Psychologické faktory práce zahrnují psychickou pracovní zátěž, psychosociální stres na pracovišti, patologické vztahy - mobbing, bossing, šikanu. V rozvinutých zemích se psychosociální faktory a faktory spojené s organizací práce stávají hlavními pracovními riziky.

Psychickou zátěž je možné definovat jako proces psychického zpracování a vyrovnání se organismu s požadavky a vlivy životního a pracovního prostředí. Lze rozlišit tři formy psychické zátěže:

• senzorická (smyslová zátěž) – vyplývá z požadavků práce na činnost smyslových orgánů
• mentální zátěž – vyplývá z požadavků na zpracování informací kladoucí nároky na psychické procesy zejména pozornost, paměť, představivost, myšlení, rozhodování
• emoční zátěž – vyplývá ze situací a požadavků vyvolávajících afektivní odezvu

Prací s psychickou zátěží se rozumí práce:

• spojená s monotonií,
• ve vnuceném pracovním tempu,
• v třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu,
• vykonávaná pouze v noční době.

Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu. Monotonie se člení:

• na pohybovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,
• na úkolovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se vyskytuje nízký počet a malá proměnlivost úkolů.

Faktory, které ovlivňují pohybové úkony jsou např. vzdálenost, dráha pohybu ruky, přesnost (cílenost) pohybu, síla k pohybu, typ používaného ručního nástroje, požadovaná koordinace pohybu a zraku a další. 

Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanizmu, úkolu nebo jiného zaměstnance.

Při hodnocení psychické zátěže při úkolové monotonii je možné vycházet z následujících kriterií:

• vliv časového tlaku - časové lhůty, termíny, účetní uzávěrky, ve výrobě pak rychlost pohybu pásu s pohybujícími se výrobky, nemožnost individuálního pracovního tempa,
• kvalita, čitelnost a rozlišitelnost podnětů, tj. podkladů, písemností, textů, kontrast jasů mezi snímaným znakem, symbolem a pozadím,
• vliv okolí, tj. rušivé působení např. hluku, osvětlení a jiné vlivy,
• časový podíl monotónní práce v celkovém trvání pracovní směny např. méně než polovinu, či více než polovinu pracovní směny,
• režim práce a odpočinku během pracovní směny,

Dlouhodobá psychická zátěž může vyústit v poruchy zdraví, jako jsou některá psychosomatická onemocnění (např. ischemická choroba srdeční, vředová choroba, hypertenze) i poruchy v oblasti zdraví.

Byly identifikovány rizikové faktory práce, které jsou jednoznačně spojeny s výraznou psychickou pracovní zátěží. Lze zde zařadit zejména kombinace vysoké náročnosti práce s nízkou mírou vlastní kontroly nad svou prací, časový tlak, monotonie, vnucené pracovní tempo, konfliktní interpersonální vztahy na pracovišti, vysoká odpovědnost, směnová a trvalá noční práce, riziko ohrožení zdraví vlastního či jiných osob, vysoké nároky na sociální integraci, dlouhodobá sociální izolace.

Hodnocení zdravotního rizika

Při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj jejího vzniku a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k jejímu vzniku.

Minimální k ochraně zdraví při práci

Práce spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu, musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.
Dlouhodobá psychická zátěž může vyústit v poruchy zdraví, jako jsou některá psychosomatická onemocnění (např. ischemická choroba srdeční, vředová choroba, hypertenze) i poruchy v oblasti mentálního zdraví.
Pozitivně naopak působí sociální podpora, vysoká volnost rozhodování, a to navzdory velké náročnosti práce a vysoká motivace k práci.
Při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj jejího vzniku a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k jejímu vzniku.

Kriteria hodnocení:

• vnucené pracovní tempo
• monotonie pohybová, úkolová
• časový tlak
• riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob
• práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu
• práce pouze v nočních směnách
• jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž např. vlivy faktorů pracovního prostředí, odpovědnost organizační a hmotná, dislokovaná pracoviště (sociální izolace) a další.

Při hodnocení psychické zátěže při vnuceném pracovním tempu je možné vycházet z následujících kriterií:

• typ a počet pohybových úkonů, tj. stupeň monotonie,
• oblasti, v nichž jsou pohyby prováděny (nejvýhodnější je oblast mezi loktem a ramenem, nejméně vhodná je nad ramenem a mezi podlahou a ramenem – (viz manipulace s břemeny),
• hmotnost břemen, výrobků, předmětů apod., jejich frekvence zvedání, ukládání, přenášení (vzdálenost) během pracovní směny,
• pracovní poloha (trvalá, proměnlivá připoutanost k pracovnímu místu),
• teplota či jiné rizikové okolnosti např. při odebírání výrobků ze strojů či z jiných technologických zařízení,
• rovnoměrnost pracovní zátěže mezi jednotlivými souvisejícími pracovními kouty (místy) v pásové a proudové výrobě; zjištění, zda intenzita práce je přibližně stejná,
• časový podíl činností s vnuceným rytmem v celkovém trvání pracovní směny (režim práce a odpočinku),
• vliv vnějších faktorů pracovní prostředí (zátěž hlukem, zátěž teplem, teploty povrchů strojů, materiálu apod.).

Při posuzování psychické náročnosti pracovních úkolů si je nutno dále všímat:

• možnosti variability polohy těla
• řazení a různosti mentálních úkolů
• volnosti vlastního rozhodování při práci
• vazby na další osoby
• důležitosti rychlého rozhodnutí
• vazby na tempo stroje
• interpersonálních vztahů a jiných.

Metody hodnocení psychické pracovní zátěže:

• metody založené na subjektivní odezvě organismu (subjektivní hodnocení zátěže) - dotazníky
  
• psychologické výkonové testy, které zjišťují vliv psychické pracovní zátěže na funkční stav centrální nervové soustavy
  
• psychofyziologické metody zaměřené na zjišťování fyziologické odezvy organismu na pracovní psychickou zátěž (sledování fyziologických parametrů např. srdeční frekvence, krevního tlaku, kožního odporu, dechové frekvence apod.)
  
• biochemické metody - spočívající ve zjišťování změn ve vylučování hypofyzárních a nadledvinkových hormonů

Pracovní doba, směny a noční práce

Práce v nepřetržitých provozech, způsob střídání směn ranních, odpoledních a nočních (tzv. rotace směn) a trvalá práce v noci jsou závažným fyziologickým, psychologickým a společenským problémem. Tyto práce kladou zvýšené nároky na adaptaci související se změnami v životním stylu (omezení sociálních kontaktů s rodinnými příslušníky, omezení možnosti realizace společenských a kulturních zájmů, posouvání a nepravidelnost pracovního volna). Ovlivňují též cirkadiánní rytmus a mohou být příčinou různých zdravotních potíží vegetativního charakteru, pocitů nedostatečného odpočinku, spánkového dluhu, chronické únavy, apod.
Dvanáctihodinové pracovní směny nemají být zaváděny např: v nepřetržitých provozech s vysokou fyzickou zátěží; u mladistvých, kteří nemají být zaměstnáváni ve směně delší než 8 hodin; při zvýšené psychické zátěži např. v důsledku nutnosti dlouhodobé pozornosti při sledování proměnlivých dějů (monitorování, řízení vozidel); u činností s vysokou odpovědností za případné chybné rozhodnutí; u práce se zvýšenými nároky na zrakový výkon (trvalé sledování detailů); u práce s vysokým stupněm monotonie.
Na nočních směnách nemají pracovat zejména osoby mladší než 18 roků a starší osoby, osoby se sklonem k psychosomatickým onemocněním a trpící poruchami spánku, osoby bydlící daleko od místa zaměstnání pro dlouhotrvající cestu z práce a do práce.

Nejdůležitější zásady ochrany zdraví při psychické pracovní zátěži

• prioritní je, je-li to možné, snížit zátěž technickými úpravami pracovních prostředků, pracovišť či pracovních metod
• psychologická vstupní vyšetření s ohledem na typ osobnosti, motivaci a úroveň aspirací
• ergonomická úprava pracovního místa
• dobrá organizace práce – zejména jde o zlepšení způsobu činnosti pracovníků např. střídáním různých činností a rotací pracovníků
• režim práce a odpočinku - zařazování vhodných oddechových přestávek, které mohou zamezit nárůstu únavy a poklesu pracovní výkonnosti, vhodná rotace směn
• omezení přesčasové práce a práce v dlouhých směnách
• zvýšení počtu pracovníků v případě, že není možné jiným způsobem nepřiměřené zátěži zabránit
• výběr pracovníků na exponovaná pracovní místa podle psychologických kritérií
• zvýšená lékařská péče o pracující, zejména zařazení pracovníků do systému periodických preventivních prohlídek
• dostatečný zácvik nových pracovníků nebo při zařazování nových úkolů
• vzájemná poskytování informací mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
• práce monotónní a ve vnuceném tempu musí být v zájmu omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány přestávkami v trvání alespoň 5-10 minut každé dvě hodiny nebo musí být zajištěno střídání činnosti popř. zaměstnanců.