Všichni pracovníci nejsou vystavováni stejným rizikům a některé specifické skupiny pracovníků jsou vystavovány zvýšeným rizikům (nebo pro ně platí zvláštní požadavky). Když mluvíme o pracovnících, kteří jsou vystavováni „zvláštním“ nebo „zvýšeným“ rizikům, máme na mysli pracovníky, na něž se vztahují specifická rizika z důvodu jejich věku, původu, pohlaví, fyzického stavu nebo postavení v podniku. Takoví lidé mohou být vůči některým rizikům citlivější a mohou mít v práci specifické požadavky.

Právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví vyžadují, aby zaměstnavatelé prováděli hodnocení rizik, a zdůrazňují potřebu „přizpůsobit práci jednotlivci“, povinnost zaměstnavatele „zajistit hodnocení rizik pro bezpečnost a zdraví při práci, včetně těch, která se vztahují na zvlášť ohrožené skupiny zaměstnanců“, a dále i skutečnost, že „ohrožené rizikové skupiny musí být chráněny proti nebezpečím, která je zvlášť ohrožují“.

Různorodost a její řízení na pracovišti je dnes v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci důležitým tématem. Různorodost však byla jen zřídkakdy posuzována z hlediska hodnocení rizik. Praktické nástroje hodnocení rizik, které berou v úvahu specifická rizika, jimž čelí například zdravotně postižené osoby, migrující pracovníci, starší pracovníci, ženy, mladí a mladiství pracovníci a dočasní pracovníci, jsou stále vzácné. 

Ve veřejnosti neustále přežívá názor, že cizincem je každý, kdo není občanem ČR, a že takový každý cizinec má odlišné podmínky zaměstnání na území republiky. Tak tomu však není. Od vstupu ČR do Evropské unie je ČR vázáná mimo jiné Smlouvou o založení EU a článek 17 Smlouvy o založení ES zavedl občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu je občanem Unie. Každý občan Unie pak má právo se svobodně pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení stanovených ve Smlouvě o založení ES a v předpisech k jejímu provedení (tato omezení se týkají zejména ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zdraví).