Asi před 2 roky nám byla provedena rekonstrukce eternitové střechy velmi neodborným způsobem, kdy část střechy byla shazována z výšky do otevřeného kontejneru a druhá část do půdy domu. Pracovníci pak odcházeli domem celí zaprášení a pohybovali se téměř všude po pozemku. V tu chvíli jsme bohužel nevěděli, že se jednalo o nebezpečný azbest. Doma máme dvě malé děti, které často něco olizovaly, strkaly do pusy, válely se po zemi doma i venku atd. Následně jsme zjistili, že se jednalo o krytinu obsahující azbest, a vše nám začalo docházet. Nyní víme, že se při demolici mělo postupovat jinak, ale bohužel se již stalo. Když si to tak shrnu, vlákna se mohla dostat úplně všude. Mám neskutečný strach o děti, protože už je to dva roky, co v tom žijeme. Zatím nenacházím nic, co by mě alespoň trochu uklidnilo. Je to opravdu tak vážné?
Chápu Vaše obavy, zvláště v současné době, kdy se o nebezpečí azbestu hodně píše. Azbest byl dlouhodobě používán jako stavební materiál, to znamená, že ho lze nalézt prakticky ve všech stavbách postavených v období 1950 až přibližně rok 2000. Jeho samotná existence v objektu ale nemusí být zdrojem problémů, obecně se rozeznává latentní - klidová a aktivní fáze. V latentní fázi se jedná o materiál, který je dobře zajištěný, neemituje žádná nebezpečná vlákna. V aktivní fázi - většinou při a nebo po rekonstrukci se takový materiál může stát krátkodobě omezeným nebo v některých specifických případech i dlouhodobějším zdrojem vláken. Přitom je ovšem nutno také brát v úvahu, že pro riziko vzniku dopadu na zdraví (rakovina plic) je důležitá jak délka expozice azbestovým vláknům (a to je myšleno v rocích, ne v hodinách), tak koncentrace vláken ve vzduchu, dále o jaký druh azbestu konkrétně jde, jaký je rozměr vláken, vyšší riziko je u kuřáků a uplatňují se zde i další faktory. Kromě rakoviny plic může azbest způsobit také mezoteliom, novotvar postihující vnitřní výstelku dutiny hrudní, dutiny břišní a povrchu plic a od roku 2016 je mezi nemoci způsobené azbestem zahrnován také karcinom ovárií. Ale i zde jde o onemocnění velmi vzácné, u kterého je pravděpodobnost vzniku nepatrná.
Ve Vašem případě, kdy lze předpokládat krátkodobě zvýšenou expozici, se vdechnuté částice v těle v podstatě zapouzdří a s vysokou pravděpodobností nezpůsobí žádné poškození. Nutno také mít na vědomí, že případný dopad - onemocnění - kdy se ale předpokládá dlouhodobá profesionální expozice - se projevuje až v řádu desítek let s pravděpodobností 1 ze 100 000 exponovaných až 1 z 1 000 000 exponovaných osob. Postup prací byl zjevně nesprávný, ale zdravotní riziko je vzhledem k délce expozice velmi malé.