Článek se věnuje kategorizaci prací u pracovníků v sociálních službách. Autorka uvádí rizikové faktory a negativní jevy, které jsou spojeny s touto prací, a zaměstnavatelé je často podceňují. Ke kategorizaci prací se nepřistupuje zodpovědně v plném rozsahu, dokumentace BOZP je nevyhovující, odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik často neumí stanovit specifika práce a jejích rizikových faktorů.

Postupy v oblasti kategorizace prací jsou uvedeny § 37 až § 44 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a upravené vyhláškou č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

Všichni zaměstnavatelé mají povinnost každou práci, kterou jejich zaměstnanci vykonávají, zařadit do kategorií, tzn. vyhodnotit riziko práce každé jednotlivé pracovní činnosti na všech pracovištích a v rámci rizika rozlišit kategorii „rizikovosti“.

Kategorií je pět:

• kategorie 1: práce nejméně rizikové;
• kategorie 2: práce s mírně zvýšenými riziky, u nichž lze předpokládat, že mohou mít nepříznivý vliv na zdraví zejména u velmi citlivých jedinců;
• kategorie 3: práce rizikové;
• kategorie 4: práce vysoce rizikové;
• poslední pátou kategorií je kategorie 2R, tedy práce kategorie druhé, rizikové. Jsou to práce kategorie druhé, u nichž krajská hygienická stanice rozhodla, že budou pracemi rizikovými z moci úřední.

Do výše uvedených pěti kategorií se práce zařazují z hlediska 13 rizikových faktorů, kterými jsou například prach, hluk, vibrace, fyzická zátěž, pracovní poloha, teplo, chlad, psychická zátěž, chemické látky a některé další.

Při zařazování pracovních činností do kategorií se skutečná míra působení jednotlivých rizikových faktorů porovnává s limitními hodnotami pro jednotlivé kategorie a rizikové faktory. Tyto hodnoty jsou dány vyhláškou č. 432/2003 Sb., příloha č. 1, odst. 6, 10 a 12.

Výše uvedené zařazení prací do kategorií se provádí za účelem rozčlenění prací dle míry působících rizik, a to pro efektivnější stanovení bezpečnostních opatření vedoucích k minimalizaci těchto rizik.

Proces kategorizace prací v sociálních službách, dle poznatků a výstupů z kontrol BOZP, je diferencovaný podle odborné úrovně odborně způsobilých osob v prevenci rizik v oblasti BOZP a dle samostatného působení orgánů ochrany veřejného zdraví – krajských hygienických stanic s příslušností v daném kraji. Z poznatků a zjištění z kontrol BOZP vykonaných svazovými inspektory bezpečnosti práce vyplývají velké odlišnosti a nejednotnost v této oblasti.

V sociálních službách jsou práce v přímé obslužné péči s evidentním rizikem. Je potřeba brát v úvahu, že čím je práce rizikovější, tím jsou potřeba i přísnější bezpečnostní opatření pro minimalizaci rizika nebo alespoň jeho stabilizaci.

Podle řádně provedené kategorizace prací lze efektivně provádět pracovnělékařské prohlídky, ať už co do jejich obsahu, tak i četnosti. Lze smysluplně nastavit pravidla lékařského dohledu nad pracovními činnostmi na pracovištích zaměstnavatele. Dále lze lépe pochopit rizika působící na zaměstnance, a tím vhodně zvolit a poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čistící a desinfekční prostředky, ale i ochranné nápoje při výskytu náročných klimatických podmínek během jednotlivých ročních období. Neméně důležitou kapitolou bezpečnostních opatření přímo se vážících na kategorizaci prací je poskytování bezpečnostních přestávek při práci. Díky správně provedené kategorizaci prací jsou také podchyceny a sledovány takové práce, které mohou zaměstnance ohrožovat na zdraví někdy i desítky let po ukončení této práce (dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. např. práce s chemickými látkami, dále s látkami jako je azbest nebo i jiné karcinogeny). Zde zaměstnavateli u rizikových prací vzniká jasná povinnost vést evidenci o době prováděné rizikové práce každého zaměstnance.

V sociálních službách dle poznatků svazových inspektorů bezpečnosti práce není jednotně řešena trvalá fyzická a psychická zátěž a přítomnost biologických činitelů při nadlimitní expozici  rizikových faktorů.

Zaměstnavatelé jsou málo prozíraví.

Příklad: Někteří zaměstnavatelé nedokážou pochopit, že v 8hodinové nebo 12hodinové směně zaměstnance v sociálních službách v přímé obslužné péči při výkonu prací u lůžka klienta, který je postižen stařeckou demenci nebo zdravotním postižením a je imobilní, se při trvalé zátěži projeví následky expozice výše uvedených faktorů s negativním dopadem na zdraví zaměstnance.

Manipulace s klientem (živým břemenem) při zabezpečení a poskytování služeb hygieny, vysazování (vylučování), podávání stravy, aktivizačních metod a stimulačních technik je pro zaměstnance zatěžující a při dlouhodobém výkonu náročného zaměstnání si zakládá na nemoc spojenou s muskuloskeletálními poruchami.

Ani při ideálním stavu zabezpečení zvedacích zařízení na pracovišti a jejich využívání nelze všechny manipulace ulehčit. Vstupují do toho stavební dispozice interiérů (rozměry pokojů, koupelen, chodeb, výtahů), dosažitelnost zařízení a jeho typ. Nezapomínejme ani na nadměrné tempo práce ve směně a nedostatek odborného personálu.

Kategorizace prací je proces, při němž je empiricky prokázáno, že tomu tak skutečně je a zaměstnavateli tak vzniká taxativní povinnost přijmout adekvátní bezpečnostní opatření. Měření expozic rizikových faktorů je drahé a v domovech pro seniory se šetří každá koruna. Ke kategorizaci prací se nepřistupuje zodpovědně v plném rozsahu. Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik neumí stanovit specifika práce a jejích rizikových faktorů. Kontrolní zjištění se týkají úrovně dokumentace BOZP, ve které nejsou tzv. snímky pracovního dne. Podklady pro dokumenty BOZP jsou zpracované nedůsledně. Proces kategorizace prací se obchází a zaměstnavatel se uspokojí s dokumentem z minulých let (až 10 let zpět), který je na dané podmínky již neaktuální. Kategorie prací 3 a 4 vyžaduje vést stanovenou administrativu, která zaměstnavatele zatěžuje.

Pro přehled uvádíme rizikové faktory a výskyt negativních jevů, které tuto oblast ilustrují:

Rizikový faktor fyzická zátěž: Administrativní odhad snímku pracovního dne, měření se neprovádí a překročení hygienických limitů se nebere v úvahu.

Rizikový faktor psychická zátěž: Mentální stařecká demence je taky psychiatrickou diagnózou a to se v praxi, při stanovení kategorie prací, nebere v úvahu jako rizikový faktor (psychiatrické diagnózy nejsou sdělovány). Není to ošetřeno odborným předpisem. Problematické je stanovit tzv. neměřitelnou psychickou zátěž, kdy dochází k různým situacím spojeným s projevy klienta (nálady, smutek, agresivita, verbální napadení, letargie, dezorientace aj.), které jsou následkem mentální stařecké demence. Dále směnnost atd. Poznámka: Vyhláška uvádí jenom monotonii, vnucené pracovní tempo a osamocené pracoviště a trvalou směnnost.

Rizikový faktor biologické činitele: v praxi je úvaha, že jenom infekční oddělení je v kontaktu s biologickými činiteli, dle přílohy č. 1, odst. 12 výše uvedené vyhlášky jsou přesně stanoveny například tropické nemoci aj.

Biologičtí činitelé v sociálních službách i v domovech pro seniory jsou dáni výskytem nosokomiálních nákaz: svrab, MRSA, hepatitida B, C, clostrititidie – infekce, TBC aj. Zaměstnanci nejsou operativně informování o jejich výskytu. Jejich nepravidelný výskyt neznamená, že je riziko nulové.

Použité inkontinentní pomůcky (pleny) jsou zařazeny dle zákona o odpadech a prováděcích předpisů jako infekční odpad pod č. 18 01 03* – Odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce.

Četnost přebalování klientů (a pacientů ve zdravotnických zařízeních) a zapírání hrubých nečistot a třídění potřísněného prádla je specifickým biologickým rizikem.

Další otázkou je fakt, zda vědomě nebo nevědomě se s biologickými činiteli pracovník v přímé obslužné péči setkává. Informovanost o výskytu infekčních nákaz by měla být na prvním místě. Vedoucí pracovníci informace tají. Opatření se přijímá se zpožděním, když už je stav neúnosný a klient je ve vážném stavu.

Dalším rizikem je paliativní péče a manipulace s tělem zesnulého klienta. Likvidace tělních tekutin mrtvého organismu je zdrojem biologických činitelů. Počet zesnulých klientů za rok se nezveřejňuje.

V praxi je v této oblasti nejednotný stav a postupy se různí. Je potřebná změna právních a odborných předpisů, které by reagovaly na aktuální podmínky v sociálních službách.

V domovech sociálních služeb a zejména v domovech pro seniory se uvedené aspekty pro zařazení do kategorií prací 2R nebo 3 a ztížené pracovní prostředí pro přiznání dodatkové dovolené zaměstnancům neberou seriózně v úvahu. Tento „bonus“ je pro zaměstnance v mnoha případech nedosažitelný. Pro odboráře tu existuje prostor ke kolektivnímu vyjednávání pro jeho přiznání.

Autorka článku Agáta Šmehilová je inspektorka BOZP.

ŠMEHILOVÁ, Agáta. Zařazení prací do kategorií v sociálních službách – v domovech pro seniory. Portál BOZPinfo.cz, dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/zarazeni-praci-do-kategorii-v-socialnich-sluzbach-v-domovech-pro-seniory.