Pracovní úrazy

Přesná definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k odst. 1 zákoníku práce (dále „ZP“): „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Jaké to jsou úkony, je specifikováno v § 273 a § 274 ZP, a je zde rovněž uvedeno, co je z přímé souvislosti vyňato, například stravování nebo cesta do zaměstnání a zpět. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (§ 271k odst. 2 ZP). Například úředník je mimo svou pracovní dobu napaden, že někomu neschválil jeho žádost.

Někdy však není jednoduché rozlišit, zda se o pracovní úraz jedná, či nikoliv. Stane-li se úraz v rámci areálu firmy, ale ne přímo na pracovišti, rozhodujeme, zdali jde o úraz pracovní, nebo úraz na cestě do práce, který pracovní není. Z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 688/2005 vyplývá: „Je-li v jednom areálu umístěno několik zaměstnavatelů, je pro posouzení, kdy končí cesta zaměstnance do zaměstnání, rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání.“

V organizování první pomoci na pracovišti panují stále nejasnosti. Přestože zmínka o první pomoci se nachází ve více předpisech, pro BOZP je nejvýznamnější § 102 odst. 6 zákoníku práce, který je však velice všeobecný, a § 2 vyhl. č. 79/2013 Sb., podle kterého je hlavním aktérem v této záležitosti poskytovatel pracovnělékařských služeb. V této souvislosti se také diskutovalo o tom, jestli učitel může podat dítěti ve škole lék nebo jaké vybavení má mít lékárnička na pracovišti.

Nejčastěji je citována definice vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO): „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo jiné vady.“ Toto pojetí zdraví respektuje jeho biologické parametry (objektivně zjištěné laboratorní apod. hodnoty), postihuje však i vyšší rovinu zdraví, subjektivní vnímání dobrého zdraví daným člověkem a jeho začlenění do společnosti.

Zdraví a práce se vzájemně podmiňuje. Zdraví umožňuje pracovníkovi podávat v práci plný výkon a práce zase je přímo či nepřímo zdrojem většiny hodnot potřebných pro člověka. V konečném důsledku je práce i zdrojem zdraví. Práce ovšem může mít na zdraví i negativní vliv. Při práci jsou často lidé vystaveni faktorům, které se v běžném životě nevyskytují, případně se v práci vyskytují v podstatně větší míře. 

Ochranou zdraví se má dosáhnout toho, aby z žádné lidské aktivity nevznikla nepřijatelná zdravotní rizika, bylo zabráněno šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví.