Zákonem č. 309/2006 Sb. byl zaveden pojem „odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik“ (OZO), která je onou osobou, jež má zaměstnavateli pomáhat v řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je stanoveno několik podmínek pro získání této kvalifikace – dosažení věku 18 let, minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, praxe v oboru a složení zkoušky u držitele akreditace, zkouška se opakuje každých pět let. V Národní soustavě kvalifikací se objevil další pojem, a to „technik BOZP“, kde jsou mnohem měkčí podmínky pro získání kvalifikace, není například požadována praxe. Důvodem prý bylo umožnit osobám, které by chtěli působit v oboru BOZP a nesplňují kvalifikační podmínky pro OZO, získat praxi a později složit zkoušky OZO. Kvalifikace je nazvána poněkud nešťastně, pojem technik BOZP byl v minulosti vžitý pro dnešní název OZO, personalisté a méně informovaná veřejnost si myslí, že je to stejné a dodnes pro OZO tento název používají. Je tedy třeba vysvětlit, že technik BOZP v žádném případě nenahrazuje osobu odborně způsobilou v prevenci rizik a nemůže u firmy suplovat její činnost. O tom, že zmatení pojmů je značné, svědčí i ta skutečnost, že se vyskytují OZO, které se poptávají po možnosti dodělat si zkoušku na technika BOZP. To je podobné, jako by si primář oddělení chtěl dodělávat zdravotní školu. Bohužel jsou signály, že některé z akreditovaných osob v této věci nepodávají přesné informace. Smutné je, že finální odpovědnost za to, že odborné činnosti budou vykonávány osobou s patřičnou odbornou způsobilostí, je na zaměstnavateli. Do budoucna by asi bylo vhodné zvážit změnu terminologie, např. na „junior BOZP“, ale čeština je bohatý jazyk, třeba někdo vymyslí jiný přiléhavý název.