Používání elektrických zařízení v každodenním životě v sobě bohužel skrývá také nebezpečí. Především v domácnostech, dílnách a na zahradách stále dochází ke smrtelným úrazům elektrickým proudem, kterým by bylo možno snadno předejít. Řešením jsou bezpečnostní zásuvky, bezpečnostní vidlice a adaptéry s vestavěným proudovým chráničem. Neustále kontrolují připojené spotřebiče. Při poruchovém proudu vypnout přívod proudu dříve, než se stane neštěstí.

Přehled základních zásad bezpečné práce s ručním nářadím

• Vždy zaměstnancům zajistěte školení o tom jak vybrat správné nářadí pro příslušnou práci a jak toto nářadí správně používat a jak poznat, že nářadí potřebuje opravit.
• Vyberte vždy vhodný nástroj pro danou práci. Náhražky zvyšují riziko úrazu.
• Snažte se používat nářadí s držením s rovným zápěstím. S nářadím, při práci s nímž je třeba zápěstí ohýbat, nepracujte příliš dlouho.
• Zajistěte, aby byli zaměstnanci dobře vyškolení v bezpečném používání nářadí.
• Používejte dobré a kvalitní nástroje.

Druhy ručního nářadí

Ruční nářadí se při práci drží v ruce a může mít ruční nebo mechanický pohon. Pro mechanický pohon je využívána elektřina, stlačený vzduch nebo spalovací motor. Podle toho rozlišujeme:

• ruční nářadí (pilníky, šroubováky, klíče, kladiva, sekáče, kleště, ruční vrtačky, hoblíky,…),
• elektrické ruční nářadí (vrtačky, sbíječky, brusky, frézky, hoblíky, páječky,…),
• pneumatické ruční nářadí (vrtačky, sbíječky, brusky, …),
• nářadí se spalovacím motorem (pily, křovinořezy, …),
• vstřelovací přístroje.

Dobře ergonomicky navržené používané nářadí (myšlena ručně vedená zařízení, nástroje a nářadí k ruční práci a ručnímu použití) přispívá k efektivní práci. Umožňuje dobré držení a vedení, snadnou manipulaci, svým vlivem na pracovníka mu umožňuje dlouhodobou činnost bez zátěží na organismus (teplo, vibrace, hluk, emise) a nevynucuje si nepřirozené polohy těla při práci.

Většina ručních nástrojů obsahuje zdroj tepla případně chladu. U některých nástrojů se tato teplota přenáší i na povrch zařízení, což může být uživatelem považováno za nepříjemné, či dokonce pociťováno bolestivě, případně může způsobit popálení pokožky. Zpravidla se jedná o popálení teplem, nikoli chladem. K nepopálení se o teplý či chladný povrch nám zpravidla pomáhá práh bolestivosti našeho těla. Ten je nižší, než prahové hodnoty pro vznik popáleniny (v případě úměrně teplých povrchů). Pro plast či dřevo je to 55 % prahové hodnoty pro popáleniny, v případě oceli a hliníku 72 až 75 % prahové hodnoty. Hraniční teploty mohou ovlivnit následující faktory:

• délka kontaktu doteku s povrchem či časové rozpětí kontaktu,
• teplotní inertnost materiálu (kombinace hustoty, kalorické vodivosti a zvláštní termické kapacity materiálu),
• chemicko-fyzikální složení materiálu,
• vlastnosti a struktura povrchu (hrubý, hladký).