Obecně zákoník práce v § 365 stanoví předpisy, jimiž se řídí odškodňování nemocí z povolání do dne nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění (zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců), jehož účinnost nepřinesl ani rok 2015, a tak se i nadále budou právní nároky při odškodňování zaměstnanců při nemoci z povolání řídit zákoníkem práce. Podle dostupných informací by měla být účinnost zákona o úrazovém pojištění od 1. 1. 2017.

Zákoník práce v § 366 říká, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Dále se jako nemoc z povolání odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí dle § 376 zákoníku práce (např. pokud by zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či byl opilý).

Poskytnutí náhrady zaměstnavatelem

V případě vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci při nemoci z povolání mu vzniká nárok na celý soubor náhrad vyplývajících z náhrady škody dle závažnosti jeho zdravotního stavu, rychlosti rekonvalescence a následnému případnému omezení.

Konkrétně je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za:

• ztrátu na výdělku (po dobu trvání pracovní neschopnosti i po jejím skončení),
• bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelově vynaložené náklady spojené s léčením,
• věcnou škodu.

Nemoc z povolání bývá v praxi často spojena s pracovní neschopností. Zaměstnanec při ní má nárok na svůj obvyklý plat, a pokud je onemocnění uznáno jako nemoc z povolání, má nárok na zaplacení léčebných výloh i rozdílu mezi průměrným platem a nemocenskou, a to i v době prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti.

Stejný nárok vzniká i v případě, že zaměstnanci již skončí pracovní neschopnost či je v důsledku nemoci uznána invalidita.

Výdělek se dorovná náhradou do výše průměrného výdělku před vznikem škody. Náhrada za ztrátu na výdělku se vyplácí měsíčně, nedohodnou-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak. Nicméně podaří-li se zaměstnanci získat lépe placené místo, nárok na odškodné zaniká.

Náhradu za ztrátu výdělku jinak může pobírat maximálně do dovršení 65 let věku nebo do okamžiku, kdy mu bude přiznán starobní důchod.

Další náhradu, kterou zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytnout, tentokrát jednorázově, je náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Výše je stanovena vyhláškou. V naší legislativě nastala další nemilá situace, a to že nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) zrušil k 1. 1. 2014 vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která tuto náhradu upravovala.

Nicméně k této otázce se vyjádřilo ve svém stanovisku ze dne 7. listopadu 2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí tak, že podle § 394 odst. 2 zákoníku práce platí, že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. (ve znění vyhlášky č. 50/2013 Sb.).

A tak se bude pro zaměstnavatele, kteří musejí odškodňovat nemoci z povolání, prozatím i v roce 2015 aplikovat tato vyhláška.

Bolestné se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla.

Ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky. A to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví.

Bodové ohodnocení škody na zdraví určuje lékař a vymezí jej v lékařském posudku. Výše odškodnění je určena částkou 120 Kč za 1 bod.

Dále má zaměstnanec nárok také na náhradu léčebných výloh, které nezaplatila pojišťovna. Jedná se zejména o náklady na cesty do zdravotnického zařízení, zvýšené náklady na léky, dietní stravování, náklady na jízdné za návštěvy rodinných příslušníků v nemocnici. Mezi tyto náklady lze zahrnout i náklady, kdy postižený zaměstnanec v důsledku svého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné osoby, kterou si sám zajistil a která o něho pečuje.

Náhrada za ztrátu výdělku

U pracovních poměrů na dobu určitou nebo u dohody o pracovní činnosti na dobu určitou přísluší dle zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Tomuto zaměstnanci náleží odškodnění ztráty na výdělku po celou dobu trvání pracovní neschopnosti (tedy i za dobu po skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby).

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle § 371 zákoníku práce náleží tehdy, jestliže dotyčný byl dříve v minulosti zaměstnán soustavně a pravidelně. Jestliže postižený zaměstnanec prokáže, že by byl i po uplynutí sjednané doby určité nadále zaměstnán u zaměstnavatele, u kterého utrpěl nemoc z povolání, bude mu náležet odškodnění ztráty na výdělku do průměrného výdělku, kterého dosahoval u tohoto zaměstnavatele.

Zaměstnanec může být z důvodu ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou vhodnou práci. V tom případě je mu zaměstnavatel povinen doplácet mzdu do průměrného výdělku před převedením na jinou práci. Toto právo je ovšem časově omezeno jen na dobu trvání pracovního poměru ohrožením nemocí z povolání zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele. Při skončení pracovního poměru postiženého zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele toto právo zaniká.

DOUŠOVÁ, Martina. Nemoci z povolání v roce 2015. Dostupné z WWW: http://portal.pohoda.cz/zakon-a-pravo/pracovni-pravo/nemoci-z-povolani-od-roku-2015.