Prosím o radu, jak je to s manipulací s tlakovými lahvemi na zdravotnických pracovištích. Je mi jasné, že 1. připojení na tlakovou stanici školí revizní technik jednou za 3 roky. Kdo školí druhé připojení tlakové lahve na zdravotnický prostředek - manipulaci zdravotnického personálu s tlakovou lahví na pracovišti a obsluhu těchto lahví na zdravotnických pracovištích (zapnutí ventilu, vypnutí ventilu u pacienta)? Školí revizní technik, nebo nadřízený vedoucí zaměstnanec dle místního provozního předpisu? Školení pro běžnou obsluhu tlakových lahví může provádět zaměstnavatel dle vlastního místního provozního bezpečnostního předpisu, ale nejsem si tak jistá, pokud jde o zdravotnický prostředek.
Máte pravdu, v případě zdravotnických prostředků existuje samostatný zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Samotná skupina všech zdravotnických prostředků je na rozdíl od léčiv množinou velmi různorodých výrobků. Mezi zdravotnické prostředky se řadí například materiál užívaný při lékařských výkonech (krycí materiál, stříkačky, jehly), poukazové zdravotnické prostředky (inkontinenční pomůcky, prostředky pro stomiky, glukometry, invalidní vozíky, oční čočky, sluchadla), aktivní implantabilní zdravotnické prostředky a další. Proto je tento zákon třídí, definuje a především stanoví podmínky pro zacházení s nimi. Zacházením se zdravotnickým prostředkem se rozumí výroba včetně posouzení shody, uvedení na trh, dovoz, distribuce, uvedení do provozu, výdej, prodej, používání při poskytování zdravotních služeb, servis a odstraňování.
Podle ustanovení § 59 zákona je poskytovatel zdravotních služeb povinen vést dokumentaci používaných zdravotnických prostředků,
a) u kterých musí být prováděna instruktáž,
b) u kterých musí být dle pokynů výrobce prováděna bezpečnostně technická kontrola a
c) které jsou právním předpisem upravujícím oblast metrologie označeny jako pracovní měřidla stanovená.
Náležitosti dokumentace používaných zdravotnických prostředků stanoví prováděcí právní předpis a tím je vyhláška č. 62/2015 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zdravotnických prostředcích. Žádný z těchto předpisů však nepojednává nic o školení. Podle zákona i podle vyhlášky musí mít každý zdravotnický prostředek návod a podle toho návodu se musí postupovat. Je tedy věcí zaměstnavatele, koho určí, aby provedl instruktáž zdravotnického personálu. Je také třeba rozlišovat, jestli se bude jednat o pravidelné (každoroční) školení nebo o školení například při přijetí do zaměstnání, při přeložení sestry na jiné oddělení apod. Zaměstnavatel musí zajistit všechny povinnosti při používání zdravotnického prostředku, které jsou vyjmenovány v citovaném § 59 zákona a jejichž výčet by byl nad rámec této odpovědi. On si tedy podle vlastních podmínek musí rozhodnout, kdo bude provádět školení a jak často.