 ukazuje, že 81 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že své zaměstnance zapojují do vytváření opatření reagujících na hodnocení rizik, a to bez významných rozdílů mezi odvětvími. Je zajímavé, že zjištění podle velikosti odhalují pomalu klesající podíl podniků, které své zaměstnance zapojují do vytváření opatření reagujících na hodnocení rizik, a to z 84 % u podniků, které zaměstnávají 5 až 9 osob, až po 77 % u podniků, které jich zaměstnávají více než 250.
  • Průzkum ESENER-2 odhaluje, že o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci „pravidelně“ diskutují zástupci zaměstnanců a management v 56 % podniků v zemích EU-28, které mají nějakou podobu zastoupení zaměstnanců. Tento podíl významným způsobem narůstá s velikostí podniku. Naopak mezi nejmenšími podniky je častěji uváděna spíše ad‑hoc reakce, jelikož 41 % z nich uvádí, že k takovým diskuzím dochází „pouze ve chvíli, kdy se objeví konkrétní problémy“, a tento podíl klesá s velikostí podniku.
  • Když se tato jednání uskuteční, 70 % podniků v zemích EU-28 uvádí, že se „prakticky nikdy“ neobjeví spory v souvislosti s otázkami BOZP. Je zřejmý klesající vzorec s rostoucí velikostí podniku, což znamená, že čím větší podnik, tím větší pravděpodobnost uvedení určitých sporů.
  • Nejčastěji se spory týkají potřebných opatření (56 %) a investic do vybavení (45 %). Tato zjištění jsou vcelku konzistentní napříč odvětvími činnosti a velikostmi podniků.

Formální zastoupení zaměstnanců

  • Co se týče formálního zastoupení zaměstnanců, 25 % podniků v zemích EU-28 má zavedenou radu zaměstnanců, zatímco zastoupení odborovou organizací uvádí 15 % podniků. Formální zastoupení zaměstnanců zcela zřejmě narůstá s velikostí podniku.Podle odvětví činnosti uvádějí nejvyšší podíl zastoupení radou zaměstnanců a odborovou organizaci podniky ve veřejné správě a vzdělávání a zdravotní a sociální péči.
  • Nejvyšší podíl zastoupení odborovými organizacemi uvádějí severské země: Norsko (71 %), Island (55 %) a Švédsko (54 %), oproti Albánii (6 %) a Estonsku (7 %).
  • Pokud jde o rady zaměstnanců, nejvyšší údaje vykazuje Lucembursko (41 %), Francie a Slovensko (39 %) a nejnižší Island (4 %), Česká republika, Srbsko a Portugalsko (5 %).

Formální zastoupení ve věcech BOZP

  • V souvislosti s formálním zastoupením ve věcech BOZP pokládal průzkum ESENER-2 otázky o přítomnosti zástupce zaměstnanců pro BOZP a výboru pro BOZP. Nejčastěji byl uváděn zástupce zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví a to v 58 % podniků v zemích EU-28, přičemž nejvyšší podíl vykazovaly podniky v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče (67 %), výroby (64 %) a veřejné správy (59 %).
  • Výbor BOZP uvedlo 21 % podniků v zemích EU-28 a podle odvětví se opět nejčastěji vyskytují mezi podniky v odvětví veřejné správy (36 %) a vzdělávání a zdravotní a sociální péče (30 %).
  • Podle očekávání tato zjištění úzce souvisejí s velikostí podniku, a to zejména v případě výboru BOZP, kde údaje významně narůstají s velikostí podniku.
  • Podle zemí jsou zástupci zaměstnanců v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci nejběžnější v Itálii (87 %), Rumunsku a Litvě (78 %), zatímco nejnižší podíl lze nalézt v Černé Hoře a Řecku (17 %) a Albánii (20 %). Pokud jde o výbory pro BOZP, nejvyšší podíly vykazují Dánsko (50 %), Bulharsko (44 %) a Turecko (40 %) a naopak nejnižší Lotyšsko (2 %), Bývalá jugoslávská republika Makedonie (3 %) a Maďarsko (3 %).
  • A konečně, 80 % podniků v zemích EU-28, které mají zavedeného zástupce zaměstnanců pro zdraví a bezpečnost při práci, uvádí, že jsou mu poskytována školení v pracovní době, aby lépe plnil své úkoly. Zatímco údaje podle odvětví se významným způsobem neliší, ukazuje se určitý vzorec podle velikosti, kdy podíl narůstá s velikostí podniku. Existují určité rozdíly podle zemí, kdy nejvyšší podíly uvádějí Slovensko (94 %), Estonsko (92 %) a Česká republika (89 %), oproti Albánii (43 %), Černé Hoře (53 %) a Maďarsku (64 %).