Kategorie:

Expozici biologickými činiteli lze očekávat kdekoli jsou zaměstnanci při práci v kontaktu s:

  • přírodními či organickými materiály jako je hlína, jíl atd.,
  • materiály rostlinného původu (seno, sláma, bavlna atd.),
  • materiály živočišného původu (vlna, srst atd.),
  • potravinami,
  • organickým prachem (např. mouka, papírový prach, zvířecí lupy),
  • odpady, odpadními vodami,
  • krví a jinými tělesnými tekutinami.
Kategorie:

vykricnik violetPříkladové požadavky na provedení, vybavení a režim pracovišť s biologickými činiteli

 

  • oddělit pracoviště od jakýchkoliv jiných činností v téže budově
  • udržovat pracoviště v podtlaku oproti okolí
  • vzduch přiváděný na pracoviště a odváděný z něho filtrovat, u kontrolovaného pásma vysoce účinnou filtrací částic (filtr HEPA - high–efficiency particulate air filter)
  • zřídit povrchy nepropouštějící vodu a snadno omyvatelné
  • zřídit povrchy odolné vůči kyselinám, louhům, rozpouštědlům dezinfekčním látkám
  • umožnit hermetické utěsnění pracoviště pro provádění dezinfekce
  • volit speciální dezinfekční postupy

 

Kategorie:
  • Nanotechnologie zažívají v posledních letech obrovský rozvoj, který se promítá i do běžného života celé společnosti.
  • Lidé přicházejí stále více do kontaktu s nanomateriály, jejichž biologické účinky nejsou doposud zcela prozkoumány.
  • Zvláště významný je tento problém na pracovištích, kde jsou zaměstnanci vystavováni syntetickým nanočásticím.
  • Nemusí se ale jednat jen o nová pracoviště využívající nanotechnologie - nanočástice jsou do ovzduší emitovány i při běžných činnostech (např. manipulace se sypkým materiálem, mletí, svařování, tepelné úpravy látek, řezání, broušení, drcení, spalování apod.).
  • Nanočástice jsou ve vysokých koncentracích přítomny i v klimatizovaných prostorách, dopravních prostředcích a v místech, kde se vyskytuje větší počet osob.
Nebezpečí nanočástic pro lidské zdraví

Doposud diagnostikovaná onemocnění způsobená působením nanočástic

  • Nanočástice mají díky svým mimořádným fyzikálním vlastnostem také neobvyklé biologické účinky:
    • mohou pronikat do buněk,
    • prostupují biomembránami,
    • účastní se metabolismu,
    • dlouhodobě se v těle ukládají.
  • Negativní zdravotní účinky nanočástic nekorelují s expoziční dávkou, nýbrž jsou spojeny s celkovým povrchem částic, jímž byla daná osoba vystavena - malé částice mají vysoký měrný povrch, a proto jsou také velice reaktivní.
  • Nebezpečnost nanomateriálu vzrůstá se snižující se velikostí částic.
  • Vliv má také chemické složení, tvar či krystalická struktura částice.
  • Nejlépe nanočástice vstupují do organismu plícemi, trávicím ústrojím a kůží.
  • Nanočástice se uvnitř lidského těla účastní celé řady procesů.
  • Doposud bylo diagnostikováno několik desítek onemocnění vznikajících následkem chronické intoxikace nanočásticemi.

Možné účinky nanočástic v lidském těle

 
Kategorie:

Definice nanomateriálů dle nařízení Evropské komise 2011/696/EU „Nanomateriálem se rozumí přírodní materiál, materiál vzniklý jako vedlejší produkt nebo materiál vyrobený obsahující částice v nespoutaném stavu nebo jako agregát či aglomerát, ve kterém je u 50 % nebo více částic ve velikostním rozdělení jeden nebo více vnějších rozměrů v rozmezí velikosti 1 nm – 100 nm.“ [1]. Na to lze navázat definici Nanotechnologie, která se zabývá jejím chováním – oddělováním, spojováním a deformací nanomateriálů. Zjednodušený princip odlišného chování nanomateriálů spočívá v tom, že fyzikálně-chemické vlastnosti pevných látek nejsou stejné uvnitř materiálu a na jeho povrchu. Při zmenšení částic daného materiálu pod 100 nm začínají fyzikálně-chemické vlastnosti povrchu převládat nad vlastnostmi daného materiálu a částice se začne chovat, jako by celá byla tvořena jen povrchem. Jeden z nejvýraznějších jevů tohoto procesu je silné zvýšení chemické reaktivity, jejímž důsledkem může být i změna toxicity.

Kategorie:

Fyzikální faktory, které na člověka působí v pracovním prostředí, jsou různorodé. Nejdůležitější je tepelně-vlhkostní mikroklima, kterému je vystaven každý pracovník, ať dělá jakoukoliv práci. Naším cílem je vytvořit takové pracovní podmínky, aby člověk pociťoval tepelnou pohodu, tj. aby veškeré teplo tělem produkované bylo odváděno do prostředí bez viditelného pocení. Ne vždy je to možné, některé práce je nutno vykonávat v horku či v chladu. Tepelná pohoda pak určuje stupeň tolerance člověka k ostatním složkám pracovního prostředí. K těm fyzikálním patří hluk, vibrace, elektromagnetické záření, osvětlení, ionizace a čistota ovzduší.

Hluk na pracovišti

Hluk je jakýkoliv nechtěný zvuk, který se projevuje škodlivými účinky na zdraví. Rozeznáváme sluchové a mimosluchové účinky hluku. Podle časového průběhu se hluk dělí na ustálený, proměnný nebo impulsní a rozlišujeme akutní nebo chronické účinky hluku. Na pracovišti posuzujeme slyšitelný hluk, infrazvuk pod 20 Hz a ultrazvuk nad 20 kHz. Hluk se měří v hladinách akustického tlaku, kmitočtově vážených filtrem A resp. C, normovaným podle fyziologie slyšení a vnímání akustických signálů.

Vibrace

Jde o mechanické kmitání působící na člověka, které má škodlivé účinky na zdraví. Rozeznáváme celkové vibrace sedící nebo stojící osoby a místní vibrace přenášené na člověka. Nejškodlivější jsou místní vibrace přenášené na ruce. Měří se v hladinách zrychlení vibrací, kmitočtově vážených podle odezvy lidského organismu. Důležitý je také směr působení, dominantní kmitočet vibrací a celková doba expozice. Pro člověka jsou zvlášť nebezpečné mechanické rázy. 

Tepelně-vlhkostní mikroklima

Mikroklimatické parametry (teplota, relativní vlhkost vzduchu a jeho proudění) spolu s teplotou okolních ploch ovlivňují stav tepelné pohody člověka. Pro její hodnocení používáme tzv. výslednou nebo operativní teplotu. Ne vždy je tepelná pohoda dosažitelná. V takových případech řešíme krátkodobě a dlouhodobě únosné doby práce při tepelné nebo chladové zátěži. Navrhujeme technická a organizační preventivní opatření (např. pitný režim). K zajištění tepelné pohody ověřujeme měřením a hodnotíme podle platné legislativy technická zařízení k vytápění, větrání a úpravě kvality vnitřního ovzduší na pracovišti.

Elektromagnetické pole

Zdravotní rizika expozice neionizujícímu elektromagnetickému záření a elektrickým a magnetickým polím souvisí s jejich tepelným a netepelným působením. Můžeme sem zařadit optické záření (infračervené, viditelné a ultrafialové ), nízkofrekvenční elektrická a magnetická pole (pole u vedení vysokého napětí, statické magnetické pole) a vysokofrekvenční elektromagnetické záření v bytech a na pracovištích, jejich hygienické hodnocení, zdravotní rizika a opatření na ochranu zdraví.

Ionizace ovzduší

Jde o obsah volných atmosférických iontů v ovzduší. Charakterizuje vodivost vzduchu a jeho čistotu. Ionty v ovzduší dělíme podle polarity na kladné a záporné, podle velikosti na lehké, střední a těžké.

Prašnost na pracovišti

Prašností rozumíme znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které rozptýleny ve vzduchu tvoří aerosoly. Aerosoly dělíme podle mechanismu vzniku na prach (vzniká drcením pevných materiálů), kouř (vzniká spalováním organických hmot) a dým (vzniká oxidací organických látek). Každý aerosol je charakterizován koncentrací, velikostí a vlastnostmi rozptýlených částic. Na všech těchto charakteristikách pak závisí působení na zdraví. Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a bez toxického účinku. U netoxických prachů může být závažné jejich fibrogenní působení. Prašnost ovzduší měříme a podle platné legislativy hodnotíme. Zabýváme se také stanovením tříd čistoty prostoru se zvýšenými nároky na kvalitu ovzduší.

Kategorie:

Ultrajemné částice v ovzduší a koloidní částice ve vodách se vyskytují v životním prostředí na této planetě zcela přirozeně. Jejich zdrojem jsou nejčastěji sopečné erupce, požáry, eroze hornin, zvířený půdní prach, rostliny i živočichové. Významná je také mořská sůl či všudypřítomné vodní kapičky. Atmosférický aerosol se významně podílí na důležitých atmosférických dějích, jako je vznik srážek a udržování teplotní bilance Země. Kromě aerosolů přirozeného původu se však v atmosféře nachází také částice vznikající lidskou činností. Celkový příspěvek člověkem emitovaných částic se odhaduje na 200 milionů tun ročně, což představuje více jak 3 % veškerého aerosolu v zemské atmosféře. Jakkoli se může zdát toto číslo nízké, lidská činnost zatěžuje životní prostředí především aerosoly toxické, karcinogenní a perzistentní povahy. Těmito emisemi pak není ohrožována jen příroda ale také člověk sám. Zvláště markantní dopady můžeme pozorovat v urbanizovaných centrech, kde je člověk ohrožován zdravotními důsledky smogových situací vznikajících emisemi z dopravy a průmyslu při nepříznivých rozptylových podmínkách. V poslední době kromě uvedených problémů vyvstává také problém související s emisemi ultrajemných částic v pracovním prostředí, zvláště pak nanočástic umělého původu, o jejichž toxických účincích toho stále ještě mnoho nevíme.

Nanotechnologie v současnosti vedou k rostoucímu počtu pokrokových a materiálových inovací uplatňujících se v mnoha odvětvích, jakými jsou například zdravotní péče, energetika, potravinářství, informatika, kosmetika aj. Kvůli svým různorodým a často novým vlastnostem mají nanomateriály široké spektrum možného využití, viz obr. č. 1.

Obrázek 1 - Ekonomický význam využívání nanotechnologií v jednotlivých odvětvích v roce 2010

Ekonomický význam využívání nanotechnologií v jednotlivých odvětvích v roce 2010