Fyzikální faktory, které na člověka působí v pracovním prostředí, jsou různorodé. Nejdůležitější je tepelně-vlhkostní mikroklima, kterému je vystaven každý pracovník, ať dělá jakoukoliv práci. Naším cílem je vytvořit takové pracovní podmínky, aby člověk pociťoval tepelnou pohodu, tj. aby veškeré teplo tělem produkované bylo odváděno do prostředí bez viditelného pocení. Ne vždy je to možné, některé práce je nutno vykonávat v horku či v chladu. Tepelná pohoda pak určuje stupeň tolerance člověka k ostatním složkám pracovního prostředí. K těm fyzikálním patří hluk, vibrace, elektromagnetické záření, osvětlení, ionizace a čistota ovzduší.
Hluk na pracovišti
Hluk je jakýkoliv nechtěný zvuk, který se projevuje škodlivými účinky na zdraví. Rozeznáváme sluchové a mimosluchové účinky hluku. Podle časového průběhu se hluk dělí na ustálený, proměnný nebo impulsní a rozlišujeme akutní nebo chronické účinky hluku. Na pracovišti posuzujeme slyšitelný hluk, infrazvuk pod 20 Hz a ultrazvuk nad 20 kHz. Hluk se měří v hladinách akustického tlaku, kmitočtově vážených filtrem A resp. C, normovaným podle fyziologie slyšení a vnímání akustických signálů.
Vibrace
Jde o mechanické kmitání působící na člověka, které má škodlivé účinky na zdraví. Rozeznáváme celkové vibrace sedící nebo stojící osoby a místní vibrace přenášené na člověka. Nejškodlivější jsou místní vibrace přenášené na ruce. Měří se v hladinách zrychlení vibrací, kmitočtově vážených podle odezvy lidského organismu. Důležitý je také směr působení, dominantní kmitočet vibrací a celková doba expozice. Pro člověka jsou zvlášť nebezpečné mechanické rázy.
Tepelně-vlhkostní mikroklima
Mikroklimatické parametry (teplota, relativní vlhkost vzduchu a jeho proudění) spolu s teplotou okolních ploch ovlivňují stav tepelné pohody člověka. Pro její hodnocení používáme tzv. výslednou nebo operativní teplotu. Ne vždy je tepelná pohoda dosažitelná. V takových případech řešíme krátkodobě a dlouhodobě únosné doby práce při tepelné nebo chladové zátěži. Navrhujeme technická a organizační preventivní opatření (např. pitný režim). K zajištění tepelné pohody ověřujeme měřením a hodnotíme podle platné legislativy technická zařízení k vytápění, větrání a úpravě kvality vnitřního ovzduší na pracovišti.
Elektromagnetické pole
Zdravotní rizika expozice neionizujícímu elektromagnetickému záření a elektrickým a magnetickým polím souvisí s jejich tepelným a netepelným působením. Můžeme sem zařadit optické záření (infračervené, viditelné a ultrafialové ), nízkofrekvenční elektrická a magnetická pole (pole u vedení vysokého napětí, statické magnetické pole) a vysokofrekvenční elektromagnetické záření v bytech a na pracovištích, jejich hygienické hodnocení, zdravotní rizika a opatření na ochranu zdraví.
Ionizace ovzduší
Jde o obsah volných atmosférických iontů v ovzduší. Charakterizuje vodivost vzduchu a jeho čistotu. Ionty v ovzduší dělíme podle polarity na kladné a záporné, podle velikosti na lehké, střední a těžké.
Prašnost na pracovišti
Prašností rozumíme znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které rozptýleny ve vzduchu tvoří aerosoly. Aerosoly dělíme podle mechanismu vzniku na prach (vzniká drcením pevných materiálů), kouř (vzniká spalováním organických hmot) a dým (vzniká oxidací organických látek). Každý aerosol je charakterizován koncentrací, velikostí a vlastnostmi rozptýlených částic. Na všech těchto charakteristikách pak závisí působení na zdraví. Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a bez toxického účinku. U netoxických prachů může být závažné jejich fibrogenní působení. Prašnost ovzduší měříme a podle platné legislativy hodnotíme. Zabýváme se také stanovením tříd čistoty prostoru se zvýšenými nároky na kvalitu ovzduší.