Novelou zákoníku práce č. 281/2023 Sb. došlo k významným změnám dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které by měly zaměstnancům pracujícím v těchto pracovněprávních vztazích zaručit větší sociální ochranu. Na tyto dohody se nyní vztahuje povinnost zaměstnavatele stanovit rozvrh pracovní doby a doby odpočinku, překážky v práci, dovolená a další změny, které se dříve na dohody nevztahovaly.
Jedná se o soubor všech okolností a podmínek, jež tvoří rámec pracovní činnosti člověka. Obecné jsou dány určitými specifickými znaky jednotlivých odvětví, které určují základní charakteristiky práce se zřetelem na pracovní místo a na obsah pracovní činnosti.
Ustanovení o pracovních podmínkách by měla být, dle zákoníku práce, obsažena i v části desáté (Péče o zaměstnance), hlavě I § 224–226 zákoníku práce, nazvané pracovní podmínky zaměstnanců. Tato tři ustanovení hlavy první by jen stěží mohla obsáhnout veškerá ustanovení ošetřující pracovní podmínky zaměstnanců. Je proto potřeba prostudovat celou část desátou, rozdělenou do čtyř hlav, kde jsou další ustanovení o pracovních podmínkách zaměstnanců týkajících se odborného rozvoje zaměstnanců (hlava II), stravování zaměstnanců (hlava III), zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců (hlava IV). Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení o pracovních podmínkách jsou obsažena na více místech zákoníku práce. Co se týká části desáté, nazvané Péče o zaměstnance, považuji název této části za nepřesný a v celkovém kontextu předpisu za matoucí. Opusťme ale otázky ohledně právní teorie a systematiky uspořádání právních předpisů a věnujme se samotným pracovním podmínkám.
Jak uvedeno výše, pracovní podmínky jsou vytvářeny zaměstnavatelem v souladu se zákoníkem práce, s ujednáními individuálních smluv, s ujednáními kolektivních smluv a případně i s ustanoveními vnitřních předpisů, pokud jsou zaměstnavatelem vydány. Jedná se tedy o velmi širokou škálu ustanovení, ujednání a není v možnostech této expertizy obsáhnout vše, neboť by se jednalo prakticky o komentování zákoníku práce a souvisejících předpisů. Soustředíme se tedy na to, co by mohlo být považováno za to nejzákladnější a nejzásadnější pro pracovní podmínky v oblasti sociální práce, a to jak v rovině obecné, tak níže i v rovině více konkrétní ve vztahu k pracovnímu prostředí.
Soubor podmínek, za kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci.
Využití poznatků o vztahu člověka k pracovním podmínkám je základním předpokladem racionální organizace práce. Jde především o posouzení zvláštností a náročnosti pracovní činnosti na člověka a jeho výkonové schopnosti, tj. o tvorbu základních podmínek pro optimální pracovní zatížení člověka v pracovním procesu. Ty jsou podmíněny:
Soubor podmínek, za kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci.
Soubor podmínek, za kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci.
PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU v zákoníku práce
Soubor podmínek, za kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci.
Současná právní úprava agenturního zaměstnávání je výsledkem dlouho připravované novely, jejíž finální verze spatřila světlo světa v podobě zákona č. 206/2017 Sb. Již v meziresortním řízení byly vlivem silné kritiky a možného rozporu připravovaných změn s evropskou a mezinárodní právní úpravou vypuštěny některé restriktivní návrhy jako zákaz řetězení dočasných přidělení na dobu určitou či kvóty. Jaká je tedy aktuální právní úprava?
Soubor podmínek, za kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci.
