Kategorizace prací vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Provádí se na základě zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců. Při hodnocení zdravotních rizik, které je základním podkladem pro zařazení prací do kategorií, se ve smyslu vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, posuzuje výskyt a míra působení 13 faktorů pracovních podmínek:

• prach (P)
• chemické látky (Ch)
• hluk (H)
• vibrace (V)
• neionizující záření a elektromagnetické pole (NZ)
• fyzická zátěž (FZ)
• pracovní poloha (PP)
• zátěž teplem (ZT)
• zátěž chladem (ZCh)
• psychická zátěž (PZ)
• zraková zátěž (ZZ)
• biologické činitele (BČ)
• práce ve zvýšeném tlaku vzduchu (ZTV)

Výsledky kategorizace prací slouží jako objektivní podklad pro stanovení opatření k ochraně zdraví při práci a k omezení rizik možného poškození zdraví. Jedná se především o stanovení minimální náplně a četnosti preventivních lékařských prohlídek v rámci závodní preventivní péče a zajištění průběžného sledování expozice zaměstnanců jednotlivým rizikovým faktorům pracovních podmínek měřením. V neposlední řadě slouží hodnocení zdravotních rizik provedené v rámci kategorizace prací taktéž ke stanovení dalších opatření k ochraně zdraví při práci – technická, organizační a náhradní (určení vhodných osobních ochranných pracovních
prostředků).
Ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, se práce podle míry faktorů a jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií:

• kategorie první – práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví
• kategorie druhá – práce, při nichž lze podle současné úrovně poznání výjimečně očekávat u vnímavých jedinců nepříznivý vliv na zdraví, hygienické limity nejsou překračovány
• kategorie třetí – hygienické limity jsou překračovány, opakovaně se vyskytují nemoci z povolání
• kategorie čtvrtá – vysoké riziko ohrožení zdraví, které není možno vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření

Zaměstnavatel (tj. osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobých vztazích) je povinen provést kategorizaci prací do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu práce dle § 37 zákona č. 258/2000 Sb.,  o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

• Podle míry výskytu faktorů pracovních podmínek, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se jednotlivé práce zařazují do čtyř kategorií (1-4). Pro celkové zařazení práce je směrodatný faktor, u něhož je zařazení nejvyšší. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií se provádějí dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb., v platném znění.
• Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. 
• Zařazení prací do kategorie 1 nemusí zaměstnavatel oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví, místně příslušné podle výkonu práce.
• Zařazení prací do kategorie 2 musí zaměstnavatel oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví, místně příslušnému podle výkonu práce do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, která posoudí správnost zařazení a bere ho na vědomí. Nebo zaměstnavatel zařadí práce do kategorie 2 do 10 dnů ode dne vykonavatelnosti rozhodnutí Krajské hygienické stanice z moci úřední. Oznámení musí obsahovat údaje rozhodné pro toto zařazení a protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek provedeném držitelem osvědčení o akreditaci nebo autorizaci k příslušnému měření
• Při zařazení prací do kategorie 3. a 4. zaměstnavatel předkládá místně příslušné Krajské hygienické stanici žádost na zařazení a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení prací. Krajská hygienická stanice následně vydává rozhodnutí, ve kterém je pro výkon rizikových prací stanoven minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek (např. měření hluku, vibrací, chemických látek, prachu).
• V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví žádost na změnu zařazení práce.

• Žádost zařazení prací do kategorie 3 a 4 (dle § 37 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., v platném znění) musí obsahovat:

a) označení práce,

b) název pracoviště, kde je daná práce vykonávána,

c) výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávající danou práci jednotlivým

rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně

d) délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,

e) návrh kategorie, do které má být práce zařazena

f) počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen

g) opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci, a připojí

k žádosti protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek

Oznámení o zařazení prací do kategorie 2 se podává odděleně od žádosti o zařazení prací do kategorie 3 a 4, tj, každé podání má své číslo jednací. 

Hygienické limity, které slouží pro hodnocení provedených měření a následně k zařazení prací do jednotlivých kategorií rizika jsou uvedeny v následujících právních předpisech:

• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
• nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
• nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění pozdějších předpisů

Mezi základní povinnosti každého zaměstnavatele v procesu ochrany zdraví při práci patří zpracovat a ve smyslu § 37 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předložit orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické službě) do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací návrh na zařazení jednotlivých prací (např. svářeč, brusič, zámečník, pekař) do kategorií podle míry rizika vyskytujících se faktorů pracovního prostředí, které mohou negativně ovlivnit zdraví zaměstnanců.
Ve smyslu § 43 citovaného zákona povinnost předložení návrhu kategorizace prací platí i pro osobu, která podniká podle zvláštního právního předpisu a není zaměstnavatelem ve smyslu zvláštního právního předpisu.
Ve smyslu § 37 odst. 3 citovaného zákona zaměstnavatel v návrhu na zařazení prací do kategorií uvede:

• označení práce
• název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána
• výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně výsledků měření
• délku směny, u vícesměnného provozu režim střídání směn
• návrh kategorie, do které má být práce zařazena
• počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen
• opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci

Ve smyslu § 37 odst. 2 citovaného zákona o zařazení prací do 3. nebo 4. kategorie rizika na základě předloženého návrhu rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví. V řízení podle § 82 odst. 2, písm. c) v návaznosti na § 37 a § 39 odst. l zák. č. 258/2000 Sb. vydává k pracím zařazeným do 2R, 3. a 4. kategorie rizika rozhodnutí.
Práce do 2. kategorie rizika zařazuje zaměstnavatel, a to rovněž do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací. V souladu s ustanovením § 37 odst. 4 citovaného zákona zařazení do 2. kategorie rizika je povinen neprodleně oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví. Součástí tohoto oznámení musí být údaje rozhodné pro toto zařazení (vyhodnocení míry rizika faktorů pracovního prostředí včetně výsledků měření). Orgán ochrany veřejného zdraví k pracím zařazeným do 2. kategorie rizika rozhodnutí nevydává.
Práce, které nebyly zaměstnavatelem zařazeny do kategorie druhé, ani nejsou uvedeny v návrhu kategorizace prací, jsou považovány za práce kategorie první. 

Hygienické limity, které slouží pro hodnocení provedených měření a následně k zařazení prací do jednotlivých kategorií rizika jsou uvedeny v následujících právních předpisech:

• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
• nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
• nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění pozdějších předpisů

Zaměstnavatel je povinen rizika na pracovišti vyhledávat. To znamená vyhledávat rizikové faktory pracovního prostředí, které se na daném pracovišti vyskytují nebo mohou vyskytnout při provozování strojního vybavení a technologických procesů. Vyhledávání - objektivizace rizik se provádí zejména měřením rizikových faktorů. Měření a vyšetření pro účely kategorizace – zařazení prací do kategorií rizika nebo změny v zařazení – může zaměstnavatel provést ve smyslu § 38 citovaného zákona pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením (doklady o akreditaci nebo autorizaci musí být v návrhu kategorizace prací doloženy).
Dále musí zaměstnavatel na základě provedených měření míru rizika jednotlivých faktorů pracovního prostředí vyhodnotit. Při hodnocení se vychází z doby, po kterou je pracovník hodnocenému rizikovému faktoru vystaven (doba expozice) a z výsledků měření jednotlivých faktorů, popř. hodnocení faktorů, u nichž se měření neprovádí (psychická zátěž, zraková zátěž). Hodnotí se expozice v charakteristické směně, to je směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek a představuje skutečnou míru zátěže pracovníka faktorům pracovního prostředí v běžném provozu nebo v rozhodujícím období u sezónních prací. Pokud se u dané práce vyskytuje faktorů více a v různých kategoriích, stanoví se výsledná kategorie práce (VK) podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

Zdroj: https://www.khslbc.cz/wp-content/uploads/Kategorizace-praci.pdf